Železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1863 jako jedna ze stanic bývalé Buštěhradské dráhy a současná nádražní budova byla postavena v letech 1871 – 1875. Před ní zde byla stanice koněspřežné dráhy Bruska – Lány. Její původní název byl Praha – Písecká brána, později byl změněn na Praha – Bruska.Trať, u které budova nádraží stojí, měla původně spojit Prahu s Plzní, do té doby měla především sloužit k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dne 21.5.1830 byl zahájen provoz na úseku z Prahy do Kladna, 25.10. pak dál z Kladna do Lán. Nádraží tehdy koněspřežné dráhy bylo jižněji než je dnešní. Tvořily ho dvě skromné nádražní budovy, provozní a obytná, stáj pro koně, kovárna a dva vykládací jeřáby. Dobře myšlený projekt se ale nikdy neuskutečnil, dráha uvízla v údolí Klíčavy uprostřed křivoklátských lesů, a Praha získala spojení s Plzní zcela jiným směrem. Dne 24.8.1853 byla dráha prodána společnosti Buštěhradské železnice, aby o deset let později zanikla a byla přestavěna na dráhu s parním provozem. Tomuto provozu však nevyhovovala trať velkou částí náhlých zatáček a ostrých obklouků. Dosavadní trať tak byla při přestavbě opuštěna, a z drážního tělesa bývalé koněspřežné dráhy byla použita asi jen její polovina. V roce 1873 bylo rozšířeno dejvické nádraží. V této souvislosti byla vystavěna i nová provozní, přijímací a obytná budova, která slouží svému účelu dodnes. Sem na toto nádraží také v roce 1925 doputoval 112 tun těžký žulový kvádr, který dnes tvoří jednu z dominant III. nádvoří Pražského hradu. Vzhledem k zimním mrazům zde přečkal až do přelomu počátku května 1926 kdy potom byl transportován na hrad. Součástí hlavní budovy je prezidentský salonek se samostatným příjezdem a vstupem z ulice. Byl zřízen v roce 1937 a měl sloužit k uvítání význačných osobností při jejich příjezdu. Vybavení bylo jednoduché. U stropu lustr, dále stolek s jedním křeslem a další stolek, u kterého byly křesla dvě. Salonek byl obložen dubovým dřevem, zlacenými tapetami a nechyběl ani krb dekorovaný mramorem. Z uvedeného mobiliáře se dochovalo pouze těleso krbu. V současné době se zvažuje využití dráhy do Kladna a její přeměna na rychlodráhu. Dejvické nádraží si zatím uchovává svůj historický ráz, jen v polovině 90. let bylo rekonstruováno ke spokojenosti nejen zaměstnanců, ale především cestujících. 

Vodní nádrž Josefův důl se nachází 8 km severně od Jablonce nad Nisou. Nádrž byla postavena hlavně pro akumulaci vody pro vodárenské účely a jako ochrana proti povodněmi v oblasti pod ní. V 60. letech 20. století se totiž v oblasti Liberecka a Jablonecka začal projevovat nedostatek pitné vody. Stavební práce byly zahájeny v roce 1976 a vodohospodářská kolaudace nádrže proběhla 27.5.1987. Nádrž má dvě hráze, hlavní a boční. Obě jsou zemní, sypané, na návodní straně utěsněné asfaltobetonovým pláštěm a na vzdušné straně zpevněné travním porostem. Délka hlavní hráze je 360 m. Ze železobetonové věže, přístupné lávkou, vede ocelové potrubí o průměru 800 mm, dlouhé 2.569 m do úpravny vody v Bdřichově. Tudy proudí surová voda pro úpravu na pitnou z nádrže do úpravny. Ze stejného objektu pak vede 418 m dlouhý odpadní tunel vnitřního podkovovitého tvaru do podhrází. V polovině délky je do něho též zústěn šachtový bezpečnostní přeliv. Na odbočce z levé základové výpusti je nainstalována vodní elektrárna se dvěma turbínami o výkonu 2x55 kW. Celkový objem nádrže činí 22,114 mil. m3 vody, maximální zatopená plocha je tak 138,10 ha. Hráz vodní nádrže je přístupná.

Tvrz Malotice stojí na jihozápadním okraji stejnojmenné obce. Dříve byla obklopena dvěma rybníky, nyní je jeden z nich již zavezen zeminou. Historie tvrze Malotická tvrz byla založena kolem roku 1400, kdy byl zdejší statek v majetku kutnohorského měšťana Martina Puše. Poprvé je tvrz v písemných pramenech zmiňována roku 1412 jako majetek Jindřicha Rohlíka z Trhlav, podruhé až roku 1461. Od 20. let 16. století byla tvrz v majetku Říčanských z Říčan, kteří zde provedli drobné renesanční úpravy. Roku 1557 Karel a Zdislav Říčanští z Říčan připojili Malotice k Zásmukám. V roce 1637 koupili zásmucké panství spolu s dvorem s pustou tvrzí v Maloticích Šternberkové a drželi je až do počátku 20. století. Ve století 18. nechali Šternberkové upravit palác tvrze na sýpku, v 19. století v něm byly byty a ve věži holubník. Podoba tvrze Areál tvrze tvořil obdélný palác, třípatrová věž a hradba, uzavírající dvůr. Přístup do věže byl zajištěn dvěma portály, dodnes dochovanými. Kromě hradby, zčásti zaniklé, se dodnes dochovaly, i když stavebně později upravované, všechny části tvrze. Areál tvrze je dnes nepřístupný, celkový přehled je však možno si učinit pohledem z povzdálí. Po návštěvě tvrze se můžete vydat také na pozdně barokní zámek Bečváry a po cestě ještě navštívit zámek Zásmuky. Jako druhý výlet do okolí se přímo nabízí město Kouřim a skanzen v Kouřimi. Budete-li mít čas a chuť, vydejte se i do Kutné Hory, kde se můžete také ubytovat. M.K.

Pítko v Seminářské zahradě na Petříně.