Terasa Křížovnického náměstí je orientována na západ a poskytuje návštěvníkům jedinečný výhled na panorama Pražského hradu.

Vysoký kopec, korunovaný hradem Vysoký Chlumec je dominantou Sedlčanska. Stejnojmenná obec v podhradí je od Sedlčan vzdálena přibližně 5 km jihozápadně. Hrad není veřejnosti přístupný. Historie hradu Vysoký Chlumec je jednou z nemnoha šlechtických novostaveb z období Václava IV. Jeho pravděpodobným zakladatelem byl Václavův oblíbenec Purkart z Janovic. Poprvé je hrad v písemných pramenech zmiňován roku 1382. V majetku jeho potomků setrval až do roku 1470, kdy Chlumec na čtyři roky získal Bedřich Ojíř z Očedělic, než jej prodal roku 1474 Lobkovicům. Ti panství zvelebili a rozšířili, o což se zasloužil především Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Za Lobkoviců byl hrad pouze jednou upravován, a to v polovině 17. století. V letech 1948–1992 museli Lobkovicové hrad nedobrovolně opustit, v roce 1998 jej již dobrovolně prodali současnému majiteli, jímž je Riprand, Graf von und zu Arco-Zinneberg. Podoba hradu Nepravidelný vrchol žulového kopce stavitelé využili ke stavbě dvou proporčně velmi odlišných paláců, spojených hradbou. Takto vymezené nádvoří bylo v polovině 15. století zmenšeno rozšířením jednoho z paláců. Hradní jádro obíhala hradba, vymezující parkán, v němž se mohla nacházet drobná hospodářská stavení. V polovině 15. století bylo též k jižní straně jádra přistavěno předhradí s čtverhrannou věží při vstupu a obdélnou budovou za ní. Zde se nově soustředilo hospodářské zázemí hradu. V polovině 17. století probíhaly další stavební úpravy (včetně stavby kaple), které však z objektu nesetřely hradní podobu. M.K. V bezprostřední blízkosti hradu můžete navštívit i skanzen Vysoký Chlumec. Ubytovat se můžete například v nedalekých Sedlčanech.

Čertův odpočinek je geologická pozoruhodnost nacházející se na hlavní vrcholové skále Černé hory (1085 m.n.m.) v Jizerských horách.Nazývá se tak skalní útvar s bohatým výskytem skalních hrnců a rýh. Podle legendy vznikl když zbožní lidé s kříži vyháněli pekelné síly z hor. Některé kameny čerti upravili tím, že si na ně sedli (tak vznikly skalní hrnce) a zanechali i při tom otisky  svých ocasů (což jsou odtokové rýhy skalních hrnců).

V malém údolí východně od obce Rudice se nachází přírodní památka Rudické propadání. Jde po Amatérské jeskyni o druhý největší jeskynní systém v Moravském krasu. Tento systém vytváří Jedovnický nebo také Podomský potok. Ten na konci slepého údolí mizí v otvoru u skály, aby se vynořil až v Josefovském údolí při Býčí skále. Prostory toho systému byly lákadlem již v minulosti. V roce 1863 sestoupil J. Wankel do prvního nejbližšího dómu. Další úspěšnější průzkum proběhl v roce 1921, tehdy bylo propátráno prvních 600 m. Systematický průzkum začal po druhé světové válce až se v roce 1974 dorazilo k tzv. Srbskému sifonu což je ukončení systému Rudického propadání. Za tímto sifonem se nacházejí již prostory Byčí skály. Proplavání tohoto sifonu se podařilo až 16.2.1985 a to z druhé strany od Býčí skály, tím se definitivně potvrdilo propojení Rudického propadání s Býčí skálou. Vstup do prostor systému je zhruba 20 m nad otvorem propadání potoka. Následuje sestup chodbou až do hloubky (někde udávané 85 m, jinde 115 m) tzv. Hugova dómu (to je prostora kam sestoupil J. Wankel). Následuje různě vysoká, ale spíše nízka chodba, kterou protéká již zmíněný potok a ukončená po cca 6 km již také zmíněným Srbským sifonem. V průběhu této chodby se nachází několik sifonů, jezírek, vzhůru stoupajících komínů a také různě velkých dómů: Rudický, Balvanitý a hlavně Obří. Obří dóm je patrně největší známou dutinou v ČR, má délku 70 m, šířku 30 m a na výšku přes 60 m. Jeskynní systém Rudického propadání není veřejnosti přístupný.