Až do 17. století měla ves jméno Žepy a znamenalo to jméno rodiny Žepových. Někdejší Žepy patřily v první polovině 13. století břevnovskému klášteru. V roce 1421 ji zabrali Pražané a poté se dostaly do soukromých rukou. V roce 1448 vlastnila jednu část Johanka ze Žep a po ní Prokop ze Šárky. V roce 1758 jej získalo nejvyšší purkrabství. Druhou část vlastnili v 16. století Údrčtí z Údrče, asi koncem 17. století se stala součástí tachlovického panství Karla Jáchyma Bredy. Koncem 18. století byly obě části spojeny. V polovině 19. století se již Řepy staly samostatnou obcí. V roce 1968 se staly Řepy součástí Prahy. V letech 1977-1985 zde bylo postaveno sídliště Řepy I. a v letech 1979-1987 sídliště Řepy II. Severozápadně od sídliště se uchavalo jádro starých Řep. Z památek tu nalezneme zejména původně románský kostelík sv. Martina a bývalý ústav pro nalezence, zřízený kongregací milosrdných sester v roce 1856 (dnes domov sv. Karla Boromejského). V roce 1865 v něm byla zřízena první ženská trestnice v Čechách. Mnoho let zde pracoval jako zahradník proslulý lupič Babinský. Ten má i u zdejšího řepského hřbitova pamětní náhrobek.

Miškovice byly založeny ve středověku při Červenomlýnském potoce. První doložené zprávy o této vsi jsou z roku 1456 kdy je Jiří z Poděbrad zastavil Starému Městu, které je pak pronajímalo. Patrně tu stála i tvrz, která však zřejmě zanikla za třicetileté války. V polovině 19. století kupuje Miškovice baron Alexander Schoeller, který z nich vytvořil své zemědělské centrum. V 70. letech 20. století došlo k necitlivému zbourání historických usedlostí a následnému zastavění centra obce panelovou zástavbou. Ještě předtím v roce 1964 byly Miškovice připojeny k obci Čakovice.

Vranovská přehradní nádrž se táhne od severního okraje obce Vranov nad Dyjí až téměř k obci Podhradí nad Dyjí a nachází se na toku řeky Dyje. Dosahuje tak délky zhruba 30 km. Přahrada byla budována v letech 1930-1934 a slouží ke zlepšení průtoku na řece Dyji, k ochraně před velkou vodou a v neposlední řadě je oblíbeným místem k rekreaci. Hráz dlouhá 293 m je betonová, gravitační založená na rulovém a svorovém podloží. Na stavbu bylo použito celkem 217.000 m3 betonu. Zatopená plocha činí přibližně 762 ha. Součástí vodního díla je i vodní elektrárna. Hráz je volně přístupná, vede přes ní turisticky značená cesta.

Na severním okraji města, nad ulicí Odbojářů najdeme horažďovický židovský hřbitov. Jeho historie sahá do první čtvrtiny 19. století, v roce 1979 sem byly přesunuty náhrobky ze staršího židovského hřbitova nacházejícího se blíže centru při hradbách. Na dnešní ploše 3.097 m2 najdeme zhruba necelé čtyři stovky náhrobků, v přední části se pak nacházejí ty přesunuté ze staršího hřbitova. Hřbitovní domek adaptovaný na obytné účely dnes chátrá. Jinak je hřbitov ohrazen cihlovou, částečně kamennou zdí a uzamčen. Severní část je oplocena a připravena na výstavbu nové zdi (9/2012).