Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz

První Předchozí 1 2 3 … 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 … 184 185 186 Další Poslední
Klášter s kostelem Panny Marie - Kutná Hora


Areál v Sedlci je bývalý cisterciácký klášter. Jeho počátek sáhá do poloviny 12. století, kdy se velmož Miroslav rozhodl na svých statcích v Sedlci založit klášter. Při výběru řádu mu radil olomoucký biskup Jindřich Zdík. Klášter v Sedlci se tak stal prvním cisterciáckým opatstvím v Čechách. Mateřským konventem mu byl klášter v bavorském Waldassenu. Několik prvních desetiletí jeho existence bylo složité. Vše se změnilo roku 1282, tehdy byl zvolen opatem Heidenreich, s jehož jménem je spojen vzestup a zlatý věk kláštera. Nutno podotknout, že opat využil skutečnosti, že v blízkosti kláštera bylo objeveno jedno z největších evropských ložisek stříbra. Díky tomu se ze Sedlce stal nejbohatší klášter v zemi a neobyčejně stoupla jeho politická prestiž. Heidenreich se stal významným diplomatem, rádcem Václava II. a také panovníkovi půjčoval nemalé finanční obnosy. Ale jejich nesplácení, vysoké daně a velká rozmařilost znamenaly postupný úpadek kláštera. Vrcholem jeho agónie byl rok 1421, tehdy jej husité vypálili a pobořili a opatství zůstalo na několik desítek let neobsazeno. Pokusy o jeho obnovu v 16.století zhatila třicetiletá válka a také všeobecný úpadek klášterního života. Svoji druhou životní kapitolu započal Sedlec na konci 17. století za opata Jindřicha Snopka. Ten k obnově kláštera povolal významného barokního stavitele J.B. Santiniho. Klášter byl přestavěn ve stylu barokní gotiky a vznikla nejvýznamnější stavba celého komplexu – monumentální klášterní kostel Panny Marie. Stavební činnost a na ní navazující umělecká výzdoba ovšem klášter finančně velmi vyčerpala. V letech 1764 – 83 bylo sedlecké opatství řízeno nejdříve z kláštera v Oseku, později ze Zlaté Koruny. V rámci reforem Josefa II. byl zadlužený konvent 24.října roku 1783 zrušen. Objekt byl nejdříve používán jako sklad mouky pro armádu, ale již v roce 1806 po novém vysvěcení sloužil alespoň jako farní kostel. Roku 1812 zde byla zřízena tabáková továrna. Další osudy jsou spjaty s knížetem Karlem Schwarzenberkem, který klášterní panství roku 1819 zakoupil. Právě on nechal hřbitovní kostel Všech svatých vyzdobit do dnešní podoby za použití kosterních pozůstatků více než 30 tis. obětí moru. Kostnice je tak dnes nejpopulárnější částí kláštera. V současnosti je ústřední stavbou velkého klášterní areálu kostel Nanebevzetí panny Marie. Na východní straně je velký konvent. Dále je k vidění torzo kostela Sv. Filipa a Jakuba a na severu hřbitov s kaplí, kostnicí a sousoším sv. Jana.
Celý článekKlášter servitů


V základech novogotické stavby B.Gruebera, č.4, jsou dochovávány zbytky základů kláštera servitů. Pocházejí z 60.let 14.století.
Celý článekKlášter Servitů Rabštejn nad Střelou


Klášter v malebné obci Rabštejn nad Střelou byl založen v roce 1672 řádem servitů. Již předtím zde byl na konci 15. století uveden karmel obutých karmelitánů, který zde vystavěl kostel Zvěstování Panny Marie. Tento řád však v roce 1532 byl z neznámých důvodů zničen a v polovině 17. století byly stavby již téměř znatelné. Konvent servitů byl čtyřkřídlý, stál západně od dnes stojícího kláštera a severně od něj se nacházel malý kostelík, připomínající svou velikostí spíše kapli. Na počátku 18. století již areál nevyhovoval potřebám řádu a tak v roce 1730 byla započata výstavba nového východního křídla, plánovaného daleko většího konventu. Stavbou pozdně barokního kostela (1766-67) pak starý konvent s kostelíkem zanikl. Jednolodní stavba navazuje svým presbyteriem na budovu nového kláštera. Dnešní klášter má půdorys protáhlého obdélníka. Stavba je jednopatrová bez výrazného architektonického členění. V sále bývalého refektáře se zachovalo štukové zrcadlo. V přízemí je budova dvoutraktová s chodbou zaklenutou plackami, místnosti mají stropy valeně klenuté. V roce 1787 byl klášter císařem Josefem II. zrušen, byla zde zřízena fara a škola, posléze byty. V současné době je zde hotel.
Celý článekKlášter sv. Josefa s poutním kostelem - Zašová


Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází ve středu obce Zašová, přibližně 1 km severním směrem od železniční zastávky Zašová. Nedaleko místa, kde se dnes nachází kostel Navštívení Panny Marie, stával pravděpodobně již od 14. století kostelík zasvěcený sv. Anně, při němž byla také zřízena fara. Obě stavby byly vážně poničeny za husitských válek. Fara v té době úplně zanikla, kostelík sv. Anny se dočkal několika provizorních oprav, v 18. století ovšem definitivně zanikl. První záznamy o poutích v kostele v Zašové pocházejí z roku 1672. Barokní poutní chrám zasvěcený Panně Marii zde byl vystavěn v letech 1714 – 1725. Jde o poměrně rozsáhlou stavbu s dvouvěžovým průčelím. Stavbu vedl místní stavitel Jiří Kocourek, jméno architekta neznáme. Kostel vysvětil v roce 1725 olomoucký kanovník a při té příležitosti byl v kostele instalován milostný obraz Panny Marie, který sem byl přinesen ze zmíněného kostelíka sv. Anny. 22. října 1722 byla poté podepsána zakládající listina zašovského kláštera trinitářů. Ovšem císař dal k jehozaložení svolení až o dva roky později, v listopadu 1724. První bratři přišli do Zašové na jaře1725, kdy byl také položen základní kámen k novostavbě kláštera. Před dokončením hrubé stavby r. 1728 žili bratři ve vlastnoručně vybudovaném provizoriu. Hlavním úkolem zdejších bratří byla starost o poutní místo. Byly to také trinitáři, kteří se zasloužili o slavnostní biskupskou konsekraci poutního kostela, která proběhla 29. července 1742 za účasti olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtenštejna. Rozkvětu kláštera byl učiněn konec roku 1783, v rámci josefínských reforem zrušen. Roku 1785 byla v části bývalého kláštera zřízena fara. V té době nastal opětovný rozkvět poutí. Roku 1871 kostel vyhořel a musel být opět opravován.Tyto stavební práce také vtiskly kostelu dnešní podobu. Roku 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic, který ji proměnil na sirotčinec a postavil při něm soukromou školu Školních sester de Notre Dame (Ústav sv. Josefa). Kostel je otevřen veřejnosti od 1. května do 30. září v těchto časech – v sobotu od 9 do 12 hod. a od 13 do 17 hod. a v neděli od 13 do 17 hod.
Celý článekKlášter Svatý Jan pod Skalou


V této středočeské vesnici, ležící blízko Berouna, v atraktivním prostředí Českého krasu, najdeme bývalý klášter benediktinů u kostela sv. Jana Křtitele pod Skalou. Roku 1205 potvrdil Přemysl Otakar I., že kaple sv. Jana Křtitele v jeskyni, patří benediktinům z kláštera na Ostrově u Davle. Těm ji daroval Břetislav I. S počátky kaple souvisí několik legend, v nichž vystupuje sv. Ivan, poustevník chorvatského původu, který žil v době prvních Přemyslovců. Kdy u kaple vzniklo proboštství ostrovského kláštera není přesně známo. Proboštství ve Sv. Janu bylo stejně jako domovský klášter na Ostrově zničeno během husitských válek. Ze škod se ovšem vzpamatovalo dříve a dočasně se sem uchýlili benediktini z ostrovského kláštera. Ti se odtud snažili marně celé století o obnovu svého mateřského kláštera. Roku 1517 se tak natrvalo přemístili do Sv. Jana pod Skalou. Klášteru se ovšem moc nedařilo a finančně strádal. Vše se změnilo roku 1583 za opata Víta Hifftla, kdy byly objeveny ostatky sv. Ivana ve starém kostele. Díky tomu neobyčejně stoupla proslulost celého místa a začaly se konat velké poutě k hrobu sv. Ivana. Dobu vzestupu na několik let přerušila třicetiletá válka, během níž byl klášter vydrancován Švédy a mniši se uchýlili do Plzně. Po skončení války se začal stavět nový konvent a také byl vybudován nový kostel sv. Jana Křtitele a sv. Ivana Poustevníka, v němž byly uloženy světcovy ostatky. Přestavba areálu byla dokončena významným architektem té doby K.I. Dientzehoferem, který postavil kolem roku 1730 novou prelaturu. Mniši se z nových prostor ovšem dlouho netěšili. I klášter ve Sv. Janu neušel zrušení během osvícenských reforem Josefa II. a byl roku 1785 uzavřen. Jeho další využití bylo nejprve hospodářské, kdy zde byla zřízena továrna na výrobu textilu a na počátku 20. století byl klášter přeměněn na lázně. Po krátké epizodě, kdy byl objekt prodán kongregaci bratří křesťanských škol, kteří zde založili učitelský ústav, byl areál od roku 1950 využíván ministerstvem vnitra. Po revoluci v roce 1989 byl klášter v restituci vrácen a byla zde zřízena Vyšší odborná škola pedagogická. Neobvyklý klášterní komplex, jehož některé části jsou vyhloubeny do skály, má čtyřkřídlý konvent. Kostel, který si zachoval svoji barokní podobu je jednolodní podélná stavba. Na jeho jižní straně je vchod do jeskynního kostela P. Marie. Na místě legendárního setkání sv. Ivana se sv. Janem Křtitelem byla postavena kaple sv. Kříže. Návštěvníci si také mohou prohlédnout travertinovou jeskyni sv. Ivana s jeho lůžkem, na kterém jsou stopy poustevníkovy krve a původní místo jeho hrobu. Zdejší travertinová jeskyně je největší svého druhu ve střední Evropě. Ve studánce sv. Ivana, kde je voda léčivých účinků, jež obsahuje vápenato-hořečnaté soli, nezamrzá ani při velkých mrazech.
Celý článekKlášter Teplá


Premonstrátský klášter v Teplé leží na stejnojmenné řece, nedaleko Mariánských Lázní v Karlovarském kraji. Podle klášterní legendy založil klášter roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Klášter založil výměnou za to, že se nemusel účastnit III. křížové výpravy. Na konci století Hroznata vstoupil sám mezi řádové bratry a stal se správcem klášterního majetku. To se mu stalo osudným, protože na jedné ze svých inspekčních cest byl zajat loupežníky, kteří za jeho propuštění požadovali výkupné. Přestože bylo zaplaceno, byl Hroznata roku 1217 usmrcen. Od té doby je uctíván jako mučedník, blahořečen byl 16. září 1897. Roku 1232 byl kostelní klášter vysvěcen pražským biskupem, slavnosti se zúčastnil i český král Václav I. Tepelská kolonie poté prožívala období rozkvětu i časů kdy stála na samém pokraji zániku. Klášter byl několikrát postižen morovou epidemií, musel čelit útoku okolních šlechticů, naproti tomu se mu ale vyhnuly husitské bouře. Další těžké časy znamenal příchod reformace a také třicetiletá válka. Po druhé pražské defenestraci totiž našel v Teplé dočasné útočiště kancléř Slavata, vojska Fridricha Falckého proto klášter značně poničila. V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 postihl budovy konventu a prelatury zničující požár. Přesto klášter v Teplé povstal z popela, v areálu byly opraveny budovy a postaveny nové. O jejich barokní podobu se zasloužil stavitel K. Dientzenhofer, který tak učinil na žádost opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722). Další rozkvět kláštera byl spojen se zdejšími léčivými prameny. Velkou zásluhu měl na jejich proslavení opat Kryštof Heřman, hrabě Trauttmannsdorf-Weinsberg, za něhož se tepelský klášter stal centrem umění a vědy, byla založena škola a šlechtický konvikt. Klášter v Teplé stál u vzniku Mariánských Lázní, které ke klášteru patřily. Za 2. světové války byla kanonie zneužita pro potřeby Německa. V jedné části byl zajatecký tábor, v další byla zřízena porodnice dobrovolných matek pro Hitlerovu armádu. Po válce byli členové řádu, kteří byli německé národnosti odsunuti a roku 1950 byla část bratrů uvězněna a areál klášteru využívala Čs. armáda jako kasárna. Po společenských změnách roku 1989 byl klášter vrácen zpět premonstrátům a již v prosinci opat Heřman Josef Tyl sloužil první mši. Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Klášter je přístupný veřejnosti. Areál kláštera je dnes tvořen barokním konventem, gotickým presbytářem klášterního kostela s románskou kaplí, klášterní knihovnou, parkem, hřbitovem a muzeem. Nejvýznamnější stavbou je kostel Zvěstování P. Marie, byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní kostel. Dále jsou k vidění hospodářské budovy pivovaru, seníku, a sýpky.
Celý článekKlášter Velehrad


Klášter Velehrad je bývalým konventem cisterciáků u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Najdeme je ve stejnojmenné obci, v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Dnes je Velehrad jedním z nejvýznamnějších poutních míst u nás. Velehradský klášter se stal prvním cisterciáckým klášterem na Moravě. Založil jej roku 1205, z podnětu olomouckého biskupa Roberta (1201-1240), moravský markrabě Jan Jindřich, bratr krále Přemysla Otakara I. Místo nebylo vybráno náhodně, podle tradice se zde nalézalo hlavní působiště cyrilometodějské mise ve 2.polovině 9.století. První mniši přišli v listopadu 1205 z kláštera v Plasech. Stavba kláštera byla dokončena ve 40. letech 13.století a byl vybudován v pozdně románském slohu, s prvky rané gotiky. Kostel byl vystavěn jako románská bazilika s příčnou lodí a pěti apsidami. Klášter byl původně zamýšlen jako místo posledního odpočinku moravských Přemyslovců. Roku 1222 zde byl skutečně pochován fundátor, Vladislav Jindřich.Klášter se po většinu své existence zmítal v problémech a to jak vnitřních tak vnějších. Potýkal se s uvolněnou morálkou řeholníků, finančními problémy, byl často terčem vpádů z Uher a roku 1421 byl vypálen husity. Jeho obnova byla velmi skromná, velkorysé přestavby se dočkal až po velkém požáru roku 1682. Barokní přestavbu, která trvala až do roku 1777, zahájil opat Petr Silavecký. Stavbu vedl přední architekt 2. poloviny 17. století na Moravě G. P. Tencall. V období Josefínských reforem byl klášter 1784 zrušen a kostel působil jako farní. V areálu opatství byl zřízen hřebčinec. Roku 1890 získali konvent jezuité, kteří zde zřídili kolej a řádové gymnázium. Po uzmutí moci komunisty byli jezuité z Velehradu vyhnáni. Budovy konventu pak sloužily jako ústav pro duševně choré a tělesně nemocné osoby. Po roce 1989 byl klášter navrácen řádu zpět. Klášteru ve Velehradu se dostalo také dvou velkých poct od papežů. Nejdříve roku 1928 byl papežem Piem XI. povýšen konventní kostel na baziliku minor a v roce 1985 věnoval papež Jan Pavel II Velehradu zvláštní vyznamenání, Zlatou růži. Stalo se tak příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. Dne 22. dubna 1990 Jan Pavel II. Velehrad osobně navštívil. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.Komplex kláštera dnes tvoří barokní konvent, pozůstatky románsko-gotických staveb a kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je jedním z největších kostelů v českých zemích. Základy původního kostela jsou zpřístupněny v lapidáriu. Mimo baziliku se nachází gotická kaple zvaní "cyrilika".
Celý článekKlášter Zlatá Koruna


Cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně založil Přemysl Otakara II. ve snaze vybudovat pevný opěrný bod na okraji domény Vítkovců. Zlatá Koruna leží na Vltavě, kousek od Českého Krumlova a je velmi oblíbeným útočištěm vodáků. Podle klášterní tradice rovněž tímto založením splnil král svůj slib, který dal před vítěznou bitvou u Kressenbrunu, ve které slavně porazil vojska uherského krále Bely IV. Novému konventu věnoval jednu z největších cenností, kterou měl, a to trn z Kristovy koruny, který získal od Ludvíka IX. Svatého. Podle této relikvie lokalita získala jméno Sancta Corona.Zakládací listina je datována do doby před 12. zářím 1263. Při válce Vítkovců proti Přemyslu Otakaru II. roku 1276 byla Zlatá Koruna zničena. V 80. letech 13. století bylo tedy třeba klášter vlastně znovu založit. Období, které následovalo, však znamenalo jeho velký rozkvět, opatství se stalo středem velké domény, v rámci níž založilo více než sto nových vsí. Etapu rozvoje ukončil rok 1420, kdy byl klášter dvakrát dobit husity a opatství tehdy ztratilo část svého pozemkového vlastnictví, které zabral Jan Smil z Křemže. Oldřich z Rožmberka, který podvrhnutou listinou získal zlatokorunské panství, uvedl zpět mnichy roku 1437. Oldřich z Rožmberka pak postupně uchvátil veškerou moc nad klášterem a jeho pozemky. Dne 22. června 1601 koupil krumlovské panství od Petra Voka z Rožmberka císař Rudolf II., a to včetně zlatokorunského kláštera. Na opatské místo dosedl energický Valentin Schonbeck (1608), který se obratem pustil do stavebního zvelebování kláštera. Vybudoval tzv. malý konvent, přiléhající ke kostelu Andělů strážných.Klášter ve Zlaté Koruně poté postihlo několik těžkých ran. Nejdříve byl poničen za třicetileté války, poté přišel požár (1733), drancování Bavory a Prusy ve válkách o rakouské dědictví, navíc se přidaly i povodně a velká neúroda. K poslednímu vzepětí a rozmachu dovedl Zlatou Korunu poslední opat Bohumír Blanský (opatem 1755-85). Klášter byl opraven a vyzdoben a byla při něm založena škola. Přesto byl v rámci josefínských reforem roku 1785 zrušen. Získal jej v dražbě Jan ze Schwarzenberku a areál využíval pro hospodářské účely. Po 2. světové válce byl Swarzenberkům objekt zkonfiskován a byla jsem umístěna knihovna Rukopisů a starých tisků ze Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích.Budovy konventu, který je obehnán hradbami, jsou situovány v meandru Vltavy. Areál v současnosti tvoří vlastní klášter a předklášteří. Jádrem je konvent, malý konvent, opatství, kaple Andělů Strážných, hospodářské budovy, kostel sv. Markéty a kostel Nanebevzetí P. Marie. Jde o trojlodní basiliku, která má neobvyklou konfiguraci, není jako obvykle orientován k východu, ale k severovýchodu. Nejstarší částí je kaple Andělů strážných z roku 1370. Jihovýchodně od kostela vznikl konvent. Jeho nejstarší částí je křídlo navazující na transept, obsahující sakristii, kapitulum, průchod a sál mnichů. V polovině 17.století byl komplex goticky rozšířen, mimo jiné i o pivovar.
Celý článekKlášterní kostel Zvěstování Panny Marie - Vlastivědné muzeum Šumperk


Klášterní kostel provozuje Vlastivědné muzeum v Šumperku jako jednu ze svých expozic. Kostel zasvěcený Zvěstování Panny Marii byl dostavěn v první třetině 14. století při dominikánském klášteře. V té době byl druhým chrámem ve městě. Po velkém požáru města roku 1513 byl opraven a stal se pohřebním kostelem šumperských Žerotínů. Po všeobecném rušení klášterů za vlády Josefa II. Roku 1784 připadl městu.Kompletní rekonstrukce proběhla v 90.letech 20. století. Od roku 2005 kostel slouží veřejnosti ke koncertní a výstavní činnosti i jako shromažďovací sál pro významné společenské události ve městě i v případě zájmových skupin. Vzhledem k charakteru objektu jej Vlastivědné muzeum provozuje i jako specifickou expozici.
Celý článekKlášťov


Klášťov je nejvyšší vrch Vizovických vrchů (753 m.n.m.) nacházející se 6,5 km východně od Vizovic. Vrch je významný hlavně z archeologického hlediska. První hradisko se zde nacházelo už v době haštalské (950-750 př.n.l.), obnoveno patrně za Velkomoravské říše. V letech 2005-2006 zde bylo při arecheologickém výzkumu vyzvednuto ze země přes 450 železných předmětů z období Velké Moravy. Tento nález nemá ve středoevropském regionu obdoby. Klášťov byl také kultovním místem, kam přinášeli lidé oběti a dary slovanskému bohu bouře a ohně. Vrchol hory je obehnán oválným kamenným valem, dobře patrným téměř po celé délce. Na vrcholu se dnes nachází menší skalní blok (říká se mu Čertův kámen) se skalní mísou a železným křížem. Kolem vrchu vede naučná stezka mapující hlavně hradiště a archeologický výzkum na vrchu Klášťov. Při přístupové cestě krátce před příchodem na vrch je drobný výhled směrem k Lidečku. Z určité části naučné stezky na jižním okraji vrcholu pak výhled na památník Ploština a dál směrem na Bílé Karpaty. Kruhový výhled je vzhledem k poměrně hustému porostu nemožný. Na vrchol vede značená odbočka z hřebenové cesty Vizovických vrchů, nejblíže to pak je na Klášťov z Bratřejova po turisticky značené cestě. Parkování je možné na konci Bratřejova kde je menší odstavná plocha.
Celý článekKlausová synagoga


Klausova synagoga. Klusová synagoga je největší synagogou Židovského města v Praze a nachází se v těsném sousedství Starého židovského hřbitova v ulici U starého hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova", které vzniklo z latinského "claustrum". V dnešní podobě byla vystavěna v letech 1689–94 na základech původní synagogy zničené roku 1689 požárem. Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb. Jednu část založil rabi Löw pro vysokou školu talmudu, druhá byla modlitebnou a třetí byla určena pro rituální lázeň (mikve) a pro péči o nemocné. Roku 1573 ji nechal vystavět tehdejší primas židovského ghetta, bohatý Mordechaj Maisel. Když roku 1689 ghetto lehlo popelem a s ním i Tříklausová synagoga, byla zásluhou představeného Šalamouna Chališe Kohena v ranně barokním slohu nová již jediná synagoga. Stala se největší synagogou ghetta, druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a synagogou pražského pohřebního bratrstva. Další stavební úpravy Klausové synagogy proběhly v osmdesátých let 19. století a to v neorenesančním slohu. Synagoga má jednolodní síňový prostor s valenou, bohatě štukovanou klenbou. V jižním průčelí výšky dvou pater, zaujímá obdélnou parcelu a kromě vlastní budovy ji tvoří dva přístavky. Fasády jsou neorenesanční a nápadný prvek představuje trojúhelný střešní štít s Deskami úmluvy na hrotu a nápisová deska z konce 17. století na východním průčelí. Většina oken má půlkruhové zakončení, pouze na jižním průčelí se nacházejí původní barokní okna. V interiéru si původní barokní klenby zachovala pouze hlavní síň. Pozornost zaujme raně barokní aron ha-kodeš, což je schrána na Tóru. Je zde umístěna stálá expozice Židovského muzea Židovské tradice a zvyky. Bohoslužby se zde nekonají. Stálá expozice v Klausově synagoze. Židovské tradice a zvyky I. (bohoslužba všedních dnů - šabat - svátky; běh života; narození - obřízka - bar micva svatba, rozvod - židovská domácnost).
Celý článekKLAVÍR? KLAVÍR! KLAVÍR! Tajemství i krása klávesových nástrojů v proměnách staletí


Expozice Národního muzea na zámku v Litomyšli je zaměřena na klávesové hudební nástroje. Pestrá paleta nástrojů ze sbírky Českého muzea hudby prezentuje nástroje v kontextu doby a hudebního života společnosti. Na co se můžete těšit Renesanční zámek s rozsáhlým parkem, dějiště operního festivalu Smetanova Litomyšl Vystavené klavichordy, cembala a klavíry – výsledek staletého technického, výtvarného a zvukového vývoje Řada klavírů spjatých se známými osobnostmi – např. s Rudolfem Frimlem, Zdeňkem Fibichem, Aloisem Hábou Mnoho nástrojů je v hratelném stavu a na některé si mohou návštěvníci zahrát Jedná se o stálou expozici Národního muzea.
Celý článekKlementinum


Areál Klementina je nejstarší a největší jezuitská kolej v Čechách. Jezuité zde v průběhu svého působení vybudovali prostory pro řádovou komunitu, univerzitní posluchárny, knihovnu, tiskárnu a samozřejmě několik chrámových staveb. V duchu baroka a doby se stavební pojetí stalo oslavou víry, řádu a hodnot které jezuité vyznávali. Klementinum má bohatou historii i přítomnost. Klementinum bylo a je důstojným stánkem kultury a vědění. Pojďme společně nahlédnout do jeho historie a seznamme se s jeho stavbami. Když jezuité roku 1555 přišli na pozvání Ferdinanda I. do Prahy, aby mu pomohli s převýchovou protestantských Čechů, vybrali si za svou základnu bývalý dominikánský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě blízko Karlova mostu. Tento kostel dal později jméno celému areálu. Ovšem až porážka českých stavů na Bílé hoře a následná rekatolizace znamenala posílení pozice jezuitů a s tím spojený stavební rozmach. V letech 1653–1726 zde vznikly budovy koleje, jež se rozkládaly kolem pěti nádvoří, patřily k nim tři kostely (sv. Salvátor, sv. Kliment a Vlašská kaple), dvě věže, školy, kolej, knihovna, divadlo, hvězdárna i vlastní tiskárna. Na výstavbě se podílelo několik generací stavitelů, malířů a sochařů. Vedoucím stavitelem byl Ital C. Lurago, jeho následovníky G. D. Orsi, M. Allio, P. I. Bayer, F. M. Kaňka či K. I. Dientzenhofer. Stavebním slohem bylo pochopitelně baroko ve své rané i vrcholné fázi a také klasicismus. Na výzdobě se podílela celá řada uměleckých géniů. za všechny jmenujme sochaře M. Brauna, či F,M. Brokoffa, malíře V.V.Reinera a K.Tausche. Prostory Klementina hojně využívali zejména studenti. Jezuité, proslulí svým kvalitním a sofistikovaným školstvím, byli po Bílé hoře pověřeni správou a vedením Karlovy univerzity. Ta od té doby nesla název Univerzita Karlo – Ferdinandova. Do prostor Klementina byla přemístěna i univerzitní knihovna. V roce 1751 bylo v Klementinu otevřeno muzeum matematiky a o rok později zde začaly být prováděny pravidelná hydrometeorologická měření a pozorování. U počátku této tradice byl matematik J. Stepling a astronom A. Strnad. Dalšími známými osobnostmi Klementina v jezuitské éře byli Antonín Koniáš a Bohuslav Balbín. Éra jezuitů skončila v roce 1773, tehdy byl řád zrušen a Klementinum zůstalo v užívaní již sekularizované univerzity a také arcibiskupského semináře. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882 zůstala v areálu Klementina již pouze česká větev. Ta využívala Klementinum do roku 1930 od té doby zde sídlí již jen Národní knihovna a také knihovna technická, která byla stavebně rozšířena v letech 1924 – 1931 architektem Ladislavem Machoněm za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda. Z architektonického pohledu, představuje Klementinum uzavřený komplex o čtyřech dlouhých vnějších dvoupatrových křídlech, svírajících pět nádvoří, oddělených od sebe vnitřními dvoupatrovými křídly. Jeho volnou součástí jsou rovněž chrámy sv. Salvátora, sv. Klimenta či Vlašská kaple Nanebevzetí P. Marie. Nejstarší část koleje je na straně u Křižovnické ulice. Vedle kostela sv. Salvátora vede hlavní portál na I. nádvoří. Zde stojí socha Pražský student od Josefa Maxe z r. 1847, která byla postavena na památku studentů bránících Prahu proti Švédům v r. 1847. Uprostřed dalšího nádvoří, tzv. révového je raně barokní kamenná kašna jako pozůstatek prvního vodovodního systému v Praze, vybudovaného jezuity. Okno kolem tohoto nádvoří jsou zdobeny slunečními hodinami. Celkem je v areálu Klementina 13 slunečních hodin. Ve studijní části Klementina jsou nejcennějšími interiéry letní refektář (dnešní studovna), zrcadlová kaple a barokní knihovní sál. Z dalšího nádvoří se vchází již na Mariánské náměstí. V průchodu portálu se nachází vstup do Státní technické knihovny. Na tomto nádvoří je pomník ředitele zdejší hvězdárny a astronoma Josefa Steplinga ve tvaru Amorka s dalekohledem od Ignáce Platzera. Nad budovami Klementina se tyčí Astronomická věž. Klementinum, v němž má prostory Národní knihovna, dnes využívají zejména studenti pražských vysokých škol a badatelé. Prohlídková trasa zahrnuje Barokní knihovnu (Barokní sál), Astronomickou věž, Meridianový sál a Zrcadlovou kapli. Areál Klementina je Národní kulturní památkou. Proti Nové radnici na západní straně Mariánského náměstí je jeden ze vstupů do Klementina, které se rozměry a svým téměř pevnostním charakterem stalo pro současníky i pro další generace výmluvným symbolem protireformačních snah jezuitů za podpory Habsburků.Nové církevní řády, stejně jako nová a bohatá, většinou cizí šlechta, přicházející do Čech po roce 1620, cítily potřebu manifestovat své nově získané postavení a budovaly si pompézní stavby do té doby nevídaných rozměrů. Staroměstská jezuitská kolej, podle kostela sv. Klimenta nazývaná Klementinum, hovoří o rozpínavosti a nadvládě jezuitů jasnou řečí. Čiší z ní naddimenzovanost, pyšná strohost a asketická přísnot. Je to největší jezuitská stavba na území ČR. Její výstavbě muselo ustoupit na 32 domů, tři kostely, klášter a dvě zahrady. Po Pražském hradu je to druhý největší areál v Praze. Jezuité tu působili již po roce 1558, v době kdy tu měli klášter dominikáni. Po Bílé hoře dominikány vypudili a sami se pustili do výstavby nového komplexu. Klementinum je soubor dvoupatrových staveb, rozložených okolo tří dvorů. Nejstarší část, obrácenou do Křižovnické ulice, stavěl od roku 1653 Carlo Lurago. Člení ji mohutný bosovaný pilastrový řád, doplněný štukovými hlavami imperátorů od Giovanniho Bartolomea Carattiho. Původně dvoupatrový trakt byl v letech 1924-25 zvýšen o třetí poschodí. Vedle kostela sv. Salvátora je hlavní vstupní portál do areálu ze 17. stol. Klementinum dokončil v 18. stol. architekt František Maxmilián Kaňka, podle jeho projektu byly vystavěny budovy kolem třetího nádvoří a hvězdárenská věž ( 1721-23 ), přestavěna v roce 1748. Na střeše věže je olověná socha Atlanta z roku 1727, pocházející z dílny M.B.Brauna. K původním barokním prostorám patří ve východním křídle ambitu i bývalý refektář, zdobený obrazy Kryštofa Tausche, a zrcadlová kaple od F.M.Kaňky z roku 1724. Nad kaplí je sál bývalé jezuitské knihovny s iluzivní malbou kupole a s malbami Jana Hiebla. V prvním patře západního křídla je tzv. Mozartův sál s rokokovými malbami a některými Mozartovými rukopisy. Původní zařízení si uchoval i matematický sál, sál rukopisů i hudební sál. Už začátkem 80. let 18. století byla v Klementinu založena tzv. Mannheimská společnost která začala soustavně sledovat počasí a některé astronomické jevy v Praze. Tak byla založena první pražská hydrometeorologická stanice. Po zrušení řádu převzala tuto činost pražská obec. Klementinu dominuje hvězdárenská věž, dostavěná v roce 1751.
Celý článekKlementinum a lidé


Klementinum patří mezi rušná místa Prahy. navštěvují ho především turisté. Leží při královské cestě, kudy míří na Karlův most, Malou Stranu a Hradčany. Nebo naopak na Staroměstské náměstí. Denně tudy projdou stovky a stovky obdivovatelů architektury, historie a umění. K vidění je toho opravdu hodně. Klementinum je ale také místem zastavení samotných Pražanů. Místem posezení, rozjímání, součást příjemné procházky Starým Městem. Cestu sem ale hledá i mnoho lidí, jejichž cílem je Národní knihovna České republiky, Astronomická věž a podobně.
Celý článekKlenov


Neúplně typické skalní město, spíše soubor několika skalních útvarů na malém prostoru se nachází jižně od vodní nádrže Bystřička a západně od Malé Bystřice. Na zalesněném hřbetu zde najdeme pískovcové skalky tvořené arkózovým pískovcem a slepencem rusavských vrstev. Pískovcové skalní výchozy jsou až 19 m vysoké a zvětráváním vymodelované do skalních mís, říms a jiných útvarů. Najdeme zde rovněž dvě malé pseudokrasové jeskyně. Na nejvyšším bodě (Zámčisko) vystupuje asi 7 m vysoký hřibovitý skalní útvar zvaný Havránka. Severním směrem vystupuje přibližně 200 m dlouhý mrazový srub se skalním oknem dlouhým 165 m a širokým 35 m. Západním směrem pak vybíhá skalnatý hřbet končící asymetrickým skalnatým hřebenem. Zde se rovněž nacházejí impozantní hřibovité a věžovité skalní útvary, např. skalní útvar Komín je vysoký 15 m. V oblasti skalního útvaru Havránka o rozměrech 13 x 9 m najdeme pozůstatky po umělých zásecích a zakotveních trámů. V těch místech se měla nacházet dřevěná templářská tvrz Freundsberg. Zřejmě zde existovala od konce 13. století a v průběhu 14. století zanikla. Velkou částí Klenova vede turisticky značená cesta.
Celý článekKlepec


Vrch Klepec se svojí výškou 358 m.n.m. se nachází téměř na pokraji obce Přišimasy nedaleko Českého Brodu.Původ jména nás zavádí k holandskému slovu klippe, které ve 14. století přešlo v německé klëp a znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. Na ploše 7,4785 ha se nachází dvě samostatná území. V roce 1977 byl vyhlášen Chráněným Přírodním výtvorem a roku 2000 přejmenován na Přírodní památku. Chráněny jsou zde bizarní kameny, které tvoří zbytky větrající porfyrické říčanské žuly středočeského Plutonu. Od března roku 1920 byl z vrchu Klepec převážen s velkými obtížemi 280 kg těžký balvan do Českého Brodu, kde měl být vztyčen jako nový památník Jana Husa. Vztyčen byl 6.7.1921.Na první části vrchu Klepec se nachází útvar s označením Slouha. Své jméno získal podle svého tvaru. Na výšku i délku měří stejně 8 m, šířku 3 m a na jedné straně má nápadné zaoblení, které připomíná shrbenou postavu služebníka. Kámen je zbytek kdysi jednotného masivu, který před miliony let zpočátku narušovala četná zemětřesení. V období třetihor zatékala do svislých puklin voda, která žulovou skálu silně narušila a ve čtvrtohorách odplavila voda rozrušené kusy do okolí. Slouha i jemu zde podobné balvany stále podléhají zvětrávání, na jeho zádech můžeme najít horizontální rýhy, kterými dodnes odtéká dešťová voda. Ještě v 19. století obklopovalo Slouhu několik menších kamenů kterým se říkalo „stádo ovcí“. Ty zmizely během roku 1843, kdy z nich byly nalámány kameny a šterk na stavbu Císařské silnice z Prahy na Kolín a železného mostu v Praze a Poděbradech. V roce 1920 byla na balvan umístěna bronzová pamětní deska padlým občanům obce Přišimasy. Ve druhé části vrchu Klepec pak můžeme najít další skupinu balvanů. Nejmohutnější z nich je „Fůra sena“. Balvan je 4 metry vysoký a v průměru má 8 metrů. Jeho váha je odhadnuta na 432 tun. Na jeho povrchu se nachází několik skalních mís, spojovaných s pohanskými obřady. Ve skutečnosti jde o působení vody, mechu a lišejníků, přes hluboký žlábek jdou odváděny neodolné částečky. Tento žlábek je zároveň označován za největší skalní rýhu na území Čech. I tento balvan mělo potkat stejný osud jako „stádo ovcí“ nacházející se u Slouhy. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. V roce 1844 se zde konal slavný tábor lidu. Shromáždění bylo svoláno sedlákem Josefem Klinderou a mlynářem Soulkem. Byla zde projednávána diskriminace Čechů ve smíšeném Rakousko-uherském území. Návrh byl po skončení tábora referován ve Vídni. Čtyři roky po konání tohoto tábora byli Josef Klindera a mlynář Soulek zvoleni do sněmu za poslance Českobrodska. Kousek od balvanu „fůra sena“ se nachází další zajímavé kameny s názvy „Obří záda“ a „Šplíchalův kočár“. Ve středu borového lesa této části najdeme ještě dva zatopené lůmky. Před druhou světovou válkou sloužily jako koupaliště. V minulosti se tu težila říčanská žula jako stavební kámen na opravu vyhořelého Národního divadla v Praze. Také se na zdejší mýtině hrálo za II. sv. války divadlo a konaly se zde tradiční turistické srazy. Například v roce 1963 zde turistický odbor vedený M. Svobodou a O. Hrdličkou započal svoji činnost stanovaním z 23. na 24. února za mrazu –16 st. Celsia. Podle legendy jde o slouhu kterého ráno vyhnala selka s ovcemi na pastvu. Když se večer dlouho nevracel, vyběhla ven a když neslyšela zvuk rolniček, v rozčilení zvolala: „Bodejž bys tam zkameněl!“. Když Slouha viděl, že se stádo proměňuje v kámen, chtěl se zachránit útěkem, ale nedostal se daleko.Podle jiné legendy stával na Klepci hrad, v němž sídlila stará čarodějnice, která jednou zaklela železnou holí pasáka i s ovcemi. O vzniku balvanu „fůra sena“ se zase traduje legenda, že přes Klepec kdysi vedla cesta po které se vydal jednou senař. Bylo zřejmě po dešti a kola se bořila do bláta čím dál víc a vůz se pomalu propadal do země. Bezradný muž si na pomoc zavolal čaroděje, který chtěl zaplatit předem. Skoupý senař nechtěl za službu zaplatit a tak jej rozlobený čaroděj zaklel v kámen.Ještě jedna pověst se ke Klepci váže. Prý zde roste divotvorná bylina zvaná „rosička“. Objeví se snad jen jednou ročně v poledne. Na listech má pět kapek a kdo se jimi natře, prodlouží si věk.
Celý článekKleť


Dominantou Blanského lesa je hora Kleť, která sahá do výšky 1084 m.n.m. Leží 7 km severozápadně od Českého Krumlova, díky rozhledně, lanovce a lyžařským sjezdovkám s vleky je častým cílem turistů. Celý kopec je porostlý lesy a vyznačuje se několika zvláštnostmi. Především tím, že se zde projevuje velmi silná inverze. Když je v Českém Krumlově teplota hluboko pod bodem mrazu, na vrcholu Kleti je nad nulou. Nejvyšší naměřený rozdíl je 31 stupňů. V létě je zase efekt opačný, ale s menšími rozdíly. Druhou klimatickou zvláštností Kleti, která leží ve stínu Šumavy, je málo srážek. Vrchol byl pro krásné výhledy z jedinečného kruhového rozhledu vždy hojně navštěvován. Pro lepší zážitek návštěvníků byla roku v roce 1825 postavena kamenná rozhledna. První stavba svého druhu v Čechách se zachovala dodnes. Nechal ji postavit kníže Josef Schwarzenberg a podle něj se jí říkalo Josefova věž. Je v pseudogotickém slohu, kruhová, kamenná, o výšce zhruba 35 m. Za chladného a jasného počasí jsou vidět i vrcholky Alp. Z českých krás z ní můžeme obdivovat Českobudějovickou a Třeboňskou pánev, Novohradské hory a značnou část Šumavy mezi Českým Krumlovem a Prachaticemi. V letech 1824 - 1825 se také stala trigonometrickým bodem pro kartografické práce, a tak ji hojně navštěvovali i tvůrci map. Sto let po založení rozhledny, v roce 1925, byla na Kleti vystavěna horská chata pro potřeby turistů, jejíž patronkou byla kněžna Terezie ze Schwarzenberku. Odtud název Tereziina chata. V blízkosti chaty jsou umístěny sluneční hodiny, nejvýše položené v Čechách. V 50.letech přibyl ještě ke stavbám na vrcholu 120 metrů vysoký televizní vysílač. Na Kleti je i hvězdárna s planetáriem. Neleží na úplném vrcholu, ale přesto je nejvýše položenou hvězdárnou v Čechách. Díky vynikajícím klimatickým podmínkám je observatoř na Kleti světoznámá díky výzkumu planetek a komet. Jedna z planetek na Kleti objevená, nese po ní jméno. Vrchol Kleti je velmi dobře dostupný díky mnoha značeným cestám. Turistické cesty vedou z Českého Krumlova, Holubova, Křemže, Chvalšin, Zlaté Koruny a Brloha. Ovšem nejsnadnější a nejpohodlnější přístup nabízí sedačková lanovka z Krasetína, která na 1.860 m dlouhé trati překonává výškový rozdíl 385 metrů. Pro větší pohodlí turistů byla vybudována v roce 1961. Severní strana kopce je přírodní rezervací.
Celý článekKletečná


Vrch Kletečná (706 m.n.m.) je dominantní trachytovým kuželem nacházející se 8 km severozápadně od Lovosic. Na zalesněný vrch bez výhledu nevede turisticky značená cesta, ta jej obchází po jeho úbočí. Na jeho vrchol vedou jen neznačené lesní cesty.
Celý článekKlimatologická měření v Klementinu


V r. 1775 zahájil Antonín Strnad, žák Josefa Steplinga ředitele observatoře v Klementinu, soustavné záznamy meteorologických a klimatických měření. Nepřerušená řada teplotních měření, která se prováděla třikrát denně, a která zcela splňovala moderní kritéria, započala 1. ledna 1784. Začátek řady pravidelných měření dešťových srážek se datuje k 1. květnu 1804 a patří k nejstarším ve střední Evropě. Díky tomu drží v tomto směru Klementinu světové prvenství. Delší tradice je již jen v Berlíně, ale tyto měření byla po řadu let přerušena. Kromě pravidelných údajů o teplotě a počtu srážek se od roku 1842 ohlašovalo z Klementina poledne mávnutím praporu. Po r. 1928 byla astronomická pozorování přestěhována do nové hvězdárny v Ondřejově.
Celý článekKlub A studio Rubín - koncerty


Music klub, sídlící v Domě u tří korun, nabízí každovečerní koncerty českých i zahraničních skupin.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 … 184 185 186 Další Poslední


