Hospodářský objekt panského charakteru nacházející se dnes při Fialově ulici zde prokazatelně stál již ve 40. letech 19. století. Podle pozemkové knihy byl vystavěn v roce 1815 rytířem Franzem Terschem. Posléze byl majitelem A. Scholz a nakonec až do konce druhé světové války byl součástí velkostatku v Šumperku jenž vlastnila rodina barona Chiariho. Objekt tvoří blok s uzavřeným nádvořím, přístupný branou v jižním traktu. Dnes zde sídlí Vlastivědné muzeum v Šumperku.

Z prostor bývalého přednáškového sálu v pražské Jungmannově ulici bylo vystavěno Divadlo Kalich. Řešení interiéru působí střízlivým, avšak slavnostním dojmem. Divadlo bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 1.11.1999.

Centrální kostel sv. Petra a Pavla z 2. pol. 12. století je perlou našeho románského stavitelství. Byl vybudován při zeměpanském dvorci, který tu vznikl po roce 1146 jako náhrada za zničený hrad Rokytno; stával pravděpodobně v místech fary a později byl přestavěn na tvrz. Jádrem kostela byl dosud zachovaný centrální útvar se třemi apsidami, na který na západní straně navazoval hranolový objekt ( loď ) s tribunou, přístupnou z kostela schodištěm v síle zdi a zřejmě i lávkou z dvorce. Asi v polovině 16. století byl západní objekt zbořen a nahrazen novou obdélnou lodí se vstupem na jižní straně, krytým předsíní. V letech 1986-7 byl upraven interiér a položena nová dlažba. Z hranolu se třemi apsidami, který dnes tvoří presbytář kostela, se zvedá osmiboký věžový útvar, zakončený jehlanem. Fasáda je z režného zdiva, bez omítky, na apsidách se dochovaly lizény, u východní apsidy navazující na obloučkový vlys. Pouze tady se zachovala původní okna. Centrální část dnešního presbytáře má původní románskou křížovou klenbu z lomového kamene, v apsidách jsou konchy, na vnitřních stěnách fragmenty gotických maleb. Obětní stůl, svatostánek a doplňky z pískovce a litého skla vznikly při úpravách kostela v letech 1986-7.

Zaniklé cisterciácké opatství Panny Marie, jehož stavební pozůstatky lze v nevýrazných fragmentech ještě dnes vidět, se nacházejí v obci Klášter, ležící přibližně 1,5 km severně od města Nepomuk. Prostor klášteřiště je částečně volně přístupný. Cisterciácké opatství v Nepomuku bylo založenou nedlouho před rokem 1146 a bylo čtvrtou  ebrašškou filiací. Za zakladatele jsou označováni český král Vladislav II. a jeho bratr Jindřich, který zde byl i pohřben. V písemných pramenech je nepomucký konvent poprvé doložen až roku 1177. V roce 1252, za opata Berchtolda, se nepomucký klášter stal mateřským konventem nově vznikajícího kláštera ve Ždáru nad Sázavou. Nepomucký klášter finančně velmi prosperoval zásluhou těžby stříbra a zlata na jeho pozemcích. V roce 1380 obyvatele kláštera postihla morová rána. Další téměř smrtelnou událostí pro klášter bylo zpustošení jeho budov husity v dubnu roku 1420. Mniši se zachránili jen díky tomu, že se v roce 1418 téměř všichni přestěhovali do Ebrachu. Do poloviny 16. století nepočetný konvent živořil, v roce 1558 jeho majetek do dědičného držení získal Adam ze Šternberka a tím klášter zanikl definitivně. Podobu klášterních objektů, vystavěných v románském a později gotickém slohu, neznáme. Na místě bývalého klášteřiště se v průběhu staletí rozrostla obec Klášter, jejíž stavby pozřely ruiny klášterních budov. Jedná se především o domy čp. 8, 9, 39 a 55, mlýn a hřbitovní zeď v jihovýchodní části obce.   M.K.