Historie Bohnického zámku. Z původní stavby Bohnického zámku na Praze 8 se do současnosti zachovala pouze levá část s branou a také patrová střední budova z druhé poloviny 18. století. Průčelí Bohnického zámku z počátku pochází z 19. století a má klasicistickou úpravu.  Ve 2. polovině 18. století byla vybudována pouze menší pozdně barokní část Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce Bohnického zámku. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Současnost Bohnického zámku. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána. Zámek je součástí psychiatrické léčebny v Bohnicích a je veřejnosti nepřístupný.

Na nejvyšším položeném místě středověkého města byla založena stavba kostela Narození Panny Marie ve 40-60. letech 13. století. Tehdy byla vystavěna trojlodní bazilika s polygonálně ukončeným presbytářem a v průčelí se dvojicí věží. K jižnému boku presbytáře byla ještě přistavěna Mariánská kaple. Původně se vcházelo do kostela severním portálem, ve druhé polovině 14. století byl vybudován současný západní vstup. Na konci 15. století byla jedna z věží přeměněna na dnešní věž se zvonicí, tvořící dominantu města. Nad zvoničním patrem byl zřízen ochoz s kružbovou balustrádou a později i byt hlásného. V roce 1555 věž vyhořela po úderu blesku, dnešní barokní báň pochází z roku 1804. Věž vysoká 74 m je dnes přístupná s průvodcem. Ve zvonici se nachází 4 zvony z nich největší sv. Václav váží na 1300 kg. V první polovině 40. let 18. století byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého. Západní průčelí zdobí bohatá kamenná reliéfní výzdoba z první čtvrtiny 16. století. Všechny prostory až na kapli sv. Jana Nepomuckého jsou sklenuty křížovými klenbami se žebry, závěr presbytáře pak paprsčitou. Hlavní loď od vedlejších oddělují arkády na mohutných čtyřbokých pilířích. V presbytáři a sakristii jsou klenební konzole a svorníky plasticky zdobené. Kaple sv. Jana Nepomuckého je uvnitř oválná, sklenutá kopulí s barokní freskou z roku 1743 (veduta města Písku). Zařízení je pseudogotické navržené J. Mockerem při regotizační úpravě kostela, doplňují barokní obrazy. Oltář Panny Marie obsahuje cenný gotický deskový obraz Madony ze 14. století. V jižní lodi se nachází náhrobník z roku 1300.

Oproti jiným metropolitním městům se Praha se stavbou svého planetária poněkud opozdila. Dokončeno bylo až v roce 1960. Bylo postaveno podle projektu arch. Jaroslava Fragnera. Byla poplatná době a to do jisté míry vyjadřoval i sloh nazývaný socialistický realismus. Ještě dnes jsou zvenku pod kupolí po celém obvodovém plášti vidět mělké výklenky, tvářící se jako zazděná okna. Je jich celkem 12 a podle původního záměru měla být v každém výklenku socha budovatele socialismu. Měly představovat různé dělnické profese jako slévač, havíř, stavař atd. Z finančních důvodů k tomu nedošlo. Po svém dokončení měla budova půdorys o průměru 24 m a celkovou výšku 23,90 m, tři podlaží, ochozy a terasy. V suterénu byly dílny a přednášková síň pro 240 osob. V přízemí laboratoře, šatny a bufet. Vlastní planetárium mělo prostor v prvním patře. V sále pro 467 osob byly instalovány složité přístroje, vesměs od firmy Carl Zeiss Jena. Stejná firma vyrobila i projekční planetárium, které promítalo přes 9.000 hvězd pomocí 32 projektorů umístěných ve dvou velkých koulích. Celý přístroj vážící 2 tuny, vysoký 5 metrů byl mistrovským dílem jemné optiky a mechaniky. Střecha kupole byla sestavena z 216 kusů prefabrikovaných dílců. Hned od otevření nemělo planetárium o návštěvníky nouzi. V letech 1988-90 prošlo planetárium rekonstrukcí. Největší změnou byl nákup nového přístroje. Jde o absolutně špičkový optický přístroj Kosmorama, taktéž výrobek firmy Carl Zeiss Jena. Po uplynutí záruční doby Kosmoramy byla do přístroje nainstalován nový řídicí systém. Změnila se i doplňková projekční technika, přibyla širokoúhlá, celooblohová a panoramatická projekce, kvalitní velkoplošná videoprojekce a nový laserový projekční systém. Planetárium nabízí desítky programů a má také svoje vlastní nahrávací studio, ve kterém se vystřídalo mnoho umělců, mezi nimi i takový mistr hlasového projevu, jakým je Radovan Lukavský.

Děkanský kostel sv. Mikuláše se nachází v ulici Jiráskova severním směrem od centrálního náměstí. Poprvé se kostel připomíná roku 1357. Jeho mohutná věž vysoká 25 m plnila jistě i obrannou funkci, jelikož město nemělo souvislé kamenné hradby. Současnou podobu dostal kostel po požáru (kdy až na věž shořel) v období baroka. Naproti hlavnímu vchodu stával malý oltář s obrazem Neposkvrněného početí, který byl pořízen turnovskými brusiči drahokamů. Dnes ho najdeme v turnovském muzeu. Starší dějiny kostela připomínají renesanční náhrobky čtyř členů rodiny Vartemberků, osazené dnes pod kruchtou.