Jeseníky jsou pohoří pokrývající severní část Moravy. Nejjižnější výběžky sahají ke Šternberku a Olomouci, nejsevernější k Polsku. Lze je rozdělit na hornatinu Kralického Sněžníku, Rychlebské hory, Hrubý a Nízký Jeseník a jejich podhůří. Všechna tato pohoří, s výjimkou Nízkého Jeseníku, překračují nadmořskou výšku 1000 m. Nízký Jeseník s nejvyšší horou Slunečná (798 m.n.m) vytváří na východě oblasti mírně zvlněnou náhorní rovinu. Nejvyšší je Hrubý Jeseník v jehož východní části se nachází i nejvyšší hora Moravy a Slezska - Praděd (1492 m). K dalším významným vrcholům patří Keprník (1423 m), Vysoká Hole (1464 m) nebo Mravenečník (1343). Celá oblast hraničící takřka ze tří stran s Polskem. Tato oblast je hlavním rozvodím mezi mořem Baltským a Černým. Výjimku tvoří hora Klepý u Králického Sněžníku, kde pramení Tichá Orlice, která odtéká do Labe a ním do Severního moře. Pod vrcholem Kralického Sněžníku pramení nejdelší moravská řeka Morava. Celá oblast Jeseníků nabízí velmi bohatou faunu i floru. Ne nadarmo se Jeseníky nazývají Botanickou zahradou Česka. Vrcholy jsou pokryty horskými loukami, hřebeny spadají prudce do hlubokých koryt horských říček. Krajinu podhůří tvoří mnohotvárná údolí a pahorkatina přecházející do nížin. CHKO byly Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969. Jeseníky poskytují ideální podmínky pro rekreaci, turistiku a sporty, především zimní. Horská oblast zahrnuje oblíbené a frekventované turistické trasy a střediska. Síť značených turistických a cykloturistických cest je velmi hustá. V létě se dá po Jeseníkách toulat pěšky nebo je zdolávat na kole. Zimní období nabízí všechny možné druhy zimních sportů - Jeseníky jsou doslova poseté sjezdovkami a protkané běžeckými trasami. Pohoří nabízí mnoho obdivuhodných výhledů na českou ale i polskou stranu hor. Mezi oblíbené cíle tady patří hojné rozhledny. Nejnavštěvovanější jsou rozhledny na Zlatém Chlumu u Jeseníku a Borůvková hora. Dalším důvodem proč navštívit Jeseníky jsou jejich léčebné účinky. Klimaticky vhodné podmínky a minerální prameny daly za vznik množství lázeňských center Mezi nejnavštěvovanější patří lázně v Jeseníku, Lipové, Karlově Studánce a ve Velkých Losinách. Milovníky jeskyní jistě potěší přítomnost dvou rozsáhlých komplexů. Jeskyně Na Pomezí (délka 410 m) je známá svou krásnou krápníkovou výzdobou. Druhé Jeskyně Na Špičáku jsou známými již od roku 1430. Návštěvníci sice nemohou žasnout nad krápníkovou výzdobou, zato si prohlédnou nečekané skalní převisy s netopýry. Ne nadarmo se Jeseníky jednou z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších oblastí ČR, která uspokojí i ty nejnáročnější. Sportovce, milovníky historie, lázeňské hosty ale i turisty kterým stačí samotná krása přírody. Krásné jeskyně, kaskády, vodopády, vyhlídkové skály, pestrá květena a bohatá zvířena to je lákadlo, které do Jeseníků každoročně přivádí tisíce turistů.   

Technická památka Rosenauerův mlýn stojí na katastru Velkých Hydčic na ostrově proti městu Horažďovice. Dnes zde je muzeum mlynářství a využití vodní energie. Mlýn zároveň slouží jako malá vodní elektrárna. Historie objektu se počala už v polovině 17. století, kdy objekt sloužil jako papírna. Prvním vlastníkem a papírnickým mistrem byl Mikuláš Tempel. Poté se majitelé často střídali, až se roku 1807 stal majitelem Josef Rosenauer, syn význačného vodohospodáře a lesního Inženýra Josefa Rosenauera. Tím se tato část větve rodu Rosenauerů dostává do Horažďovic, kde sice již vymřela po meči, ale v ženské linii pokračuje dodnes. Roku 1834, po 164 letech existence, skončila v objektu své působení papírna, protože Rosenauerové ji přeměnili  na mlýn. Objekt dnes poskytuje celou řadu služeb. Můžeme vidět historickou původní expozici mlýna, život a zvyky mlynářů, praktické ukázky mlýnských strojů a vývoj využití vodní síly. Stálá expozice Historická expozice původního mlýna Život a zvyky mlynářů Praktické ukázky mlýnských strojů a jejich funkce Vývoj využití vodní síly, skutečné vodní stroje v činnosti

Kostel sv. Cyrila a Metoděje na východní straně obce byl vybudován v novogotickém slohu roku 1890. Turisticky značená cesta vedoucí skrz obce neprochází přímo kolem kostela, je nutné trochu  odbočit. Prakování je možné krátkodobě při kostelu.

Staronová synagoga v Židovském městě v Praze je jednou z nejstarších a nejcennějších světových židovských památek. Je to nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, druhá nejstarší a nejstarší užívaná na světě. Je také jednou z prvních raně gotických pražských staveb. Slouží k bohoslužbám nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století, s krátkou výjimkou za okupace v letech 1942 – 45. Staronovou synagogu, která je od roku 1995 Národní kulturní památkou, najdeme v Červené ulici. Je jednou z nejnavštěvovanějších českých památek vůbec. Staronová synagoga byla postavena na konci 70.let 13. století ve stylu rané, cisterciácké gotiky, po uvolnění práv Židům za vlády Přemysla Otakara II. Architektonicky patří Staronová synagoga k typicky dvoulodním gotickým stavbám této doby. Byla inspirována patrně již románskou stavbou synagogy ve Wormsu a raně gotickou synagogou v Řezně. Dříve se nazývala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Synagoga se postupně stala centrem Židovského města. V jejím okolí vzniklo volné prostranství, které sloužilo jako tržiště. Působili v ní i dva nejvýznamnější rabíni: Jehuda Livi ben Becalel (1512 - 1609) podle pověsti tvůrce legendárního Golema, do jehož křesla ve Staronové synagoze vpravo od oltáře na znamení úcty od jeho smrti dodnes nikdo neusedl. Druhým byl proslulý učenec a vrchní rabín Jecheskel Landau zvaný Noda bi Jehuda (1713 - 1793). Obdélníková masivní stavba má vysokou sedlovou střechu s pozdně gotickými cihlovými štíty. Ze tří stran ji obepínají pozdější nízké přístavky, které slouží jako předsíň a galerie pro ženy. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Celý vnitřní prostor se v současné době nachází pod úrovní okolního terénu. Dvoulodní interiér klenutý žebrovými klenbami na dva pilíře uprostřed dělá dojem rozlehlého prostoru. Uprostřed východní stěny je schránka na svitky tóry. Uprostřed synagogy je místo pro řečníka, obehnané železnou gotickou mříží, nad ním historický praporec pražské židovské obce se znakem ghetta. (Davidova hvězda, uvnitř židovský klobouk). Prapor souvisí s privilegiem, které pražskému Židovskému městu udělil císař Karel IV. Vstup do hlavního dvoulodního sálu synagogy, který byl pravděpodobně přistaven v poslední čtvrtině 13. století, tvoří portál, na jehož tympanonu můžeme vidět motiv vinné révy s listy a 12 hrozny vína. Číslo 12, připomíná 12 izraelských kmenů. Je to dnes nejstarší pražská dochovaná synagoga a zároveň nejstarší dochovaná v Evropě. Původně se nazývala Velká nebo Nová, od konce 16.stol. po postavení dalších synagog se vžil název Staronová. V roce 1254 ustanovil Přemysl Otakar II. postavení Židů jako královských poddaných a současně jim udělil povolení k výstavbě synagogy a dal jim pravděpodobně k dispozici tytéž stavitele a kameníky, kteří stavěli Anežský klášter. Založena byla asi roku 1250. Dvoulodní objekt je sklenutý na dva střední pilíře, má cihlové gotické štíty a nádherně zdobený kamenný portál s motivem vinných listů a hroznů, nejstarší dochovaný architektonický portál v Praze. Stavebně-stylovou předchůdkyní byla synagoga v německém Wormsu, která byla v roce 1938 zbořena nacisty. Staronová synagoga původně stála na kopci, navážkou Starého Města se dostala však časem pod jeho úroveň. Základním symbolem, který prostupuje celou konstrukcí výzdoby hlavního sálu je číslo 12, připomínající 12 izraelských kmenů. Kabalisté tvrdí, že kameny na stavbu přinesli andělé z rozbitého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě s tím, že je potřeba kameny vrátit, pokud bude jeruzalémský chrám obnovován. Známá je i pověst o Golemovi, který odpočíval v podzemí modlitebny. Západní a severní předsíň byly přistavěny v 18.stol. a jsou určeny pro ženy, které při bohoslužbě nakukují dovnitř pouze okénky. Je tomu tak proto, že pravověrní Židé smějí během bohoslužby vidět ženě pouze hlavu. Při východní straně sálu je svatostánek s původně raně gotickým tympanonem, uprostřed gotická železná mříž z 15.stol. Lavice jsou pozdně empírové, bronzové víceramenné lustry pocházejí z doby od 16. do 19.stol. Synagoga jako zázrakem přežila všechny požáry i pogromy, nikdy se jí oheň nedotknul.