Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 … 184 185 186 Další Poslední
Sněžné věžičky
Skalní útvar Sněžné věžičky se nachází v Jizerských horách na druhém menší vrcholu Černé hory.Jde o početnou skupinu skalních objektů různého typu: skalních hradeb, mrazových srubů, izolovaných skal (torů) a skalních věží. Vlastní skupinu Sněžných věžiček tvoří tři skály. Jedna z nich je opatřena žebříkem na malou vyhlídkovou plošinu z níž je pěkný výhled na nejhezčí věž skupiny, štíhlou a sklaním hřibem zakončenou Sněžnou hlavičku. Zhruba 50 m severozápadním směrem od vyhlídkové skály se nachází třetí skála této skupiny. Je částečně pokryta stromy nízkého vzrůstu.
Celý článekSocha J. Steplinga
Josef Stepling (1716 Regensburg - 1778 Praha) byl jednou z mnoha osobností, které spojily svůj životní osud a profesní kariéru s Klementinem. Stepling, byl německý matematik, fyzik a astronom. Do Čech se vydal proto, že matka byla Češka a když Steplingův otec zemřel chtěla se vrátit domů. Stepling začal v Praze navštěvovat jezuitskou školu a roku 1733 byl přijat i do řádu Tovaryšstva Ježíšova a poslán na vyšší studia do Olomouce, Kladska a nakonec zpět do Prahy. Vedle oblíbené matematiky vystudoval i teologii a byl vysvěcen na kněze. Právě díky neúnavnému úsilí Steplinga byla v Klementinské koleji zřízena astronomická observatoř, odkud on sám stanovil astronomickou polohu Prahy a prováděl nejrůznější vědecká pozorování a měření. Přednášel na základě vlastních výzkumů, pokusy konal veřejně, zabýval se i meteorologií. Úctu k jeho dílu a pedagogickému úsilí dodnes připomíná pomníček s Amorkem a dedikací císařovny Marie Terezie na nádvoří Klementina. Byl postaven roku 1780.
Celý článekSocha Vlašťovka v Klementinu
Vlaštovka, populární dílo Magdaleny Poplawské, je plastiková socha malé dívenky s papírovou vlaštovkou v ruce, která je instalována na venkovní římse haly služeb Národní knihovny v Klementinu. Vlaštovka si získala mimořádnou přízeň čtenářů a turistů, kteří si ji s oblibou fotografují. Socha pochází z výstavní akce „Ad Clementinum“. V rámci tohoto projektu prezentují svá díla studenti sochařského atelieru Jiřího Beránka z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Socha M. Poplawské se tak zalíbila, že v Klementinu zůstala i po skončení celé výstavy.
Celý článekSochařská výzdoba Karlova mostu
Trvalou slávu Karlovu mostu přineslo baroko, mezi léty 17007 až 1714 sedm tehdejších nejvýznamnějších pražských sochařských dílen proměnilo kamenná zábradlí mostu v jedinečnou a monumentální galerii soch a sousoší, která zajistila jejich autorům slávu a proslulost. Na zábradlí je rozmístěno 30 soch. Ve 14. století tu byl umístěn první kříž, do roku 1503 byla postavena také původní socha Bruncvíka. Nejstarší dodnes stojící sochou v původní podobě je sv. Jan Nepomucký z roku 1683, poslední bylo umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje v roce 1928. Sochy a sousoší, které byly později zničeny během povodní, nebo válečných konfliktů byly sice restaurovány, ale většinou nahrazeny kopiemi soudobých umělců. Originály jsou umístěny např. v Lapidáriu Národního muzea či v Gorlici na Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z mramoru a sv. Kříž, tedy sousoší Kalvárie a Jan Nepomucký jsou z bronzu.
Celý článekSoseňský kámen
Kousek (cca 50 m) od Soseňského lomu se nachází pozoruhodný kamenný útvar nazývající se Boží kámen. Jde o velký žulový balvan s řadou miskovitých prohlubní vytvořené pravděpodobně povrchovým zvětráváním. Podle legendy ale tyto prohlubně vytvořil Kristus, který zde se svými apoštoly odpočíval. Podle jiné verze tu přespal Bůh se svými anděly. Původně tak prý měl 12 prohlubní, dnes jich lze na něm nalézt deset.
Celý článekSoubor lidových staveb Vysočina
Soubor lidových staveb Vysočina je jedinou rozsáhlejší expozicí lidového stavitelství ve východních Čechách. Jednotlivé expoziční celky se nalézají v několika osadách obce Vysočina a ve městě Hlinsku. Jedná se o tyto expoziční celky: Veselý Kopec, Svobodné Hamry, Možděnice a památková rezervace Betlém v Hlinsku. Nejstarším celkem je expozice na Veselém Kopci, kde byl první objekt zpřístupněn v roce 1972. Přenesené objekty se nacházejí v původním krajinném prostředí a vytvářejí osadu volně rozptýlených zemědělských usedlostí. Přinášejí svědectví o životě a způsobu hospodaření drobných zemědělců od poloviny 19. století do 50.let 20. století. Zemědělské usedlosti doplňuje kolekce lidových technických památek na vodní pohon : mlýn s varnou povidel, olejna, pila a stupník na tříslo. Veselý Kopec je místem, kde se pořádají četné kulturní programy. V blízkosti Veselého Kopce se nalézá osada Svobodné Hamry, která se může pochlubit bohatou malířskou tradicí (pobývali zde malíři F.Kaván a G.Macoun). V této osadě je zpřístupněný vodní kovací hamr, který připomíná zaniklou železářskou výrobu. Na hamr je napojena mlýnice s ukázkou zařízení na výrobu jahel a krup. V blízkosti hamru se nalézá původní roubená hospoda a zámeček ze 17. století. Další osadou obce Vysočina, ve které se nacházejí zpřístupněné objekty je nedaleká osada Možděnice. Zde návštěvníci naleznou v přenesených objektech dílnu truhláře, bednáře a koláře. Prostředí této zajímavé osady doplňuje původní kovárna, roubená škola a kamenný haltýř. V roce 1990 byla zahájena rekonstrukce roubených objektů ve čtvrti zvané Betlém v Hlinsku. V roce 1993 byly zpřístupněny první objekty, v současné době mohou návštěvníci obdivovat všech jedenáct opravených roubených objektů, které pocházejí z poloviny 18. století. Původními obyvateli byli drobní řemeslníci, zpočátku především hrnčíři a tkalci. Betlém Hlinsko je jedinečným urbanistickým celkem roubených domků drobných řemeslníků ve středu města. Z tohoto důvodu také byla část hlineckého Betléma prohlášena památkovou rezervací lidové architektury. V opravených objektech návštěvníci naleznou ukázky dílen a bydlení původních obyvatel, prodejnu upomínkových předmětů, bylinek, kavárničku, prostor pro výstavy, ale i příjemné posezení v hospodě „U svatého Huberta“. Podrobné informace o otevírací době a vstupném v jednotlivých částech naleznete zde. Kulturní akce v roce 2008 Sezónní výstavy 26. dubna až 31. října STOJÍ, STOJÍ DOMEČEK …. Výstava ve statku z Mokré Lhoty věnovaná tradičním stavebním technikám a řemeslům v oblasti Českomoravské vrchoviny. 29. listopadu až 7. prosince VÁNOCE NA VESELÉM KOPCI - Výstava ve všech objektech přibližující lidové zvyky, dárky, ozdoby, pečivo, kulturní program. Otevřeno denně od 9 do 16 hodin. Veselý Kopec 19. ledna MASOPUST - Tradiční obchůzka masopustního průvodu v podání vesnické skupinyze Studnic u Hlinska, od 10 do 16 hodin.26. dubna BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE - Zahájení návštěvnické sezóny, ukázky zpracování a využití obilí, ukázky pečení tradičního pečiva, od 10 do 15 hodin.24. května ZLATÁ BRÁNA OTEVŘENÁ …. - Ukázky tradičních dětských her a hraček s přímou účastí všech návštěvníků,od 9 do 16 hodin.9. až 13. června VESELÝ KOPEC ŠKOLÁM - Speciální program určený školám. Upozornění: účast na tomto programu je nutné předem objednat.19. a 20. července VESELOKOPECKÝ JARMARK - Prodej výrobků lidových výrobců, kulturní program,od 9 do 16 hodin.16. a 17. srpna JAK SE DŘÍVE STAVĚLO - Ukázky tradičních stavebních technik, konzervace dřeva, poradenská činnost a další zajímavé činnosti, od 9 do 16 hodin.6. září POSVÍCENÍ - Tradiční jídla a zvyky, ukázky chovu včel a využití medu, kulturní program,od 10 do 15 hodin.4.října BRAMBOROVÁ SOBOTA - Příležitost k ochutnání tradičních bramborových jídel a dozvědět se vše o pěstování, použití i uskladnění brambor, od 10 do 15 hodin.7. prosince PŘEDVÁNOČNÍ JARMARK - Prodej výrobků lidových výrobců,od 9 do 15 hodin.
Celý článekSoukromý pohraniční skanzen Borovany
V letech 1992 - 2003 vybudoval na svém pozemku v Borovanech u Českých Budějovic Radomil Marek za pomoci svých přátel pohraniční skanzen. Inspirací bylo cestování podél české státní hranice, především pak po cestách, které lemovaly bývalé drátěné zátarasy. Vznikl tak originální skanzen který dokumentuje značení československé hranice od vzniku státu až po období „železné opony“. Průvodci tedy návštěvníky seznámí s obdobím od roku 1918 do roku 1990. První stavbou byl originální drátěný zátaras. Zanedlouho přibyl i orný pás a stínící stěna. Expozici doplnily hraniční mezníky, strážní věž a protitankové zátarasy. Postupně se objevily i názorné tabule s náčrty a fotografiemi. Hraniční stavby a překážky jsou doplněny muzeem dokumentujícím službu na státní hranici. Je zde vystavena výstroj a výzbroj pohraničníků a nechybí ani obrazový a textový materiál. O skanzen projevují zájem domácí i zahraniční turisté. Je jedním z cílů školních a rodinných výletů.
Celý článekSousoší kříže (Kalvárie)
Námětem díla je ukřižování Krista. Původní kříž zde byl postaven již po roce 1361 pražským magistrátem. Údajně byl v roce 1419 zničen Husity. Ve druhé polovině 15. století byl nahrazen novým křížem a dalším potom v roce 1629. Kříž měl dřevěný korpus a doplňovaly ho tři postavy světců namalované na dřevěných deskách. Panny Marie, sv. Jana a sv. Máří Magdalény. V roce 1648, při bojích Pražanů se Švédy, byl kříž opět zničen. Do současnosti se zachovala pouze Kristova hlava, která je uložena v pražském arcibiskupském semináři. Další znázornění Kalvárie zhotovili Jeremiáš Fischel, který ji vyřezal z prken a ozdobil dvěma sochami, a Fabián Harovník, který ji vymaloval. V roce 1657 pro ni byl opatřen dnešní kovový korpus a v roce 1666 nahradily postavy z dřevěných desek dvě olověné sochy, které odlil pražský zvonař Milkuláš Löw z Löwenberku. Ty byly odstraněny v roce 1861 a jejich další osud není znám.V roce 1657 byl zakoupen za 500 tolarů u kupců Hillingerů v Drážďanech bronzový zlacený korpus Krista. Hebrejský nápis, jenž v překladu znamená „Svatý svatý svatý Bůh“, je ze stejného materiálu a byl pořízen v roce 1696 z pokuty Žida, který se kříži posmíval. Událost je popsána ve třech jazycích na kartuších osazených na podstavci kříže. Je to dílo anonymního sochaře se značkou GH a pochází z roku 1707. Mramorové obložení ochozu mostu pod sousoším bylo zhotoveno v roce 1681. V roce 1672 byl na obložení umístěn znak pánů z Říčan a latinský nápis na paměť Karla Adama Lva z Říčan, který pražskému arcibiskupství odkázal statky v Louňovicích a Vodlochovicích s podmínkouže se bude starat o věčné světlo pod křížem. Pískovcové sochy Panny Marie a Jana Evangelisty jsou dílem Emanuela Maxe a pocházejí z roku 1861.Vpravo od Kalvárie, na ochoze, jsou připevněny desky, které dementují příběh se Židem, který měl krást.
Celý článekSousoší Madony se sv. Bernardem
Autorem je Matěj Václav Jäckel, který sousoší zhotovil roku 1709 na objednávku opata kláštera cisterciáků v Oseku Benedikta Littweriga. Uprostřed sousoší, stojí Panna Maria s Jezulátkem, k ní vzhlíží vpravo klečící sv. Bernard v řeholním rouchu, andílek před ním drží opatskou pokrývku hlavy. V levé části kromě andílků jsou atributy Kristova utrpení - kříž, hřeby, kladivo a kleště, figura kohouta a veraikon - upomínka na pověst o Veronice, která zmučenému Kristu podává šátek k otření tváře, do něhož se zázrakem otiskl jeho obličej. Sv. Bernard z Clairvaux byl řeholním reformátorem a náboženský myslitel žijící v Burgundsku ve 12.století, který zakládal kláštery. Originál sousoší je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Na mostě je kopie, Kterou roku 1979 vytvořil autorský tým ve složení M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf.
Celý článekSousoší Madony se sv. Dominikem a Tomášem Akvinským
Autor je Matěj Václav Jäckel. Sousoší z roku 1708 bylo postaveno na náklad konventu dominikánů u svatého Jiljí na Starém Městě pražském. Jsou zde zobrazeni sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský, zakladatelé a nejvýznamnější přestavitelé dominikánského řádu. Mezi nimi je Madona s Ježíškem, která podává růženec sv. Dominiku. Ten klečí na levé části podstavce a je obklopen opatskou infulí. Pod Madonou je zeměkoule v oblacích a symbolický pes s pochodní v tlamě – Domini canes, odznak řádu dominikánů. V pravé části podstavce je svatý Tomáš Akvinský s knihou na níž je nápis: BENE SCRIPSISTI - Dobře jsi napsal, se stuhou s nápisem: AVE MARIA, brkem, řetězem se zářícím sluncem a andílkem držícím úl. Na sousoší je nezvykle hodně nápisů. Další je na stuze pod Madonou a stojí na něm: IESV AC MARIANE DECORI - K ozdobě Ježíše a Marie. Uprostřed na podstavci je ještě nápis: MEMOR ESTO CONGREGATIONIS TVAE QVAM POSSEDISTI AB INITIO- Buď pamětlivá své kongregace, která ti od počátku náleží. Vpravo jsou pak nápisy: SANCTO THOMAE AQVINATI DOCTORI - Učiteli církevnímu svatému Tomáši Akvinskému. POSITVS SVM EGO PREDICATOR ET DOCTOR IN FIDE ET VERITATE - Byl jsem ustanoven kazatelem a učitelem víry a pravdy. A vlevo ještě nápis: SANCTO DOMINICO AVTHORI - Zakladateli svatému Dominiku. A tamtéž na levém boku je ještě nápis PREDICAMVS CHRISTVM CRVCIFIXVM IVDEIS QVIDEM SCANDALVM - Vyznáváme Krista Ukřižovaného, potupu však židů. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, na mostě je kopie z let 1958 – 61, vytvořená Bartůňkem a Hanzlem.
Celý článekSousoší Piety
Sousoší je dílem sochaře Emanuela Maxe, který je zhotovil v roce 1858 z podnětu Obce pražské, která získala finanční prostředky z veřejné finanční sbírky. Pieta je znázornění bolesti Panny Marie nad mrtvým tělem svého syna Ježíše Krista. Napravo oplakává mrtvého Krista Máří Magdalena, nad nimi stojí svatý Jan Evangelista. nad celou skupinou je prázdný krucifix. Toto sousoší je v historii již třetí sochařské dílo na tomto místě. Původně tu stála Boží muka, která byla v době náboženských nepokojů v 15.století odstraněna a v roce 1695 sem Jan Brokoffa umístil Pietu se dvěma anděly. Po poškození v revolučním roce 1848 bylo sousoší přemístěno na nádvoří nemocnice Pod Petřínem. Na podstavci je nápis O VOS OMNES, QUI TRANSITIS PER VIAM, ATTENDITE ET VIDETE SI EST DOLOR SICUT DOLOR MEUS - Ó vy všichni, kteří tudy kráčíte, postůjte a vizte, je-li bolest jako je bolest má.
Celý článekSousoší Salvatora se sv.Kosmou a Damiánem
Autorem sousoší je Jan Oldřich Mayer, který jej vytvořil roku 1709. Na trojdílném podstavci s nápisovými kartušemi stojí tři postavy světců. Uprostřed je postava svatého Salvátora neboli spasitele, po pravé ruce mu stojí svatý Kosma a po levé svatý Damián. Sv. Kosma i sv. Damián jsou oblečeni v dobových úborech profesorů pražské univerzity a v rukou drží nádoby s léky a mučednické palmy. O obou světcích se tradovalo, že byli dvojčata a zemřeli jako mučedníci pro víru v Sýrii. Jejich ostatky byly přeneseny do Říma. Jsou patrony lékařů, proto sousoší vzniklo z prostředků pražské lékařské fakulty.
Celý článekSousoší sv. Barbory, Markéty a Alžběty
Sice se za autora označuje Jan Brokof, ale autorem sousoší z roku 1707 je ve skutečnosti jeho devatenáctiletý syn Ferdinand Maxmilián, který pracoval se svým bratrem v otcově dílně. Podíl Jana Brokofa se zde projevuje v dekoraci podstavce. Sousoší financoval císařský rada Jan Václava Obytecký z Obytce. Jeho znak je na soklu pod sv. Markétou, pod sv.Alžbětou je znak jeho manželky. Sv. Barbora, stojící uprostřed, je patronkou horníků a dělostřelců, vlevo stojící sv. Markéta je ochránkyní porodů a sv. Alžběta napravo poskytuje útočiště opuštěným ženám. Uprostřed, pod sochou svaté Barbory, je nápis: ORATE PRO NOBIS NVNC ET IN HORA MORTIS - Modlete se za nás nyní i v hodině smrti. Na mostě je umístěna kopie.
Celý článekSousoší sv. Cyrila a Methoda
Původně zde stálo sousoší Ignáce z Loyoly z roku 1711, jehož autorem byl Ferdinand Maxmilián Brokof. To bylo ovšem zničeno během povodní v roce 1890, kdy spadlo do Vltavy. Jeho fragmenty vytažené z vody jsou dnes umístěny v Lapidáriu Národního muzea na pražském výstavišti. Autorem nynější sochy je profesor Karel Dvořák, který ji zhotovil v roce 1928 na objednávku ministerstva školství k 10. výročí vzniku republiky. Sousoší vyjadřuje misijní činnost věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, kteří dávají křest pohanským Slovanům. Oba věrozvěsti jsou prohlášeni za patrony Evropy, protože v 9.století spojili střední Evropu s křesťanstvím.
Celý článekSousoší sv. Felixe
Sousoší sv. Felixe na Loretánském náměstí zdobí levou část průčelí Lorety. Je dílem J. B. Kohla z roku 1721.
Celý článekSousoší sv. Františka Borgiáše
Autorem je Ferdinand Maxmilián Brokof, který sousoší zhotovil roku 1710 na objednávku císařského purkrabího Františka z Colletu, jehož znak je v horní části podstavce. Sousoší je ve tvaru trojúhelníku a je bohatě zdobené. Jeho ústřední postava je sv. František pocházející ze slavné katalánské rodiny Borgiů. Ten se zapsal do církevních dějin 16.století jako ctitel mariánského kultu a mravokárce. Z jeho podnětu byly například v Itálii zakázány býčí zápasy. Pro svůj velmi přísně vedený život se stal představeným řádu jezuitů v Římě. Zde je vyobrazen v jezuitském rouchu se svými atributy, které jsou v dolní části podstavce. Je to přilba (býval vojákem), koruna (do doby, než se stal knězem, byl místokrálem Valencie) a kardinálský klobouk. Po jeho levici stojí postava anděla držícího znamení chvály všech svatých a na pravé straně je postava sedícího anděla ukazujícího zdroj této chvály - štít k poctě Panny Marie. O tomto díle se vykládá příběh, že autor dlouho hledal model, podle kterého by vytvořil anděla stojícího vpravo na podstavci. Jednoho dne spatřil v kostele sv. Tomáše neobyčejně půvabnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijede a plastiku podle dívky vyhotoví. Dívka však druhý den zemřela.
Celý článekSousoší sv. Františka Xaverského
Autorem sousoší je Ferdinand Maxmilián Brokof. Tato jeho práce je považována za jeho nejhodnotnější na mostě. Když ji roku 1711 vytvořil bylo mu teprve 23 let. Jak tehdy umělec vypadal, můžeme vidět na mladíkovi stojícím pod světcovou rukou s křížem, který je vlastně autorovým autoportrétem. Ústřední postavou sousoší je sv. František Xaverský, který byl misionář mezi pohany. Ti jsou znázorněni v dolní části a nesou desku se světcem. Jsou to Číňan, Tatar, černoch a Ind. Před sv. Františkem klečí pohanský kníže, přichystán přijmout od něj křest. Na obrubě štítu je nápis: SANCTO FRANCISCO XAVERIO S. I. INDIARVM ET JAPONIAE APOSTOLO THEOSOPHO GEMINAE FACVLTATES THEOLOGICA ET PHILOSOPHICA VNIVERSITATIS PRAGIS POSVERE MDCCXI - Svatému Františku Xaverskému z Tovaryšstva Ježíšova, apoštolu Indů a Japonců, miláčku božímu, postavila obojí fakulta theologická i filosofická university pražské 1711. Celé sousoší se roku 1890 při povodních zřítilo do Vltavy. Po vylovení bylo umístěno do lapidária Národního muzea. Na mostě dnes stojí kopie z roku 1913 od Č. Vosmíka.
Celý článekSousoší sv. Ivona
Sousoší je zhotoveno z hořického pískovce a znázorňuje postavu sv.Ivona jako duchovního soudce stojícího na straně chudých. Za postavou světce je matka s dítětem a postava starce. Dále je zde symbolická postava Spravedlnosti. Na podstavci sochy je reliéf znázorňující mši sv.Ivona na usmíření mezi matkou a synem.Sochu nechala zhotovit právnická fakulta University Karlovy v Praze.Autor: Matyáš Braun, 1711 (originál uložen v lapidáriu).Autor kopie: František Hergesel, 1908.
Celý článekSousoší sv. Luitgardy
Autorem je slavný barokní sochař Matyáš Bernard Braun, který jej vytvořil roku 1710. Jde o první jeho dílo, kterým se představil v Praze a sousoší se pokládá za umělecky nejhodnotnější dílo Karlova mostu. Vzniklo nákladem opata cisterciáckého kláštera v Plasích Evžena Tyttla. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Kopii vytvořil J. Novák a B. Rak v roce 1995. Sousoší představuje světici sv. Luitgardu, která žila na přelomu 12. a 13. století na území dnešní Belgie, byla členkou cisterciáckého řádu. Jeptiškou se stala na základě zjevení Krista, který ji volal, aby ho následovala. Posledních 12 let svého života byla slepá a před smrtí se jí zjevil ve snu Ježíš, který se odpoutal z kříže, aby ji objal a dal jí políbit svůj probodený bok. Právě tuto událost zobrazuje Braunovo sousoší.
Celý článekSousoší sv. Norberta, Václava a Zikmunda
Na tomto místě stojí již třetí sousoší. Motiv sv. Norberta ovšem zůstal. Původně zde stálo sousoší z roku 1708 z brokofovské dílny, které bylo poničeno při pruském v pádu roku 1757. Společnost sv. Norbertovi dělali blahoslavení Adrian a Jakub. Od roku 1764 zde bylo sousoší sv. Norberta s anděly od Ignáce Františka Platzera. Autorem nynějšího sousoší je Josef Max, který ho zhotovil roku 1853 na objednávku opata dr. J. Zeidlera, z kláštera premonstrátů v Praze na Strahově. Na novogotickém podstavci stojí tři světci. Uprostřed svatý Norbert, na pravé straně svatý Václav držící prapor, nalevo pak svatý Zikmund. Sv. Norbert založil ve 12. stol. řád premonstrátů. Přičiněním strahovského opata Kašpara Questenberka byly jeho ostatky převezeny roku 1627 do Prahy a uloženy v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 … 184 185 186 Další Poslední
