Tvrz Puclice, okres Domažlice

Barokní zámek Zelená Hora korunující stejnojmenný vrch (533 m n.m.) je dominantou Nepomucka, v okrese Plzeň. Historie místa na Zelené hoře Místo je opředeno svatovojtěšskými legendami. Podle nich již v 10. stol. zde měl stát dřevěný kostelík, v jehož místech později vystavěli mniši z nedalekého kláštera kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž byl roku 1686 barokně přestavěn a dodnes tvoří součást zámeckého areálu. Brzy na to vznikl pod horou cisterciácký klášter, jehož účelem bylo vymýtit stopy pohanství v tomto kraji. Zelená hora se stala majetkem onoho kláštera, který vystavěl na ni zřejmě nějakou strážní věž. První písemná zmínka o opevněném sídle na této hoře pochází z roku 1221. Zelená hora za husitských válek Výraznou stopu nechala Zelená hora v českých dějinách během husitských válek a zejména v boji o moc, který po nich následoval. V roce 1419 začal vrch opevňovat husitský "houf" Mikuláše z Husi, Bohuslav ze Švamberka, vládce katolické Plzně, však husity vyhnal a vybudoval tu důkladné opevnění pro katolickou stranu. V průběhu husitských válek vystavěli Švamberkové na Zelené hoře hrad, který byl v jejich držení až do roku 1460. Zelenohorská jednota Není přesně známo, kdy a proč přešla Zelená Hora do držení Zdeňka ze Šternberka. Roku 1464 jím zde byl vyzdvižen kostelík sv. Vojtěcha. Dne 28. listopadu 1465 se konal na zdejším hradě v Černém sálu sjezd katolických pánů a byla ustanovena Jednota zelenohorská. Jednotlivci se zavázali, že si budou po dobu pěti let pomáhat proti králi Jiřímu z Poděbrad (který pocházel z husitsky orientovaného panského rodu), u kterého upadli v nemilost a který chtěl být spravedlivým vládcem kališníků i katolíků. Zdeněk ze Šternberka byl - jakožto předák Jednoty zelenohorské - 20. dubna 1467 potvrzen papežem Pavlem II. za vůdce katolíků proti králi. Šternberkové drželi Zelenou Horu s menšími přestávkami až do roku 1726. Za předposledního majitele z tohoto rodu, hraběte Václava Vojtěcha, byl hrad v letech 1669 - 1671 přestavěn na raně barokní zámek. V 18. století byl v majetku Martiniců, pak Colloredů, od poloviny 19. století Auersperků. V roce 1817 byl na zámku nalezen tzv. Zelenohorský rukopis, který byl literárním podvrhem a silně ovlivnil národní obrození. O jeho pravost se vedly v 19. století vášnivé spory. Podoba zámku Na obvodu zámecké budovy lze spatřit zbytky zevního opevnění a válcové věže z původního hradu. Ranně barokní zámek je třípatrový, východní křídlo má na nádvorní straně arkády, šternberský znak a letopočet 1696. V západním křídle je bývalá hradní kaple. V interiéru se dochovala nástropní malba Boj Ladislava ze Šternberka s Tatary ze 17. století. Dále se dochovaly původní podlahy, obložení a vykládané stropy některých komnat. Při hradební zdi je raně barokní sýpka, v těsném sousedství zámku gotický kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. poloviny 15. století, roku 1688 přestavěn do dnešní podoby. Budovy sloužily v druhé polovině 20. století jako kasárna a staly se dějištěm Švandrlíkova románu Černí baroni a objevily se i v jeho filmové podobě. Tipy na výlet Nedaleko Nepomuku najdete romantický zámek Žinkovy, červený most nebo severně odtud zámek Hradiště. Ubytovat se můžete v Klatovech.

Římskokatolický kostel sv. Apolináře stojí na Husově náměstí v severní části Horšovského Týna, na tzv. Velkém předměstí. Na místě dnešního kostela sv. Apolináře se nacházel menší ranně barokní kostelík Panny Marie, který byl založen v polovině 13. století. Ze stavby se však nezachovalo téměř nic, pouze raně gotický lomený sloupkový portál, který byl později zasazen do jižní obvodové zdi nového kostela. Stavba současného kostela započala s největší pravděpodobností za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nový chrám měl být mohutnou stavbou, o čemž svědčí monumentální presbytář, nesoucí prvky blízké par1éřovské huti. Ke kostelu náležel též kolegiální ústav sv. Kryštofa. Z konce 14. století také pochází postranní kaple Panny Marie na jižní straně, kde se nacházejí vzácné nástěnné malby z počátku 16. století. Stavba postupovala pomalu, a tak k dokončení došlo pravděpodobně za arcibiskupů Jana z Jenštejna a Olbrama ze Škvorce, jejichž znaky jsou zobrazeny v presbytáři. Jedná se o jednolodní stavbu na obdélném půdoryse s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Za husitských válek byl kostel vypálen a jeho oprava se poté značně protahovala. Kostel dostal dnešní podobu až při přestavbě v druhé polovině 18. století. V letech 1926 - 1927 byl kostel celkově rekonstruován. Při této příležitosti byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se dochovaly vstupní gotické portálky a řada zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 – 1834.   L.R.

Barokní zámek, se kterým si zle pohrál zub času, se nachází na východním konci obce Buštěhrad na Kladensku ve Středočeském kraji. Nedaleko zámku je unikátní zřícenina hradu Buštěhrad. Barokní buštěhradský zámek s půdorysem ve tvaru U či podkovy nechala v l. 1699–1705 postavit velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská.  Pro jeho výstavbu bylo zvoleno místo v těsném sousedství zničeného buštěhradského hradu. Patrovou stavbu zaštítil pražský stavitel Jindřich Klingenleitner. Ten vystavěl podélnou budovu s věží, k níž od jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy. Tato podoba však příliš nevyhovovala dalšímu majiteli, bavorskému vévodovi Klementu Františkovi, který tak v letech 1747 – 1754 nechal provést stavební úpravy ve slohu vrcholného baroka.  Zámecká kaple Věž s kaplí byla snesena a k zámku byla z obou bočních stran přistavěna křídla ve výši dvou pater, čímž se jeho fronta prodloužila, upraveny byly střední rizality a hlavní zámecký sál. Stavební práce prováděl pražský stavitel František Keymel, který se řídil návrhy K.I. Dienzenhofera a Anselama Luragha. Interiér zámku byl vyzdoben freskami pražského malíře Ant. Schmidta a štuky Karla Antonína Ballioriho. Klement František byl zetěm toskánské vévodkyně. Dnešní vzhled zámek získal v letech 1814 – 1816, kdy byla připojena dvě boční křídla a zámecká kaple, která od roku 1897 slouží jako farní kostel. S jeho vzhledem se střídaly i jeho majitelé. V r. 1805 postoupil bavorský kurfiřt Maxmilián Josef buštěhradské panství arciknížeti Ferdinandovi Habsburskému, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému. Zajímaví hosté v historii zámku V r. 1847 přešlo buštěhradské panství do rukou císaře Ferdinanda V.  V l. 1832–1836 tu několikrát pobýval také bývalý francouzský král Karel X., jemuž byl Buštěhrad vykázán za letní sídlo. V jeho doprovodu byl též proslulý geolog Joachim Barrande, po kterém je mimojiné pojmenovaný Barrandovský most v Praze. Barrande na Buštěhradě působil jako vychovatel prince Jindřicha z Chambordu. Zámek postupně přestával plnit svou sídelní úlohu a v jeho zdech se postupem času usídlili úředníci. Všechen původní mobiliář byl odtud odvezen. Po vzniku ČSR v r. 1918 byl zámek zestátněn a dnes je majitelem město Buštěhrad.  Zámek není veřejnosti přístupný a je ve velmi špatném technickém stavu. V okolí můžete navštívit například Muzeum památníku Lidice. Ubytovat se můžete hned na Kladně.