Skupinka pískovcových skal nazývaná Krkavčí, a nebo také Vraní skály se nachází nedaleko turisticky značené cesty zhruba 4 km jihozápadně od Hrádku nad Nisou. Nejznámějším útvarem je tzv. Fellerova skála, pojmenovaná podle žitavského profesora Theodora Fellera, který ji zdolal 17.6.1894 pomocí provazového žebříku. Dále zde můžeme najít další útvary jako Krkavec, Krkavčí hnízdo, Šachtovy věže nebo dvojvrchovou Hrušku. Z některých přístupných částí je výhled směrem na Žitavu. Skupinka skal není přímo na značce, je potřeba od zastávky naučné stezky trochu odbočit po lesní cestě.

Dřevěný větrný mlýn německého typu se nachází na kopci asi 600 východně od obce. Postavil jej v roce 1837 Antonín Mocek, patrně již z použitého materiálu. Fungoval až do druhé světové války. Na konci války stavba utrpěla bojovými operacemi, po válce byl využíván již jen příležitostně. V roce 1953 prošel generální rekonstrukcí, kterou hradil stát. Další rekonstrukcí prošel v roce 1998 a to již současnými majiteli, kteří jsou potomky posledního mlynáře. Dodnes je funkční, a přístupný po dohodě s majiteli. V budově mlýna se nachází rodinné muzeum. Mlýn má půdorys 5,75 x 5,75 m a výšku 10,8 m, s větrným kolem o průměru 14,6 m. Čelní stěna je kryta šindelem. Zajímavostí mlýna je zdobená moučnice. Některé součásti mlecího zařízení zdobí unikátní dřevořezby. Parkování je možné nedaleko mlýna, příjezd je sem po místní komunikaci a následně polní cestě. Z obce je sem označena odbočka.

Vrchol Káčov (350 m.n.m.) se nachází zhruba 3 km severním směrem od Mnichova Hradiště a je přístupný po zelené značce. Přírodní památku tvoří obnažený sopečný komín. Žhavá láva zde ve třetihorách přeměnila křemenná zrna okolního pískovce. S oblibou byl používán při stavbě jezů neboť ve vodě tvrdne.

Kostel sv. Petra a Pavla stojící na vyvýšeném místě v Řeporyjích je v jádru románská stavba z 12. století. Původní dispozice byla čtvercová se čtyřmi apsidami. Později byla přistavěna hranolová věž. Roku 1772 přestavěn architektem A. Schmiedem v obdélný kostel s novým kněžištěm. Počátkem 20. století provedl František Mach rekonstrukci původní stavby. Zajímavostí je, že zde v letech 1909 – 12 působil spisovatel Jindřich Šimon Bar. Kostel stojící na nevysokém návrší na bývalé řeporyjské návsi, měl ojediněleou dispozici: byla to románská centrální stavba z poloviny 12. století se čtvercovou lodí a čtyřmi apsidami na bocích, k níž byla přistavěna později hranolová věž. Tuto vzácnou románskou stavbu však v roce 1772 poničila barokní přestavba, při které byla původní čtvercová loď nahrazena obdélnou s novým kněžištěm. Z románské stavby se zachovala jenom věž se sdruženými okny, západní apsida a zbytky zdiva v nárožích lodi. Na základě průzkumu z let 1900-01 byla provedena rekonstrukce původní stavby. Dnešní kostel je jednolodní, s hlavním oltářem z druhé poloviny 18. století. V letech 1909-12 spravoval zdejší kostel spisovatel Jindřich Šimon Baar, působící jako farář v sousedním Ořechu.