Areál  Klementina je nejstarší a největší jezuitská kolej v Čechách. Jezuité zde v průběhu svého působení vybudovali prostory pro řádovou komunitu, univerzitní posluchárny, knihovnu, tiskárnu a samozřejmě několik chrámových staveb. V duchu baroka a doby se stavební pojetí stalo oslavou víry, řádu a hodnot které jezuité vyznávali. Klementinum má bohatou historii i přítomnost. Klementinum bylo a je důstojným stánkem kultury a vědění. Pojďme společně nahlédnout do jeho historie a seznamme se s jeho stavbami. Když jezuité roku 1555 přišli na pozvání Ferdinanda I. do Prahy, aby mu pomohli s převýchovou protestantských Čechů, vybrali si za svou základnu bývalý dominikánský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě blízko Karlova mostu. Tento kostel dal později jméno celému areálu. Ovšem až porážka českých stavů na Bílé hoře a následná rekatolizace znamenala posílení pozice jezuitů a s tím spojený stavební rozmach. V letech 1653–1726 zde vznikly budovy koleje, jež se rozkládaly kolem pěti nádvoří, patřily k nim tři kostely (sv. Salvátor, sv. Kliment a Vlašská kaple), dvě věže, školy, kolej, knihovna, divadlo, hvězdárna i vlastní tiskárna. Na výstavbě se podílelo několik generací stavitelů, malířů a sochařů. Vedoucím stavitelem byl Ital C. Lurago, jeho následovníky G. D. Orsi, M. Allio, P. I. Bayer, F. M. Kaňka či K. I. Dientzenhofer. Stavebním slohem bylo pochopitelně baroko ve své rané i vrcholné fázi a také klasicismus. Na výzdobě se podílela celá řada uměleckých géniů. za všechny jmenujme sochaře M. Brauna, či F,M. Brokoffa, malíře V.V.Reinera a K.Tausche. Prostory Klementina hojně využívali zejména studenti. Jezuité, proslulí svým kvalitním a sofistikovaným školstvím, byli po Bílé hoře pověřeni správou a vedením Karlovy univerzity. Ta od té doby nesla název Univerzita Karlo – Ferdinandova. Do prostor Klementina byla přemístěna i univerzitní knihovna. V roce 1751 bylo v Klementinu otevřeno muzeum matematiky a o rok později zde začaly být prováděny pravidelná hydrometeorologická měření a pozorování. U počátku této tradice byl matematik J. Stepling a astronom A. Strnad. Dalšími známými osobnostmi Klementina v jezuitské éře byli Antonín Koniáš a Bohuslav Balbín.  Éra jezuitů skončila v roce 1773, tehdy byl řád zrušen a Klementinum zůstalo v užívaní již sekularizované univerzity a také arcibiskupského semináře.  Po rozdělení  Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882 zůstala v areálu Klementina již pouze česká větev. Ta využívala Klementinum do roku 1930 od té doby zde sídlí již jen Národní knihovna a také knihovna technická, která byla stavebně rozšířena v letech 1924 – 1931 architektem Ladislavem Machoněm za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda. Z architektonického pohledu, představuje Klementinum uzavřený komplex o čtyřech dlouhých vnějších dvoupatrových křídlech, svírajících pět nádvoří, oddělených od sebe vnitřními dvoupatrovými křídly. Jeho volnou součástí jsou rovněž chrámy sv. Salvátora, sv. Klimenta či Vlašská kaple Nanebevzetí P. Marie. Nejstarší část koleje je na straně u Křižovnické ulice. Vedle kostela sv. Salvátora vede hlavní portál na I. nádvoří. Zde stojí socha Pražský student od Josefa Maxe z r. 1847, která byla postavena na památku studentů bránících Prahu proti Švédům v r. 1847. Uprostřed dalšího nádvoří, tzv. révového je raně barokní kamenná kašna jako pozůstatek prvního vodovodního systému v Praze, vybudovaného jezuity. Okno kolem tohoto nádvoří jsou zdobeny slunečními hodinami. Celkem je v areálu Klementina 13 slunečních hodin. Ve studijní části Klementina jsou nejcennějšími interiéry letní refektář (dnešní studovna), zrcadlová kaple a barokní knihovní sál. Z dalšího nádvoří se vchází již na Mariánské náměstí. V průchodu portálu se nachází vstup do Státní technické knihovny. Na tomto nádvoří je pomník ředitele zdejší hvězdárny a astronoma Josefa Steplinga ve tvaru Amorka s dalekohledem od Ignáce Platzera. Nad budovami Klementina se tyčí Astronomická věž. Klementinum, v němž má prostory Národní knihovna,  dnes využívají zejména studenti pražských vysokých škol a badatelé. Prohlídková trasa zahrnuje Barokní knihovnu (Barokní sál), Astronomickou věž, Meridianový sál a Zrcadlovou kapli. Areál Klementina  je Národní kulturní památkou.   Proti Nové radnici na západní straně Mariánského náměstí je jeden ze vstupů do Klementina, které se rozměry a svým téměř pevnostním charakterem stalo pro současníky i pro další generace výmluvným symbolem protireformačních snah jezuitů za podpory Habsburků.Nové církevní řády, stejně jako nová a bohatá, většinou cizí šlechta, přicházející do Čech po roce 1620, cítily potřebu manifestovat své nově získané postavení a budovaly si pompézní stavby do té doby nevídaných rozměrů. Staroměstská jezuitská kolej, podle kostela sv. Klimenta nazývaná Klementinum, hovoří o rozpínavosti a nadvládě jezuitů jasnou řečí. Čiší z ní naddimenzovanost, pyšná strohost a asketická přísnot. Je to největší jezuitská stavba na území ČR. Její výstavbě muselo ustoupit na 32 domů, tři kostely, klášter a dvě zahrady. Po Pražském hradu je to druhý největší areál v Praze. Jezuité tu působili již po roce 1558, v době kdy tu měli klášter dominikáni. Po Bílé hoře dominikány vypudili a sami se pustili do výstavby nového komplexu. Klementinum je soubor dvoupatrových staveb, rozložených okolo tří dvorů. Nejstarší část, obrácenou do Křižovnické ulice, stavěl od roku 1653 Carlo Lurago. Člení ji mohutný bosovaný pilastrový řád, doplněný štukovými hlavami imperátorů od Giovanniho Bartolomea Carattiho. Původně dvoupatrový trakt byl v letech 1924-25 zvýšen o třetí poschodí. Vedle kostela sv. Salvátora je hlavní vstupní portál do areálu ze 17. stol. Klementinum dokončil v 18. stol. architekt František Maxmilián Kaňka, podle jeho projektu byly vystavěny budovy kolem třetího nádvoří a hvězdárenská věž ( 1721-23 ), přestavěna v roce 1748. Na střeše věže je olověná socha Atlanta z roku 1727, pocházející z dílny M.B.Brauna. K původním barokním prostorám patří ve východním křídle ambitu i bývalý refektář, zdobený obrazy Kryštofa Tausche, a zrcadlová kaple od F.M.Kaňky z roku 1724. Nad kaplí je sál bývalé jezuitské knihovny s iluzivní malbou kupole a s malbami Jana Hiebla. V prvním patře západního křídla je tzv. Mozartův sál s rokokovými malbami a některými Mozartovými rukopisy. Původní zařízení si uchoval i matematický sál, sál rukopisů i hudební sál. Už začátkem 80. let 18. století byla v Klementinu založena tzv. Mannheimská společnost která začala soustavně sledovat počasí a některé astronomické jevy v Praze. Tak byla založena první pražská hydrometeorologická stanice. Po zrušení řádu převzala tuto činost pražská obec. Klementinu dominuje hvězdárenská věž, dostavěná v roce 1751.

Na návsi obce Šumné byl v letech 2005-2008 vystavěn moderní kostel sv. Ducha. Objekt je prostá stavba čisté geometrie a vychází z raně křesťanských podélných sakrálních staveb. Celý objekt má obdélný půdorys o velikosti 18 x 9,3 m. Tvoří tři části: věž, loď a závěr. Hlavní částí je prostorná loď s kapacitou až 100 osob. Na ni navazuje kněžiště na způsob apsidy. Patrné je to však pouze uvnitř, zvenčí je celá stavba obdélná, neboť kněžiště ve tvaru apsidy je ještě obestavěno vnější zdí. Kostelní věž je čtyřpodlažní a obsahuje kůr s varhany. Pod kněžištěm se ještě nachází podzemní klubovna přístupná samostatným vchodem. Stejně jako stavba zvenčí je i prosté a geometricky jednoduché vnitřní zařízení. Lavice jsou dřevěné, podlaha keramická a liturgický mobiliář včetně obětního stolu je zhotoven z Božanovského pískovce. Celá výstavba přišla na 6,5 mil. korun. Kromě bohoslužeb je možno se i dohodnout na individuální prohlídce kostela s krátkým výkladem.

Malebná zřícenina gotické tvrze stojící u rybníka se nachází na jihovýchodním cípu dnes již téměř pusté vsi Tichá v okrese Český Krumlov. Areál tvrze je volně přístupný. Historie tvrzi Tvrz Tichá byla vystavěna v průběhu první poloviny 14. století a je pravděpodobné, že nikdy nebyla sídlem samostatného zboží, nýbrž byla součástí panství Velešín a později panství Nové Hrady. První písemnou zmínku o tvrzi máme již z roku 1360, kdy jejími vlastníky byli bratři Beneš a Jan z Velešína. Dalšími majiteli tvrze a vsi byli od roku 1367 až do počátku 17. století Rožmberkové. Tvrz měli na starosti jejich purkrabí, z nichž jmény známe Ojíře (1412), Jana z Petrovic (1433–1454), Čápa (70.–80. léta 15. století) a Jana Hřebenáře z Hřebene (80. léta 15. století). Tvrz hrála velmi důležitou úlohu v pohraničních bojích, a proto ji majitelé udržovali v dobrém stavu. Poslední písemná zmínka o existenci tvrze jako obranné stavby pochází z roku 1541. Poté ji majitelé využívali jako hospodářskou budovu a po několika požárech byla koncem 18. století přestavěna na pivovar. Tvrz dnes Dodnes se z gotických součástí tvrze dochovala pouze mohutná čtvercová věž, do níž vedl původní vstup v prvním patře. Opevnění tvořil vodní příkop, který byl napájen vodou z nedalekého rybníka. Tipy na výlet Nedaleko odsud můžete navštívit poutní kostel Panny Marie Sněžné - Svatý Kámen nebo farní kostel svatého Jiljí v Dolním Dvořišti. Zajímavá je i zřícenina hradu Louzek u Bujanova. V téže obci najdete také Muzeum koněspřežné dráhy. Ubytování najdete na Dolním Dvořišti. M.K.

Severovýchodně od nepatrné obce Květnov stojí kostel Navštívení Panny Marie. Byl založen roku 1592 na místě gotické kaple. Kolem roku 1674 rozšířen, hranolová věž byla vystavěna roku 1685. V druhé polovině 18. století přestavěn (schodiště a ohradní zeď). V roce 1988 proběhla zatím poslední renovace. Objekt je jednolodní s pětibokým presbytářem, gotickými okny a po stranách kněžiště přiléhají sakristie. Naproti vchodu se nachází kaple Narození Panny Marie, za kostelem pak kaple hříšných Uvnitř se nachází hlavní oltář zdobený akantem s granátovými jablky (1700), rokokové boční oltáře z 18. století (sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého). Pozdně gotická soška Panny Marie Samodruhé je uložena mimo kostel.