Barokní kaple stojí na planině pod hlavním vrcholem Ovčího vrchu (698 m.n.m.) přibližně 3,5 km západním směrem od Konstantinových Lázní. Kaple Smrtelných úzkostí Kristových byla vystavěna v letech 1680-81 na místě, kde se odehrála bitva bezdružických poddaných s vrchností. Nechala ji vystavět majitelka panství Marie Františka z Heissensteinu. Za Josefa II. roku 1787 byla uzavřena. V roce 1906 na jejím místě vznikla dnešní kaple v podobě románské rotundy. Oltářní menza portál vstupu byly vytvořeny z čediče pocházejícího z nedalekého lomu na Hradišťském vrchu. Zařízení interiéru, mezi nimiž byly sochy apoštolů, Krista na Hoře olivetské, silně pozlacené svícny, bylo zničeno po roce 1945. Kousek od kaple stojí pomník již zmíněné selské rebelie. Po vydrancování zámku v Bezdružicích se asi 500 vzbouřenců uchýlilo sem na Ovčí vrch. Na střet s vojskem si podle legendy vyrobily děla z třešňových kmenů stažených železnými obručemi. Proti vojsku vedeném princem z Holštejna neměli šanci. Dne 6.5.1680 večer byl zahájen útok dělovou střelbou z protějšího vrchu Švamberk (stojí zde zřícenina hradu). Po této střelbě zůstalo na Ovčím vrchu 49 mrtvých a 20 zraněných sedláků. Na straně vojáků nebyly žádné ztráty. Tímto bojem skončila vlna selských bouří v kraji.

Armádní muzeum je umístěno v Praze na Žižkově v historických budovách Památníku osvobození. Expozice muzea je rozčleněna do pěti základních celků. První se věnuje období 1. světové války 1914–1918, účasti Čechů a Slováků v ní a politickým a vojenským akcím, které vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje historii meziválečné Československé republiky a jejích ozbrojených sil. Třetí výstavní prostor zachycuje období 2. světové války a mapuje účast Čechů a Slováků ve vojenských operacích, v domácím odboji i v dalších akcích, které měly za cíl obnovu samostatnosti Československa. Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Poslední část expozice tvoří prostor, v němž probíhají příležitostné výstavy. Vedle zbraní je v muzeu vystavena řada unikátních dobových stejnokrojů, praporů, řádů, vyznamenání a rovněž osobních památek na čs. prezidenty a přední představitele čs. armády. Stálé expozice Sál 1914–1918 Je věnován období 1. světové války a I. čs. vojenskému odboji. Kromě vývoje na domácí politické scéně a účasti českých a slovenských vojáků pod prapory habsburské monarchie je největší část této expozice věnována především úsilí čs. domácího a zahraničního odboje o zřízení vlastního státního útvaru. Vzhledem k charakteru muzea je akcentována především historie zahraničních ozbrojených útvarů, čs. legií. Sál 1918–1939 Soustřeďuje se na muzejní zmapování historického vývoje armády meziválečného Československa. V tomto období ČSR patřila sice k menším, ale politicky, ekonomicky a kulturně nejvyspělejším státům tehdejší Evropy. V roce 1919 se dostala do ozbrojeného konfliktu se sousedním Polskem a především s Maďarskem, usilujícími o revizi státních hranic. Sál je zakončen exponáty z let 1938 a 1939, kdy došlo k narušení státní integrity a posléze k postupnému zániku čs. státnosti.Ke zcela unikátním patří i kolekce nejcennějších exponátů z muzejních sbírek VHÚ Praha, totiž nejvyšších zahraničních řádů udělených hlavám čs. státu, prezidentům T. G. Masarykovi a E. Benešovi, jakož i kompletní sbírka všech stupňů a skupin nejvyššího čs. Řádu Bílého lva. Sál 1939–1945 Je věnován 2. světové válce a II. čs. vojenskému odboji. Návštěvníci se detailně seznámí s účasti Čechů a Slováků ve vojenských operacích na všech frontách tohoto dosud nejkrvavějšího válečného konfliktu, v domácím odboji a v dalších akcích, které měly za cíl obnovení čs. státní samostatnosti. Úvod sálu je věnován odchodům čs. vojákům do zahraničí a jejich zapojení do prvních budovaných vojenských jednotek, závěr pak Českému národnímu povstání a osvobození Československa. Mezi nejcennější vystavované předměty patří i osobní památky na parašutisty Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Horní foyer muzea Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Příležitostné výstavy  V posledním výstavním sále se pořádají příležitostné výstavy, z těch nejúspěšnějších jmenujme alespoň „Bitva u Sokolova 1943“, „Invaze 1944“, „Military Radio“, „Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942“, „Doteky 2. světové války“, „Mobilizace“, „1945 - konec války v Čechách“. Do března 2014 je zde umístěna výstava „Pod křídly Sokola“, mapující 150 let historie tělovýchovné i společenské organizace Sokol. Výstava ukazuje vedle tělocvičné historie Sokola významnou měrou i jeho vojenskou linii: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo,“ tak zní známý výrok prezidenta T. G. Masaryka. Edukativní program pro školy - Operace Historikon - Cílem projektu „OPERACE HISTORIKON“ je nabídnout kvalitní program, který zvýší zájem žáků a studentů o dějiny naší země a zároveň svou náplní obohatí výuku vlastivědy a dějepisu na školách. Projekt se plně realizuje v Armádním muzeu Žižkov. Jedním z hlavních pilířů edukativního programu pro žáky ZŠ a studenty SŠ jsou komentované prohlídky s průvodcem. Ke všem expozicím muzea byl pro žáky různých věkových kategorií vytvořen pracovní list. Další součástí programu jsou přednášky k expozicím Armádního muzea. Veškeré poskytované služby včetně pracovních listů jsou pro školy ZDARMA. Nutná rezervace na tel.: +420 973 204 951 nebo na museum@army.cz. Možnost komentovaných prohlídek předem objednaným skupinám v počtu minimálně 10 osob. Nutná rezervace na tel.: 973 204 951 nebo na museum@army.cz

Klub nabízející vedle živé a taneční hudby také sportovní přenosy a internetovou kavárnu.

Kostel Panny Marie Sněžné byl založen společně s klášterem karmelitánů jako klášterní a korunovační chrám Karlem IV. Podle původního projektu měl sahat až do míst, kde dnes stojí pomník Josefa Jungmanna. V roce 1397 však byl dokončen pouze chór. I tak je kostel Panny Marie Sněžné nejdelším kostelem v Praze. V 16. století kostel zchátral tak, že se zřítila jeho klenba a průčelí. Poškozená stavba byla opravena řádem františkánů, který kostel získal v roce 1606. Do kostela se vstupuje z Jungmannova náměstí nádvořím vyzdobeným sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa z Alkantary. Průčelí kněžiště je nad portálem vyzdobeno mozaikou Madony od V. Foerstera z roku 1715. Interiéru kostela dominuje hlavní oltář, který je největší v Praze. Jeho raně barokní architektura pochází z let 1649 – 1651. Při stěnách kostela jsou rozmístěny sochy františkánských světců. Jejich autorství je přisuzováno řezbáři A. Heidelbergovi. Cínová křtitelnice pochází z roku 1459. Kaple sv. Antonína je vyzdobena freskou K. Kováře z poloviny 18. století. Boční oltář na levé straně kostela je vyzdoben obrazem Zvěstování Panny Marie od V. V. Reniera z roku 1724. Na oltáři sv. Kateřiny je obraz světce od J. V. Neunherse z roku 1724. V interiéru kostela také bývala klášterní knihovna, která zde byla zřízena již v polovině 17. století.Kostel Panny Marie sněžné je významně spojen s historií Čech, s husitským hnutím. V letech 1419 – 1422 zde kázal kněz Jan Želivský, který byl nekompromisním a odvážným kritikem nepravostí katolické církve a nespravedlnosti ve společnosti. Soustředila se kolem něj pražská chudina. 30.7.1419 vedl na Novou radnici skupinu svých stoupenců, kteří vyhodili několik katolických konšelů z okna. Tato událost se do dějin zapsala jako první defenestrace. V roce 1422 byl Jan Želivský umlčen popravou. Jeho ostatky byly uloženy právě do kostela Panny Marie Sněžné.