Židovský hřbitov se nachází zhruba 1,5 km západně od obce. Ze silnice Drmoul – Tři Sekery je potřeba projít malou osadou Panský Vrch a po cca 100-200 m za ní vede (označená) malá cesta vlevo do lesa přímo ke hřbitovu. Založen byl nejpozději v 17. století, písemně je poprvé doložen roku 1676. Dnes se na nevelké neohrazené ploše dochovalo přibližně 360 náhrobků pocházejících z let 1673-1936. Nacházejí se zde barokní a klasicistní žulové náhrobky zdobené prvky lidového umění, nejčastěji jde o rostlinné motivy. Židovská synagoga, která se nacházela v Drmoulu (1800-1803) byla v roce 1938 vypálena a zbořena. Na jejích základech byla po válce postavena hasičská zbrojnice.

Římskokatolický kostel sv. Václava, mučedníka, se nachází na vyvýšeném místě v severní části obce Jezbořice. Původní, pravděpodobně dřevěný, kostelík zde byl vystavěn již koncem 11. století, kdy máme také nejstarší zmínku o obci, podle níž roku 1050 získalo nevelkou obec Olomoucké biskupství. Základy současného kostela byly podle pramenů položeny v druhé polovině 14. století. Do dnešního rozsahu byl kostel rozšířen až koncem 15. století, kdy byla od západu přistavěna plochostropá loď přístupná na západní straně pozdně gotickým profilovaným sedlovým portálem. Loď byla zaklenuta později, až ve druhé polovině 16. století. V té době byl před západní průčelí přistavěn otevřený přístavek se schodištěm na kruchtu.  Po požáru roku 1791, při kterém se mimo jiné zřítila část klenby, prodělal kostel zásadní opravy a úpravy v pozdně barokním stylu. Při dalších úpravách na počátku 19. století byl odstraněn zbytek klenby lodi a kostel dostal rákosový strop. Stavba kostela je jednolodní s trojboce uzavřeným presbytářem na východní straně, na který navazuje osově umístěná obdélná sakristie. Na jižní straně lodi je gotický lomený profilovaný portál krytý malou otevřenou předsíní. V severní stěně presbytáře se nachází zdobený gotický sanktuář, na protilehlé straně dvojdílné sedile. Vnější stěny kostela jsou podepřeny mohutnými opěráky. Mobiliář je z velké části z 18. a 19. století. Architektura hlavního oltáře s figurálními řezbami pochází z poloviny 18. století, oltářní obraz sv. Václava podávajícího Kristu korunu od K. Záhorského pochází až z r. 1897. Cennou částí interiéru je cínová renesanční křtitelnice s erbem rytíře Lipanského z Lipan z r. 1600.  V interiéru se také nachází 10 renesančních náhrobních kamenů z konce 16. a začátku 17. století. Pozemek v okolí kostela sloužil původně jako hřbitov. V jeho západní části se nachází dřevěná zvonice z počátku 17. století. Administrativě spadá kostel pod farnost Heřmanův Městec. Kostel je přístupný pouze příležitostně v době konání koncertů a bohoslužeb.   L.

Jedna z nejznámějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit na jihu Čech. Stěna je tvořena dvojslídnou žulou, rozpukanou do kvádrů bizarních tvarů. Mrazovým zvětráváním a samovolným rozpadem žuly hlavně v době ledových a poledových se některé kvádry uvolnily a sesypaly, tím vznikla rozsáhlá suťoviska. Pod Čertovou stěnou v divokém řečišti Vltavy leží mohutné balvany. Toto místo se nazývá Čertovy proudy a v minulosti bylo ještě více nezkrotnější a divočejší. To se změnilo v roce 1959 po výstavbě tunelu mezi nádržemi Lipno I. a Lipno II. kudy teď odtéká větší množství vody. Podle staré legendy přišel pan Vok z Rožmberka při brodění Vltavy málem o život. V posledním okamžiku však jeho kůň našel pevnou půdu pod nohama. Poblíž toho místa pak nechal Vok vystavět z vděčnosti klášter, dnes Vyšší Brod. Takové počínání se však nelíbilo pekelníkům a vymysleli ďábelský plán, že nad klášterem vybudují hráz, která zadrží vltavskou vodu, a až bude jezero plné, vypustí ji na rozestavěný klášter. Pekelník, který byl tímto úkolem pověřen, však nestihl za jednu noc stavbu dokončit a hráz se s ranním kuropěním rozpadla a zůstaly z ní jen mohutné balvany. 

První záznamy o Bohnicích se dochovaly v ostatkové listině kostela sv. Petra v souvislosti s jeho vysvěcením vyšehradským proboštem Gervasiusem. Byla to také církev, která tuto ves vlastnila. Později přešla do majetku pražských měšťanů. V roce 1870 zde byla postavena první česká továrna na výrobu dynamitu. V zápětí k ní přibyla továrna na výrobu hnojiv. Snad nejznámější je pro Bohnice psychiatrická léčebna. Ta zde byla postavena v letech 1906 – 1911. Praze byly Bohnice připojeny v roce 1922. Název je odvozen od jména vyšehradského kanovníka Boemuse, kterému náležely výnosy ze zdejšího hospodaření. Název se postupně přizpůsoboval češtině. Od Bohemic to byly, Bohmice, pak Bohumice až konečně dnešní Bohnice.