Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 … 184 185 186 Další Poslední
Valdštejnské náměstí
Valdštejnské náměstí leží mezi Valdštejnskou ulicí a ulicí Tomášskou. Stejně jako Valdštejnská ulice nese název odvozená od názvu paláce ve východní části náměstí, který nechal postavit Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Původní název této lokality, U Písecké brány, byl odvozen brány ležící v její blízkosti. Od poloviny 18. století až do roku 1935, kdy byl oficiálně zaveden současný název, se náměstí jmenovalo Valdštýnské. V současné době zde, ve Valdštejnském paláci (čp. 17/4), sídlí Senát, horní komora Parlamentu České republiky, na jehož existenci má většina společnosti skeptický názor.
Celý článekVáňův kámen
Asi 15 m vysoký vápencový útes, vyčnívající osaměle na východním svahu. Říká se mu také Čertův kámen, prý jej tady kdysi dávno upustil samotný satanáš. U paty kamene byla údajně upálena mladá čarodějnice. Pamětní deska připomíná schromáždění poddaných z Kopřivnice a okolních vsí roku 1695 na protest proti zvůli hejtmana Maxmiliána Harasovského. Povstalci vypálili Maxmiliánovi statek a sešli se u Váňova kamene, aby vedli další jednání – a povedlo se jim snížení roboty.
Celý článek
Vchynicko-tatovský kanál
Vchynicko-tetovský kanál měl za úkol dopravit těžené dřevo v této oblasti Šumavy do řeky Otavy. Tento kanál vyprojektoval stejně jako Schwarzenberský plavební kanál ing. Josef Rosenauer. S výstavbou bylo započato v polovině roku 1799. Kanál obcházel nesplavné koryto Vydry. Na jaře roku 1800 na stavbě pracovalo 203 tesařů, 108 zedníků a okolo 1000 nádeníků což mělo za následek dostatek pracovních příležitostí pro tento kraj. Na výstavbu kanálu následovaly i další práce aby byla zajištěna plavební cesta do Prahy. Znamenalo to proražení kamenných prahů v korytě řeky Křemelné, odstranění kamenů v Otavě a úpravě koryta Vltavy. Oficiální povolení k plavbě bylo uděleno 3.9.1801.Vlastní kanál dlouhý 17,8 km se sestával ze tří částí spojených kamennými skluzy a závěrečného skluzu do Křemelné. Začíná u hradlového mostu před obcí Modrava a končí trubním skluzem nedaleko obce Srní. Kanál překonává na celou svoji délku výškový rozdíl 243 m, spád má ale někde okolo 2-3 promile což umožňovalo rychlost plavení 4 km/hod. To byla bezpečná rychlost nejen pro kanál, ale i pro plavené dřevo. Dostatek vody pro plávku zajišťoval systém 8 nádržek nazývané také „Švele“, které byly budovány na horních tocích potoků. I když dokázaly akumulovat celkem 90.000 m3 vody plavilo se jen v průměru 30 dní v roce většinou v měsících dubna a května. Dnes se již vodní nádrže nevyužívají. Dřevo které se v kanelé plavilo mělo délku cca 75-100 cm, takže šlo spíše jen o dřevo určené jako palivové. Kanál nebyl uzpůsoben pro plavení dlouhých kmenů. Ty byly nadále sváženy volskými potahy k řece Otavě. Plavební cesta i kanál sice pomohla k vyššímu zhodnocení dřeva, zaroveň znamenala další neřízenou těžbu a drancování lesa. Jeho výsledkem bylo rozsáhlé odlesnění panství, kterého se zděsil i sám kníže Schwarzenberg. Asi po 40 letech klesla poptávka po dříví, které více nahradilo uhlí z povrchových těžeb. Nového oživení plavby nastalo po noci 26.10.1870, kdy vichřice a následná kůrovcová kalamita zlikvidovala poslední zbytky pralesa na Šumavě. K plavení dřeva přestal kanál nadobro sloužit v roce 1958. Za celou dobu přepravil 4.000.000 m3 dřeva. Od roku 1942 je využíváno 9 km plavebního kanálu (od rechlí po Mosau) pro účely vodní elektrárny. Z lokality Mosau, z tzv. vtokového objektu je voda sváděna potrubím o délce 3.218 m do akumulační nádrže Sedlo. K překonání údolíček s výškovým rozdílem pouhých 10 m byly využity dvě shybky. Ze Sedla putuje voda do vyrovnávací komory tzv. vodního zámku a odtud padá tlakovým potrubím o délce 900 m s výškovým rozdílem 216 m do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. Na plavebním kanále se nachází celkem osm historických obloukových mostků, které také chrání tento kanál. Stavěly se z místního kamene, hlavně žuly. Nejdůležitějším kamenem těchto mostků je ten úplně prostřední tzv. vrcholový klenák, ten drží most pohromadě, bez něj by se zřítil.
Celý článekVeleslavín
Ves se uvádí na zakládací listině břenovského kláštera, které je sice falzum, ale je faktem že ves Veleslavín již v 10. století existovala. Břevnovský klášter měl Veleslavín v držení až do husitských bouří. Nějaký čas vlastnilo ves Staré Město, ale brzo byla rozdělena na dvě části. Jednu větší část dostalo nejvyšší purkrabství, druhá měnší se pak vrátila do majetku břevnovského kláštera. V purkrabské části byly některé dvory v soukromém vlastnictví. Mezi majiteli byl také pražský měšťan Štěpán Adam jehož syn významný knihtiskař, vydavatel, překladatel a autor četných prací Daniel Adam se psal s přídomkem z Veleslavína. Veleslavín velmi poškodila třicetiletá válka, na jejímž konci byl Veleslavín téměř zpustlý. V roce 1849 se stal Veleslavín samostatnou obcí a roku 1922 byl připojen k Velké Praze. Veleslavín byl především zemědělskou obcí a ani průmyslový rozvoj tuto oblast příliš nepoznamenal a tak jediný průmysl dlouho představovala pouze cihelna. V letech 1958-1965 se uskutečnila výstavba sídliště Petřiny. V roce 1961 byl uveden do provozu objekt veleslavínské teplárny. Jelikož se zde spalovalo nekvalitní uhlí, představovala teplárna dlouhou dobu velkou zátěž pro životní prostředí Prahy 6. V roce 1994 byla do provozu uvedena nová výtopna na zemní plyn. Stará teplárna byla postupně likvidována. Nejvýznamnější památkou Veleslavína je zámeček, dnes pozůstatek dříve rozsáhlejšího barokního areálu.V současnosti je Veleslavín rušnou částí. Protíná ho Evropská ulice a železnice. Nádraží Praha – Veleslavím leží mezi stanicemi Praha – Ruzyně a Praha – Dejvice.
Celý článekVelká mísa
Velká mísa z mrákotínské žuly je umístěna ve východní části Rajské zahrady. Projekt J. Plečníka byl realizován v roce 1924.
Celý článekVelká skála
Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1968. Má rozlohu 1,8 ha a rozkládá se na území katastru Troja. Skalní masív, který dominuje nad levým břehem Vltavy, tvoří starohorní buližník. Byly zde nalezeny jedny z nejstarších zkamenělých organizmů na území České republiky. V 19. století zde byly necitelně vysazeny akáty. V 70. – 80. letech 20. století se započalo s výsadbou původní vegetace, dubů.
Celý článekVelká synagoga
Plzeňská synagoga je druhou největší synagogou v Evropě (za Budapeští) a třetí největší na světě (po New Yorku). Nachází se v centru města s hlavním průčelím orientovaným do sadů Pětatřicátníků. Svým zařazením mezi ostatní světové židovské památky si získala místní název "Velká synagoga v Plzni." Základní kámen byl položen 2. prosince 1888. Synagoga měla být vestavěna v gotickém slohu severského typu s vysokým průčelím a dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tento projekt však tehdejší městská rada zamítla. Oficiální důvod byl, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela sv. Bartoloměje. Radní odmítli i styl stavby, protože se jim zdál příliš podobný křesťanským kostelům. Nové plány předložil Emanuel Klotz v roce 1890. Věže byly sníženy o dvacet metrů. V tomto projektu se také objevily prvky románského stylu a upravené verze monumentalistické novorenesance. Vše bylo vyzdobeno orientálními ornamenty. Vzhled stavby se snaží zdůraznit skutečnost, že nejde o křesťanský chrám. Výstavba synagogy byla dokončena v roce 1893 a byla financována z dobrovolných finančních darů členů židovské obce. 2.září 1893 proběhlo slavnostní vysvěcení synagogy, která sloužila svým účelům až do Holocaustu. Tehdy měla být zničena, jako řada jiných synagog. Zachránila ji zřejmě poloha mezi domy a také potřeba skladovat konfiskovaný židovský majetek. Stala se velkým bazarem, kde se prodávalo vybavení z židovských domácností i jiných synagog. Na počátku a na konci 2.světové války byl chrám značně poškozen a po roce 1948 sloužil jako skladiště. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1973. Židovská komunita neměla dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož synagoga léta chátrala. Po roce 1989 byla zahájena rozsáhlá a nákladná rekonstrukce díky příspěvku z Ministerstva kultury České republiky. Při příležitosti židovského svátku Tu BiŠvat byla synagóga otevřena pro veřejnost 11. 2. 1998. Velkolepá stavba dnes slouží jako koncertní a výstavní sál. V den židovského svátku Erev Roš HaŠana 20. září 1998 se v synagoze uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech. Výraz stavby předznamenává, že jde o stavbu se vztahem k orientu. Korunou stavby jsou cibulovité kopule. Vyvrcholením věží jsou Davidovy hvězdy.Typově je synagoga trojlodní pseudohalou s vestavěnými emporami. Celková kapacita je 1300 návštěvníků. Synagoga má vstup z ulice umístěn na východní straně a západní průčelí má orientované do zahrad vnitrobloku. V čele synagogy je schránka na tóru - Aron ha kodeš. Před ní je řečniště rabína či kantora a o několik stupňů níže bima - řečniště pro čtení tóry. Po stranách je vstup do vedlejších, přípravných prostor. Vstupy jsou velmi zdobné a jsou součástí míst k sezení pro významné osoby. Z postranních chodeb je též vstup na schodiště, která vedou do patra na ženské empory. Mezi uliční frontou a hlavním vstupem je varhanní kůr. Při osvobozování Plzně americkou armádou došlo ke střelbě na věže, kde si němečtí vojáci udělali kulometné hnízdo. Škody byly na zdivu věže zřejmé až do roku 1995. Poslední střelu ponechali restaurátoři na samém vrcholu štítu synagogy, na kamenných deskách Desatera u přikázání "Nezabiješ!".
Celý článekVelkopřevorské náměstí
Velkopřevorské náměstí leží mezi lávkou na ostrov Kampu, Hroznovou ulicí a Lázeňskou ulicí. Historie této lokality sahá až před vznik Malé Strany. Do doby, kdy se zde ležela osada nazývaná Trávník. Název náměstí je odvozen od názvu Velkopřevorského paláce(čp. 485/4), sídla hlavy maltézského řádu v Čechách, vybudovaného v letech 1726 – 1731 z podnětu velkopřevora Gudunkera z Ditrichštejna. Vybudoval ho Bartolomeo Scotti. Velkopřevorské náměstí je dnes tichým zákoutím Prahy. Krom paláců a Velkopřevorského mlýna je jeho atrakcí i zeď Johna Lenníma, která přitahuje nejen jeho příznivce a zamilované, ale i řadu turistů.
Celý článekVelkopřevorský mlýn
Velkopřevorský mlýn pochází ze 13.století. Podle dochovaných dokumentů patřil již v roce 1400 johanitskému konventu. V době husitských válek mu byl zabaven a prodán do soukromí. Jedním z vlastníků, od roku 1526 byl i mlynář Štěpán. Proto se mu po nějakou dobu říkalo Štěpánský mlýn. V roce 1711 ho získal do opět johanitský konvent. Vlastnil ho až do roku 1807, kdy byl opět prodán do soukromí. Pozdně renesanční budova mlýna prošla rekonstrukcí v letech 1597 – 1598.Mlýnské kolo, ač už dnes neslouží k pohonu mlýna, je udržováno v chodu a patří pro svou velikost mezi turistické atrakce. Zvláště malebný pohled je na mlýn z Karlova mostu.Jednou ze stop rázovitého života Malé Strany a Kampy je objekt Velkopřevorského mlýna. Mlýn u strouhy s vltavskou vodou, později zvanou Čertovka, byl postaven záhy po založení kostela a kláštera Matky Boží „konec mosta“, později „pod řetězem“. Johanité zde měli četné hospodářské aktivity, takže nemohl chybět ani vlastní mlýn. V roce 1588 jej koupila Malostranská obec která jej dále pronajímala. V roce 1597-98 se uskutečnila jeho přestavba na dnešní převážně renesanční podobu, později byl v severní části ještě barokně upraven. Objekt musel také přestát velkou povodeň v roce 1890. Spíše než však voda ho poškodil velký požár 24.5.1938. Tři hodiny trvalo hasičům než požár vítězně zdolali. Po požáru ho nechal majitel Šebek opravit a zřídil v něm čistírnu peří provozovanou a.s. Peruť. Čistící zařízení zpočátku pohánělo opravené mlýnské kolo, které při požáru do poloviny uhořelo. Později po roce 1950 v něm bylo skladiště Kovomatu a následně zde sídlil vodácký oddíl Tesly Žižkov. Velkou pozornost kolemjdoucích budí zejména mohutné mlýnské kolo, mající v průměru 8 m. To dnešní není samozřejmě originál, ale jeho několikátá kopie. To předposlední, vyrobené koncem 70. let 20. století se rozeschlo ještě dříve, než mohlo být osazeno a veškerá práce přišla vniveč. Přitom k jeho výrobě bylo použito na 30 kubíků dubového dřeva. Mělo 36 lopatek, 18 loukotí, 22 sloupů bárky, 72 palců, 72 klínů, 72 skruží a 72 vložek skruží. To současné sestavil počátkem 90. let podle starých plánů pan František Mikyska z Benešovska a to z jihomoravského dubu. V tehdejších cenových relacích přišlo na 300.000 korun a začalo se točit 8.12.1992. Před časem se na nějaký čas přestalo točit, neboť někdo odcizil z jeho mechanismu ložisko. U mlýnského kola je totiž důležité aby se stále točilo, neboť jinak se lopatky, které nejsou ponořeny ve vodě, rozeschnou a záhy dojde k jejich zkáze. Tak ať nám stále klape!
Celý článekVelký Beškovský kopec
Vrch Velký Beškovský kopec (474 m.n.m.) se vypíná přibližně necelé 4 km jihovýchodním směrem od obce Dubá.Vrch tvoří pískovcový hřeben s četnými terasami. Z těchto skalních teras jsou dobré rozhledy do okolí.
Celý článekVelký javor u Věstoňovic
Velký javor u Věstoňovic, okres Třebíč.
Celý článekVelvarská brána - Slaný
Z městského opevnění budovaného od přelomu 13. a 14. století se toho mnoho nedochovalo. Za husitských válek bylo hodně pobořeno a i když pak došlo k zásadní přestavbě v půrběhu 18 a 19. století zaniklo téměř vše až na jednu ze čtyř bran a zbytky tří bašt. Jediná ze čtyř dochovaných bran stojí ve Velvarské ulici. První zprávy o ní jsou z roku 1443. Přestavěna na dnešní stavbu proběhla v letech 1460-1463, patrně s využitím původní brány. V druhé polovině 14. století a na počátku 16. století byla několikrát poškozena požáry. V roce 1795 sem byl přenesen zvon z vyhořelé věže radnice. V roce 1824 bylo zbořeno přebraní brány, které mělo cimbuří, vstupní bránu a patrně bylo chráněno baštou. Dnešní dochovaná brána je pětipodlažní, vysoká 38 m. Průjezd je valeně klenutý. Její vnější fasáda nese znak města a 6 cechovních znaků (tkalcovský a prýmkařský, sladovnický, postřihačský, hrnčířský, kolářský a jeden neidentifikovatelný). V levém rohu můžeme vidět torzo psa a poblíž hlavičku vousáče, snad portrét stavitele. V roce 1967 zde byla umístěna expozice Slánského muzea věnovaná městské fortifikaci, v současné době je brána přístupná jen příležitostně.
Celý článekVenušina sopka
Venušina sopka je vyhaslá čtvrtohorní sopka nacházející se nad obcí Mezina. Je charakteristická stratovulkanickou stavbou tvořenou převážně čedičem pokrytým sopečnými vyvrženinami. Současná podoba vulkánu má mírně kupovitý tvar, jehož vrchol poznamenala v minulosti těžba. Najdeme zde několik lomů, které odkrývají rezavé, hnědočervené nebo narudlé tufy s velkým množstvím sopečných pum (části hruškového či slzovitého tvaru často stočené či zkroucené). Také se zde hojně nachází zelený nerost olivín. Od vrcholu vybíhá směrem k severu až severovýchodu lávový proud, jenž je výsledkem několika erupcí v době před více jak 1,9 miliony lety. Tento proud se pak stočil východním směrem a dostal se až do údolí Černého potoka. Zde je také jeho část k vidění, označovaná jako Přírodní památka - lávový proud u Meziny. Přírodní památka je volně přístupná po turisticky značené cestě. Z některých míst je také dobrý rozhled do blízkého okolí, daleké výhledy vrchol neposkytuje.
Celý článekVenušiny misky
Národní přírodní památka Venušiny misky se rozkládá na vrcholu kopce Smolný (404 m.n.m.) na značené cestě mezi Žulovou a Vidnavou, cca 6 km od Žulové. Smolný vrch tvoří biotitický granodiorit v této oblasti známý jako světlá slezská žula. Jedná se o tzv. ostrovní horu, která vznikla v teplém tropickém období třetihor. V období čtvrtohor, během pevninského zalednění žulovské pahorkatiny, čněl vrchol Smolného nad ledovcem jako nunatak. Na skalách jsou vyvinuty četné tvary zvětrávání a odnosu žuly. Jejich vznik je podmíněn erozním účinkem srážkové vody a typickými vlastnostmi žuly. Jedná se zejména o skalní mísy, skalní sedadla a křesla, výklenky, žlábkové škrapy a skalní dutiny tafoni. Největší ze skalních mís má v průměru 1,5 m, je hluboká přes 1 m a pojme 65 litrů vody. Venušiny misky byly vyhlášeny národní přírodní památkou v roce 1971, z hlavní cesty sem na vrchol vede odbočka a památka je volně přístupná.
Celý článekVeselý kopec
Veselý kopec je neoficiální, ale vžitý název pro Skanzen lidových staveb Vysočina nalézající se v okrese Chrudim. Je zde k vidění expozice lidového stavitelství v přírodě. Jsou zde k vidění volně rozptýlené roubené usedlosti, které sem byly přeneseny zejména z oblasti Železných hor a Žďárských vrchů a názorně ukazují život a způsob obživy drobných rolníků od poloviny 19. do poloviny 20. století. Jeho neobvyklost spočívá v tom, že jednotlivé celky se nacházejí ve čtyřech částí. Tou první je samotná osada Veselý kopec. Ta vznikla již v 16.století. Dnes je zde osada s mlýnem. Na Veselém Kopci se koná pravidelně velké množství kulturních akcí, přibližujících jak se dřív žilo, bydlelo a hospodařilo. Jako jsou např. jarmarky, výstavy, předvádění tradičních lidových zvyků a řemesel. Lidové technické památky na vodní pohon tvoří ojedinělý soubor. Informace o akcích pro veřejnost v roce 2008 naleznete zde.
Celý článekVeslařský ostrov
Veslařský ostrov leží při pravém břehu Vltavy jižně od Vyšehradu mezi Podolským nábřežím a Císařskou loukou. S nábřežím je spojen mostem ústícím na Podolské nábřeží. Název ostrova je odvozen od jeho využití. Sloužil veslařům. Dříve se také jmenoval Švarcenberský. I dnes je ostrov využíván k vodáckým účelům a k rekreaci. V severní části ostrova je zařízení Pražských vodáren.
Celý článekVětrný mlýn Chválkovice
Zděný větrný mlýn holandského typu se nachází na východním okraji obce v blízkosti kapličky při turisticky značené cestě vedoucí do Nemochovic. Zhruba necelých 11 m vysoký mlýn se šindelovou střechou byl postaven v roce 1873. V roce 1918 jej jeho majitel zbavil závislosti na přírodě instalováním pomocného motoru na koks. Zmodernizoval také mlecí mechanismus. Za protektorátu byl provoz mlýna úřady zakázán a po válce již neobnoven. Cihlová budova je mírně kuželovitá o průměru 8 m při zemi a 7,55 m pod střechou. Mlýn je v současné době v soukromých rukou a funguje převážně jako menší skladiště.
Celý článekVětrný mlýn Kuželov
Kousek od obce Kuželov stojí objekt bývalého mlýna holandského typu. Mlýn byl postaven roku 1842 a k mletí obilí sloužil až do konce první světové války. Pak se užíval až do roku 1946 pouze ke šrotování. Od již zmíněného roku pak jeho provoz ustal natrvalo. V roce 1973 se jeho majitelem stalo technické muzeum v Brně, které provedlo jeho opravu. Mlýn má kuželovitý tvar se šindelovou střechou osmibokého jehlanu. V interiéru se zachovalo mlýnské zařízení ve třech podlažích. Objekt bývalého mlýna slouží jako expozice mlynářství. Stálá expozice:Expozice větrného mlynářství a horňáckého bydlení. Místní způsob malovýrobního hospodaření z přelomu 19. a 20. století. Funkční větrný mlýn. V areálu mlýna se každoročně v červenci konají "Horňácké slavnosti".
Celý článekVětrný mlýn Partutovice
Dřevěný větrný mlýn německého typu se nachází na kopci asi 600 východně od obce. Postavil jej v roce 1837 Antonín Mocek, patrně již z použitého materiálu. Fungoval až do druhé světové války. Na konci války stavba utrpěla bojovými operacemi, po válce byl využíván již jen příležitostně. V roce 1953 prošel generální rekonstrukcí, kterou hradil stát. Další rekonstrukcí prošel v roce 1998 a to již současnými majiteli, kteří jsou potomky posledního mlynáře. Dodnes je funkční, a přístupný po dohodě s majiteli. V budově mlýna se nachází rodinné muzeum. Mlýn má půdorys 5,75 x 5,75 m a výšku 10,8 m, s větrným kolem o průměru 14,6 m. Čelní stěna je kryta šindelem. Zajímavostí mlýna je zdobená moučnice. Některé součásti mlecího zařízení zdobí unikátní dřevořezby. Parkování je možné nedaleko mlýna, příjezd je sem po místní komunikaci a následně polní cestě. Z obce je sem označena odbočka.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 … 184 185 186 Další Poslední
