Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Dnes žije hrad nebývale rušným životem, Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi.

Nedaleko centra města Hluboká nad Vltavou, při břehu Munického rybníka se rozkládá menší židovský hřbitov. Byl založen někdy kolem poloviny 18. století a později v polovině následujícího po úpravách břehu, rozšířen na dnešní plochu 1.275 m2. Na hřbitově ohrazeném zdí se nachází něco okolo 190 náhrobků převážně barokního a klasicistního typu. Nejstarší pochází zřejmě z období založení (1750) a nejmladší je z roku 1941.

Klášter v Králíkách vznikl v důsledku potřeby duchovní správy na proslaveném poutním místě na Hoře Matky Boží u města Králíky v Pardubickém kraji. Počátky poutního místa jsou spojeny se zdejším rodákem Tobiasem Johannem Beckerem (1646-1710). Ten jako malý absolvoval procesí na tehdejší Lysou horu, které podnikali lidé, aby se uchránili před morem. Modlili se přitom a zpívali Mariánské písně. Malý Tobias si slíbil, že až bude dospělý, že zde postaví kostel. Svůj sen si vyplnil a roku 1696 započal stavbu kostela na Lysé hoře k poctě Nanebevzetí Panny Marie. Kostel byl dostavěn roku 1701 a poté byl ještě doplněn ambity. Teprve poté se přikročilo ke stavbě kláštera servitů. Volba této řehole nebyla bezdůvodná, jsou to právě servité, kteří zasvětili svou službu P. Marii. Ve stejné době byla stavěna i Křížová cesta. Roku 1708 vzniklo 8 kaplí podél aleje, které vedou z Králík až k hlavnímu vchodu kláštera. V roce 1710 byla v klášterním dvoře postavěna kaple "Svaté schody".Poutníci si toto místo velmi oblíbili a navštěvovali je v hojném počtu. právě to možná bylo důvodem, že klášter ušel zrušení během reforem Josefa II. To co ovšem neudělal osvícený císař, udělal roku 1846 přírodní živel. Do kláštera uhodil blesk a následný požár zničil budovy konventu a velmi poškodil i samotná chrám. Areál byl opraven v původní budově, ale zdejší komunita servitů roku 1883 zanikla. Jejich úkoly při duchovní správě poutního místa převzali redemptoristé. Většina z nich byla německé národnosti, proto museli po 2. světové válce odejít. Nakrátko je nahradili redemptoristé české národnosti, ale již roku 1950 byla komunita vyhnána a totalitní režim zde zřídil internační tábor pro řeholníky z uzavřených klášterů. V pozdější době zde byl zřízen charitativní domov pro františkánky. Areál kláštera tvoří ambit, kostel a budova konventu. Ambit má čtyři křídla, v nárožích jsou osmiboké kaple. Kostel nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika.    

Vylídka na Kočičích kamenech se nachází severně od obce Bílý Potok. Ze plošiny na skalním bloku přístupné po vytesaných schodech se zábradlím je půlkruhový výhled směrem od údolí řeky Smědě, na obec Bílý Potok a severní svahy Jizerských hor (Frýdlantské cimbuří, Ořešník aj.)