Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Mlýn fungoval až do druhé světové války, za které bylo mletí zakázáno. V roce 1944 byl poškozen vichřicí a obnoven se čtyřmi perutěmi. Roku 1949 se v něm naposledy šrotovalo. O čtyři roky později ještě dostal novou střechu, pak ale chátral. V roce 1967 jako zchátralý byl prodán k rekreačním účelům. Deset let trvala jeho obnova a v roce 1995 dostal novou střechu ze štípaného šindele. Mlýn je stavba holandského typu s otočnou střechou. Vnější průměr je 9,03 m, výška zdí 6,95 m a celková výška mlýna 10,2 m. Mlýn je v soukromém vlastnictví a vstup je umožněn jen výjmečně po předchozí dohodě s majiteli.

Historie hradu Hrad na vysoké kuželovité hoře, západně od Nové Paky, vystavěli na počátku 14. století páni z Vartenberka. Jeho první známý majitel a patrně i zakladatel byl Markvart, jenž se po svém sídle roku 1325 psal „z Goldenburka “. Hradní jádro, ovládající vrchol kopce, sestávalo z veliké hranolové věže spojené s palácem v jeden celek. Roku 1406 koupil hrad nejvyšší královský purkrabí Jan Krušina z Lichtenburka. Jeho syn Hynek byl husitským hejtmanem orebského a pražského svazu. Před rokem 1427 se však již uvádí jako spojenec císaře Zikmunda. Před svou smrtí roku 1454 zdokonalil hradní opevnění výstavbou vnější hradby se šesti podkovitovými dělostřeleckými baštami. Hynkovi potomci sídlili na Kumburku do konce 15. století. Hrad jako vězení Po krátké držbě několika rodů získali hrad před rokem 1529 Trčkové z Lípy. Za nich, v průběhu 16. století, ztrácel Kumburk postupně svůj význam, nebyl trvale osídlen a chátral. Noví majitelé panství Smiřičtí ze Smiřic, využili pevný nepřístupný hrad jako vězení. V kulaté věži, zvané od té doby jako Panenská, byla pro pletky milostné s člověkem selského rodu vězněna více jak 11 let Eliška Kateřina Smiřická. Krutý ortel nad ní vyřkl její otec Zikmund Smiřický, avšak i po jeho smrti roku 1608 ji držela ve vězení její vlastní sestra Markéta Saloména. Jedné noci roku 1619 ji z vězení na Kumburku unesl Jindřich Ota z Vartenberka zvaný Kulhavý, a oženil se s ní. I on si pak činil nárok na dědictví Smiřických. Konec sporům učinil výbuch prachu v hradu roku 1620, při němž Eliška spolu s desítkami lidí přišla o život. Majetek Smiřických nakonec získal Albrecht z Valdštejna. Kumburk, zpustlý v časech třicetileté války, kdy se dostal do moci Švédů, byl na příkaz císaře roku 1658 rozbořen, aby se opět nestal opěrným bodem. Z hradu se zachovaly základy paláce, torzo velké i Panenské věže a zbytky opevnění. Hrad je celoročně volně přístupný, v sezoně je pak zde otevřen prodejní stánek se suvenýry. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na zříceninu hradu Bradlec, na zámek Lomnice nad Popelkou, na zříceninu hradu Kozlov nebo vystoupit na rozhlednu Tábor také u Lomnice nad Popelkou. V Nové Pace najdete stálou expozici v Suchardově domě, věnovanou slavné sochařské rodině. Ubytování najdete v Nové Pace.

Výrazné pozůstatky hradu Cimburk, zvaný též Starý Cimburk, turista nalezne 1 km východně nad Městečkem Trnávkou. Na volně přístupný hrad jej zavede turistické značení. Historie hradu Starý Cimburk byl založen nedlouho před rokem 1308, kdy na něm jeho zakladatel Bernart z Cimburka sepsal jednu ze svých listin. „Starý“ proto, že má ještě mladšího stejnojmenného bratra v Chřibech u Koryčan. Právě okolí Koryčan a Střílek získal Bernart kolem roku 1330 směnou Starého Cimburku s Jindřichem z Lipé. Jindřichův stejnojmenný synovec pak roku 1365 prodal Cimburk moravskému markraběti Janovi. Teprve roku 1407 se hrad zase dostává opět do „soukromých“ rukou a je zapsán jako majetek Markéty ze Šumvaldu. V roce 1446 se majitelem stal Vaněk Černohorský z Boskovic, který spolu se svým vnukem Oldřichem hrad výrazně přestavěli. Dalšími majiteli byli postupně Oldřich a Ladislav Velen z Boskovic, kteří hrad dále, avšak již v menší míře, upravovali. V letech 1547–1566 vlastnil hrad těžební podnikatel Šimon Eder ze Štiavnice, poté zhruba do konce století Podstatští z Prusinovic. Poslední stavební činnost na hradě zahájil na počátku 17. století Adam Věžník z Věžník. Po bitvě na Bílé Hoře panství s Cimburkem koupil Karel z Liechtenstejna a připojil ho k Moravské Třebové. Za třicetileté války se hrad stal sídlem císařské posádky, později sloužil k pobytu úředníků. V roce 1776 zasáhl hrad blesk a následný požár jej proměnil ve zříceninu. Podoba hradu Původní hrad vymezovala mocná zalamovaná hradba půdorysu oválu. Na západní a patrně i severní straně se nacházely paláce. Hrad patřil s největší pravděpodobností mezi bezvěžové. Vaněk a Oldřich Černohorští z Boskovic v polovině 15. století nechali zbourat hradbu na východní straně a na její místo a zasypaný příkop postavit nový palác, který měl kvůli obranyschopnosti velmi silnou vnější zeď. Dále vystavěli před šíjovým příkopem jižně od hradního jádra obdélné předhradí s masivní baštou a věžovitou bránou v nárožích. Oldřich a Ladislav Velen z Boskovic pak realizovali obvodovou zástavbu. Následné stavební činnosti na hradě byly již jen úpravného charakteru. V dnešních dnech zde turista nalezne velmi výrazné pozůstatky předhradí (hradba, bašta, brána) a hradního jádra (část hradby, západní a východní palác). Pod hradem je dnes již nefunkční letní divadlo. Tipy na výlet V nedaleké Moravské Třebové můžete navštívit renesanční zámek, prohlédnout si městské opevnění, kostel sv. Josefa, františkánský klášter nebo Galerii umělecké fotografie. Vystoupit můžete také na rozhlednu Pastýřka u Moravské Třebové. U obce Pohledy stojí zřícenina kaple sv. Víta.  Ubytovat se můžete v Moravské Třebové. M.K.

Trojlodní gotický kostel sv. Gotharda stojí při Vinařického ulici na jihovýchodním okraji historického centra. Původně zde byla v letech 1131-1150 vystavěna trojlodní románská bazilika. Fragmenty této stavby se střílnovým okénkem můžeme najít na severní straně kostela. Ve 14. století pak na jejím místě dnešní gotická stavba kostela sv. Gotharda. Stál v těsném sousedství městských hradeb, částečně tak byl začleněn do této fortifikace. Trojlodní kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem se sakristií na jižní straně je osvětlen hrotitými okny s pozdně gotickými kružbami. Do předsíně se vstupuje nádherně profilovaným portálem s pozdně gotickou plamínkovou dekorací. Na severní venkovní straně presbytáře je zazděn náhrobek vladyků ze Šimberka. Presbytář je zaklenut dvěma poli paprskovité, hvězdovité klenby rozdělené žebrovými pruty na kosodélníky a trojúhelníky. Východní pole má na svorníku plastiku tváře Krista. V roce 1890 zde byly objeveny v polech klenby fresky z počátku 16. století. Hlavní loď je od bočních oddělena třemi páry pilířů, z toho první pár nese kruchtu. Hlavní loď se směrem k západu mírně rozšiřuje. Na několika místech můžeme vidět na konzoly ve tvaru lidských obličejů. Hlavní oltář nacházející se na rozměrném kamenném obětním stole má obraz sv. Gotharda. V hlavní lodi se u pilířů nachází dalších šest bočních oltářů (sv. Anny, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Barbory, sv. Máří Magdalény a sv. Floriána). Všechny oltáře pocházejí z druhé poloviny 18. století. Kromě toho se v severní lodi nachází oltář sv. Kříže a křížová cesta, v jižní lodi pak barokní oltář Panny Marie. Na kruchtě jsou varhany z pražské rodiny Jiřího Reise. Další pozorností nesmí ujít pozoruhodná cínová křtitelnice z roku 1511. Kostel je během dne vesměs přístupný veřejnosti.