Méně známá rozhledna stojí na Bohušově vrchu (571 m), dříve nazývaném Šibeniční vrch, v Plané u Mariánských Lázní. Od přelomu 19. a 20. století zde stál dřevěný vyhlídkový gloriet, jejž si turisté velmi oblíbili. Jeho postupné chátraní vytanulo nutnost nahradit jej skutečnou vyhlídkovou věží z odolnějšího materiálu. U jejího zrodu stál Městský okrašlovací spolek. Plány byly velkorysé. Počítaly s věží vysokou téměř 30 metrů, která měla nést název Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa. Ten totiž v roce, kdy Městský okrašlovací spolek rozhlednu plánoval, slavil šedesáté výročí své vlády. O stavbu se nejvíce zasazoval předseda spolku Thomas Turner. Shodou okolností majitel stavební firmy, jež měla rozhlednu vystavět. Potřebné finance se nakonec shromáždit nepodařilo, proto musel vzít spolek za vděk projektem mnohem skromnějším. Jeho výsledkem byla 16 metrů vysoká cihlová rozhledna, jejíž základní kámen byl položen v den císařského výročí 2. 12. 1908. K rozhledně přiléhal malý domek určený pro strážného a k občerstvení turistů. První návštěvníci zdolali jejích 73 kamenných schodů v létě 1909. Později nahradil malý domek hostinec, který sloužil do období druhé světové války. Po ní byl celý areál zdevastován a hostinec zbořen. V 60. letech začala věž sloužit jako nosič antén pro televizní vysílání. Přístup pro turisty byl omezen a posléze zcela zakázán. Na lepší časy se začal blýskat na sklonku minulého století. V tomto období zmizely antény a Městský úřad v Plané provedl její generální opravu za 350 tis. Kč. 28. října 1999 opět pro veřejnost otevřena. Vyhlídková plošina ve výšce 18 metrů je volně přístupná a nabízí kruhový výhled především na okolní Slavkovský les, Český les a Mariánské Lázně.

Rozhlednu s restaurací v podobě hrádku postavil Horský spolek v roce 1877. Její autor architekt Gustav Jirsch zde uplatnil směs prvků a stavebních slohů: čtyřhrannou a vedle ní kulatou věž, kamenné přípory, lomený oblouk, arkýře, krakorce, renesanční portál, balustráy a další. Byly zde spolkové místnosti, ubytovna pro studenty a stylová restaurace. Z té vyšší, třicetimetrové věže pak byla vyhlídka. Z finančních důvodů přešla rozhledna v roce 1899 do majetku města Teplice. Až do druhé světové války fungovala restaurace a rozhledna vcelku úspěšně a byla hojně navštěvována nejen místními občany, ale především lázeňskými hosty. Po druhé světové válce však začala pomalu chátrat, byl zde výtvarný ateliér a amatérská radiostanice. V roce 1991 se dostává do soukromých rukou. Nový majitel zamýšlel vybudovat zde luxusní vyhlídkovou restauraci, přesto objekt dál chátrá. V roce 2003 ji kupuje skoro již jako ruinu akciová společnost Viamont. Ta tento objekt a okolí rekonstruje na školící středisko za celkovou částku 50 milionu korun. Rekonstrukce za 10 milionu korun se na přelomu roku 2007/2008 dočkává i vyhlídková věž. Rozhledna zatím nemá klasickou otevírací dobu, přesto však lze se na ni dostat v pracovní dny přes recepci.

Polláková Valerie, setra spisovatele Franze Kafky. Usmrcena německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na Novém židovském hřbitově na Olšanech, na rodiném hrobě. Hrob je také uctíván jako místo posledního odpočinku spisovatele Franze Kafky, kterého také usmrtili němečtí okupanti.

Barokní zámek Líčkov, rokokově upravený, leží v obci Liběšíce, 8 km JV od Žatce, okres Louny, kraj Ústecký. Historie zámku  První věrohodná zpráva o Líčkově pochází ze 14. století. V této době se jednalo o tvrz, která byla po roce 1453 přestavěna na středověký hrad Václavem Vlčkem, proslulým válečníkem. Původní hrad, z něhož je dodnes zachována válcová věž, byl majetkem pánů z Koldic a z Ilburka. Líčkov se stal střediskem Žateckého kraje v 16. století za Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Přestavba hradu na zámek započala kolem roku 1628. Roku 1765 kupuje panství a zámek Josef Vonibald z Edenu, který se pustil do výrazné přestavby sídla v pozdně barokním až rokokovém slohu. Zámek vlastnili později žatecký řezník Th. André i Zesnerové ze Špicberku. V 19. století byl líčkovský zámek přestavěn na cukrovar, lihovar, a využíván také jako cikorkárna a skladiště. Po 1. světové válce, v roku 1925, se jeho majitelem stal akademický malíř O. Brázda, jehož ženě byl zámek navrácen v restituci. Současnou majitelkou je paní Marie Brázdová, která obnovuje a zachraňuje dílo Oskara Brázdy a zámek Líčkov. Podoba zámku Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová budova okolo malého nádvoří, z fasády k hlavní bráně vystupuje válcová věž s cimbuřím. Zaujme pěkná rokoková hlavní brána z roku 1765, za ní vlevo se pak nachází zpustlá, kdysi výstavná zeď zahradní terasy. Okolo hlavní budovy najdeme přízemní hospodářské budovy, vpravo před hlavním vstupem za ohradní zdí může návštěvník relaxovat v zámecké zahradě.   V interiéru zámku si návštěvník prohlédne místnosti se zachovalou výzdobou stropů, schodiště s nástěnnými malbami s rokokovým dekorem, restaurovanými O. Brázdou i galerii tohoto akademického malíře. Na zámku se nachází také kaple sv. Anny se zařízením z 2. pol. 18.století, s panskou tribunou a místností s nástěnnými malbami ze života světic. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete také rokokový zámek Stekník. V Žatci si můžete prohlédnout Chmelařské muzeum nebo Regionální muzeum v Křížově vile. U Žatce najdete také gotickou tvrz Milčeves. Ubytovat se můžete v Žatci.