V jihočeském Milevsku, v okrese Písek, stojí nejstarší klášter jižních Čech, který své osudy spojil s premonstráty. Premonstrátský klášter v Milevsku, dnes velmi cennou románskou památku, založil v roce 1184 velmož Jiří z Milevska. Místo založení byla zvolena starší osada s kostelem sv. Jiljí. První řeholníci pocházeli z kláštera v Želivu a prvním opatem se stal Jarloch, v pozdější době známý kronikář a jeden z pokračovatelů Kosmy. V době příchodu prvních premonstrátů do Milevska nestál ovšem ještě klášter v takovém rozsahu, jak narostl během staletí. Budovy sloužící k prozatímnímu ubytování řeholníků byly patrně dřevěné. Do konce 12. století je postihl velký požár a musely být vystavěny znovu. Tentokráte již v kamenné románské podobě, která se z velké části dochovala dodnes. Ještě ve druhé polovině 13. století došlo k prvním stavebním úpravám v gotickém slohu. Klášter dostal částečně pevnostní charakter a díky latinské škole v jeho prostorách, se stal významným centrem kultury a vzdělanosti jižních Čech.Etapa rozkvětu ukončily husitské války. Klášter byl, stejně jako mnoho dalších, vypálen a vypleněn. Řeholníci odešli včas na bezpečnější místa a vzali s sebou knihovnu, archiv i klášterní poklad. Po utichnutí válek se začali postupně vracet, ale obnova kláštera byla pomalá, brzdila ji hlavně skutečnost, že majetek kláštera byl zastaven králem Zikmundem šlechtě. Hlavně Oldřichu z Rožmberka. Po něm získali klášterní panství Švamberkové a klášter spěje ke svému zániku. Definitivní konec přišel v roce 1562 kdy už panství drželi Hodějovští z Hodějova. Tehdy zemřel poslední opat Jan Braun. Klášterní život v milevském konventu utichl více než na sto let.Změnu přinesla třicetiletá válka. Panství bylo Hodějovským zkonfiskováno a opat strahovského klášter Kašpar z Questenberka si vymohl správu milevského opatství. Strahovští premonstráti se tak stávají správci milevského majetku. Tato skutečnost později blokovala snaha milevských řeholníků o obnovu samostatného opatství. Strahov nechtěl ztratit milevský majetek a dovolil roku 1684 sice klášterní obnovu, ale již jen jako převorství závislé na Strahově. V 17. a 18. století byl klášter barokně upravován. Novou podobu dostalo, děkanství, latinská škola, konvent i klášterní kostel. Byl změněno i jeho zasvěcení na Navštívení Panny Marie. Za reforem Josefa II. bylo milevské opatství zrušeno. Ovšem majetek kláštera zůstal ve strahovských rukou. Z kostela navštívení P. Marie se stal farní kostel, který byl roku 1805 přeměněn na děkanský. Další využití našly klášterní budovy za 1. světové války, kdy byly využity jako vojenský lazaret a roku 1950 je zabral velkostatek. Dalšími uživateli se stali městský archiv, okresní muzeum a roku 1989 byl klášter vrácen strahovským premonstrátům. Ti zde zřídili noviciát a Řeholní dům. Lze si prohlédnout historické prostory bývalé prelatury, kde jsou muzejní expozice, dále rajskou zahradu s fragmenty křížové chodby a park.

Historie  Letenského zámku. Letenský zámek na Praze 7 byl postaven v roce 1863, podle projektu V.I.Ullmanna. Má obdélníkový půdorys, jednopatrové průčelí a dvě dvoupatrové věže v nároží. Hlavní vstupní schodiště je orientováno na jižní stranu. Později prodělal drobné moderní úpravy v interiéru, ale vždy byl jedním z nejoblíbenějších míst Pražanů pro vycházky a posezení. Nedaleko něj byla v roce 1891 vybudována první elektrická dráha v Praze (tramvaj) a dodnes se nachází stavba historického kolotoče. Současnost Letenského zámku. V současnosti je letenský zámek využíván pro nejrůznější společenské akce, jsou zde v provozu čtyři restaurace různých stylů. V letních měsících se zahrádkou, odkud je krásný výhled na Prahu.

Autorem tohoto díla je Jaroslav Róna. Kovová plastika je umístěna u věže Daliborka.

Štítkovský jez vznikl již ve středověku. V současnosti je jedním ze zařízení Smíchovského zdymadla. Leží mezi Janáčkovým nábřežím a Slovanským ostrovem.. Původní jez byl dlouhý 350 m a vedl napříč řekou. Na počátku 20. století byla jeho poloha změněna. Ve stření části je kolmý na směr proudu, ale oba kraje jsou zalomeny po proudu řeky. Jez má pevnou konstrukci, je 280,36 m dlouhý, plocha jeho zdrže je 83 ha a její objem činí 2 281 700 m3. Uprostřed jezu je 12 m široká propusť pro vory, při pravém okraji pak plavební komora Mánes. Název jezu je odvozen od jména J. Štítky, který již v roce 1420 mlýny při pravém břehu Vltavy. V těsné blízkosti byl kdysi, dnes již zaniklý, jez nazývaný Petržílkovský.