Městské opevnění v Pelhřimově pochází ze 14.-16. století. Původní kolová hradba byla nahrazena kamennou. Vstup umožňovaly čtyři brány včetně dvou branek. Stejně jako ve většině případů i zde tvořilo opevnění vlastní hradba doplněná parkánovou a příkopem. Do dnešní doby se dochovala část hradeb v ulici Příkopy, za Solní ulicí při kostele sv. Bartoloměje a část mezi zámkem a Horní bránou. Kromě toho se dochovaly tři brány, Horní (Rynárecká) v Poděbradově ulici, Dolní (Jihlavská) v Palackého ulici a Solní branka při zámku.

Svého zástupce na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO má i české baroko. Je jím monumentální sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Ochrana proti moru Byl postaven v letech 1716-1754 a je představitelem vlny barokních morových, mariánských a čestných sloupů, které se rozšířilo po Tridentském koncilu. Sloupy byly chápany jako ztělesnění modlitby za ochranu proti morovým epidemiím. Nejinak tomu bylo i u Sloupu Nejsvětější trojice v Olomouci. Město postihla morová epidemie v letech 1713-1715. Sloupy byly osazovány sochami svatých ochránců a měly také zdůrazňovat slávu a moc katolické církve. To, že byl postaven právě v Olomouci je dokladem zbožnosti tohoto města a také jeho historického významu. Město Olomouc bývalo hlavním městem Moravy a od roku 1063 také sídlem biskupů. Původcem, autorem i mecenášem byl architekt Václav Render. Po jeho smrti na sloupu pracovala řada dalších lokálních umělců, z nichž nejvýznamnější byl sochař Ondřej Zahner, který vytvořil z pískovce jedenadvacet soch v nadživotní velikosti. Sousoší bylo posvěceno v roce 1754, i za účasti císařovny Marie Terezie. Největší skulptura střední Evropy Svým rozsahem, hojnou sochařskou výzdobou i celkovou koncepcí se sloup řadí mezi nejvýznamnější evropská díla svého druhu a je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Sloup je vysoký třicet pět metrů, na jeho základně se nachází kaple. Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů s postavami apoštolů a dvě sousoší. Na spodním patře lze mimo jiné spatřit postavy sv. Mořice a dalšího českého patrona sv. Václava jímž byly zasvěceny dva důležité olomoucké chrámy. Patro nad nim náleží moravským světcům sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu a také patronům Čech sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému, jejichž kult byl i na Moravě velmi silný. Ve třetím podlaží jsou svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče jeho matky sv. Anna a sv. Jáchym, jeho nevlastní otec sv. Josef a sv. Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi sv. Vavřinec a sv. Jeroným. Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Naději, Lásku a Víru. Ve střední části sloupu je umístěné sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Na nejvyšším místě je pozlacená dominanta sloupu, sousoší Boha Otce, Kristus s křížem a v zářivém slunci holubice symbolizující Ducha svatého, pod Nejsvětější trojicí je umístěn archanděl Michael s mečem a štítem. V roce 2000 byl zařazen mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci“ jako vrcholné dílo středoevropského baroka. Interiér Trojice je přístupný v období duben – září 9 – 14 hod.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Chlum u Třeboně, text v přípravě

Bývalý paulánský klášter při kostele Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) se nachází v centru města. Budova konventu slouží jako byty, kostel je přístupný mimo bohoslužby po dohodě s duchovním správcem. Paulány přivedl do Brtnice její tehdejší majitel Rombald XIII. hr. Collalto ve 20. letech 17. století. Řeholníci se usadili u bývalé luterské modlitebny, zasvěcené sv. Matouši Evangelistovi. Budovu konventu přislíbil na vlastní náklady vystavět hr. Collalto, jakož i zajistit materiální zabezpečení pro členy kláštera. Současně s výstavbou konventu proběhla i přestavba kostela sv. Matouše, realizovaná dle plánů architekta G. B. Pieroniho. Dokončena byla roku 1641, kdy také došlo ke změně patrocinia na Nanebevzetí Panny Marie. Brtnici zasáhl v 17. a 18. století několikrát požár, přičemž v roce 1760 shořel pravděpodobně i konventní archiv. Klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem roku 1784. Jeho majetek byl rozprodán v dražbě a areál přešel do rukou vrchnosti, která jej začala využívat pro hospodářské účely. Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) sloužil po zrušení kláštera jako skladiště. Na počátku 19. století byl však opraven a nově zasvěcen bl. Juliáně Collalto. Čtyřkřídlou budovu konventu nalezneme při jihovýchodní hraně závěru kostela, přičemž v průběhu 19. století sloužila jako textilní manufaktura či skladiště. V současné době je přestavěna na byty. A. Š.