Kaple sv. Rocha v Radišově, okres Svitavy.

Rotunda sv. Kříže pochází z konce 11. století a patří tak mezi nejstarší dochované pražské stavby. Byla vybudována na tehdejší důležité obchodní cestě vedoucí z Vyšehradu k přechodům přes Vltavu. Na jejích zdech jsou dochované zbytky gotických maleb. V polovině 19. století měla být stavba pro svůj dezolátní stav odstraněna. Nestalo se tak díky spolku Umělecká beseda. Díky její iniciativě byla v letech 1853–1865 zrekonstruována. Interní výzdobu rotundy provedli P. Maixner, J. Popelka a S. Pinkas. Litinovou mříž okolo rotundy navrhl J. Mánes.Rotunda sv. Kříže se řadí k nejstarším pražským sakrálním stavbám. Tato rotunda byla postavena pravděpodobně po velké pražské povodni v roce 1118, snad jako panský kostel při nějakém dvorci. Na místě rotundy našli archeologové značné množství románských dlaždic vesměs ze třetí čtvrtiny 12. století. V šedesátých letech 19. století měla být zbořena, podařilo se ji ale zachránit a výrazně ji restauroval arch. Ignác Ulmann, který ji odstranil některé barokní doplňky. Rotunda má nízkou podkovitovou klenutou apsidu a vyšší kruhovitou klenutou válcovou loď. Při její stavbě bylo použito, stejně jako u jiných pražských staveb, opukových kvádříků. Na sklonku 20. století byly odhaleny a obnoveny fragmenty maleb ze 14. století na stěnách uvnitř, přemalované v 60. letech 19. století. Prostranství kolem rotundy chrání ozdobná litinová mříž z roku 1865, provedená ve furstenberských slévárnách podle návrhu malíře Josefa Mánesa. 

Kopec Varhošť (639 m. n. m.) je výraznou dominantou Českého středohoří, tyčící se nedaleko Litoměřic. Výhled, jenž nabízí, je srovnáván s výhledem z Milešovky. Výhled z Varhoště je dokonce pestřejší a zejména hluboké údolí Labe z něj máte jako na dlani. Tok Labe spatříme hned na osmi různých místech. Není divu, že toto místo lákalo vždy turisty chtivé dalekých výhledů. A protože se jim turistické spolky snažily poskytovat co nejlepší podmínky, je dnešní rozhledna v pořadí již třetí vyhlídkovou stavbou na Varhošti. Ta nejstarší ve skutečnosti parametry rozhledny ani nesplňovala. To jen turisté ze Spolku pro České středohoří využili pěti dubů rostoucích na vrcholu hory. V jejích korunách zbudovali jednoduchou vyhlídku se schodištěm. Měla jepičí život. První návštěvníky potěšila dramatickým výhledem na České středohoří v roce 1891. A v roce 1902 musela být z bezpečnostních důvodů stržena. Obnova rozhledny po první světové válce byl nekonečný příběh návrhů, maket, shánění financí a půtek mezi členy spolku. Uvažovalo se o rozhledně kamenné, později železné. Spolek, hnaný vidinou oslav čtyřicetiletého trvání, připadající na rok 1927, nakonec vybral návrh stavitele Röslera. Bylo zorganizováno slavnostní položení základního kamene (18.4. 1927), i když všichni věděli, že v pokladně není dost peněz. Finance nakonec vystačily jen na výstavbu čtyřmetrové kamenné podezdívky a na provizorní 10 vysokou trámovou konstrukci se třemi patry. Turisté si ji velmi oblíbili, a přestože nebyla, tak důstojná jak si sami členové spolku představovali, svůj účel plnila. Po druhé světové válce však pomalu upadala v zapomnění a na počátku 70. let musela být vzhledem ke svému žalostnému stavu stržena. Ovšem varhošť dlouho bez své dominanty nezůstal. Tentokráte bylo zvoleno originální a trvanlivější řešení. Architekti navrhli 13 tun těžkou ocelovou konstrukci s hlavním pilířem a třemi vyhlídkovými patry. Na původní podezdívku byla z chomutovských železáren dopravena vrtulníkem. 15 metrů vysoká rozhledna se 68 schody byla slavnostně otevřena dne 22. září 1973 spolu se zahájením výstavy Zahrada Čech. V roce 2003 prošla rozhledna kompletní rekonstrukcí a o dva roky později povyrostla o vysílací zařízení mobilního operátora. Výhled nabízí vskutku jedinečný. Na jihu Litoměřice, Říp a Házmburk, na východě hřebeny Dlouhého vrchu, na západě Krušné hory a Milešovku a na severu Děčínský sněžník a Bukovou horu.

Židovský hřbitov se nachází na severním okraji obce (na konci ulice Křovická). Hřbitov byl založen v roce 1675 a naposledy rozšířen v roce 1881. Na ploše 2.339 m2 se nachází na 246 náhrobků. Nejstarší goticko-renesanční pocházejí z konce 17. století (nejstarší je z roku 1688). Velká část pak tvoří barokní vychodočeské stély. Na hřbitově se přestalo pohřbívat v roce 1942. Po válce hřbitov chátral, až v 60. letech přišel na pomoc Klub přátel Dobrušky, který hřbitov opravil. Dnes ho obklopuje kamenná zeď v dobrém stavu a hřbitov je uzamčen.