Vrch Vysoký Kamýk v Píseckých horách byl za Rakouska-Uherska vybrán jako jeden ze základních bodů trigonometrické sítě a roku 1864 vyměřen. Od roku 1931 tu stávala, ale jen poměrně krátce dřevěná vyhlídková věž. Geodetický bod označuje žulový hranol vysoký 65 cm. V roce 1941 bylo zdejší místo obohaceno o 16 m vysokou zděnou věž (jedna z devíti podobných v ČR), která za války sloužila wehrmachtu a po válce jako turistická vyhlídka. Postupem času věž přerostly okolní stromy, věž tak pozbyla svého smyslu a dostala se do havarijního stavu. Záchranu ji přinesl rok 2011 kdy k ní byla zakomponována příhradová konstrukce nesoucí vysílače radiotelefonní sítě. Současně na nové konstrukci byla zbudována vyhlídková plošina. Ocelová konstrukce obestavěla původní kamennou věž, která byla současně rekonstruována a celá nová konstrukce tak měří 46 m. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 32,82 m, na kterou vede 166 schodů. Jedno ocelové točité schodiště je instalováno uvnitř původní kamenné věže, ze které byl zřejmě původní interiér při rekonstrukci odstraněn a je tak její vnitřek povětšinou prázdný. Uvnitř bylo také nově vybudováno zázemí pro operátora vysílače. Další ocelové točité schodiště již vede od střechy věže, zhruba uprostřed příhradové konstrukce. Na ni bylo spotřebováno cca 70 tun oceli a spojeno více jak 2.200 VP šrouby a třmeny. Investice na stavbu dosáhly cca necelých 23 mil. korun. Otevření pro veřejnost bylo oficiální v květnu 2012. Při dobrém počasí je výhled na Písecké hory, Písecko, Temelín, Vltavotýnsko, Českobudějovicko a některé šumavské vrcholky. Provoz rozhledny je sezónní (zhruba duben-říjen) a to o víkendech povětšinou jen pár hodin (kvůli zachování klidu v rezervaci). Na vrchol vede turistické značení, pro parkování je nejlepší pozice při silnici č. 138 (Všeteč – Albrechtice nad Vltavou) v místech kde se setkává několik asfaltových lesních cest. Odsud je to pak kousek po jedné z nich na turistické značení vedoucí již na vrchol k rozhledně. Otevírací dobu najdete na uvedených webových stránkách v sekci turistické informace.

Bývalé královské město Beroun je v současnosti okresním městem patřícím do Středočeského kraje. Leží na soutoku řek Berounky a Litavky v překrásné kopcovité krajině mezi dvěmi chráněnými krajinnými oblastmi – Českým krasem a Křivoklátskem. Právě příhodná poloha, činní z Berouna bránu do obou turisticky atraktivních oblastí. Beroun také leží na dvou významných komunikací silniční a železniční dopravy. Na dálnici D5 spojující Prahu s Plzní a také na železničním uzlu tratí na Prahu, Plzeň, Příbram a Rakovník. Tato strategická poloha z něj vždy činila významnou obchodní křižovatku. I dnes je Beroun, který má téměř 18 000 obyvatel, kulturním, správním a průmyslovým centrem regionu.Pro život příhodná oblast na soutoku dvou řek byla osídlena již v pravěku. První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, kdy tu při brodu přes řeku Mži (název Berounka se vžil až v 17.století) byla osada. Přes brod procházela významná obchodní stezka vedoucí z Prahy do Plzně a dále do Bavor. Město bylo založeno v kolonizační vlně za Přemysla Otakara II. ale v pohnutých událostech po jeho smrti zpustlo a muselo být znovu vybudováno za vlády jeho syna Václava II. Byly založeny nové hradby a klášter dominikánů. V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského. Za vlády Karla IV. Beroun vzkvétal a proslavil se svými řemesly. Známí byli hrnčíři, soukeníci, sladovníci, vinaři či pivovarníci. Za husitských válek bylo město přemoženo roku 1421 Janem Žižkou, dominikánský klášter byl zbořen a město se přiklonilo k husitům. Druhá polovina 15.století byla pro Beroun dobou rozkvětu, město podporovalo jak Jiřího z Poděbrad tak i Vladislava Jagellonského. Zato se dočkalo mnoha privilegií. Město sužovaly časté požáry, povodně, epidemie cholery a také se mu nevyhnula válečná vřava třicetileté války. Po ní začal význam Berouna klesat. Teprve 19.století znamená pro Beroun lepší časy a město se začíná proměňovat do dnešní podoby. V roce 1862 je uvedena do provozu železnice Praha - Plzeň, počet obyvatel roste, Beroun se stává centrem oblasti. Na konci 19. století se rozvíjí průmysl typický pro tuto oblast - železářství, cementářství a vápenictví. Druhá polovina 20.století byla ve znamení výstavby panelových sídlišť a dalšího průmyslu. Historické jádro města je dnes nádherně opraveno a od roku 1992 je městskou památkovou zónou. Jeho dominantou je budova radnice na Husově náměstí, jejíž pseudorenesanční podoba pochází z roku 1903. Pro berounské náměstí je charakteristická skupina měšťanských domů na jeho jižní straně. Domy se zachovanými gotickými kamennými klenutými sklepy, renesančními prvky a barokními štíty stojí na místě původních gotických domů. Nejstarším, historicky doloženým a architektonicky nejcennějším domem v Berouně je Jenštejnský dům. Berounské městské opevnění s dvěma branami je jedním z nejzachovalejších hradebních systémů v Česku. Vzniklo v době druhého založení města na přelomu 13. a 14. století, kdy byly hradby šest až devět metrů vysoké, asi dva metry silné a bylo do nich vestavěno 37 bašt. Z tohoto systému lze dnes vidět vedle zbytků hradeb, hradebního příkopu a bašt zejména Plzeňskou a Pražskou bránu postavené patrně jednou stavební hutí, což je unikátní. Vyznavači sakrální turistiky by neměli opomenout kostel sv. Jakuba, který byl původně trojlodní bazilikou a vznikl ve 13. století současně s městem a až do 16. století byl obklopen hřbitovem. V polovině 17. století byla přistavěna barokní zvonice. Před vchodem do kostela stojí Morový sloup, který byl vztyčen na náměstí v době moru v roce 1680. Obrázky na stěnách sloupu jsou mnohem mladší než vlastní stavba a byly zde nainstalovány roku 1936 náhradou za plechové malby z 19. století, které jsou nyní ve sbírkách Muzea Českého krasu v Berouně. Mezi kulturní památky patří také barokní budova děkanství římskokatolické farnosti naproti kostelu. Mimo památkovou zónu stojí ještě dvě sakrální památky. Zábranský kostel z roku 1528. V 18.století byl barokně přestavěn. Druhou památkou je  kaple Bolestné Panny Marie, která byla postavena u studánky, u níž se v roce 1723 udála řada zázraků a jejíž vodě byla připisována léčebná moc.Město proslulo i svými každoročními hrnčířskými trhy, na které se už sedm let vždy druhý víkend v září sjíždějí nejlepší hrnčíři a keramici z celé republiky. Právě hrnčíři patřili ve středověku k váženým a uznávaným řemeslům. Velkou atrakcí je také berounská Městská hora s rozhlednou a medvědáriem. Město Beroun nabízí mnoho možností pro sport i turistiku v blízkém okolí. Odtud se snadno dostanete jak ke známým hradům Karlštejn, Křivoklát, Točník či Žebrák tak např. do Koněpruských jeskyň, ke Svatému Janu pod skálou nebo do Tetína.

Přírodní památka Hřídelecká hůra se nachází na východním okraji obce Hřídelec. Nevede sem značená cesta, je potřeba se z centra obce vydat směrem k menšímu zalesněnému vršku, a pak posléze vyjetou cestou kolem jednoho z domků přímo k jeho úpatí, kde se přírodní památka nachází. Přírodní památku tvoří jedna z nejmladších sopek v regionu se vzácnými nerosty. Vulkanický pahorek v Novopacké vrchovině je pozůstatkem třetihorní sopečné činnosti v českém masívu a představuje denudací (odnosem) okolních usazených hornin odkrytou výplň sopečného komína. Přes dílčí nerušení lomovou jámou má přirozený tvar, který připomíná původní sopečný kužel – vytváří ho obal čedičové žíly, tzv. aglomerátní láva. Historickou těžbou kamene a samovolným uvolněním mekčích výplní vznikly komory. V čedičové lávě, která při výlevu prorazila nadloží slínovce a v tzv. komínové brakcii vznikly četné dutiny, v nichž došlo ke krystalizaci množství významných minerálů, např. amfibol, dolomit, kalcit, olivín, pyrit, siderit, aragonit a další. Nerosty byly nacházeny hlavně při těžbě čediče v lomu činném ještě na počátku 20. století. Zajímavostí jsou pravidelné šestiboké útvary, odkryté v umělých skalních dutinách – tzv. čedičové varhany (horizontální polohy). Ke zdejší teplomilné vegetaci patří například zběhovec lesní, tařinka kališní, pamětník rolní, mochna jarní, rozchodník ostrý a další. V dutinách a na římsách skal hnízdí poštolka obecná, ve skalním podzemí zimuje netopýr černý.

Oblastní muzeum v Litoměřicích sídlí v budově renesančně přestavěné Staré radnice. Kromě stálé expozice mohou návštěvníci v muzeu ve dvou výstavních sálech pravidelně shlédnout krátkodobé výstavy z vlastních sbírek, ale i výstavy zapůjčené z dalších muzeí. Součástí muzea je pobočka Máchův Památník – tzv. Máchova světnička, která je umístěna v nedalekém domě „Na Vikárce“. Muzeum své sbírky také trvale zapůjčuje do expozice Muzea českého granátu v Třebenicích a do Jandova městského muzea v Budyni nad Ohří. Stálá expozice I. patro - Geologický vývoj regionu, archeologie, doba románská, gotická, historický vývoj do r. 1700 II. patro - Doba barokní, řemesla, zemědělství, rybářství, historie do r. 1945