Muzeum Hlučínska sídlí na zámku v Hlučíně a bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948, které bylo v roce 1954 přeměněno na muzeum okresní. Jeho činnost byla přerušena delimitací sbírek do Slezského zemského muzea Opava v roce 1962.Činnost Muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Posláním Muzea je shromažďování a ochrana sbírkových předmětů a vytváření, rozšiřování, spravování a evidování sbírek muzejní povahy za účelem jejich prezentace veřejnosti. Muzeum se prezentuje svými krátkodobými výstavami na různé témata, muzejními a vzdělávacími programy, tj. přednáškami, besedami a vydává také odborné a populárně naučné publikace. Vědeckovýzkumná činnost Muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska, jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu.V současné době má muzeum k dispozici dva výstavní prostory. V hlavním výstavním prostoru probíhají tématické historicko-společenskovědní výstavy. V menším prostoru galerie se konají výstavy místních umělců, sběratelů, spolků, sdružení apod. Mimo to pořádá muzeum putovní výstavy. Systematicky probíhá příprava trvalé expozice o hlučínském regionu.Muzeum provozuje informační centrum jehož prostřednictvím poskytuje informace o regionu pro potřeby obcí, turistického ruchu, literatury, umění a dalších kulturních aktivit.  

Stálá expozice: Bitva u Lipan a ohlasy ve středních Čechách.

V malé horské obci nedaleko Starých Hamrů stojí malý dřevěný kostelík Panny Marie pomocnice křesťanů. Byl vystavěn v roce 1891 na místě kaple Panny Marie z roku 1847, která byla zbudována u sochy Panny Marie zhotovené místním salašníkem roku 1773. Dřevěný kostel víceméně obdélného půdorysu, má menší vížku a střechu tvoří dnes plechová krytina. Uvnitř se nachází oltář a kazatelna od řezbáře Gavlase ze Sedliště. Oltář nese obraz Panny Marie pomocnice křesťanů a kromě něj se na něm ještě nachází plastiky Dobrého pastýře, sv. Filipa a sv. Jana Nepomuckého.

Bývalý benediktinský ženský klášter svatého Jiří s přilehlou bazilikou sv. Jiří je nejstarším českým klášterem a je situován ve východní části komplexu Pražského hradu při Katedrále sv. Víta. Byl založen r. 973 knížetem Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou, která byla jeho první abatyší. Jeho založení má souvislost se založením pražského biskupství téhož roku.  V roce  1782 byl v rámci josefínských reforem zrušen a užíván částečně jako kněžský domov, v části objektu byla kasárna. V letech 1964 - 75 byl adaptován pro expozice Národní galerie. Ta zde v současnosti vystavuje stálou výstavu -  Expozice umění 19. století v Čechách. Popis expozice Přehlídka českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. Snahou je prezentovat, že se české umění vyvíjelo a úspěšně vyrovnávalo se všemi hlavními dobovými myšlenkovými a slohovými proudy tak jako v jiných zemích Evropy. Expozice nabízí specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století. Návštěvníkům ji přibližuje skrz obrazy, plastiky, modely a skici k náhrobním plastikám a pomníkům, řadou malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života minulého století, ale také ukázkami užitého umění. Expozice v klášteře sv. Jiří, na rozdíl od předcházející ve Veletržním paláci, na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla, ukončena bude už generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací autorů, např. G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera, zatímco jejich pozdní díla zase utvoří ve Veletržním paláci názornou předehru k nástupu generace 90. let (A. Slavíček, F. Kaván, J. Preisler, A. Hudeček). Tedy generace, která již řeší nové výtvarné principy a myšlenky a od svých učitelů se vědomě a programově odlišuje. Generace 90. let je pádným a v dějinách výtvarného umění uznávaným předělem mezi tradičním pojetím 19. století a moderních názorů uplatňujících se od 90. let 19. století a začátkem 20. století.