Konstantinovy Lázně jsou jedinými lázněmi Plzeňského kraje. Najdeme je 35 km severozápadně od Plzně směrem na Karlovy Vary. Jsou zasazeny do nádherné, téměř nedotčené přírody. Samotné lázeňské místo je zasazeno do krásného lesoparku a svým pacientům nabízí klidné rodinné prostředí. Konstantinovy Lázně se specializují na prevenci a léčbu kardiovaskulárního systému, rehabilitaci po infarktech a samotnou prevenci. K léčbě jsou využívány ryze přírodní zdroje, zejména minerální uhličité vody. Lázeňská sezóna začíná zpravidla čtvrtou květnovou sobotu a v jejím průběhu žijí Konstantinovy Lázně rušným kulturním životem. Lázeňští hosté zde mají široké možnosti vyžití. Mohou využít více jak 450 km značených cyklotras, zkusit adrenalinové sporty nebo se vydat pěšky po stopách historie a přírodních krás. Konstantinovy Lázně tak léčí nejen srdce, ale i duší. HistorieHistorii samotné obce se počíná v 16. století, kdy se poprvé objevuje zpráva o sirnatém prameni zvaném lidově "smraďoch" právě pro svůj vysoký obsah sirovodíku. Obec se jmenuje po svém majiteli knížeti Konstantinu z Lövensteinu. S ním jsou spojeny počátky lázeňské tradice, která se počala roku 1809. Tehdy lékař z Kláštera v Teplé Johann Josef Nehr doporučil zdejší kyselky pro lázeňské účely. Roku 1812 byla obcí postavena první lázeňská budova, tzv. Stará lázeň. Obec nebyla schopna nést provozní náklady lázní, proto je roku 1835 prodala knížeti Lövensteinovi. Postupně vyrostly další lázeňské budovy, kolonáda a začaly být využívány další prameny. Roku 1870 prodal lázně plzeňské obchodní společnosti, kterou vedl dr. F. Pankratz. Lázně se dále rozšiřovaly a modernizovaly. Až roku 1900 byl původní název obce Neudorf přeměněn na Konstantinovy lázně. Po připojení na železniční trať pokračoval vzestup lázní. Roku 1928 byla hlavní lázeňská budova (dnešní Lázeňský ústav Prusík) přestavěna do dnešní podoby. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: přírodní železnatá hydrogen-uhličitanová sodno-hořečnatá kyselka, zřídelní oxid uhličitý, 7 pramenů: Karlův, Františků, Žofiin, Skalní, Giselin, Žíhaný a RudolfůvIndikace: nemoci oběhového ústrojí, srdce a cév, choroby pohybového aparátuLéčba: diagnostika a léčení kardiovaskulárního a pohybového systému, kontrola rizikových faktorů a komplexní výchovný programProcedury: cvičení v bazénu, dechová cvičení, diatermie, dietoterapie, fototerapie, gymnastika, inhalace, iontoforéza, koupel přírodní uhličitá, lymfatická drenáž, masáž klasická, masáž podvodní, masáž reflexní, Nordic walking, parafinoterapie, parafínový zábal rukou, perličková koupel, pitná kúra minerálními vodami, podkožní injekce zřídelního plynu, rehabilitační cvičení, rehabilitační plavání, solná jeskyně, suchá plynová koupel, akupunktura a další.Lázeňské objekty: Vyšetřovací ústav, Lázeňský ústav Prusík, lázeňské domy Jirásek, Máj, Praha, Purkyně, Palacký, Mír a MánesKapacita: 450 osobVolný čas: cykloturistika, internetová kavárna, kadeřník, knihovna, kosmetické studio, plavecký bazén, lov zvěře, minigolf, petanque, půjčovna kol, solná jeskyně, stolní tenis, tenisové kurty, park, turistické výlety po okolíZajímavost: Pramen přírodní železnaté hydrogenuhličitanové sodnohořečnaté hypotonické kyselky z hloubky 40 m má nejvyšší obsah oxidu uhličitého v celé České republiceKontakt: Léčebné lázně Konstantinovy Lázně a.s., Plzeňská čp. 58, 349 52 Konstantinovy Lázně, http://www.konstantinovy.cz

Hradčanské 5.

Město mělo svoje opevnění již koncem 13. století, přístup dovnitř umožňovaly čtyři brány, chráněné válcovými věžemi, pouze u Horní brány to byla věž hranolová. Na jihu a západě byl systém doplněn vodními příkopy. Zvláštností bylo, že hradba neměla klasický ochoz s cimbuřím jak tomu bylo obvykle, ale dovnitř skloněnou pultovou stříšku. Hradby na konci 18. století přestaly plnit svoji úlohu, přesto ještě v roce 1841 stály v téměř celém rozsahu. Dnes najdeme již jen zbytky hradebního pásu v Valové uličce a u náměstí Václava Hanky. Z bran se zachovaly jen fragmenty dvou. Z Horní brány na konci Valové uličky a Šindelové při Havlíčkově ulici. Na konci této ulice stojí rovněž jediná dochovaná válcová ze čtyř, střežící Šindelovou bránu. Její dnešní výška je 20 m a v průměru 7 m. Svoje základy má v cca metr tvrdém jílu. Věž je mírně nakloněná a opírá se o sousední dům. Původně ji zdobil i malý orloj, demontovaný roku 1791. Interiér věže není veřejnosti přístupný.

Zámek Radovesnice stojí na malém návrší nad obcí, na pokraji parku, uprostřed rozsáhlého hospodářského dvora. Historie zámku První písemná zmínka o zdejší obci pochází z roku 1266. Tehdy měl zde své sídlo vladyka Vícemil z Radovesic. Počátkem 16. století získali obec Maternové z Květnice, kteří zde nechali postavit tvrz, která je doložena roku 1608. Z této původní stavby se dodnes dochovala část obvodového zdiva a klenby v přízemí zámku. Za třicetileté války, kdy bylo panství vypleněné a zpustlé, jej koupil v roce 1651 Václav Jiří Holický ze Šternberka. Právě ten zahájil přestavbu tvrze na barokní zámek a také nechal založit zámecký park. Nový zámek však byl při bitvě u Kolína v roce 1757 poškozen. Nový majitel Filip Krakovský z Kolovrat dal zámek opravit, kdy získal objekt de facto současnou podobu. V dalším období se na zámku vystřídali mnozí majitelé. V roce 1890 koupili Radovesnice Arnold, Berta, Jiří a Vilemína Turnauovi. Po nich se zde vystřídalo také několik majitelů. V roce 1950 přešel zámek do majetku státu a byl adaptován na byty, kanceláře, a také zde sídlila knihovna. V letech 1973 - 1976 byly opraveny fasády a střecha. V roce 1993 byl zámek v restituci navrácen posledním majitelům, kteří o něj ale neprojevili zájem, a tak začal dál chátrat. V roce 2005 a 2006 došlo ke zřícení některých částí zámku. Propadla se tak střední část objektu a zde umístěná malá věžička úplně zmizela z dohledu. Zámecký park je také zcela zpustlý. V roce 2007 naštěstí odkoupila zámek soukromá společnost, která plánuje provést generální rekonstrukci památky pro komerční využití. Nedaleko odsud stojí za návštěvu samotné město Kolín. V Kolíně také jistě najdete bohatou nabídku ubytování.