Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 … 184 185 186 Další Poslední
Staré Město
Historie Starého Města. Na území Starého Města vznikaly osady již v době románské. Po roce 1320 bylo území této aglomerace obestavěno hradbami. Do tohoto území bylo zahrnuto i takzvané Havelské město, které leželo přibližně mezi Ovocným trhem a Železnou ulicí. Mělo své vlastní hradby a tržiště a ve 13. století splynulo se Starým Městem. V místě dnešní Havelské ulice býval tzv. Havelský trh, zvaný též Nové tržiště. V roce 1347 se na něm konala korunovační hostina Karla IV. Při stavbě staroměstských hradeb byly do území města zahrnuty i některé přilehlé osady. V roce 1337 byla zřízena městská radnice a v roce 1348 zde byla založena univerzita. Vznikaly zde významné správní a církevní instituce. Za zmínku stojí Betlémská kaple, v níž kázal Jan Hus upálený 6.7.1415 katolickou církví. Na Staroměstském náměstí, centrem Starého Města, se odehrávala řada významných událostí spojených s historií Prahy a Českých zemí. K Praze bylo připojen v roce 1784. Současnost Starého Města. Staré Město je nejvýznamnějším pražským historickým městem. Je zde soustředěno velké množství historických, kulturních a církevních památek. Proto je také jednou z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších částí Prahy.
Celý článekStaré proboštství
Budova Starého proboštství se přimyká k jihozápadní straně chrámu sv. Víta. Původně, ve 13. století, zde byl biskupský dům. Po požáru v roce 1541 zde vnikly domy nové. V letech 1660 – 1662 je probošt J. F. Rasch nechal spojit. Další přestavbu dům prodělal za 1701 – 1702 za probošta D. J. Mayera. Klasicistní podobu budova získala v roce 1789 za probošta E.D. Kriegera. Od roku 1871 byl dům využíván staviteli chrámu sv. Víta J. Mockerem a K. Hilbertem. Nároží domu je ozdobeno sochou sv. Václava z roku 1662.
Celý článekStaroměstská mostecká věž
Staroměstská mostecká věž, je podle mnohých jednou z nejkrásnějších staveb evropské vrcholné gotiky. Stojí na prvním pilíři Karlova mostu u Křížovnického náměstí. Průchod věží na Karlův most zajišťovala brána a padající mříž. Pod věží jsou sklepy, užívané původně jako vězení, stejně jako místnosti ve věži. Věž je proslulá především ojedinělou výzdobou. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu, tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Byla postavena podle návrhu stavitele mostu Petra Parléře. V minulosti byla věž často poničena během několika válek. Značné škody utrpěla na konci Třicetileté války, kdy její západní část ostřelovalo švédské vojsko, které se neúspěšně pokoušelo probít z Pražského hradu do Starého Města. Věž byla poškozena i později, během revolučních bouří roku 1848, a tak musela v letech 1874 až 1878 projít velkou rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera. Dnes je Staroměstská mostecká věž jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí. Je využívána jako vyhlídka na Karlův most, Malou stranu, Hradčany s Pražským hradem a část Vltavy.Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Sochařská výzdoba se dochovala zejména na východní stěně, tedy směrem od vody. Přízemí nad vchodem je zdobeno pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských. Jsou mezi nimi i Zhořelce a Dolní Lužice, ale už roku 1379 se tyto země od Koruny české oddělily. Také se tu nachází i motiv ledňáčka v kruhu závoje, symbolu Václava IV. V prvním patře jsou sochy budovatelů věže, králů Karla IV. a jeho syna Václava IV. Obě postavy mají na hlavě císařskou korunu, proto musely vzniknout až po smrti Karla IV. Obě sochy jsou autentickými portréty od Petra Parléře a představují tím světový unikát. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Českého království. Nad touto trojicí se nachází štít se svatováclavskou orlicí a socha lva. Ještě výše jsou sochy sv. Prokopa, patrona země české, a Zikmunda, patrona Lucemburků. Na vrcholu schodiště na ochozu věže je umístěna jedna z nejzáhadnějších gotických soch v Praze, lidově nazývaná „Klíčník“ nebo „Věžník“. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji odstranit. Dnes je tu jen deska od Jana Křtitele Spinettiho z let 1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při obléhání města švédskými vojsky. V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena další výzdobou, ovšem velmi hrůznou. Tvořilo ji dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže. Odstraněny byly v roce 1631 a pohřbeny na neznámém místě. Výzdoba věže je plná symbolů a mystérií, které platily v době svého vzniku. Je jisté. že impozantní stavba a její bohaté zdobení sloužila k demonstraci panovnické moci a plnila roli triumfálního oblouku císaře Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Při jedné z oprav byly také na věži objeveny dva záhadné nápisy. Nemají mezery mezi slovy a mají stejný text ať už se čtou zepředu či pozpátku. Signate, signate, mere me tangis et angis a Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách v Itálii.
Celý článekStaroměstská vodárenská věž
Staroměstská vodárenská věž byla původně dřevěnou stavbou. První zmínky o ní pocházejí z roku 1489 a týkají se její opravy. Kamenná věž byla postavena v roce 1577. V roce 1648 byla poškozena švédskými vojsky. Stejně jako nedaleká Staroměstská mostecká věž. Vojáci ji poškodili ještě jednou. V roce 1848 to byla vojska generála Windischgätze. V roce 1835 bylo rekonstruováno zařízení vodárny a to J. Božkem. V roce 1878 byla věž přestavěna. Byla zvýšena o jedno patro a byly na ní instalovány hodiny. Novogotická střecha vodárny pochází z roku 1888. Vodárna byla dána mimo provoz v roce 1913. V roce 1937 zde bylo zřízeno muzeum B. Smetany. Sgrafita zdobící věž byla vytvořena podle kartonu F. Ženíška a M. Alše.
Celý článekStaroměstský jez
Staroměstský jez leží mezi Kampou a Novotného lávkou. Je nejstarším jezem v Praze, vznikl již ve 13. století a také jediným, který si zachoval původní vzhled a tvar. Jen původní konstrukce byla dřevěná s kamennou výplní. Jez zajišťoval vodu pro pohon Sovových mlýnů na Kampě, pro Staroměstské mlýny a také pro napájení vodního náhonu Čertoka. Délka jezu je 321 m, ploha zdrže je 24,823 ha a objem zadržené vody činí 607 957,5 m3. Uprostřed jezu je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od Staroměstských mlýnů.
Celý článekStaroměstský jez
Staroměstský jez leží mezi Kampou a Novotného lávkou. Je nejstarším jezem v Praze, vznikl již ve 13. století a také jediným, který si zachoval původní vzhled a tvar. Jen původní konstrukce byla dřevěná s kamennou výplní. Jez zajišťoval vodu pro pohon Sovových mlýnů na Kampě, pro Staroměstské mlýny a také pro napájení vodního náhonu Čertoka. Délka jezu je 321 m, ploha zdrže je 24,823 ha a objem zadržené vody činí 607 957,5 m3. Uprostřed jezu je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od Staroměstských mlýnů.
Celý článekStaronová synagoga
Staronová synagoga v Židovském městě v Praze je jednou z nejstarších a nejcennějších světových židovských památek. Je to nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, druhá nejstarší a nejstarší užívaná na světě. Je také jednou z prvních raně gotických pražských staveb. Slouží k bohoslužbám nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století, s krátkou výjimkou za okupace v letech 1942 – 45. Staronovou synagogu, která je od roku 1995 Národní kulturní památkou, najdeme v Červené ulici. Je jednou z nejnavštěvovanějších českých památek vůbec. Staronová synagoga byla postavena na konci 70.let 13. století ve stylu rané, cisterciácké gotiky, po uvolnění práv Židům za vlády Přemysla Otakara II. Architektonicky patří Staronová synagoga k typicky dvoulodním gotickým stavbám této doby. Byla inspirována patrně již románskou stavbou synagogy ve Wormsu a raně gotickou synagogou v Řezně. Dříve se nazývala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Synagoga se postupně stala centrem Židovského města. V jejím okolí vzniklo volné prostranství, které sloužilo jako tržiště. Působili v ní i dva nejvýznamnější rabíni: Jehuda Livi ben Becalel (1512 - 1609) podle pověsti tvůrce legendárního Golema, do jehož křesla ve Staronové synagoze vpravo od oltáře na znamení úcty od jeho smrti dodnes nikdo neusedl. Druhým byl proslulý učenec a vrchní rabín Jecheskel Landau zvaný Noda bi Jehuda (1713 - 1793). Obdélníková masivní stavba má vysokou sedlovou střechu s pozdně gotickými cihlovými štíty. Ze tří stran ji obepínají pozdější nízké přístavky, které slouží jako předsíň a galerie pro ženy. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Celý vnitřní prostor se v současné době nachází pod úrovní okolního terénu. Dvoulodní interiér klenutý žebrovými klenbami na dva pilíře uprostřed dělá dojem rozlehlého prostoru. Uprostřed východní stěny je schránka na svitky tóry. Uprostřed synagogy je místo pro řečníka, obehnané železnou gotickou mříží, nad ním historický praporec pražské židovské obce se znakem ghetta. (Davidova hvězda, uvnitř židovský klobouk). Prapor souvisí s privilegiem, které pražskému Židovskému městu udělil císař Karel IV. Vstup do hlavního dvoulodního sálu synagogy, který byl pravděpodobně přistaven v poslední čtvrtině 13. století, tvoří portál, na jehož tympanonu můžeme vidět motiv vinné révy s listy a 12 hrozny vína. Číslo 12, připomíná 12 izraelských kmenů. Je to dnes nejstarší pražská dochovaná synagoga a zároveň nejstarší dochovaná v Evropě. Původně se nazývala Velká nebo Nová, od konce 16.stol. po postavení dalších synagog se vžil název Staronová. V roce 1254 ustanovil Přemysl Otakar II. postavení Židů jako královských poddaných a současně jim udělil povolení k výstavbě synagogy a dal jim pravděpodobně k dispozici tytéž stavitele a kameníky, kteří stavěli Anežský klášter. Založena byla asi roku 1250. Dvoulodní objekt je sklenutý na dva střední pilíře, má cihlové gotické štíty a nádherně zdobený kamenný portál s motivem vinných listů a hroznů, nejstarší dochovaný architektonický portál v Praze. Stavebně-stylovou předchůdkyní byla synagoga v německém Wormsu, která byla v roce 1938 zbořena nacisty. Staronová synagoga původně stála na kopci, navážkou Starého Města se dostala však časem pod jeho úroveň. Základním symbolem, který prostupuje celou konstrukcí výzdoby hlavního sálu je číslo 12, připomínající 12 izraelských kmenů. Kabalisté tvrdí, že kameny na stavbu přinesli andělé z rozbitého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě s tím, že je potřeba kameny vrátit, pokud bude jeruzalémský chrám obnovován. Známá je i pověst o Golemovi, který odpočíval v podzemí modlitebny. Západní a severní předsíň byly přistavěny v 18.stol. a jsou určeny pro ženy, které při bohoslužbě nakukují dovnitř pouze okénky. Je tomu tak proto, že pravověrní Židé smějí během bohoslužby vidět ženě pouze hlavu. Při východní straně sálu je svatostánek s původně raně gotickým tympanonem, uprostřed gotická železná mříž z 15.stol. Lavice jsou pozdně empírové, bronzové víceramenné lustry pocházejí z doby od 16. do 19.stol. Synagoga jako zázrakem přežila všechny požáry i pogromy, nikdy se jí oheň nedotknul.
Celý článekStarosvětská věž
Pískovcový skalní blok s názvem Starosvětská věž se nachází při turistické značce zhruba 7 km severozápadním směrem od Bělé pod Bezdězem nedaleko tratě spojující Českou Lípu s Bakovem nad Jizerou. Z plošiny skalního bloku kam lze při troše opatrnosti vylézt je však jen drobný výhled na nejbližší okolí.
Celý článekStarý a nový židovský hřbitov - Rožmberk nad Vltavou
V Rožmberku nad Vltavou najdeme dva židovské hřbitovy. Starší se nachází nedaleko centra, tvoří část zahrady při domku čp. 103 a přiléhá k bývalé městské hradbě. Nový židovský hřbitov pak najdeme asi kilometr severně od města v zatáčce při silnici vedoucí z Rožmberka do Českého Krumlova. Starý židovský hřbitov byl údajně založen okolo roku 1480. Jelikož nemohl být dlouho zvětšen byl zde proveden násyp. Patrně se tu tak nachází minimálně dvě vrstvy hrobů nad sebou. Až v 19. století byl prodloužen a sloužil do konce 19. století. V roce 1938 byl devastován a většina náhrobků odvezena. Na malém hřbitově tak dnes najdeme jen skromnou třicítku náhrobků, krčících se při zdi. Nejstarší pochází z první čtvrtiny 18. století. Většina plochy hřbitova je pak prázdná. Vzhledem k tomu, že hřbitov tvoří část hrady soukromého domu, není volně přístupný. Nový židovský hřbitov byl založen v roce 1883 a sloužil až do roku 1950. Po druhé světové válce byl zmenšen. Do dnešní doby se dochovala zhruba stovka náhrobků většinou novodobého typu. Hřbitov je volně přístupný.
Celý článek
Starý zámek Jevišovice
Zámek Jevišovice patří mezi dominanty stejnojmenného města. Historie zámku a místa Krajina okolo malého městečka byla osídlena již v pravěku. Archeologové zde našli zbytky pravěkého hradiště a nazvali osídlenou oblast Jevišovickou kulturou. První zmínka o Jevišovicích pochází z roku 1289, kdy byl majitelem panství Boček z Kunštátu. Páni z Kunštátu vybudovali místo zdejšího zbořeného hradu nový gotický na skalním ostrohu na břehu řeky Jevišovky v polovině 15. století. Manželka Hynka Brtnického z Valdštejna, Kateřina z Kunštátu, se pustila do přestavby dosavadního sídla. Koncem 16. století byl nový hrad přebudován v renesanční čtyřkřídlý zámek s čestným dvorem a arkádami. V roce 1649 koupil zámek i s panstvím Ludvík Raduit de Souches, známý obránce Brna proti Švédům. Ten se také pustil do opravy a přestavby jevišovického zámku v barokním slohu. Všechny práce, včetně vybudování nové kaple sv. Ludvíka, byly ukončeny v roce 1686. V roce 1743 se majitelem zámku stává rod Ugarte, kterému Jevišovice patřily až do roku 1879. V roce 1916 koupil panství rytíř Vilém Offengeim z Potexinu, po roce 1932 jej vlastní poslední soukromý majitel hrabě Eduard Larisch-Mönnich. Po roce 1945 se stal Starý zámek majetkem státu a od roku 1974 je spravován Moravským zemským muzeem v Brně. Podoba zámku Jevišovice jsou výrazný zámecký komplex jedno a dvoupatrových budov situovaných kolem obdélníkového nádvoří. Ve vstupním traktu se nachází hranolová věž, na nádvoří můžeme vidět zbytek renesanční arkády. Z původního hradu se nám dochovaly gotická a renesanční okenní ostění, v přízemí a patře též gotické a renesanční klenby. Expozice zámku Expozice zámku seznamuje návštěvníky s jeho historií a dokumentuje průběh rekonstrukčních prací. První tematický celek je věnován prehistorickému osídlení Jevišovicka, v popředí jsou hlavně bohaté nálezy z období neolitu a eneolitu, tzv. kultura jevišovická. Středověk je zde představován zejména dobou husitskou. Mnohé exponáty nám dokládají také úroveň místních řemesel a prezentují život v tehdejší společnosti. Expozici uzavírá výstava věnována vývoji obce a okolí v 19. a na počátku 20. století, kde je znázorněn i průběh stavby blízké přehrady, nejstarší ve střední Evropě. Prezentované exponáty pocházejí ze sbírek Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. Mezi zajímavé a pozoruhodné kousky patří malované truhly, lavice, vyřezávané židle, šatní skříně i výtvarně působivý nábytek. V zámecké kapli jevišovického Starého zámku je umístěno na 40 kusů klávesových hudebních nástrojů ze sbírek hudebního oddělení Moravského zemského muzea. Návštěvník spatří strunné, klávesové a vzduchové nástroje, ale i klavír, na nějž hrával Janáčkův učitel Pavel Křížkovský. Mezi zdejší kuriozity lze počítat i dva malé cestovní klavírky používané bohatými urozenými dívkami. Ale největší raritou jsou určitě terpodion, hudební nástroj z roku 1816 poháněný mechanikou ve stylu šlapacího šicího stroje, či klavirorganum (varhanový klavír) z počátku 19. století. Ve sklepních prostorách Starého zámku čeká na návštěvníka výstava pravěkých jeskynních maleb. Expozice znázorňuje repliky jeskynních maleb mladopaleolitických lovců tzv. franko-kantabrijského stylu, skalních maleb a rytin z centrální Sahary a repliky skalních maleb severní Austrálie. Zámek spravuje Moravské zemské muzeum. Tipy na výlet V nedalekých Hlubokých Mašůvkách je k vidění barokní kostel Navštívení Panny Marie nebo zřícenina hradu Lepikus. Navštívit můžete také zámek Plaveč, rotundu Nanebevzetí Panny Marie nebo vodní nádrž Jevišovice. Ve Znojmě a jeho okolí naleznete Památník Prokopa Diviše, dominikánský klášter, kapucínský klášter s kostelem sv. Jana Křtitele, rotunda sv. Kateřiny a Jihomoravské muzeum, Znojemský hrad a barokní zámek Znojmo. Ubytovat se můžete ve Znojmě.
Celý článekStarý židovský hřbitov
Starý židovský hřbitov v Židovském městě v Praze představuje jeden z nevýznamnějších dochovaných židovských hřbitovů na světě. Každá z židovských osad na území Prahy měla kromě svatyně rovněž svůj hřbitov, který se nacházel většinou v její blízkosti, ale zároveň mimo obydlená místa. Starý židovský hřbitov je v tomto ohledu výjimkou, neboť se v průběhu staletí stal součástí Židovského města. Je třetím židovským hřbitovem a tedy nejmladším na území Prahy. Nejstarší židovský hřbitov na území Prahy byl v dnešní Míšeňské ulici. Druhý středověký židovský hřbitov, nazývající se Zahrada židovská byl na území pozdějšího Nového Města při Vyšehradské cestě. Ten byl zřejmě v druhé polovině 15.století zrušen a několik jeho gotických náhrobků bylo přeneseno na Starý židovský hřbitov, založený v první polovině 15.století. Ten se tedy stal jediným pohřebištěm pražských Židů.Nejstarší náhrobek na nynějším hřbitově je rabína Abigdora Kara z r. 1439, nejmladší, Mojžíše Becka, je ze 17. 5. 1787. Právě v tomto roce vstoupilo v platnost nařízení císaře Josefa II., kterým zakázal pohřbívat zemřelé uvnitř měst. Hlavní židovské pohřebiště pak bylo přeneseno do někdejšího morového hřbitova na Žižkově. Přestože byl hřbitov v 16. a 17.století rozšiřován jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy. Protože náboženský zvyk zakazuje Židům rušit staré, byly na hřbitov naváženy další a další vrstvy nové půdy a starší náhrobní kameny bývaly při tom vyzdviženy do vyšších vrstev, takže se časem vytvořilo snad až 12 vrstev nad sebou a na mnoha místech vzniklo charakteristické nakupení kamenných náhrobků z různých staletí vedle sebe. Při asanaci Josefova byla r. 1903 přinucena Židovská obec postoupit část hřbitova na zřízení nové silnice, dnešní ulice 17. listopadu. Exhumované pozůstatky byly uloženy v jiné části hřbitova na pahorku Nefel před Klausovou synagogou, kde byly doposud pohřbívány děti ve stáří do jednoho měsíce. Za asanace nechalo pohřební bratrstvo, které se o hřbitov po celá staletí staralo, vystavět novou obřadní síň v novorománském slohu. Hřbitov zaujímá nepravidelnou, poměrně rozsáhlou plochu, po obvodu uzavřenou zdí, postavenou v roce 1911. Do současné doby se dochovalo takřka 12 000 náhrobků. Ovšem pochovaných je zde mnohem více. Mnohé náhrobky zapadly do spodních vrstev a další zejména dřevěné byly časem zničeny. Architektura i výzdoba náhrobků podléhala dobovým slohům a movitosti objednavatelů. Náhrobní kameny ve slohu gotiky až pozdního baroka, jsou vesměs kamenné, vyrobené ze žuly, pískovce nebo mramoru. Na přelomu 16. a 17. st. se začínají na původně jednoduchých náhrobcích objevovat plastické symboly a znamení rodů, jmen, stavů a povolání. Na mnoha náhrobcích jsou symboly pocházející z židovské tradice, např. vinný hrozen (symbol plodnosti a moudrosti), pokladnička (symbol dobročinnosti) nebo šesticípá Davidova hvězda. Reliéfní symboly na náhrobcích vyjadřují původ zemřelého nebo jeho osobní jméno či povolání. Texty obsahují kromě základních údajů i rozmanité chvalořečení a zajímavé údaje o mrtvém. Datum úmrtí či pohřbu bývá někdy vyjádřeno chronostichem podle židovského letopočtu, který je o 3760 let starší než letopočet občanský. Hebrejština vyjadřuje čísla písmeny podle jejich pořadů v abecedě. Na Starém židovském hřbitově je pohřbena řada významných osobností pražského ghetta. Už zmíněný rabbi Avigdor Karo, pražský rabín a autor Žalozpěvu za oběti pogromu v roce 1389, rabbi Jehuda Liva ben Becalel, zvaný Löw, rabín, učenec a pedagog, David Gans, astronom, matematik a kronikář, astronom a lékař Josef Šelomo Delmedigo či Mordechai Maisel, finančník a mecenáš ghetta. Největší pozornosti se těší hrob rabiho Löwa, na jehož náhrobek návštěvníci kladou po židovském způsobu malé kamínky, často navíc s malými lístečky s tajnými přáními, které určitě stvořitel Golema vyslyší.
Celý článekStarý židovský hřbitov v Kolíně
O významu židovské komunity v Kolíně svědčí zejména skutečnost, že židovské hřbitovy tu najdeme hned dva. Starý a Nový. Starý hřbitov, ležící v samém centru města v Kmochově ulici, byl založen pravděpodobně roku 1418 a po dvou rozšíření v 17. a 19. století nabyl úctyhodné velikosti 11 276 m2. Pohřbívalo se zde až do roku 1887, kdy byl otevřen nový hřbitov na Zálabí. Hřbitovní zeď obíhá kolem nepravidelného pozemku na který se vchází z východní strany pseudobarokní bránou. Je zde více než 2 500 náhrobků z 15. - 19. století, nejstarší zachované náhrobky pocházejí z roku 1492. Vedle pražského Starého židovského hřbitova jde o nejvýznamnější hřbitov v Čechách a dokumentuje vývoj židovských náhrobků během staletí. Nalezneme zde tak mladší pískovcové náhrobky ze 16. století bez ozdob. Mnohem nápadnější jsou pozdně renesanční a raně barokní náhrobky ze 17. století zhotovované z pískovce a červeného mramoru. Mladší náhrobky z 18. a 19. století se opět stylizují do jednoduššího typu výzdoby, kterou kromě stylizované niky často tvoří štítky s obloukovitě vybranými okraji. Nejznámějším náhrobkem je místo posledního odpočinku Becalea, syna pražského rabbiho Löwa.
Celý článekStatek Vraných
Statek Vraných pochází z roku 1777 a patří mezi skvosty lidové architektury v Praze.
Celý článekStátní opera Praha
Budova Státní opery Praha (Smetanova divadla) má novorenesanční sloh a bylo postaveno v letech 1886 – 1887 architektem Wertmüllerem podle projektu F. Felnera a H. Helmera. Průčelí divadla je vyzdobené bustami od O. Mentzela a plastikami skupinami vozů Dionýsova a Thálie od T. Friedla.
Celý článekStavba domu č. 77 v Biskupcově ulici
Deska připomíná stavbu domu z roku 1934, kterou uskutečnili architekti Václav Štrunc, Josef Štrunc a Karel Splavec.
Celý článekŠtefánikova hvězdárna
Štefánikova hvězdárna (Hvězdárna na Petříně) byla vybudována v letech 1927 – 1928 přestavbou a rozšířením klasicistního objektu strážnice, původně bastionu v opevnění při Hladové zdi. Leží ve výšce 327 m a má tři kopule pro pozorování. Největší má průměr 7,5 m. Provoz zahájila roku 1929. Stavbu společně financovaly město Praha a Česká astronomická společnost. V 70. letech 20. století byla rozsáhle přestavěna a modernizována, vybavena novými přístroji a doplněna o novou expozici. Patrový objekt má tři kupole v hlavní o průměru 7,5 m je umístěn Zeissův čočkový dalekohled, který zvětšuje obraz nebeských těles až 680x, nad ním je koronograf, určený ke studiu okrajů slunečního kotouče. V západní kupoli o průměru 5 m byl instalován dalekohled na denní pozorování Slunce, zvětšující až 225x, ve východní je pak dalekohled, kterým je možné sledovat komety a zářící mlhoviny, zvětšuje až 110x. V objektu je tu odborná knihovna a studovna.
Celý článekŠtefánikův most
Na místě dnešního Štefánikova mostu stával kdysi řetězový most císaře Františka Josefa I., postavený v letech 1865-68. Pražáci mu říkali Eliščin, i když úředně se tak nikdy nenazýval. Šlo o největší pražskou stavbu z litiny. Tvořil ji nosník, zavěšený na šikmých řetězech, podepřený dvěma mohutnými litinovými branami ve stylu anglické tudorské gotiky. Však se také na projektu podíleli dva angličtí inženýři – Rowland Mason Ordish a Le Feuvre. Třetím autorem byl Max von Ende. Železnou mostní konstrukci, včetně věží, řetězů a výztužních nosníků, příčníků a podélníků mostovky, vyrobila a v roce 1867 smotnovala první mostárna v Čechách, kterou v karlíně založil angličan Ruston. Pražané měli tento krásný most rádi, připomínal slavnostní dny obou celozemských výstav v letech 1891 a 1895, dnes a denně věrně sloužil. Zmáhal stále narůstající a náročnější dopravní požadavky, až přišel den kdy podle odborníků a zjištěnách statických výsledků nemohl obstát. V posledních dnech jeho života byla vyloučena nákladní doprava a tramvaje směly jezdit jen ve 30 m vzájemných vzdálenostech. Po zatěžkávacích zkouškách dřevěného provizorního mostu, který postavili vedle, byl 28.11.1941 visutý železný most uzavřen. Sloužil Praze plných 78 let. Nějaký čas se chodilo po „Dřeváku“, až byl v roce 1951 otevřen dnešní most.
Celý článekŠtítkovský jez
Štítkovský jez vznikl již ve středověku. V současnosti je jedním ze zařízení Smíchovského zdymadla. Leží mezi Janáčkovým nábřežím a Slovanským ostrovem.. Původní jez byl dlouhý 350 m a vedl napříč řekou. Na počátku 20. století byla jeho poloha změněna. Ve stření části je kolmý na směr proudu, ale oba kraje jsou zalomeny po proudu řeky. Jez má pevnou konstrukci, je 280,36 m dlouhý, plocha jeho zdrže je 83 ha a její objem činí 2 281 700 m3. Uprostřed jezu je 12 m široká propusť pro vory, při pravém okraji pak plavební komora Mánes. Název jezu je odvozen od jména J. Štítky, který již v roce 1420 mlýny při pravém břehu Vltavy. V těsné blízkosti byl kdysi, dnes již zaniklý, jez nazývaný Petržílkovský.
Celý článekŠtítová kolonie - Ostrava
Jedna z několika hornických kolonií se zachovala v místní části Ostrava-Vítkovice. Tvoří ji souvislá řada spojených dvojdomkům tvořící ulici Lidickou a část ulice Nerudovy a Tržní. Sloužila kdysi zaměstnancům Vítkovických hutí a dolů. Domy jsou postaveny z neomítaných červených režných cihel a ke každému domku přísluší malá zahrádka.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 … 184 185 186 Další Poslední
