Jezdecká socha Jana Žižka z Trocnova, husitského vojevůdce, je dílem B. Kafky. Model byl zhotoven již v roce 1941. Odlita však mohla být až pro osvobození Československa od německých okupantů. Stalo se tak rok po té, v roce 1946. Socha je umístěna před Národním památníkem na Vítkově, kam byla osazena v roce 1956. Podle dokumentace UNESCO se jedná o největší bronzovou sochu na světě. Celková výška pomníku, včetně podstavce, je 22 m. Výška plastiky je 9 m. Délka koně je 9,6 m. Celková váha je 16,5 tuny. Pro zajímavost, ruka postavy váží 195 kg, hlava 105 kg a meč 110 kg. Plastika se skládá 39 bronzových dílů, které byly na Vítkov převezeny samostatně a svařeny až zde. Velikost a umístění sochy ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z dominant Prahy. Je viditelná z mnoha jejích lokalit. Vrch Vítkova je pro umístění sochy přímo symbolický. Právě tady se odehrála jedna z prvních bitev tohoto vojevůdce v čele husitských vojsk. Porazil zde mnohonásobně silnější vojsko Zikmunda.

Úštěcký židovský hřbitov se nachází na jihozápadním okraji obce ve svahu nad ulicí Střeleckou, přístupný po cestě odbočující z této ulice před domem čp. 118. Založen byl snad již v 15. století, roku 1667 rozšířen a znovu pak v 19. a 20. století. Novější část byla ohrazena cihlovou zdí a vystavěna byla rovněž obřadní síň s nízkou kopulí. Hřbitov sloužil až do roku 1938, posléze byl zdevastován a chátral. V roce 1981 bylo dokonce zažádáno o jeho zlikvidování, o rok později byla zbořena obřadní síň e materiál z ní použit na výstavbu motorestu u Zimoře. Obdobný osud měla i ohradní zeď, některé náhrobky byly nabídnuty k odprodeji co by materiál. Proti zrušení se postavil památkový úřad a Židovské muzeum v Praze. Až na počátku 90. let 20. století byly podniknuty drobné kroky k obnově, systematické započaly po roce 2001. Byly postaveny náhrobky a obnovuje se ohradní zeď. Dnes zde najdeme zhruba na 221 náhrobků různých stylů, nejstarší pochází z 50. let 17. století. Zajímavá je hrobka rodiny Hellerových stojící uprostřed hřbitova. V severozápadní části můžeme najít dětské oddělení. Hřbitov je volně přístupný.

V obci Obříství nedaleko Neratovic stojí na místě původní tvrze zámek s kostelem sv. Jana Křtitele. Tvrz se poprvé zmiňuje již v roce 1290 a stála na vyvýšeném ostrohu při řece Labi, s mohutnou čtyřbokou věží a druhou nižší. Historie zámku Počátkem 17. století došlo za majitele Václava Pětipeského k přestavbě tvrze na zámek, ale ještě nedokončená stavba mu byla za účast na protihabsburském povstání zkonfiskována. Zboží následně koupila Polyxena z Lobkovic, která ovšem ve stavbě nepokračovala a již v roce 1638 se sídlo uvádí jako chátrající. V roce 1655 koupil zámek Jan Goes a až za nového majitele Ferdinanda Viléma Slavaty z Chlumu po roce 1666 byla stavba teprve dokončena. V letech 1810 - 1811 nechal zámek přestavět nový pán Kristian Kryštof Clam-Gallas, který nechal starý zámek upravit a rozšířit. Jeho nástupce František Koller, známý jako člen eskorty dopravující Napoleona na ostrov Elba, přistavěl k zámku ještě v letech 1821-1826 dvě postranní křídla. Vnikl tak zcela nový objekt ve tvaru podkovy s čestným dvorem a parkem, obrácenými do návsi. Podoba této klasicistní přestavby se však dodnes nedochovala, překryla ji další úprava fasád ve stylu nejpozdějšího klasicismu v roce 1873 za Ferdinanda Trauttmannsdorfa. Nápadnou dekorací z roku 1873 je dvojitý znak rodu Trauttmansdorffů a Lichtenštejnů na středním traktu. I když někdejší feudální páni nežili v Obříství trvale, byl zámek často svědkem rozmanitého ruchu, slavností a význačných návštěv. V době paroplavby z Obříství do Drážďan sloužil z části i jako přepychový hostinec, v němž mohli přenocovat cestující z Prahy do Drážďan. V majetku Trautmannsdorfů zůstal zámek do roku 1926, kdy se v rámci první pozemkové reformy stal součástí velkostatku. Od roku 1938 pak sloužil pro školské účely až do roku 1999, kdy byla v obci dostavěna nová škola a zámek byl následně navrácen v restituci do rukou nynějšího majitele Igora Havelky. Pod zámkem u řeky Labe se nachází nádherný udržovaný park. Zámek je však v současnosti veřejnosti nepřístupný. V bližším nebo vzdálenějším okolí můžete navštívit celou řadu památek, jako například malý zámeček Chlumín, rokokový zámek Hořín nebo barokní zámek Liblice. Ubytování naleznete v Mělníce, který má také co nabídnout, a stojí proto za návštěvu.

Přírodní památka Tupadelské skály se nachází kousek od jihovýchodního okraje obce Tupadly, vedem sem značená cesta z Klatov. Tupadelské skály tvoří selektivním zvětráváním obnažená buližníková vložka v algonkických břidlicích. Buližníky jsou tmavošedé až černé masivní horniny. V nerostném složení zcela převládá křemen, ve kterém je rozptýlený jemný grafitický prášek, způsobující tmavé zabarvení horniny. Buližníky jako velmi tvrdé horniny, odolávající zvětrávání, vytvářejí v krajině nápadné skalní útvary, lemované při svém úpatí hrubě kamenitými sutěmi. Z některých partií skal je velmi částečný výhled do okolí.