Zdymadlo Štvanice slouží ke splavnění Vltavy v tomto úseku jejího toku. Současnou podobu nabylo v letech 1907 – 1912 a rekonstrukcemi ve čtyřicátých a osmdesátých letech 20. století. Tvoří ho plavební komory Štvanice, Helmovský jez a pohyblivý jez nad komorami a plavební kanály.

Bývalý klášter františkánů observantů s kostelem sv. Kateřiny se nachází severně od historického centra města. Budova konventu je v současnosti využívána jako sídlo Okresního soudu. Františkáni přišli do Jindřichova Hradce roku 1457 ze slezského Hlohova. Jindřich IV. z Hradce jim zde nabídl do správy kostel sv. Václava na předměstí, což řeholníci přijali. Nebyli však s místem svého působení spokojení, zejména pro jeho odlehlost od centra. Proto zažádali zdejší vrchnost, aby směli získat stavební parcelu blíže středu města. Nakonec se jim podařilo Jindřicha IV. z Hradce přesvědčit, který řeholníkům daroval nejenom pozemky, ale také vystavěl na vlastní náklady klášterní komplex. Fundaci pak rozšířila Anna z Münstenberka, vdova po Jindřichu IV. z Hradce. Nechala naproti klášteru založit tzv. klášteříček, neboli „klášter“ bekyň se špitálem (sloužil do roku 1598, posléze byl využíván jen jako vdovské sídlo). Ke krátkodobému vyhnání řeholníků došlo v roce 1619 během stavovského povstání, kdy byl vypálen kostel s konventem. Komunita se do Hradce navrátila o dva roky později a zásluhou majitele panství Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka získala prostředky k obnově areálu. Svěcení kostela proběhlo roku 1625 za přítomnosti pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha Harracha. Obnova konventu byla dokončena později, během 40. let. 17. století. Klášter však postihl další požár a při následných opravách v 70. letech 17. století vznikla i kaple Porziunculy. Za autora přestavby bývá považován F. Caratti či G. D. Orsi, kteří pro Slavaty pracovali. Stavbu však nejspíše prováděl, dle vlastního návrhu, místní stavitel Stefano Perti. Za josefínských reforem byl zdejší konvent nejprve zrušen, posléze bylo toto rozhodnutí odvoláno. Františkáni setrvali v Jindřichově Hradci až do zrušení konventu v roce 1950. V současné době konvent slouží jako sídlo Okresního soudu. Kostel sv. Kateřiny je jednolodní stavbou s presbytářem, zakončeným polygonálním závěrem. Při jižní straně kostela se nachází dvě okrouhlé kaple, sv. Antonína a Porziunculy. Na severní straně pak samotná budova konventu, jejíž vnější fasáda je velmi prostá, prakticky bez architektonického členění. A. Š.

Stavba rumburské lorety započala v roce 1704 a je kopií italského originálu, postaveného podle plánů architekta J.L.Hildebrandta. Nejpozoruhodnější částí je Svatý chýše s kopií zázračné Černé Madony zhotovené z pískovce. Ambity byly vystavěny v letech 1742-1755 pod patronátem knížete Josefa Václava z Lichtenštejna. Do komplexu patří ještě kostel sv. Vavřince a bývalý kapucínský klášter.

V sousedství proboštského kostela, postavili němečtí řádový rytíři gotický kostelík, původně jako kapli sv. Alžběty. Sloužila jako pohřební kaple německého řádu. Kostel prošel barokní přestavbou a roku 1842 byl na popud arcivévody Maxmiliána renovován. V interiéru se nachází dochovaný obraz sv. Alžběty od Felixe Ivo Leicherta, oltářní obraz namaloval Ignác Raab.