Berounka vzniká soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Původně se celý tok řeky nazýval Mže. Název Berounka vznikl až v 17. století, kdy byl úsek řeky na berounském panství nazýván tehdy obvyklým způsobem jako řeka berounských. Podle Ottova slovníku naučného se na konci 17. století začal užívat název Berounka pro dolní tok. Poprvé je uváděna plzeňským kronikářem J. Tanerem jako tok za městem Berounem. V 18. století používali někteří autoři název Berounky nesprávně i pro střední tok od Plzně, Berounka postupně vznikala na soutoku Mže a Rakovnického potoka, později se její začátek posunul na soutok se Střelou a ještě později na soutok s Úslavou. Ottův slovník z roku 1908 přesto uváděl Mži jako řeku ústící do Vltavy.Plzeňští radní z iniciativy historika Jana Anderleho rozhodli 7. září 2006 o přejmenování Berounky zpět na původní název na území města, zároveň chtějí jednat s vedením Plzeňského kraje o jejím přejmenování na celém území kraje a usilovat o naprosté vymazání Berounky z map. Rozhodnutí však zatím nic nemění na oficiálním názvu, který je stanoven vyhláškou ministerstva zemědělství.Berounka protéká Plzeňskou kotlinou a následně přírodním parkem Horní Berounka. V Berounské kotlině dále přijímá zprava řeku Litavku. Pod městem Beroun v Českém krasu vytváří Berounka ve vápencích Karlštejnské vrchoviny kaňon se skalními stěnami. U Lahovic se vlévá do Vltavy. Berounka je řekou se silně kolísavými vodními stavy, téměř celý tok je splavný i pro otevřené sportovní lodě a využívaný ke koupání.Nejnavštěvovanější jsou úseky v CHKO Křivoklátsko a úsek v Českém krasu, zejména Vodácká naučná stezka Berounka.

Židovský hřbitov se nachází přibližně kilometr severně od centra Nové Bystřice při hlavní silnici vedoucí do Jindřichova Hradce. Byl založen v letech 1878-1879 a byli zde pochováváni Židé ze sousedních dolnoněmeckých obcí. Dnes na ploše 1.433 m2 najdeme na 86 náhrobků z let 1880-1934. Nenajdeme zde však již obřadní síň a byt hrobníka. Některé náhrobky jsou velké a zdobné, jiné malé nebo nanápadné. Hřbitov je bez obtíží přístupný.

Monumentální novorenesanční bazilika Božského spasitele v italském duchu byla vystavěna v letech 1883-1889 podle projektu arcibiskupského architekta Gustava Meretty. Architekt se zde zjevně nechal inspirovat římskou katedrálou Santa Maria Maggiore. Trojlodní bazilika zakončená půlkruhovou apsidou je netradičně orientována sever-jih, přičemž oltář se nachází na jižní straně. Chrám je 67 m dlouhý a 29,8 m široký, hlavní loď je 14 m široká a 22 m vysoká, boční lodě pak mají proporce poloviční. V hlavní lodi je trámový strop s kazetami a nad kněžištěm se nachází fresková malba Klanění beránkovi. V průčelí chrámu stojí dvě 64 m vysoké věže. Ve východní se nachází největší zvon (Salvátor) o průměru 164 cm a váze 2.446 kg. V západní věži pak tři zvony: Cyrila a Metoděj (1.194 kg), Prokop (724 kg) a nejmenší Florian (435 kg). Katedrála Božského spasitele je po chrámu na Velehradě druhým největší církevní stavbou na Moravě a pojme na 4.000 věřících. Ve vybavení kostel je i zajímavá křížová cesta řezaná do dřeva. Objekt je většinou přístupný veřejnosti.

Doppler Christian Johann 1803 – 1853 Rakouský astronom, matematik a fyzik. Textová deska. Bílý mramor. Umístěna v roce 1903 na Karlově náměstí 20.