Palác pochází ze 16. století, kdy byl postaven rodinou Gryspekových. V letech 1562 – 1564 byl přestavěn pro potřeby pražských arcibiskupů stavitelem O. Aostalisem. V roce 1599 byla budova rozšířena a v letech 1669 – 1674 byla architektem J.B. Mathyem upravena do barokního slohu. Další významnější přestavbu palác prodělal v letech 1722 – 1725, kdy byla stavitelem P.I. Bayerem rozšířena jeho zadní část. Průčelí paláce vytvořil v letech 1763 – 1764 J.J. Vicher. Autory plastik jsou I. Platzer a T. Seidana. V současnosti palác slouří jako sídlo katolické církve. Sousedem Šternberského paláce je palác Arcibiskupský. Na jeho místě stávalo v minulosti několik gotických domů. Jeden z nich patřil svatovítské kapitule. Právě tady si vybudoval honosnou renensanční rezidenci důvěrník císaře Ferdinanda I. Florián Gryspek z Gryspachu. V roce 1562 jej koupil císař Ferdinand I. pro prvního pražského arcibiskupa, který byl po husitských válkách ustanoven, Antonína Bruse z Mohelnice. Poté co se stal palác sídlem pražského arcibiskupství byla provedena jeho přestavba. Další důkladná přestavba na barokní podobu proběhla v letech 1675-79 arch. Jeanem Baptistou Matehyem. Z této doby se dochoval hlavní mramorový portál. Po zasypání příkopu mezi palácem a Pražským hradem došlo k další přestavbě paláce. Okázalé běložluté rokokové průčelí navrhl v roce 1760 arch. Jan Josef Wirch pro arcibiskupa Antonína Příchovského, jehož znak se hrdě tyčí nad původním portálem ze 17. století. Wirch změnil i výškové a šířkové poměry stavby. V roce 1934 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce. Byl zjištěn velký stupeň sešlosti některých částí stavby. V zadním traktu paláce bylo zdivo tak špatné, že ho muselo být asi 16 m2 vybouráno a znovu vyzděno. Celá oprava trvala 5 měsíců a přišla arcibiskupství na 250.000 Kč. Venkovní omítky paláce byly opravovány rovněž v letech 1988-89 a to včetně štukové výzdoby. Tisk vychvaloval na tehdejší poměry nezvyklou rychlost. Obdiv byl o to větší, že parta opavských řemeslníků měla pouze sedm členů, jejichž průměrný věk se blížil sedmdesátce. Nejstaršímu mistru štukatérovy chyběl rok do osmdesátky. Rychlost práce nebyla v žádném případě na úkor kvality. Přesto však v polovině 90. let bylo zjištěno to, co bylo dávno známo. Palác se dostal po statické stránce do katastrofálního stavu. Část budovy stojí na zásypu příkopu. Do havarijního stavu se dostaly stropy, obvodový plášť včetně průčelí. Puklinu ve své klenbě měla i kaple sv. Jana Křtitele. Byly vyslovovány obavy, že by stačilo nízko letící letadlo a akustický jev by mohl způsobit katastrofu. Kolaudce zrekonstruovaného paláce se konala v listopadu 1997. Čtyři křídla paláce uzavírají obdélníkové nádvoří, které je rozpůleno sloupovým mostem. Jeho atiku zdobí putti, držící kandelábry. V interiéru, který je nepřístupný, jsou obytné místnosti arcibiskupa, domácí kaple, kanceláře a reprezentační sály. Palácová kaple sv. Jana Křtitele pochází z 2. pol. 16. století. Renesenační strop je ozdoben malbami z jeho života. Jídelnu zdobí portrétní galérie pražských arcibiskupů. Cenný mobiliář je obohacen souborem 8 gobelínů, zobrazující exotické motivy na námět Nová Indie. Dne 21.4.1990 zde při své první návštěvě přenocoval papež Jan Pavel II. a ve zdejší kapli strávil jistý čas na modlitbách.  

Kousek od zámku Hrubá Skála můžeme najít v pískovcové skále vytesanou skalní dutinu, nazývnou Adamovo lože. Dílo na počátku 19. století vytvořil Jan Chládek ml. na přání Františka Adama z Valdštejna. V jeskyni také vytesal oltář lásky se soškou Amora a reliéf nahých milenců. Do dnešní doby se zachovalo však jen vytesané lože a po stranách oltáře.

Zřícenina hradu Lipý leží nedaleko centra České Lípy, na břehu řeky Ploučnice. Historie hradu Roku 1277 jej jako vodní hrad založil Chval z rodu Ronovců. Hrad velmi rychle zaujal významné místo mezi sídly tohoto mocného rodu. Ve 30. letech 13. století začíná okolo hradu vznikat poddanské město – Lipá. Roku 1327 koupili hrad další příslušníci odnože Ronovců, páni z Dubé, kteří jej vlastnili až do počátku 16. století. Páni z Dubé prováděli na hradě intenzivní stavební činnost, zejména v renesančním slohu. Poslední z majitelů hradu z rodu Berků z Dubé, Adam, měl s manželkou Annou jediného potomka, dceru Annu Marii, které také před svou náhlou smrtí roku 1607 odkázal všechny svoje statky. Ta ovšem Lipou nedržela dlouho, stejně jako další majitel Volf ze Salhauzenu, jemuž za svou účast na stavovském povstání, byl Lipý zkonfiskován a roku 1622 jej od české komory zakoupil Albrecht z Valdštejna, který jej přivtělil ke svému frýdlantskému vévodství. Význam hradu začal upadat, sídelní funkci převzal Nový Zámek a byly prováděny již jen nejnutnější úpravy. To se nezměnilo ani po zavraždění Albrechta z Valdštejna, po němž drželi Lipý Harrachové a posléze Kounicové. Ti až do roku 1822. Požár roku 1820 a pozdější prodej do rukou majitele cukrovaru předurčily konec hradu Lipý ve své středověké podobě. Budovy byly přestavěny na hospodářské účely a po ukončení cukrovarské činnosti byl objekt přestavěn na nouzové byty. Podoba hradu Prvotní hrad Lipý byl velmi jednoduchou stavbou, jedinou kamennou budovou byl okrouhlý bergfrit. Vzrůst významu hradu v první polovině 14. století přinesl i jeho přestavbu ve zcela kamenné sídlo. Poslední známou stavbou této fáze je záchodová věž představující v našich končinách nepříliš časté řešení hygienického zázemí hradu nepochybně kvalitnější než obvykle používané prevéty. Postavena byla z vnější strany obvodové hradby mezi palácem a bergfritem, tedy směrem k řečišti Ploučnice. Někdy na konci 14. století došlo k další výrazné přestavbě hradu především na jižní straně jádra. Z jižního objektu se dochovaly dva obdélné válené zaklenuté sklepy. Z popisu z roku 1502 víme, že hrad měl vodní příkop, přes který vedly dva mosty. Nastupující renesance přetvořila starý hrad v sídlo právem označované za zámek. Úpravy se týkaly především mladších hradních paláců, které byly spojeny do jedné zámecké budovy. Citlivý archeologický výzkum v 90. letech 20. století zbytky hradu citlivě zakonzervoval. Tipy na výlet Přímo v České Lípě najdete barokní klášter obutých augustiniánů, Galerii vlastivědného muzea a samotné Vlastivědné muzeum. Zajímavé je si prohlédnout i městské opevnění nebo vystoupit na rozhlednu na Špičáku. Výlet si můžete také udělat na zříceninu hradu Frýdlant, tvrz Jiljov, zříceninu hrádku Vítkovec nebo na zámek Zahrádky. Ubytování najdete přímo v České Lípě.  

Původní kostelík sv. Jošta byl založen před rokem 1334 a byl součástí rožmberského špitálu. V roce 1596-1604 prošel kostel za přispění Petra Voka z Rožmberka, zásadní renesanční přestavbou na luteránskou svatyni. Vznikla stavba nesymetrického dvoulodí s kruchtou nad kratší jižní lodí. V roce 1598 byl věnován protestantům a využívali jej i členové Jednoty bratrské. V roce 1600 zakázal císař Rudolf II. nekatolické využívání kostela. V roce 1602 se dostal do správy jezuitům a v jejich rukou zůstal až do zrušení řádu v roce 1773. Za Josefínských reforem je roku 1787 zrušen a uzavřen. Jeho vnitřní vybavení bylo rozvezeno do různých kostelů na Českokrumlovsku. Následně v roce 1790 je prodán v dražbě za 1245 zlatých měšťanu Kašparovi Koutnému, věž přechází do vlastnictví obce. Měšťan Koutný obratem objekt prodává, dvěma novým majitelům. V letech 1790-1791 prochází bývalý kostel přestavbou na měšťanský dům s várečným právem. Byly vyhloubeny sklepy, zvýšena úroveň přízemí, zbořen presbytář. Vysokou sedlovou střechu prolamují dva komíny. Kolem roku 1802 získává objekt Karel Neumüller a přeměňuje jej na kasino s tanečním sálem v patře. Po roce 1900 je objekt využíván k obytným účelům a později pak ke komerčním (obchody, sklady apod.). I dnes na dvoupatrové budově bývalého kostela se strmou sedlovou střechou a pětipatrovou věží s bání zakončenou lucernou, najdeme některé prvky původního kostela. Například gotického průčelí, lomený portál, při řece pak původní hřebínkové klenby podkruchtí. Ve druhém patře se zachovaly původní klenby chrámu se štukovými žebry. Ve sklepě pak původní sokly pilířů. Kostel je dnes využíván ke komerčním účelům.