Zámek v Uherském Ostrohu stojí západně od obce na plošině tvořené řekou Moravou, v místech někdejšího hradu. Historie zámku Původně zde stával gotický vodní hrad ze 13. století, který začal následkem povodní trpět, proto musela být zvýšena jeho stavební plocha. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Dochovala se z něho jen obytná věž ze 13. století na jihovýchodní straně, která zůstala i jádrem dnešního zámku. Na věž navazoval palác, vybudovaný ve 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl zřízen i velký sál. Původní hrad v Uherském Ostrohu vystřídal v průběhu historie různé majitelé. Začátkem 15. století obléhal hrad i král Zikmund. Markrabě Jošt a Prokop přenechali Ostroh Haškovi z Valdštejna, který byl stoupencem husitství, takže se Ostroh stal na delší čas střediskem husitského hnutí na jihovýchodní Moravě. Proto jej opět několikrát obléhal král Zikmund. V roce 1453 postoupil Ostroh Ladislav Pohrobek husitskému válečníkovi Janu Jiskrovi z Brandýsa, později přenechal král Jiří z Poděbrad hrad Janu z Cimburka a v roce 1464 jej získal Jan z Lichtenštejna. Do počátku 16. století se tu vystřídala řada držitelů. Za vlády pánů z Kunovic začala v 60. letech 16. století důležitá přestavba hradu v renesanční zámek, která pokračovala až do konce století. V roce 1605 zničil zámek požár způsobený bleskem, ale Jan Bernard z Kunovic jej znovu opravil. V roce 1625 po Bílé hoře mu bylo panství zkonfiskováno a prodáno Gundakaru z Lichtenštejna. V roce 1645 dobyli zámek Švédové. Jako lichtenštejnský majetek přestal být ostrožský zámek šlechtickým rodovým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl. Zůstal pouze střediskem správy panství. V polovině 19. století byl zámek přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Ve vlastnictví Lichtenštejnů zůstal Ostroh až do roku 1945, kdy se stal vlastnictvím státu. Na majestátním vzezření zámku v nové době ubrala jednak regulace řeky Moravy, která jej až do 20. století obtékala, jednak likvidace jeho hospodářského zázemí a přilehlých zahrad. I tak však představuje zámek Uherský Ostroh zajímavý turistický cíl ve zdejší oblasti a po celkové rekonstrukci slouží objekt kulturním potřebám města.           Podoba zámku                Zámek Ostroh je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového arkádového nádvoří. V jihovýchodním rohu stojí hranolová schodišťová věž. Ze zámeckých interiérů vyniká velký sál a bývalá kaple. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupodlažní, ostatní trakty mají poschodí tři. V interiérech se dodnes dochovaly renesanční ostění dveří a oken, část místností má gotické a renesanční klenby. Tipy na výlet Podívat se můžete do lázní Ostrožská Nová Ves nebo na tvrz Hluk. V nedalekém Uherském Hradišti je k vidění kostel sv. Františka Xaverského, františkánský klášter, Stará radnice nebo Slovácké muzeum. V Uherském Brodě najdete také dominikánský klášter. Vystoupit můžete na rozhlednu Lhotka u Hradčovic nebo si prohlédnout rolnický dům a hospodářství ve Vlčnově. Příznivci vojenské techniky si jistě přijdou na své v Leteckém muzeu Kunovice.  Ubytovat se můžete ve Veselí nad Moravou.

Rožďalovice jsou sice malým městečkem, ale přesto se mohou pochlubit nebývalým počtem slavných rodáků či osobností zde žijících. Mezi nejvýznamnější patří zakladatel českého knihtisku Jiří Melantrich z Aventýna a významný pedagog G. A. Lindner. Nejenom jim, ale i mnoha dalším je věnována Pamětní síň rodáků a přátel Rožďalovic, která se nachází ve druhém patře budovy bývalé školy.Návštěvník se zde seznámí s početnou galerií významných rodáků a přátel Rožďalovic, s historií a tradicemi města. Přičemž největší prostor je věnován Melantrichovi a Lindnerovi. Pamětní síň byla vybudována  Pedagogickým muzeem J. A. Komenského a otevřena roku 1977. Stálá expozice Významní rodáci Rožďalovic. Pamětní síň rodáků a přátel Rožďalovic je spravována Polabským muzeem v Poděbradech.

Barokní kostel sv. Ignáce jehož průčelí stojí na náměstí 1.máje byla postaven podle plánů C. Luraga v letech 1663-1668. Po zrušení jezuitského řádu se stal součástí vojenských kasáren. V roce 1945 přestal sloužit pro účely bohoslužeb a začal chátrat. V letech 1991-2000 prošel postupnou rekonstrukcí. Dnes slouží pro výstavní, koncertní účely a také opět pro bohoslužby. Pod presbytářem basilikálního chrámu s dvouvětvým průčelím se nacházela jezuitská hrobka, kde bylo pochováno na 140 řádových bratří. Při rekonstrukci byl bohužel porušen větrací systém a mumie se začaly rozpadat, z tohoto důvodu musely být ostatky pohřbeny.

Kaple byla postavena v roce 1672 hraběnkou Šternberkovou pro klášter theatínů. V roce 1783 byla zrušena a zbořena. Dnes po ní najdeme pouze torzo na hradní rampě na Hradčanském náměstí.