Strahovská zahrada se rozkládá jihovýchodně od Strahovského kláštera. Sahá až k petřínským schodům, kde je porostlá hustou vegetací. Původně zde byly vinice, pěstovala se zde zelenina a také léčivé rostliny. Koncem 16. století se zahrada přizpůsobovala okolní zástavbě. Koncem 17. století byla barokně upravena její východní část zvaná Konventní zahrada. Byla navázána na salu terrenu a vyhlídkovou terasu s letohrádkem z roku 1661. Část zahrady východně od budov strahovského areálu se nazývala Opatská zahrada.

V obci Kamenice, asi 20 km jihovýchodně od Prahy, poblíž známého zámku Štířín, stojí pseudogotický kamenický zámeček.  Historie zámečku Na místě kamenického zámku stávala kdysi středověká tvrz a Kamenice byla vladyckým zbožím. Založení tvrze samotné není však historicky doloženo. V roce 1266 je jako jeden z prvních majitelů tvrze připomínán vladyka Ratmír z Kamenice. V 15. století náležela kamenická tvrz Novému Městu pražskému, po nezdařeném odboji roku 1547 zkonfiskoval Ferdinand I. Novoměstským všechny statky, z nichž kamenický koupil roku 1550 Jan Frejnar z Branova. Tehdy byla kamenická tvrz uváděna jako pustá. Kamenická tvrz pak přešla až do roku 1763 mnoha majiteli, vystřídali se zde Lobkovicové, Pavel Michna z Vacínova, Arnošt z Valdštejna aj. Od roku 1763 se Kamenice téměř na sto let stala oblíbeným letním sídlem pražských arcibiskupů, kteří upravili panské sídlo do podoby pohodlnějšího zámku. Začátkem 19. století začínají v Kamenici Ringhofferové průmyslově zpracovávat měď, vystavěna je válcovna plechů – základ současného podniku Strojmetal. V roce 1820 zřídili ve starém poddanském mlýně měděný hamr, k němuž brzy přibyla tavírna mědi, snad i slévárna mosazi. Rod získává místní zámek až roku 1860 a v rozmezí let 1875 - 1880 jej přestavují podle návrhu architekta J. Stibrala v reprezentativní sídlo ve stylu novoanglické gotiky. Okolní krajina počala být postupně přetvářena ve velký lesopark. V roce 1945 byl majetek rodiny Ringhofferů zestátněn, dnes je však opět v soukromých rukou a bohužel je objekt veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Samotný zámek je patrová budova, druhé patro tvoří pouze vyvýšená část středového rizalitu jižního průčelí. Výrazným prvkem stavby je nad okolní stromy vystupující čtyřpatrová věž zakončená cimbuřím. V anglickém parku, který je vidět hned při příchodu, zaujme původně raně gotický kostelík sv. Františka Serafínského a nápadný neogotický altánek, chybně považovaný za bývalou baštu vnějšího opevnění dávné tvrze. K půl kilometru vzdálené hrobce Ringhofferů se sochou „Ukřižovaný“ od J. V. Myslbeka vede přímo od zámku romantická cesta alejí. Objekt slouží v současnosti k rezidenčnímu bydlení a není přístupný veřejnosti. Ubytování najdete v hotelu Zámek Štiřín.

Kostel Všech Svatých nacházející se v jihovýchodním nároží Mírového náměstí se poprvé připomíná roku 1235, ale patrně je ještě starší. Kostel dříve býval také součástí městského opevnění. V roce 1480 prošel gotickou úpravou. Jeho gotická věž se poprvé uvádí roku 1341, v letech 1501-1507 prošla úpravou a roku 1584 dostala zděný ochoz. Pozdně gotická stanová střecha pochází z roku 1570 od mistra Valentina Schneidera. Kolem roku 1612 byl kostel prodloužen do dnešní délky a jeho dnešní barokní podoba pochází z přestavby v letech 1718-1719. Stavba je bazilikálního typu s trojbokým závěrem. K bokům presbytáře přiléhají kaple sv. Barbory a sv. Rocha z konce 17. století. Až do roku 1790 se kolem kostela rozkládal hřbitov. Jádro presbytáře pochází z let 1260-1270. Významnou částí interiéru je hlavní oltář od Antonia Broggia s obrazem „Kristus na hoře Olivetské“ z počátku 16. století.

Délka toku: cca 33,5 km, z toho na území Prahy cca 21 km. Povodí: cca 134,85 km2. Průměrný průtok u ústí: 0,47 m3 za sekundu. Botič pramení mimo území Prahy, cca 1,5 km od Křížkovského Újezdce, v nadmořské výšce 478 m. Je významnou součástí Průhonického parku, v jehož blízkosti vtéká na území Prahy. Do Vltavy se vlévá pod Vyšehradem v nadmořské výšce 186 m. Botič protéká několika rybníky, hostivařskou nádrží a část jeho toku je chráněným územím. V minulosti dával pohon třem desítkám, dnes již neexistujících mlýnů. Cca osmnáctikilometrový úsek od Průhonic do Záběhlic je využíván vodáky. Pojmenování Botiče je zaznamenáno již ve 12. století. V 15. století se nazýval Cebron, v 18. století se nazýval Potanka. Vyskytly se i názvy Podanka nebo Zasav. Protéká katastry Újezd, Křeslice, Petroviče, Hostivař, Záběhlice, Michle, Vršovice, Nusle, Vyšehrad.