Sochu Amorka z bílého carrarského mramoru a nechala zbudovat císařovna Marie Terezie. Učinila tak na paměť Josefa Steplinga - autora matematických spisů, ředitele filozofských studií, organizátora astronomických a meteorologických pozorování v Klementinu. Stalo se tak roku 1780 a autorem je Ignác Platzera.

Historie kláštera spadá až do 11. století, kdy sem přišel zbožný muž Prokop, později prohlášený za jednoho z českých patronů. Ten zde žil jako poustevník a podle pověsti se zde setkal s knížetem Oldřichem, jemuž podal trochu vody, než se však Oldřich stačil napít, voda se změnila ve víno. Z vděčnosti pak kníže Oldřich zde nechal založit klášter a z Prokopa učinil opata. Nastalo složité období kdy na území Čech v církevních záležitostech soupeřili zastánci latinské a slovanské liturgie. Zmatek v Sázavském klášteře vyvrcholil vyhnáním zdejších mnichů. Za Vratislava II. se vyhnaní řeholníci vrátili zpět. V roce 1095 se dočkal právě dokončený konventní chrám za účasti pražského biskupa Kosmy vysvěcení. V roce 1315 položil tehdejší opat Matyáš základní kámen k nové budově v nejsevernější části areálu. Husitské války se Sázavského kláštera velmi dotkly. V roce 1421 byly zdejší řeholníci vyhnáni a klášter přestal být církevním majetkem. Dostal se do majetku pánů z Kunštátu od nich je pak získal rod Slavatů z Chlumu. V roce 1547 se stává majetkem královské správy za účast Diviše Slavaty v odboji proti Ferdinandovi I. V roce 1551 poškodil klášter požár a začaly krušné časy. Dokonce byl  klášter rozebírán na stavební materiál. Od roku 1558 vlastnili zdejší statky Valdštejnové, samotný areál kláštera se stal majetkem rodu Švihovských z Risenberka. V roce 1611 získal Sázavu od císaře Rudolfa II. Adam z Valdštejna. V roce 1663 vykupuje Augustin Seifert, opat v Broumově klášter od Valdštejnů a započíná se stavebními pracemi. Proběhly rozsáhlé rekonstrukce a řeholníci tak opět získali prostor pro bydlení a konání obřadů. V roce 1746 postihl klášter rozsáhlý požár. Po něm probíhají stavební úpravy, při kterých získává klášter barokní prvky. V roce 1785 zanikl v rámci rušení klášterů na celém našem území i zdejší konvent a budovy i statky přešly do správy Náboženského fondu. V roce 1809 získává zdejší objekt do svého vlastnictví Vilém Tiegl a v jeho majetku zůstal až do roku 1869. V roce 1951 převzal klášter stát a roku 1962 byl vyhlášen kulturní památkou.Do klášterního komplexu vstupujeme jižní bránou jejíž podoba je z 50. let 20. století. Kdysi zde stávala gotická budova. Po pravé straně se nachází zámek na místě bývalé klauzury (obydlí mnichů). Klauzura byla v 19. století výrazně přestavěna na dnešní zámek. Stavba svými čtyřmi křídly uzavírá tzv. rajský dvůr se středověkou studnou. V budově zámku se nachází barokní refektář, gotická místnost mnichů a kapitulní síň z doby kolem roku 1340, jejíž klenbu podpírá sloup se zvířecími postavami. Stěny kapitulní síně zdobí mariánské fresky nazvané Zvěstování, Zasnoubení, Narození, Klanění, Panna Marie v naději, Madona, Panna Marie Ochranitelka, Infantia Christi a známá Sázavská Madona. Na zámek navazuje kostel Panny Marie, sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa. Realizovaný v letech 1663-87. Hlavní oltář zdobí sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Křtitele. V oltářní části chóru se nachází rokokový relikviářový oltář se skleněnou rakvičkou z roku 1669, která slouží jako schránka pro prokopské relikvie: kalich, dřevěnou lžíci a část Prokopovy ramenní kosti. V severní části chóru se nachází oltář sv. Prokopa z roku 1756. Vyobrazení Prokopa je ale výrazně starší. O této malbě se říkalo, že na ni Prokop zavírá oči a dokonce mění výraz tváře. Tyto zázraky prý vidělo mnoho svědků a v roce 1711 se celou věcí zabývala i zvláštní komise, jež zázračné jevy potvrdila. V samém středu chóru se nachází vstup do kostelní krypty. Její vznik se datuje do 13. století. Je tak nejstarší částí celé stavby. Mezi kostelem a zámkem se nachází gotická kaple Panny Marie. Místnost překlenují dvě pole křížové klenby. Hruškovitá žebra navazují na kružbové konzoly, z nichž některé mají tvar lidské tváře. Před průčelím kostela při pravé straně se nachází nedostavěný konventní chrám, budovaný od konce 13. století do začátku 15. století. Původně tu měla vyrůst pozdně románská bazilika, později byly plány změněny na gotické síňové trojlodí. Dnes zde stojí jen torzo jižní lodi a jedna ze dvou zamýšlených věží. Vlevo pak můžeme vstupit do severní zahrady. V těchto místech původně přebývali lidé, kteří obstarávali všední potřeby kláštera. Dnes zde najdeme základy kostela sv. Kříže vysvěceného v roce 1070. Dále pak zbytky zemnice, paláce přeměného v husitských dobách na hospodářskou budovu a psudogotický altán.

V Kolíně bylo jedno z největších center židovské kultury v Čechách. Židovské osídlení je doložené od 14. století a nejvyšší počtu dosáhla zdejší komunita v polovině 19. století, kdy zde žilo kolem 1700 Židů. Svůj význam si židovská kolínská obec uchovala až do 2. světové války. První synagoga stála v Kolíně již v 15. století, byla dřevěná a poté co byla zničena požárem, vznikla v letech 1642-1696 raně barokní synagoga. Byla vystavěna na stejném místě, tedy v ulici Na Hradbách ve dvoře domu čp. 157/12. Byla několikrát stavebně upravována. V roce 1721, byla synagoga rozšířena o přístavbu na západní straně a boční prostory, v roce 1815, kdy byla rozšířena do parkánu přilehlého městského opevnění a poslední změny proběhly v letech 1844 - 1846 v souvislosti s připojením budovy židovské školy. Bohoslužby se zde konaly do druhé světové války, roku 1945 byly obnoveny. Svému účelu sloužila synagoga do roku 1953, kdy kolínská židovská obec zcela zanikla. Synagoga se stala městským majetkem a sloužila jako depozitář muzea. Na přelomu tisíciletí prošla rekonstrukcí a v současnosti se využívá ke kulturním účelům. Synagoga je přístupná průchodem v bývalé židovské škole, kde je dnes informační centrum. Hlavní prostory synagogy mají lunetovou klenbu a štukovou výzdobu. Motivy jsou typické synagogální, tedy reliéfy ovoce, květů a vinné révy s hrozny. Jsou zde boční arkádové prostory a dochoval se i ochoz pro ženy. Z vybavení se na původním místě zachovala schránka na tóru (arón ha kódeš) s hebrejským textem, který je datován 1696. Synagoga v Kolíně je cenná především tím, že se dochovala ve své původní barokní podobě.

Svůj název kaple dostala patrně podle využití prostestanty za švédských válek. První písemná zmínka týkající se vzniku kaple je ze 9.9.1394. Oktogonální stavba z místní slezské droby, promíchané s kusy tufitu, byla vystavěna na mohutných základech z lomového kamene. Při pozdějších opravách se do zdiva dostaly i cihly. Interér byl opatřen načervenalou vápennou omítkou a vyzdobena malbami.  Za třicetileté války při obsazení Opavy ji využívali protestanští Švédové. V letech 1785-1789 se stala světským majetkem a později byla nadále využívána jako skladiště a sýpka. Za tímto účelem zde byla zřízena dvě patra, čímž byly poškozeny malby. Co nezničil člověk dokonal požár dne 16.2.1859. Na konci 19. století se začíná uvažovat o generální opravě kaple, ale až v roce 1907 se daří kapli koupit. Kvůli havarijnímu stavu zdiva musela být stržena střecha a rovněž vnitřní rozdělení na patra. Objeveny byly malby a komisí doporučena jejich obnova. Té se ujal vídeňský malíř Viertelberger, který postupně objevil na 13 obrazů. Pro jejich zachování byla zazděna průduchová okénka a prolomena nová okna. Postaven nový strop a břidlicová střecha. Další restaurátorské práce proběhly v roce 1995. V roce 1996 byla kaple předána veřejnosti. lokalizace: Opava – Ratibořská / Hlučínská               přístup: exteriér - volný, interiér - neznámý               turistické značení: NE                      hromadná doprava: MHD                  parkování: v blízkosti kaple