Pobočka Poštovního muzea se nachází v malém jihočeském městě Vyšší Brod, které je vzdáleno cca 200 km od Prahy nedaleko hranic s Rakouskem. Vlastní muzejní expozice je umístěna v rozsáhlém areálu cisterciáckého kláštera z 13. století. Vyšší Brod je snadno dostupný autem, autobusem nebo vlakem, přičemž v letní sezóně jsou autobusové a vlakové spoje posíleny. Součástí rozsáhlé expozice muzea s názvem Dějiny poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od roku 1526 do současnosti (na ploše cca 1800 m2) je největší sbírka vozů a kočárů z 19. století v České republice. Vedle nich zde najdete jedinečné historické poštovní stejnokroje, vývěsní štíty, pokladny, schránky, mapy, jako i ukázky korespondence, staré psací potřeby nebo výplatní a orážecí stroje. Návštěvník může také obdivovat rekonstrukce poštovních úřadoven z 18. a 20. století, stejně jako i telegrafní, dálnopisné a telefonní přístroje. Celá jedna místnost upozorňuje na fungování a služby České pošty v současnosti.  

Židovský hřbitov Větrný Jeníkov se nachází kousek jižně za obcí nedaleko bývalého mlýna. Židovský hřbitov byl založen snad v první polovině 17. století, někdy je uváděn spíše závěr tohoto století. Fungoval až do konce 19. století. Sloužil pro židovské obyvatele ze širokého okolí. Na ploše přibližně 960 m2 se nachází zhruba 250 náhrobků, většinou jednoduchých (barokního a klasicistního typu), některé opatřené prostou výzdobou. Nejstarší by měl pocházet zhruba z roku 1700, uváděn je však i náhrobek z roku 1652. Na západní straně jsou patrny zbytky průchozí márnice. Jinak hřbitov dnes obklopuje již jen zbytek ohradní zdi. Hřbitov je volně přístupný. Ve směru na Jihlavu je potřeba se dát za kostelem ulicí vpravo k Mlýnskému rybníku. Za ním pak stále po polní cestě kolem Dolního mlýna, v jehož téměř sousedství se hřbitov nachází.

Popis.

Na vyvýšenině nad Zákolanským potokem u Kovár, v dnešním kladenském okrese, stojí zbytky hradiště Budeč, které bylo založené za prvních Přemyslovců. Zdejší hradiště bylo jedním z mnoha, které budovali Slované na návrších jako opevněná sídla. Na Budeč přišli kolem roku 800. Postupně se z Budče stalo jedno z hlavních knížecích sídel Přemyslovců, kteří za vlády prvního historicky doloženého knížete Bořivoje sjednotili okolní kmeny a položili tak základy budoucí české státnosti. Po něm vládl jeho syn Spytihněv, který nechal postavit na Budči rotundu sv. Petra. V 1. třetině 10. stol. se tak z Budče stalo jedno z center rodícího se českého státu. Kolem kostela sv. Petra se rozkládal knížecí dvorec, hradiště bylo rozděleno na několik menších areálů a bylo obklopeno dvěmi na některých místech dodnes viditelnými valy. Nedaleko knížecího dvorce se rozkládal ještě jeden dvorec, ke kterému patřil také kostel. Byl poněkud mladší, zasvěcen Panně Marii a dochovaly se z něj pouze základy, které nyní na povrchu vyznačuje jejich maketa. Nejstarší písemné zprávy o Budči pocházejí ze svatováclavských legend z 10.-11.století. Uvádí se v nich, že kníže Vratislav, který vládl v letech 915 - 921, poslal svého syna Václava, budoucího svatého a patrona české země, na Budeč, aby se tam učil latinsky. Od přelomu 10. a 11.,století, kdy Přemyslovci sídlili již trvale na Pražském hradě, Budeč ztrácela svoji vojenskou a správní funkci a postupně ustoupila do pozadí. Poslední historická zpráva o Budči je ze 13. stol., kdy ji královna Kunhuta darovala vyšehradské kapitule.Na akropoli dodnes stojí rotunda sv. Petra a Pavla s přilehlým hřbitovem a jen o kousek dál jsou v zemi vyznačeny základy někdejšího kostela Narození Panny Marie. Místem, kolem kterého se v době největšího významu Budče vše soustřeďovalo, byla právě rotunda sv. Petra. K rozšíření názvu a zasvěcení rotundy také sv. Pavlu došlo zřejmě koncem 11.století. I když byla několikrát přestavována tak zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní. Jde tedy o nejstarší dodnes funkční stavbu na našem území. Hranolová věž na severní straně přibyla někdy ve 2. polovině 12. století uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna z roku 1585. Přístavba sakristie pochází z roku 1663. Dnes je rotunda vymalována na bílo, u oltáře je tělo Ukřižovaného Krista. Na nevelkém místě na podlaze je ponechán otvor, kde je možno spatřit původní románské základy a na kůru jsou varhany. Z původního hradiště se zachovaly pozůstatky hradeb - valy, které obepínají plochu 22 hektarů a jsou dlouhé 1,5 km, tak řadí budečské hradiště k největším raně středověkým hradištím u nás. Na hřbitově je pohřben významný pedagog 19. stol. Karel Slavoj Amerling, který spojil svůj osud s odkazem Budče a v duchu její vzdělávací tradice zmíněné ve svatováclavských legendách založil v Praze vzdělávácí učitelský ústav, který nesl i její název. V průběhu 20. století se Budeč stala oblíbeným katolickým poutním místem, byly zde obnoveny mše a také každoroční poutě, které se koncem června na svátek patronů sv. Petra a Pavla a koncem září takzvaná Národní svatováclavská pouť. Návštěvu Budče je možné spojit s výletem na blízký hrad Okoř.