Královský hrad Týřov Týřov kdysi býval královským hradem a svoji členitou siluetou s devíti věžemi vynikal nad ostatními hrady své doby. Postavil jej král Václav I. po vzoru francouzských kastelů a první doložená zpráva o něm je z roku 1249, kdy tu Václav I. zajal svého odbojného syna Přemysla. Odtud dal král kralevice zavést do vězení na Přimdu a pány z jeho doprovodu po dvou k sobě spoutat a uvrhl do věží na Pražském hradě. V letech 1315-1316 byl vězněn na hradě Jindřich z Lipé, odpůrce krále Jana Lucemburského. Později v dobách Jiříka z Poděbrad se po Týřovu psal rytířský rod Týřovských z Ensidle. Jošt Týřovský dostal na opravu hradu roku 1473 připsáno 100 kop a k tomu povolení zabít ročně 4 laně a 4 jeleny v okolních lesích. Jeho vnuci Jan, Albrecht, Jošt a Jiřík byli v okolním kraji vyhlášenými výtržníky. Roku 1574 byl Týřov již tak sešlý, že se v něm nedalo bydlet a do konce 16. století se proměnil na zříceninu Dispozice hradu Dispozice hradu založeného nad brodem důležité zemské stezky, byla dvojdílná. Přes šíjový příkop, vysekaný ve skále, se po mostě, jehož poslední část byla zvedací, vcházelo prvou kulisovou branou přes další užší příkop po druhém stěžejkovém padacím mostě průjezdem čtverhranné věže druhé brány na dolním nádvoří. Obdélný dolní hrad opevňovalo kromě obvodové hradby šest okrouhlých flankovacích věží, sedmou suploval bergrift v čele horního hradu. Tyto věže zpevňovaly nároží a průběh delších bočních stran. Ve středu vstupního čela stála již zmíněná věž druhé brány, zatažená do vnitřní plochy hradu. Severovýchodní nárožní flankovací věž obsahující zřejmě studnu byla nejvíce zranitelná a to ostřelováním ze dvou směrů. Proto ji opevnil pylonovitý dvojbřit, na nějž navazovala i hradba s prvou bránou. Budovy dolního nádvoří se přikládaly k delším stranám nádvoří. Na jihu to byl rozsáhlý objekt se zděnou spodní a nejspíše roubenou horní částí, na severu zpočátku zřejmě jen srub. V severovýchodním nároží čela užšího horního hradu se vypínal okrouhlý bergrift. Celé jeho plochostropé přízemí vyplňoval průjezd čtvrté brány, před níž byl předložen chatelet. Palác ve vyšších úrovních obsahoval i klenuté prostory, jak dokládají klenební žebra a konzole. V koutě nádvoří pod velkou věží bývala hradní kuchyně v podobě rozsáhlé zemnice a mezi ní a cisternou na západním konci severní části nádvoří bývaly drobné provozní objekty. Na nejchráněnějším místě dispozice byla dodatečně, ale ještě okolo poloviny 13. století vystavěna čtverhranná obytná věž. Tento donjon byl plochostropý a jeho sklep, přízemí i prvé patro byly přístupny zvláštními vstupy přímo z nádvoří. Prvých změn se dočkal hrad na počátku 14. století. Tehdy byla zavezena cisterna v horním hradě a zrušena byla i kuchyně. Při severní hradbě horního hradu vznikly provozní objekty lehčí konstrukce. Koncem 14. století v západní části tohoto prostoru postavili mohutnou stavbu s náročnými kachlovými kamny. Další zásahy do hradu proběhly v 15. století. Hradby dostaly kryté ochozy, s přístupem na ně souvisí i šnekové schodiště při bergriftu. Druhý příkop byl zasypán a jeho plocha se tak změnila na parkán. Změn a úprav se dočkala i vnitřní část hradu. Úprav se dočkal i palác. Původní stavbu na jižní straně dolního hradu nahradila nová hrázděná budova podobného charakteru. Další úpravy byly jen drobné a velmi úsporné. Proces chátrání hradu byl postupný a jednou z jeho prvých obětí se stal starý palác. Týřov dnes Do dnešní doby se nejvíc zachovaly zbytky válcové věže v nejvyšším bodě hradu a nad srázem nad řekou patrové zbytky obytné věže – donjonu. Areál hradní zříceniny Týřov je volně přístupný. V okolí můžete navštívit i jiné památky, jako například hrady Točník a Žebrák nebo hrad Křivoklát. Ubytování naleznete přímo v obci Křivoklát nebo v Berouně.

Bývalá hořovická synagoga se nachází ve Valdecké ulici, kousek jižně od centrálního náměstí. Dnešní synagoga byla postavena v roce 1903 a svému účelu sloužila až do druhé světové války. V tomto období pak sloužila jako skladiště nábytku a v roce 1947 adaptována pro potřeby Církve českobratrské evangelické, které slouží dodnes. V roce 1972 proběhla zásadnější rekonstrukce, při které byl modlitební sál zmenšen na polovinu a v patře zřízen byt.

Dřevěný větrný mlýn německého typu se nachází na kopci asi 600 východně od obce. Postavil jej v roce 1837 Antonín Mocek, patrně již z použitého materiálu. Fungoval až do druhé světové války. Na konci války stavba utrpěla bojovými operacemi, po válce byl využíván již jen příležitostně. V roce 1953 prošel generální rekonstrukcí, kterou hradil stát. Další rekonstrukcí prošel v roce 1998 a to již současnými majiteli, kteří jsou potomky posledního mlynáře. Dodnes je funkční, a přístupný po dohodě s majiteli. V budově mlýna se nachází rodinné muzeum. Mlýn má půdorys 5,75 x 5,75 m a výšku 10,8 m, s větrným kolem o průměru 14,6 m. Čelní stěna je kryta šindelem. Zajímavostí mlýna je zdobená moučnice. Některé součásti mlecího zařízení zdobí unikátní dřevořezby. Parkování je možné nedaleko mlýna, příjezd je sem po místní komunikaci a následně polní cestě. Z obce je sem označena odbočka.

V roce 2005 byla nedaleko obce Hoslovice na Strakonicku postavena telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou. Ta se nachází přibližně ve výšce 30 metrů a poskytuje kruhový výhled na Šumavské vrcholky, Horažďovicko, Strakonicko. Vidět je i například vrchol Boubína a hrad Kašperk. Rozhledna je volně přístupná.