Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 … 184 185 186 Další Poslední
Štola č. 1
Štola č. 1 byla ražena v rámci rozsáhlých průzkumných prací bývalými Jáchymovskými doly v letech 1952 – 1953. Od roku 2005 je ve správou pověřil Krajského muzea Sokolov, kterému se v roce 2008 podařilo realizovat první část projektu rehabilitace areálu – zpřístupnění štoly, v druhé etapě by mělo dojít k vybudování náznakové expozice připomínající utrpení politických vězňů v pracovních táborech v 50. letech 20. století. Ve štole jsou k vidění různé typy důlní výztuže, která slouží pro zabezpečení pracoviště v nezpevněné hornině nebo v kritických místech , dále je zde nainstalována kolejová důlní dráha o rozchodu 600 mm, s ukázkami důlní dopravy (důlní elektrický vrátek, výklopný vůz pro převoz vytěženého materiálu, osobní vůz pro přepravu pracovníků zvaný „Pullman“ pro 12 horníků a klanicový vůz pro přepravu delších předmětů). Historické objekty zabezpečení štoly proti útěku politických vězňů jsou reprezentovány dvojicí ocelových uzavíracích mříží – katrů – v úvodní části štoly. Za katrem z kolejnic je pohled do opuštěné štoly, v pozadí původní výdřeva z 50. let. Stálá expozice Areál štoly č. 1, důlní technika památky na tzv. "Jáchymovské peklo" muklovské schody důlní kolejová doprava na rozchodu 600 mm.
Celý článekŠtola sv. Antonína Paduánského - Jílové u Prahy
ŠTOLA sv. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO je pod správou Regionálního muzea v Jílovém u Prahy. Štola patří do tzv. Kocourského žilného pásma a najdeme ji v Hrádeckém vrchu, kousek od řeky Sázavy.Na štole sv. Antonína Paduánského se pracovalo v letech 1753 a 1754, kdy zde působili těžaři knížete Josefa Viléma Fürstenberka. Navázali zřejmě na původní dílo z předhusitské doby hluboké asi 40 metrů. Velmi rychle však štolu po počátečních neúspěších opustili a prostory byly uzavřeny více jak 250 let.Dnes je štola přístupná veřejnosti a její návštěva je velmi výjimečná. Vede totiž ve dvou úrovních, spojení mezi nimi je realizováno systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Navíc není chodba osvětlena, každý návštěvník projde prohlídkovým okruhem se skutečnou hornickou lampou. Údaje o štole: Délka hlavní chodby má podle historických map délku kolem 170 metrů. Velikost dobývek je ze všech tří zpřístupněných štol největší, na stěnách jsou stopy po ručním vrtání, způsob dobývání dokumentuje technologii používanou v 18. století. Profil zadní části, který není přístupný a rozměry chodeb horního patra jsou pravděpodobně zbytky původního, mnohem staršího dolu. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola sv. Josefa v Dolním Studeném a Štola v Halířích.
Celý článekŠtola sv. Josefa v Dolním Studeném
Technická památka Štola sv. Josefa v Dolním Studeném je provozována Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Tvoří součást ucelené expozice o těžbě zlata v tomto zlatonosném revíru, tzv. Kocourském žilném pásmu.Štola se velmi pravděpodobně využívala již v době předhusické, tedy v doslova zlatých časech dolování zlata na jílovsku. Každopádně je štola zanesena v „Seznamu hor a cechů v obvodu královského horního úřadu v Jílovém“ v druhé polovině 18. století. Štola je součástí velkého důlního díla. Údaje o štole: Celková délka dosud známých chodeb je 280 m (z toho přístupno je 200 m) Profil chodeb je šikmý Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1100 m3 Hlavní chodby mají sklon k ústí asi 6%. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu ap. nejsou známy. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola v Halířích a Štola sv. Antonína Paduánského.
Celý článekŠtola v Halířích
Nová halířská štola je jednou ze tří štol, jejichž provoz zajišťuje Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Jedná se o štolu novější. Její ražba proběhla v létech 1949 – 1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru a je vedena z údolí Turyňského potoka. Nová halířská štola, která svou délkou cca 270 m otevřela celé žilné pásmo, ale nepřinesla kýžené výsledky a již roku 1951 byly práce ukončeny. Jelikož zachovalost podzemních prostorů, absence podzemních vod a zajímavé vzorky starých prací, které byly štolou zastiženy, vybralo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy Novou halířskou štolu ke zpřístupnění veřejnosti. Stalo se tak roku 2008. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola sv. Josefa v Dolním Studeném a Štola sv. Antonína Paduánského.
Celý článekStožecká kaple
Kaple se nachází kousek pod vrcholem Stožecké skály asi 1,5 km severně od obce Stožec. Ze Stožce sem vede značená cesta. V roce 1791 zde postavil Jakub Klauser kapličku jako dík za svoje uzdravení. V roce 1804 byla kaple městem Volary přestavěna a v 60. letech 19. století doplněna dřevořezbami. Po druhé světové válce začala kaple chátrat a byla úmyslně ničena. V roce 1985 byla postavena přesná kopie kaple z bavorského města Philippsreutu. V roce 1990 byla znovuvysvěcena českobudějovickým biskupem Miloslavem Vlkem.Kousek od Stožecké kaple lze vylézt na vrchol Stožecké skály, odkud je dobrý výhled do okolí.
Celý článekStrahovská obrazárna
Strahovská obrazárna vznikla v roce 1836. Roku 1950 došlo k rozchvácení sbírek, v letech 1992-93 k jejich opětovnému scelení v prostorách kláštera premonstrátů na Strahově. Jádrem Strahovské obrazárny jsou významné soubory maleb a plastiky české a středoevropské gotiky, rudolfínského malířství a českého a středoevropského barokního a rokokového malířství. Kromě třinácti stovek obrazů různé kvality zahrnuje též rozsáhlou sbírku grafiky a užitého umění. V roce 1993 byla v prvním patře ambitu Strahovského kláštera otevřena stálá expozice pod názvem Strahovská obrazárna, Od gotiky k romantismu, představující 99 nejkvalitnějších obrazů a plastik z časového roz162 mezí 14.-19. století. Součástí expozice je reprezentativní soubor užitého umění, převážně liturgického určení, rovněž z období 14.-19. stol.
Celý článekŠtramberk
Moravskoslezské městečko Štramberk leží 30 km od Ostravy v těsném sousedství města Kopřivnice. Městečko, ve kterém žije asi 3 500 obyvatel a patří do okresu Nový Jičín, leží v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé hory a Libotínských vrchů v předhůří Beskyd. Městečko, které je v krajině pěkně usazené je pro svou malebnost a zachovalou architekturu přezdíváno „Moravský Betlém“. Štramberk je unikátní díky svému středověkému členění. Zachovalo se zde typické rozdělení města na hrad, město a předměstí. Ve městě je ještě zachovalý soubor roubených i pevných staveb podbeskydské architektury. Právě proto byl Štramberk vyhlášen roku 1969 Městskou památkovou rezervací. Území města bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyni Šipka. Ve středověku bylo osídlení spojeno se stavbou hradu Strallenbergu, který je dnes zříceninou a je starší než městečko pod ním. Byl vystavěn pravděpodobně na konci první poloviny 13.století a jeho počátky jsou obestřeny tajemstvím, nejasnostmi a také legendou, že jeho prvními majiteli byli Templáři. Roku 1359 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, syn krále Jana Lucemburského a mladší bratr císaře Karla IV., povyšuje Štramberk na město a udílí mu řadu privilegií. Město obdrželo právo mílové, právo várečné, které mu zajišťovalo možnost vařit pivo, právo prodávat maso a péci chleba. Každé úterý byl povolen týdenní trh. Od 15. století zde zapustila kořeny českobratrská víra k níž se hlásila většina obyvatelstva včetně vrchnosti. Po Bílé hoře se stal nekatolický Štramberk majetkem olomouckých jezuitů, kteří si městečko vybrali jako základnu pro protireformační úsilí v regionu. Právě z této doby pocházejí dva městské kostely a také poutní místa Křížová cesta na Kotouč a Boží hrob v jeskyni Čertova díra, které jim v tomto úsilí měly pomoci a měly přispět k hospodářskému růstu. Osvícenské reformy císaře Josefa II. však obě pouti zrušily a Štramberk postihl odliv obyvatel a uvadal. K jeho obnově došlo přílivem valašských osadníků. V průběhu 19. století se začíná stavět i mimo městské hradby. Nově postavené domy byly dřevěné roubenky na zděné podezdívce, které Štramberku vtiskly charakteristický a jedinečný ráz. Obživo zajišťovalo městu převážně zemědělství. Město má velkou tradici ve spolcích, které byly jedny z prvních v českých zemích. V roce 1895 tak vznikla ve Štramberku odbočka Klubu českých turistů, který později odkoupil zříceninu hradu a rekonstrukcí ji zachránil. Větší hospodářský rozvoj města začal až koncem 19. století založením vápencového lomu na hoře Kotouči. V důsledku tohoto byla přivedena v roce 1881 do města železnice, dráha vedla ze Štramberku do Studénky. Poválečná doba přinesla Štramberku nový rozvoj těžby vápence na Kotouči, spojené s výrobou cementu a vápna. Městu i širokému okolí vévodí zřícenina gotického hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba. Komplex doplňuje kostel a zachovalý úsek hradeb. Dalším turistickým lákadlem jsou roubené maloměstské domy, povětšinou terasovitě nakupené na skalnaté stráně. Jsou zde k vidění dva typy staveb, dvoudílné se síní, jizbou a komorou a rozměrnější s větší komorou, chlévem a třemi okny v průčelí. Samotnou kapitolou je štramberské náměstí se souborem 22 barokních měšťanských šenkovních domů. Barvitost města je doplněna řadou plastik, původních studní s rumpály, bočních pavlačí domů a vzácnými sedlovými střechami. Štramberk proslavil voňavý cukrářský výrobek tzv. perníkové Štramberské uši, které zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241.
Celý článekŠtramberská Trúba
Město Štramberk patří k nekrásnějším místům v severním podhůří Beskyd. Ne nadarmo se mu říká „moravský betlém“. Každoročně přiláká tisíce návštěvníků neopakovatelná atmosféra historie, zachovalá lidová architektura a zejména dominanta města, 35 metrů vysoká věž, zvaná Trúba, která slouží od počátku 20. století jako rozhledna. S návrhem na její výstavbu přišel Adolf Hrstka, předseda místního odboru Klubu Českých Turistů. Do té doby se nad městem zvedaly pouze ruiny štramberského hradu ze 13. století, mezi nimiž vynikalo právě torzo bývalé strážní věže. Adolf Hrstka zpopularizoval návrh její přestavby na rozhlednu. Projekt se setkal s velkým ohlasem, po Čechách i na Moravě se organizovaly dobrovolné finanční sbírky. Opravená věž, za jejíž stavbou stál architekt Kamil Hilbert, byla slavnostně otevřena 1. června 1903. Byla štíhlá, zakončená charakteristickou dřevěnou vyhlídkovou nástavbou. Rozhledna a Štramberk se tím staly jedním z nejoblíbenějších turistických cílů v širokém okolí. V roce 1925 byla v těsném sousedství vyhlídky přistavěna turistická chata pojmenovaná po Adolfu Hrstkovi. Když vystoupáte 159 schodů, bude odměněn si výhledem na Oderské vrchy, Jeseníky s pradědem, Radhošt a Hostýn. Pokud jsou daleké výhledy Vaší oblíbenou kratochvílí tak při návštěvě trúby neopomeňte vystoupat i na rozhlednu na nedaleké Bílé Hoře.
Celý článekStrašnice
Byla to ves lidí Strašnových. Starobylé jméno Strašen mělo údajně odstrašovat zlé síly a ochraňovat jeho nositele. První zmínka sahá až do roku 1185, kdy zdejší pozemky patřily vyšehradské kapitule. Ve 14. století tu byly tři dvory a dvě tvrze. V roce 1516 se ocitly Strašnice v držení Nového Města. Roku 1547 je zabavil Feridnand I. a o dva roky později přenechal Starému Městu. V 16. století jsou tu doloženy hojné vinice a chmelnice. V roce 1849 se staly Strašnice samostatnou obcí. Původní jádro se nacházelo mezi dnešní stanicí metra Strašnická a tramvajovou smyčkou Radošovická a původní zástavby se tu zachovalo jen velmi málo. Při parcelaci zdejších pozemků vznikly v roce 1791 Nové Strašnice, původní ves dostala název Staré Strašnice. V roce 1922 byly Staré Strašnice připojeny k Praze. Po jejím připojení se tu začal rozvíjet čilý stavební ruch a někdejší zemědělská obec se začala měnit v atraktivní rezidenční čtvrť. Vznikaly četné soubory rodinných domů, například Masarykova kolonie (Bylanská ulice), Skalka, Třebešín a také družstevní kolonie Zborov. Dále pak probíhala výstavba činžovních domů. V letech 1946-1949 byla postavena Solidarita (600 řadových rodinných domů s 1260 byty). V dalších letech 1958-1960 sídliště Rybníčky a v letech 1967-1977 sídliště Skalka. Na počátku 21. století vznikl poblíž strašnické vozovny nový moderní obytný a administrativní komplex na Vinici.
Celý článekStrašnické krematorium
Krematorium Strašnice bylo postaveno podle projektu A. Mezery v letech 1929 – 1930.
Celý článekStřední průmyslová škola elektrotechnická
Střední průmyslová škola elektrotechnická.
Celý článekStředověký dům - Moravské Budějovice
Přízemní a z části jednopatrový dům je v jádru stěředověký. Jeho renesanční podobu překryla gotická úprava v 19. století. Dům upoutá zejména svým cimbuřím a nárožním renesančním arkýřem.
Celý článek
Střešovické skály
Střešovické skály byly vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem v roce 1968. Rozkládají se na ploše 2,5 ha na území katastru Střešovice. Tvoří je výchozy pískovců křídového moře na jejichž okrajích se vytvořily pukliny. Porost tvoří i některé pískomilné rostliny. Vyskytuje se zde několik druhů blanokřídlého hmyzu.
Celý článekStřešovický vojenský hřbitov
Za parčíkem u Keplerovy ulice nás strmá cesta dovede pod hradební násep, kde uvidíme něco, o čem ví jen málokdo. U paty bastionu č. X, zasvěceného sv. Františkovi Borgiovi, se zachovaly náhrobní kameny hřbitova pražského dělostřeleckého pluku, který dal založit císař Josef II. Desky jsou zasazené do zdiva bastionu č. XI a spojovací hradební zdi mezi bastiony č. X a XI. Nejhonosnější náhrobek patří generálovi Wenzelu Schilkemu, rytíři z Blumenfeldu. Jeho erb je vytesán vzhůru nohama na znamení, že pan generál byl posledním svého rodu. Také je tu pohřben dělostřelec, matematik generálmajor Josef Jüttner, který na základě trigonometrické sítě vytvořil v roce 1816 první velmi přesný plán Prahy v měřítku 1:4320.
Celý článekStřezivojický Špičák
Na vrcholku zalesněného návrší, východně od obce Střezivojice se nachází jedna z nejkrásnějších přírodních památek této oblasti. Povrch pískovcového skaliska, který je 16 m dlouhé, 6 metrů široké a místy dosahující 13 metrové výšky je hustě protkáno železitými inkrustacemi roztodivných tvarů, které připomínají květy, tzv. kamenné růže. K přírodní památce nevede turistická značka. Nejlépe se hledá v zimním období. Uprostřed vsi je potřeba odbočit z hlavní silnice na vedlejší jež končí na východním okraji obce. Odtud pak po polní cestě nejprve rovně a pak vlevo k zarostlé vyvýšenině, na jejímž vrcholu se nachází tato přírodní památka, jež byla za památku vyhlášena v roce 1979.
Celý článekStříbrná studánka - pramen Svratky
Stříbrná studánka - pramen Svratky, okres Žďár nad Sázavou.
Celý článekStříbrné jezírko
Malé jezírko s názvem Stříbrné se nachází asi 4,5 km jihozápadně od Fulneku. Jezírko vzniklo zatopením šachty galenitového dolu opuštěného někdy od poloviny 17. století. Jezírko a jeho okolí působí velmi příjemně, na jeho okrajích rostou břízy a vrbky. Vyskytují se zde vodní a bahenní rostliny, dokonce některé ohrožené druhy. Ze živočichů tu nalezneme zejména čolka obecného a horského, ropuchu obecnou a dokonce raka říčního. K jezírku vede turisticky značená cesta s odbočkou z Fulneka nebo Oder.
Celý článekStříbro
Stříbro je město v západních Čechách v okrese Tachov, 30 km západně od Plzně. Leží na řece Mži a má téměř 8 tisíc obyvatel. Město má dlouhou a bohatou historii, zachovalé historické jádro a romantickou polohu, díky poloze nad údolím řeky a lesům, které ho obklopují. Historie jak už název města napovídá je spojena s těžbou drahého kovu, díky němuž se Stříbro stalo ve středověku významným městem a hospodářsky prosperovalo. Stříbro je poprvé připomínáno jako hornická osada roku 1183, kdy je zmíněno na listině přemyslovského knížete Bedřicha a vystupuje pod názvem Argentaria – Stříbrníce. Původní osada měla i sakrální stavbu v podobě románského kostelíku Panny Marie. O důležitosti Stříbra svědčí to, že velmi brzy, mezi léty 1240 – 1250, bylo na skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou založeno královské město. Nepravidelný kruhový půdorys nového města byl vymezen hradbami a přístupný pouze dvěma opevněnými branami. Vnitřní prostor města byl postaven do poměrně pravidelné sítě ulic, které jsou typické pro města založená za vlády Přemysla Otakara II. Další velkou výhodou kromě naleziště drahého kovu byla samotná poloha města. To ležela na významné obchodní stezce Praha – Norimberk, takže na rozvoji města měl velký podíl i obchod. Ve 13. a 14. století získalo město od českých králů četná privilegia. Vedle těžby stříbra se přidala i těžba olova takže o pravidelný přísun peněz do městské pokladny bylo postaráno.Na sklonu středověku žilo tehdy v městě 2 000 lidí a stálo zde 300 domů.Husitské války město příliš nepoznamenaly. A to i navzdory faktu, že město sehrálo v těchto letech velmi významnou úlohu. Stříbro díky své poloze v tradičně katolických západních Čechách patřilo původně do katolického tábora. Husovo učení nenalézalo ve městě dlouho své přívržence, proto Husité chtěli město násilně obsadit a měšťany o své pravdě přesvědčit. Husité obsadili Stříbro teprve v roce 1426. V červenci roku 1427 přitáhli ke Stříbru křižáci s úmyslem Stříbro opět vrátit do svazku katolických měst. Město neúspěšně obléhali a když k městu přitáhly husitská polní vojska vedená Prokopem Holým křižáci ustoupili k Tachovu, kde byli na hlavu poraženi. Po skončení husitských válek bylo Stříbro opět přijato mezi královská města roku 1437. 16. století přineslo Stříbru opět nerušený hospodářský rozkvět. Městu tehdy náleželo 13 okolních vesnic. Pšeničné pivo z městského pivovaru, se stalo dalším zdrojem městských peněz bylo významným vývozním artiklem. Do 16. století spadá také výrazná stavební aktivita, na níž upomínají skvostné renesanční portály některých domů.17. století a Třicetiletá válka poznamenaly Stříbro mnohem výrazněji. Díky své poloze na významné komunikaci trpěly častými průchody vojsk a Švédy bylo dokonce v letech 1639, 1645 a 1647 obsazeno a drancováno. Po válce nastal jen pomalý vzestup kdysi bohatého města. K bývalé prosperitě měly Stříbru dopomoci i příjmy ze stříbrných dolů opětně otevřených v roce 1660. Příchodem německých horníků získalo ve Stříbře převahu německé obyvatelstvo. Olověné rudy se v okolí města těžily až do počátku 80. let dvacátého století. Do období let 1812 - 1832 spadá budování císařské silnice vedené z Plzně přes Stříbro do Chebu. V roce 1930 žilo v národnostně smíšeném městě 4 655 Němců a 581 Čechů. Ve městě je řada památek upomínající na zašlo slávu a bohatství. Pozoruhodné je opevnění města, které uzavírá prstencem hradeb nejen vnitřní město, ale také jižně situované předměstí, tzv. Nové město. Středověká stezka procházející Stříbrem byla střežena dvěma branami, Chebskou a Pražskou branou. Součástí městské fortifikace byl i kamenný most přes Mži s branou vystavěnou v letech 1555 – 1560. Za jejího stavitele je považován Benedikt (Vlach) z Ferolu ve Španělsku. Most je nesen pěti oblouky. Dvoupatrovou hranolovou věž s průjezdem brány kryje jehlancová střecha. Nad venkovním portálem brány je zasazen městský znak s českým nápisem a datem výstavby věže. Vedle Mostní věže Karlova mostu v Praze je stříbrská věž jediná svého druhu v Čechách. K nejstarším stavbám města náleží hřbitovní kostelík Nanebevzetí Panny Marie staré hornické osady vybudovaný v období kolem roku 1180. Dalšími sakrálními památkami jsou Děkanský kostelík Všech svatých, který je pozdně gotickou stavbou z roku 1565 s pozdější barokní přestavbou. Raně gotickou stavbou je Minoritský klášter s pozůstatky kostela Sv. Máří Magdalény. Stavbou, která město proslavila, je bezesporu zdejší renesanční radnice. Rozlehlá stavba se třemi štíty byla postavena v průběhu 16. století. za vidění jistě stojí sousoší Panny Marie postavené na náměstí v 18. století. Sloup se sochou Panny Marie je 14 m vysoký a obklopuje ho 12 soch českých a morových patronů. V budově minoritského kláštera je umístěno městské muzeum a informační centrum. V patře jsou expozice muzea, z nichž nejzajímavější je historie dolování na Stríbrsku , mineralogie a archeologie.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 … 184 185 186 Další Poslední
