Historie zámku Dominanta Opočna, renesanční zámek, který se nachází v malebné krajině nedaleko Orlických hor, je přestavbou původního gotického hradu, který nechal vystavět rod Trčků v 16. stol. Značný rodový majetek byl předpokladem k výstavbě rozsáhlého areálu. Roku 1560 byla započata renesanční přestavba. Vznikl zámek podle vzoru italských renesančních paláců. Vnější fasáda byla opatřena sgrafitovou výzdobou a renesančními štíty nad hlavním vchodem. Jako další stavby vznikly míčovna a v parku jednopatrový letohrádek z roku 1602. Za vlastnictví Colloredů, kteří zámek získali jako pobělohorský konfiskát a vlastnili jej až do druhé světové války, byly interiéry upraveny v duchu evropského aristokratického prostředí. Koncem 17. století propukl na zámku požár. Dále byla na zámku postavena nová kaple sv. Anny. Na počátku 19. století byl zařízen zámecký park. Vznikl tak romantický park se spletí tajemných cestiček a s výhledy do kraje Orlických hor. Zlatý potok s umělými vodopády byl rozšířen o dva rybníčky a doplněn kamennými i dřevěnými můstky. Svahy a zelená prostranství parku jsou osázeny množstvím křovin a stromů. Poslední úprava zámku byla v letech 1903-1912, kdy se upravovaly interiéry. Dispozice zámku Zámeckou budovu tvoří tři dvoupatrová křídla s arkádovými ochozy, spojená do tvaru písmene U, které obepínají velké nádvoří. Ze strany čtvrté je otevřené do širokého údolí Zlatého potoka s anglickým parkem. Z bývalého hradu se nám dochovaly jenom válcová věž a zbytky opevnění. Zámecké expozice Prohlídka zámku začíná v etnografické hale, v místnosti věnované africkým a americkým sbírkám. Na zámku můžeme vidět velkolepou obrazárnu, která obsahuje převážně díla italských mistrů. Dále zde vidíme rozsáhlou zámeckou knihovnu, lovecký a rytířský sál, orientální zbrojnici a bohaté sbírky zbraní. A také obytné místnosti zařízené převážně nábytkem 17. - 19. století, jako třeba pracovnu s dřevěným obložením a obrovským krbem, bílo-zlatou jídelnu, kuřácký salonek, reprezentační salon, ložnici, hernu, koupelnu a oblékárnu a další společenské místnosti, které jsou doplněny obrazy, benátským, českým i německým sklem nebo vídeňským a míšenským porcelánem. I přes veškeré změny, kterými si zámek v minulosti prošel si dodnes udržel obrovskou historickou a uměleckou hodnotu, ale i značné kouzlo a půvab. Tipy na výlet Navštívit můžete třeba pevnost Dobrošov. V Novém Městě nad Metují pak stojí za vidění barokní zámek, Městské muzeum nebo galerii Zázvorka. V Dobrušce si můžete prohlédnout Vlastivědné muzeum Dobruška. Ubytování najdete v Novém Městě nad Metují.

Kandelábr na Jungmannově náměstí je zhotoven z umělého kamene. Dřík kandelábru se skládá z deseti komolých šestibokých jehlanů. Na vrcholu je usazena dvanáctiboká lucerna. Kandelábr je ve spodní části uzpůsoben jako lavička na sezení. Autor: A.Hofman, 1913.

Zlín je statutární město a centrum Zlínského kraje. Rozkládá se mezi zlínskou vrchovinou a Hostýnskými vrchy po obou stranách říčky Dřevníce a je s více než 80 tisíci obyvateli průmyslově-kulturním centrem regionu. Díky svému pozdějšímu rozvoji a výstavbě, harmonicky vsazené do krásného přírodního prostředí, zůstává ojedinělým příkladem architektury a urbanismu 20. století.První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Město bylo sídlem majitelů panství a poklidně se rozvíjelo. Ač do konce 19.století se Zlín nelišil od okolních valašských vesniček. Zlom přišel a ž z průmyslovou revolucí. Důležitý byl především rok 1894, kdy sourozenci Baťovi založili svoji slavnou obuvnickou firmu. Rychlý rozvoj firmy přinesl potřebu dalších pracovníků a proto byly stavěny nové domy.. V této době byla dostavěna železnice spojující Otrokovice se Zlínem a Vizovicemi. Vyrostly ještě strojírny a gumárny a řada dalších průmyslových odvětvích. Do města se přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska ale i ze Slovácka a Hané, na jejichž rozhraní se Zlín nachází. V Letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil na desetinásobek z 3600 na 38 000. Tomáš Baťa se stal i starostou obce a výrazně se zasloužil o přeměnu Zlína v moderní městské centrum s vynikající architekturou a životním tempem. Svoje postavení si msto udrželo i po tragické smrti Tomáše Bati v roce 1932. Druhá světová válka a následný poválečný komunistický převrat znamenaly konec působení podnikatelské rodiny ve Zlíně. Továrny byly zestátněny a dále působily pod novým názvem Svit. Město samotné bylo přejmenováno na Gottwaldov a udrželo si statut regionálního kulturního i průmyslového centra. V roce 1989 si občané odhlasovali návrat k původnímu názvu města – Zlín. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva hlavní faktory, které podpořily prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit dnes daleko převyšujících republikový průměr.V roce 2000 byla založena Univerzita Tomáše Bati a město se stalo i centrem vzdělanosti v regionu.Svojí typickou architekturou se Zlín stal městskou památkovou zónou moderní architektury. ,Návštěvníci mohou obdivovat radnici, Zlínský mrakodrap, vysoký 77,5 m a bývalé sídlo firmy Baťa, Trantírkův dům či Vili Tomáše Bati. Z historických objektů a expozic lze navštívit zámek, empírová a klasicistní stavba stojí v centru města uprostřed menšího parku. Čtyřkřídlá patrová budova s vnitřním nádvořím. se nachází uprostřed sadu Svobody ve Zlíně. V současnosti zde sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy. Dále je ve Zlíně k vidění původně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba v centru města a Muzeum obuvi.V blízkosti je celá řada dalších lákadel. Zajímavý výlet poskytne zámek Lešná se zoologickou zahradou. Milovníkům pravé slivovice by neměla uniknou návštěva nedaleké Vizovice, kde se každoročně pořádá Trnkobraní. Každoročním svátkem každého filmového fanouška je Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, pořádaný ve zlínských ateliérech.

Ústředním bodem ještě neopevněného města byl již od počátku kostel Panny Marie. Vznikl na vyvýšeném místě pravděpodobně již se vznikem města. Kostel byl městskou dominantou a to nejen stavební, ale už od svého vzniku byl farním kostelem nejen pro město, ale i široké okolí. Při požáru v srpnu 1706 sice zasažen nebyl, přesto jeho starší podoba není známa. V první polovině 18. století stále rostoucímu zájmu již nepostačoval a pravděpodobně i jeho stavební stav nebyl příliš dobrý. Proto jej nechal patron kostela řád křížovníků s červenou hvězdou zbourat a na jeho místě vybudovat v letech 1721-27 nový barokní kostel. Stavbu řídil tepelský stavitel Jan Volfgang Braunbock, autor kostel znám není. Vystavěn byl jednolodní kostel s polygonálním presbytářem a dvojicí postranních věží. Z mobliáře starého kostela moc použito nebylo, mezi nimi vyniká plastika Madony z konce 15. století. V jižní zdi kostela najdeme kámen s letopočtem 1543, pochází ze starého kostela a zřejmě upomínal obnovu staršího kostela v době stavebního ruchu za doby Šliků. Na severní straně kostela byla při rekonstrukci v roce 2005 nalezena malba oltářní architektury s postavami světců sv. Víta a sv. Diviše Pařížského a ústředním obrazem s biblickými výjevy. Ústřední motiv na oltářním obraze znázorňuje zázrak nebo přímluvu sv. Barbory. Freska je signována malířem Dollhopfem v roce 1727. Její výjmečnost je v tom, že malba je kompletní včetně oltářní architektury a 13 postav světců a patronů. Vedle kostel stojí budova fary. Postavena byla zřejmě také v době výstavby kostela. I když byla v roce 1878 přestavěna v neogotickém slohu, zůstala nadále v podstatě barokní. Kromě fary se ještě u kostela nachází kaple Olivetské hory.