Až do 17. století měla ves jméno Žepy a znamenalo to jméno rodiny Žepových. Někdejší Žepy patřily v první polovině 13. století břevnovskému klášteru. V roce 1421 ji zabrali Pražané a poté se dostaly do soukromých rukou. V roce 1448 vlastnila jednu část Johanka ze Žep a po ní Prokop ze Šárky. V roce 1758 jej získalo nejvyšší purkrabství. Druhou část vlastnili v 16. století Údrčtí z Údrče, asi koncem 17. století se stala součástí tachlovického panství Karla Jáchyma Bredy. Koncem 18. století byly obě části spojeny. V polovině 19. století se již Řepy staly samostatnou obcí. V roce 1968 se staly Řepy součástí Prahy. V letech 1977-1985 zde bylo postaveno sídliště Řepy I. a v letech 1979-1987 sídliště Řepy II. Severozápadně od sídliště se uchavalo jádro starých Řep. Z památek tu nalezneme zejména původně románský kostelík sv. Martina a bývalý ústav pro nalezence, zřízený kongregací milosrdných sester v roce 1856 (dnes domov sv. Karla Boromejského). V roce 1865 v něm byla zřízena první ženská trestnice v Čechách. Mnoho let zde pracoval jako zahradník proslulý lupič Babinský. Ten má i u zdejšího řepského hřbitova pamětní náhrobek.

Zbytky hradní zříceniny Milštejn se nacházejí 8 km severovýchodním směrem od Nového Boru nedaleko obce Svor. Historie hradu Kdy byl hrad přesně založen se neví, přepokládá se, že byl založen ve druhé polovině 13. století Ronovci. První písemná zprává pochází z roku 1343, a prvním písemně doloženým majitelem je Jindřich Berka z Dubé. V roce 1456 byl Milštejn v pokračujících lužicko-vartenberských válkách dobyt. V roce 1532 kupuje Milštejn Zdislav Berka z Dubé, který již vlastní panství zákupské a k němu také Milštejn připojil. Jelikož se centrem stal pohodlnější zámek Zákupy, začíná význam Milštejna upadat. Koncem 16. století se již uvádí jako pustý. V roce 1634 byly zbytky hradu patrně zničeny švédským vojskem generála Bannera a jeho definitivní zkázu dovršila těžba kamene, ze kterého se vyráběly mlýnské kameny. Tomu také napovídá jméno hradu Mühlstein neboli Mlýnský kámen, o tom ale na závěr. Podoba hradu Původní rekonstrukce hradu dnes již není téměř možná. Pravděpodobně stál na dvou souběžných skalních hřebenech z nichž východnější byl později vytěžen. Přístupová cesta vedla od západu, kde bylo předhradí, chráněné jen dřevěným plotem. Hrad obepínala 2 m silná hradba s ochozem se střílnami. V hradbě pak byla brána, která ještě v 19. století byla asi 3 m vysoká a 4 m široká. V jihozápadní části jádra hradu byla hlavní válcová věž, vysoká údajně 40 m, na severní straně pak zřejmě stála druhá menší věž. Těžba mlýnského kamene Těžba křemenného pískovce pro mlýnská kola zde probíhala v okolí hradu už od středověku. Po opuštění hradu se pak zájem přesunul i na podloží vlastního hradu. Většího rozsahu dosáhla těžba v letech 1665-1689, v té době byla částečně zbourána velká hradní věž, aby padající zdivo neohrožovalo lamače. Druhá menší věž se zřítila roku 1726 a definitivní zánik velké věže přišel v roce 1793. Další nárůst těžby přišel s rozmachem průmyslu po roce 1873. V té době tu již pracovalo na 100 dělníků. Kámen se lámal ručně železnými klíny a nahrubo opracovával přímo v lomu, pak se teprve dopravoval do továrny v nedaleké Naději kde dostával konečnou úpravu. Ročně se zde vyrábělo na 600 kamenů, které putovaly například do Ruska, Německa, Skandinávie a jinam. Těžba skončila v roce 1910 kdy již došla surovina. Několik nedokončených mlýnských kamenů lze najít v okolí dodnes. Areál hradní zříceniny, ze které se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo (hlavně zbytky ohradní zdi), je volně přístupný. Tipy na výlet Vydat se můžete na zříceninu hradu Sloup, zámek Sloup, lesní divadlo Sloup v Čechách nebo do Modlivého dolu. Nezapomeňte navštívit ani Sklářské muzeum v Novém Boru. Ubytovat se můžete také v Novém Boru.

Měšťanská beseda v Kopeckého sadech v Plzni byla dokončena v roce 1901 plzeňským stavitelem Františkem Kotkem. V architektonickém řešení budovy převládá novorenesanční sloh, umělecká výzdoba je převážně secesní. Měšťanská beseda s několika společenskými sály a salonky, 1. ART Kinem Beseda, Divadélkem JoNáš a proslulou secesní kavárnou je jedno z nejvýznamnějších společensko-kulturních center v Plzni. V Měšťanské besedě je možné uspořádat jakýkoliv typ společenského setkání (meetingy, teambuildingy, školení, konference, společenské i maturitní plesy, koncerty, divadelní a filmová představení, atd.) Tradičně k největší kulturní akci patří únorové Smetanovské dny - multižánrový hudební festival. K dispozici jsou tyto prostory: Divadélko JoNáš - malá komorní scéna s kapacitou 80 míst v suterénu přední části budovy. Při slavnostním otevření 1. října 2002 byl přítomen i herec Jiří Suchý, který se stal kmotrem divadélka. Schodiště, které nás do divadélka zavede, vzniklo až nově při celkové rekonstrukci budovy. Více zde 1. ART Kino Beseda - se nachází v 1. patře přední části budovy naproti vchodu do Primátorského salonku. Tento sál lze využívat víceúčelově a to díky mobilnímu hledišti, které lze zasouvat do niky v pozadí sálu pod promítací a technickou místnost. Kino s kapacitou 100 míst vzniklo v roce 2002. Sál byl dříve znám pod jménem Malý technický kabinet. Více zde Velký sál - Kapacita 535 (divadelní), 208 (konferenční), 564 (plesová), 158 (školní) míst.   Vstupenky Předprodej vstupenek: Informační centrum města Plzně (nám. Republiky 41, tel: 37 803 5415), e-mail: ticketing@dominikcentrum.cz Prodej vstupenek v den akce také na recepci Měšťanské besedy vždy ½ hodiny před začátkem akce Rezervace vstupenek: www.plzenskavstupenka.cz - platnost rezervace 48 hod.  

Historie Vinořského zámku. Dávná historie obce Vinoř sahá až do roku 1088. Název dostala zřejmě od osobního jména Vinor, v historických análech se vyskytuje i jako Vinař nebo Weynor. Ve 14. století vlastnili statek pražští měšťané. V zápise ze 14. století se objevuje i trvz, která byla opuštěna v polovině 17. století. V roce 1650 koupil Vinoř Heřman Černín z Chudenic tomuto rodu pak patřilo panství až do roku 1918. Heřman Černín ale umřel sám bezdětný necelý rok po zakoupení Vinoře. Tu zdědil vnuk jeho bratra Jan Černín. Ve 2. pol. 18. století založil hrabě Wolfgang Maria novou černínskou větev vinořských na panství, které vzniklo spojením původně samostatných statků ( Vinoř, Cvrčovice, Radenice, Satalice, Kbely, Miškovice ). Ještě předtím ale František Josef Černín, zřejmě na místě původní tvrze postavil v letech 1719-24 bohatě členěný barokní zámek. Díle pověřil význačného architekta F.M.Kaňku. Vznikla jednopatrová stavba čtvercového půdorysu. V přízemí vedou tři vysoké obloukové vstupy do sally terreny, v patře je střední dvorana osvětlená polygonálním věžovitým světlíkem s mansardami, v interiéru je bývalá kaple sv. Jana Nepomuckého. Do dnešní podoby byl zámek upraven v letech 1919-20. Po svém dokončení byl zámek bohatě zařízen – majitelé sem přivezli obrazy z pražského Černínského paláce na Hradčanech, něco přidali i z rodinných zásob. Současnost Vinořského zámku. V posledních letech obývala zámek Česká armáda. Pro veřejnost je Vinořský zámek uzavřený.