V obci Bílá můžeme najít zajímavý dřevěný kostel sv. Bedřicha. Kostel byl vystavěn v letech 1873-1874, iniciátorem olomouckým arcibiskupem Friedrichem kardinálem Langratem z Fürstenburgu. Ten se inspiroval podobným modelem vystaveným na světové výstavě ve Vídni. Jako materiál byl použit z okolních lesů. Původní stavba byla menší (14 x 10 x 4-10 m). Roku 1911 byla přistavěna sakristie, kůr a věž. Dnes je kostel jednolodní zalamovaného půdorysu s převýšenou lodí a trámovým stropem. Varhany pocházejí z roku 1924. Střecha i věž je pokryta ručně štípaným šindelem ze smrkového dřeva. Kostel je přístupný v době bohoslužeb.

Poutní areál na vrchu Skalka se nachází zhruba 1 km severně od Mníšku pod Brdy První stavbou v areálu byl kostelík sv. Máří Magdalény (1692-1693). V roce 1694 byl postaven vedle kostelíka klášter a na samém vrchu poustevna. Na konci 18. století byla zbudována ještě křížová cesta. Přestože celý arál byl významnou barokní památkou, byl koncem 50. let 20. století opuštěn. Po listopadu 1989 postupně dochází k obnově celého arálu. Skalecký klášter byl dokončen v roce 1694. Působili zde nejdřív benediktíni později františkáni. Po jejich odchodu v první třetině 19. století byl ve správě Náboženské matice. Nejcennější klášterní památkou byl nástropní obraz umístěný na stropě kláterního refektáře „Kající se sv. Máří Magdaléna“ od Petra Brandla. Při poškození Skalky poddolováním v 50. letech bylo dílo přeneseno na plátno, zarámováno a umístěno v kostele sv. Václava v Mníšku. Po druhé světové válce bylo výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury dán souhlas k sejmutí střešní krytiny a tím pádem budova kláštera odsouzena k zániku. Budova tak nebyla poškozena přímo těžbou, ale spíše rozkradena na stavební materiál pro stavby v Mníšku a okolí. Po listopadu 1989 začalo docházet k obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované zdivo, dozděny chybějící části a osazen nový krov. V červenci 1999 byl již objekt zstřešen a provedeny nové konstrukce stropů a v části budovy i podlahy. Následovalo osazení nových oken, nové elektrické rozvody a vydláždění podlahy sálu. V červenci 2001 se tak klášter mohl otevřít opět veřejnosti. I nadále pokračovaly další opravy jako obnovení štukové výzdoby sálu, položení dřevěné podlahy v bývalé ložnici hraběnky Čejkové a další. Na podzim 2006 byla dokončena oprava fasády kláštera. V současné době jsou v sálu od jara do podzimu pořádány výstavy a občasné koncerty. Část budovy slouží v turistické sezoně i jako občerstvení. Poustevna na samém vrchu Skalky byla stavěna souběžně s kostelíkem a dokončena v roce 1694. Jako další stavby podlehla v době komunistického režimu zkáze. V první polovině 90. let 20. století kdy bylo započato s rekonstrukcí zbyla z poustevny jen torza obvodových zdí. V roce 1994 došlo k zastřešení objektu a rozsáhlá rekonstrukce byla dokončena v roce 1996. Do vnitřní apsidy byla umístěna Pieta, dílo sochaře Jana Brokoffa. Současným uživatelem objektu je Arcibiskupství pražské a slouží jako přechodné sídlo kardinála. Křížová cesta vedoucí od kostelíka k poustevně pocházející z let 1755-1762 nechala vybudovat hraběnka Čejková tehdy sídlícíá v klášteře na Skalce. I křížová cesta byla v době komunistického režimu v poli nezájmu a chátrala. Počátkem 90. let 20. století souběžně s opravou kostelíka se dostalo i na křížovou cestu. Její výklenky zatím zůstaly prázdné. To se stalo inspirací pro výtvarnou soutěž, jejíž záměrem bylo dostat křížovou cestu do podvědomí veřejnosti a posléze získat finanční prostředky k jejímu definitivnímu vyzdobení. Soutěž byla opakovaně vypisována v letech 2001-2005 a vítězné práce byly v kopiích umístěny do kapliček křížové cesty, současná výzdoba pochází z posledního ročníku soutěže.

Vyhlídkové místo se nachází na vrchu Výslunní (364 m.n.m.) a z tohoto důvodu se jí také někdy říká, Výslunní vyhlídka. Své jméno má podle malíře Ernesta Gustava Doerella, který přenášel zdejší výhledy na svá plátna. Je odsud polokruhový výhled východním směrem na protější vrcholky Českého Středohoří (Plešivec, Deblík, Kamýk, Lovoš a další). Místo je přístupné značenou odbočkou.

Trojlodní románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie pochází z počátku 13. století. Byla postavena z červeného a světle hnědého pískovcového kvádříkového zdiva. Dochovala se prakticky v původní podobě pouze s drobnými úpravami. V přední části dominují dvě věže, které byly barokně zastřešeny. Hlavní vstupní (západní) portál je barokní z doby kolem roku 1700, boční jižní pak gotický. Na východní straně přiléhají k bazilice tři apsidy zdobené lizénami a obloučkovým vlysem. Hlavní a boční lodě dělí arkády, posazené střídavě na pilíře a sloupy. Apsidy jsou zaklenuty románskou konchou. Hlavní loď má barokní valenou klenbu s lunetami, zdobenou barokní freskou z druhé poloviny 18. století. Na triumfálním oblouku se pach nachází fragment pozdně románské nástěnné malby. Na hlavním oltáři stávala cenná pozdně gotická dřevěné socha Panny Marie Tismické, k níž putovala mnohá procesí. Po jejím odcizení ji nahradila sádrová kopie.