Zříceniny hradu Jestřebí na dominantním pískovcovém skalním útvaru nad stejnojmenou vsí. Krátká historie hradu Hrad vznikl ve druhé polovině 13. století a po značnou část doby své existence byl majetkem pánů z Dubé. V 15. století byl několikrát dobýván. Na počátku následujícího věku počal chátrat a před polovinou 16. století byl již pustý. Dispozice hradu Staveništěm hradu se stal charakteristický skalní blok se základnou užší, než byla horní plocha. Dnešní stav je díky velkým destrukcím částí této skály v 19. století pouze torzem původního. Plocha hradu se výškově rozpadala do dvou úrovní. Na nižší dnes vstoupíme novogotickým točitým schodištěm, vestavěným do bývalé studny. Nad jejím vyústěním se doposud dochovala prostora s dražemi pro upevnění konstrukce rozměrného šlapacího kola, pro něž musela být vysekána odpovídající dutina. Protože vysoké, strmé až kolmé stěny skalního suku poskytovaly dostatečnou ochranu, nebyla na jejich okraji stavěna hradba v pravém slova smyslu, ale pouze parapetní zeď s cimbuřím, dosud částečně dochovaná, lemovala i věžovitý skalní blok, vypínající se nad úrovní nižší části hradu. Ta ho obíhala ze třech stran formou úzkého ochozu. Do této vyvýšené části, z níž dnes existuje pouze bizarní střep, bylo zasekáno několik světniček. Areál hradu Jestřebí je volně přístupný.  Tipy na výlet Na výlet se můžete vypravit na barokní zámek Stvolínky, zámek Nový Berštejn, zříceninu hradu Starý Berštejn, tvrz Jiljov, zříceninu hradu Chudý hrádek nebo  zříceninu hradu Vítkovec. V Kravařích  najdete  expozici lidového bydlení.  Ubytování najdete přímo v Jestřebí.  

Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Po stopách Václava IV. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Kulturní život a středověký jeřáb Dnes žije hrad nebývale rušným životem. Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi. Probíhá zde historický experiment pod patronací ČAV a Národního technického muzea. Na vnější fasádě Královského paláce byla instalována replika středověkého šlapacího jeřábu. V současné době slouží k vyzdvižení natesaných trámů a břemen pod střechu paláce (oprava krovu Královského paláce). Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích, kde stojí za návštěvu i barokně-klasicistní zámek.

Unikátní geologický útvar, chráněný již od roku 1895 se nachází na okraji obce Kamenický Šenov. Zprvu nebyl tento pahorek nijak zajímavý, až na přelomu 19. a 20. století byl zčásti odtěžen lomem. Zdejší Olivnický čedič byl totiž ideální jako surovina na stavby, hlavně pak na speciální dlažbu. Těžba však byla včas zastavena a zůstala tak odkrytá vnitřní struktura kopce. Jsou tak vidět 12 m dlouhé, štíhlé čedičové sloupce o průměru 20-40 cm. Připomínají píšťaly varhan. Kdysi se jim také říkávalo Čertovy varhany. Přírodní památka je vzornou ukázkou sloupcovitého rozpadu čediče vznikajícího podél kontraktačních puklin při chladnutí magmatu, kolmo k povrchu vulkanického tělesa. Panská skála, která je volně přístupná se i místem kde se natáčela pohádka Pyšná princezna.

Největší pískovcová skalní brána výklenkového typu v Evropě se nachází jen 3 km od Hřenska. Je jedním z nejznámějších útvarů Českosaského Švýcarska a je dokoce symbolem Národního parku na české straně. Výška klenby brány je 16 m, šířka 27 m a šířka oblouku dosahuje 7-8 m. Kdysi byl přístup přímo na skalní bránu, ale jelikož eroze stále pokračuje byl sem v roce 1980 v rámci ochrany přístup zakázán a oblouk zpevněn speciální směsí. Přístup (placený) je na vyhlídkové plošiny nad restaurací, odkud jsou ty nejlepší výhledy na tuto přírodní památku. Budova restaurace nazývaná Sokolí hnízdo je tu od roku 1881.