Zámek Raduň se nachází ve stejnojmenné obci s přibližně 966 obyvateli, asi 7 km od okresního města Opavy a 8 km od zámku v Hradci nad Moravicí. Historie zámku Na místě dnešního zámku stála původně středověká tvrz, která od roku 1481 náležela Tvorkovským z Kravař. Středověká tvrz byla v průběhu 16. století přestavěná v čtyřkřídlý renesanční zámek a rod jej vlastnil až do roku 1671. Potom zámek postupně pustl a až v letech 1816-1822 za vlády Jana Larische-Mönnicha byl zámek Raduň opraven a přestavěn podle projektu empírové adaptace architekta Englische. Současně byl upraven park s rybníky. Roku 1832 přišli na panství Blücherové z Wahlstattu, kteří postupně přistavěli úřednický dům, oranžérii, ovčín a patrovou hradební zeď. Rod zde žil až do začátku roku 1949. Veřejnosti byl zámek zpřístupněn v roce 1984, po období devastace prošel areál v letech 1999 až 2004 celkovou památkovou obnovou a zpřístupněn veřejnosti byl opět 25. července 2004. Podoba zámku Zámek Raduň má čtvercový půdorys uvnitř s nádvořím, na které se vchází dvěma branami. Při prohlídce zámku navštívíme knížecí pokoje a zbrojnici, mezi největší zajímavosti patří knihovna s dřevěným schodištěm, která obsahuje téměř 16 tisíc svazků. Kolem zámku se rozkládá anglický park o rozloze 28 hektarů, dále se zde nachází empírová oranžerie, zimní zahrada a barokní sýpka. Pod zámkem je farní kostel Nejsvětější trojice v jehož sklepeních se nachází hrobka rodu Blücherů. Tipy na výlet V okolí najdete také Weisshuhnovu papírnu a kanál, Bezručovu vyhlídku, městské muzeum nebo vyhlídku Belárie. mnoho zajímavého je k vidění v Opavě. Je to třeba minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Hedviky nebo františkánský klášter a kostel sv. Barbory. Dále pak Památník Petra Bezruče, Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea, Slezský ústav Slezského zemského muzea, starobylý dům Boží koutek nebo hlásku.  Ubytování najdete v Opavě.

Most se klene nad potokem Mastník u rybníka Velký Mastník necelé dva kilometry od obce Martinice.Starý barokní most má dva půlkruhové oblouky. Postaven byl v roce 1709 a jeho stavebníkem byl Ferdinand František z Vrtby, majitel tehdejšího votického a janovického panství. Původně pouze kamenný most (později zpevněn betonem) nevynikal nijak svoji výstavností, byl především důležitou místní komunikací. Pouze ve výklenku zděného pilíře se nacházel barokní reliéf Panny Marie s dítětem. Most je dnes technickou památkou.

Holešovický přístav byl vybudován v letech 1892-1894 a významně ovlivnil život této městské části. Rozprostírá se na ploše cca 8,5 ha, hloubka vody dosahuje cca 4,6 m, jeho délka podél pobřeží je cca 900 m a šířka dosahuje až 200 m. Přístav disponuje potřebným zázemím v podobě skladů, zařízení, či administrativních budov. S městem je spojen jak silniční, tak železniční dopravou.Úžlabí Na Maninách se tehdy pánům ze zastupitelství královského hlavního města Prahy jevilo jako ideální pro zřízení centra všech druhů doprav – železniční, silniční a vodní. Zástupci obce tady viděli s ohledem na přilehlý stupňovitě stoupající terén, který leží nad „velkou vodou“, i možnost zbudování ochranné hráze proti povodním a odchodu ledů. A tak ze zemských prostředků velkoryse vyčlenili v dubnu roku 1890 dva miliony zlatých, přičemž na stavební práce holešovického přístavu připadla částka 1.230.000 zlatých. Slavnostní zahájení prací na výstavbě přístavu probíhalo od samého rána 1.6.1892. Tvar a velikost plochy přístavu závisely na daných, poměrně obtížných místních vodních poměrech. Proto jeho stavitelé navrhli příhodný podélný půdorys, které poskytoval mnohem větší plochy pro překládání zboží. Přístav je dlouhý 750 metrů a k jeho délce je nutné připočítat ještě dalších 240 metrů na straně při vjezdu. Už tenkrát mohl holešovický přístav směle konkurovat ostatním nejen říčním, ale i přímořským přístavům Evropy. Zemní práce byly zahájeny ještě před zmíněnou slavností na začátku června 1892. Při stavbě se tenkrát vyhloubilo a odvezlo úctyhodných 513.000 m3 zeminy. Pracovalo se ve dne v noci nejmodernějším rýpadlem, který dodala lübecká strojní společnost. Staveniště bylo osvětlováno, aby se práce nemusely přerušit ani v noci, takže budoucí přístav tehdy zářil do vzdálenosti několika kilometrů. Zemní práce byly dokončeny v rekordním čase, už za 6 měsíců. Přes zimu měla navršená zemina dostatečný čas na slehnutí, a tak se na jaře mohlo začít s dlážděním. Stavba proplachovacího kanálu šla také rychle kupředu. Dělníci přes léto odstranili vrchní vrstvu zeminy a protože tady vyčnívala skála, bylo nutné ji odstřelit. Aby měl kanál potřebnou hloubku, bylo odvezeno přes 30.000 m3 kamene. Na začátku prosince, přesně na den svaté Barbory roku 1893 byl kanál slavnostně naplněn vodou. Koncem roku 1893 byly hrubé zemní i vodní práce dokončeny. V dalším roce byly na pořadu dodělávky: poslední úpravy hráze, úpravy příjezdu, překladiště a tak v listopadu mohl přístav zahájit svoji činnost. V současné době se celý areál užívá jako zimní ochranný přístav a jako obchodní centrum. Disponuje 8 ha vodní plochy a přes 16 ha tvoří pozemní část. Jeho technologické, provozní a stavební vybavení je natolik rozmanité, že umožňuje manipulaci a skladování všech druhů zboží. Jsou tu velké sklady, speciální překladové rampy, lodní výtah, portálový jeřáb.. Technika je nová, ale jedno zůstalo z těch dob: Je to jediný přístav v Praze, který je uzlem tří druhů doprav: železniční, silniční, vodní. Do roku 1992 byl přístav majetkem státu. V květnu 1992 byl založením a.s. České přístavy dovršen jeho privatizační proces, který trval téměř 2 roky. Přístav je technickou památkou a vedle novostaveb se tu krčí i stará historická budova, v níž kdysi sídlil personál celé přístavní expozitury. Hodiny na její věži stále odměřují čas. V současné době rostou na pozemku bývalého Holešovického přístavu moderní obytné domy pod projektem Prague Marina.

  Výjimečné a velmi zachovalé městské podzemí bylo v Přeskačích objeveno v prosinci 2004 při budování splaškové kanalizace. Při arechologickém průzkumu byly objeveny další archeologické objekty a zároveň zastupitelstvem rozhodnuto zpřístupnit tyto prostory. V roce 2009 tak byl postaven za přispění dotací vstupní objekt do podzemí. Podzemí má dvě části. Hlavní chodbu dlouhou přibližně 35 m, širokou 150-180 cm a vysokou 170-190 cm a druhou část tvořící úzkou chodbu se třemi kruhovými místnostmi. Dvě místnosti mají proražený komín a sloužily k úkrytu osob, třetí bez komínu patrně k uchovávání potravin. Strop chodeb se nachází asi 2,5 m pod povrchem. Chodby byly vylámány v hornině zvané serpenit neboli také hadec. Jde o velmi pevnou horninu se zvýšeným obsahem železa, niklu a hořčíku. Dále se zde nachází chalcedon, mastek a chlorit. Podzemí vzniklo patrně okolo 14. století podle nálezů střepů keramiky. Sloužilo asi jako úkryt ve válečných dobách, čemuž nasvědčoval úzký vstupní otvor ve výšce 60 cm nad podlahou chodby. Tento otvor musel být pro lepší zpřístupnění zvětšen. K zasypání chodeb došlo asi někdy v 17. století, neboť z té doby pochází nejmladší nálezy. Při vchodu do podzemí lze shlédnout zachovanou obilní jámu, slouží k uchovávání obilí. Po naplnění byla neprodyšně uzavřena a utěsněna slámou, hlínou a kamením, aby se zastavily procesy znehodnocující obilí. Přeskačské podzemí je přístupné po dohodě s průvodcem.