Stanice je umístěna pod povrchem mezi ulicí Jeremiášovou a Šostakovičovým náměstím. Zprovozněna byla na IV. úseku trasy B v roce 1994. Hloubka nástupiště je 13,1 m pod povrchem. Stanice je podzemní, hloubená s částečně kotvenými pilotovými stěnami a kotvenými svahy. Konstrukce je monolitická, železobetonová. Nástupiště je řešeno jako trojtrakt s ocelovými sloupy o profilu 60 cm vyplněnými betonem. Stěny nástupiště jsou obloženy keramickými deskami v modré barvě. Stanice má dva výstupy do povrchových vestibulů. Západní umístěn pod ulicí Jeremiášova zatím vede víceméně do polí, ale v současné době se vyskytl projekt na zastavění přilehlého prostranství s název Západní Město. Konstrukce vestibulu tvoří půlválcová kopule zasklená sklem LAXAN EXEL. Východní vestibul obsluhuje prostor sídliště Stodůlky.

Židovský hřbitov se nachází jižně od obce, při silnici vedoucí do Květuše na okraji menšího lesa. Založen byl na počátku 18. století a užíván až do počátku 20. století. Poměrně velký hřbitov je ohrazen kamennou zdí a je poměrně prázdný. Na ploše 1453 m2 se dnes nachází roztroušená cca padesátka náhrobků, část z nich povalené nebo poničená. Z bývalé marnice se dochovalo poměrně velká část obvodového zdiva. Hřbitov je volně přístupný.

Staroměstská mostecká věž, je podle mnohých jednou z nejkrásnějších staveb evropské vrcholné gotiky. Stojí na prvním pilíři Karlova mostu u Křížovnického náměstí. Průchod věží na Karlův most zajišťovala brána a padající mříž. Pod věží jsou sklepy, užívané původně jako vězení, stejně jako místnosti ve věži. Věž je proslulá především ojedinělou výzdobou. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu, tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Byla postavena podle návrhu stavitele mostu Petra Parléře. V minulosti byla věž často poničena během několika válek. Značné škody utrpěla na konci Třicetileté války, kdy její západní část ostřelovalo švédské vojsko, které se neúspěšně pokoušelo probít z Pražského hradu do Starého Města. Věž byla poškozena i později, během revolučních bouří roku 1848, a tak musela v letech 1874 až 1878 projít velkou rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera. Dnes je Staroměstská mostecká věž jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí. Je využívána jako vyhlídka na Karlův most, Malou stranu, Hradčany s Pražským hradem a část Vltavy.Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Sochařská výzdoba se dochovala zejména na východní stěně, tedy směrem od vody. Přízemí nad vchodem je zdobeno pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských. Jsou mezi nimi i Zhořelce a Dolní Lužice, ale už roku 1379 se tyto země od Koruny české oddělily. Také se tu nachází i motiv ledňáčka v kruhu závoje, symbolu Václava IV. V prvním patře jsou sochy budovatelů věže, králů Karla IV. a jeho syna Václava IV. Obě postavy mají na hlavě císařskou korunu, proto musely vzniknout až po smrti Karla IV. Obě sochy jsou autentickými portréty od Petra Parléře a představují tím světový unikát. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Českého království. Nad touto trojicí se nachází štít se svatováclavskou orlicí a socha lva. Ještě výše jsou sochy sv. Prokopa, patrona země české, a Zikmunda, patrona Lucemburků. Na vrcholu schodiště na ochozu věže je umístěna jedna z nejzáhadnějších gotických soch v Praze, lidově nazývaná „Klíčník“ nebo „Věžník“. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji odstranit. Dnes je tu jen deska od Jana Křtitele Spinettiho z let 1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při obléhání města švédskými vojsky. V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena další výzdobou, ovšem velmi hrůznou. Tvořilo ji dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže. Odstraněny byly v roce 1631 a pohřbeny na neznámém místě. Výzdoba věže je plná symbolů a mystérií, které platily v době svého vzniku. Je jisté. že impozantní stavba a její bohaté zdobení sloužila k demonstraci panovnické moci a plnila roli triumfálního oblouku císaře Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Při jedné z oprav byly také na věži objeveny dva záhadné nápisy. Nemají mezery mezi slovy a mají stejný text ať už se čtou zepředu či pozpátku. Signate, signate, mere me tangis et angis a Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách v Itálii.

Objevené zbytky původního pozdně románského kostelíka sv. Mikuláše se nacházejí poblíž turisticky značené cesty vedoucí ze Sokolova do Krásna pod vrchem Krudum. Kostel je zmiňován již roku 1253, ale později zanikl natolik, že se jej nedařilo přesně lokalizovat. Pahorek na které se nacházel dokonce zarostl stromy. Až archeologický průzkum prováděný zde v letech 2002-2004 odhalil jeho základy, které byly vykopány a rekonstruovány. Jeho na zdejší poměry velká dispozice napovídá o tom, že tu bylo kdysi patrně daleko rušněji než dnes. Což patrně souviselo s těžbou zdejší suroviny. Po ukončení těžby na přelomu 15 a 16. století zaniklo také osídlení, čímž byl k zániku odsouzen i kostelík. Pozdně románská stavba měla protáhlou hlavní loď a pravoúhle zakončený presbytář. Dnes tak můžeme obdivovat alespoň volně přístupné rekonstruované základy někdejšího významného kostelíka.