Tip na výlet

Docházíme k parku Klamovka, tady kdysi býval stejnojmenná usedlost se zahradou. Koupili ji a zvelebili na sklonku 50. let 18. století šlechtická rodina Clam-Gallasů. Vznikl tady pěkný romantický park s četnými stavbičkami, který se zveřejněním přiblížil parku městskému. Leží ve výšce 230-250 m.n.m. na výměře 5,2 ha. Letovisko které mělo rokokovou podobu rozšířil hrabě v roce 1787 o vinici. K romantickým stavbám patřil pavilon kombinovaný se skleníkem, který si podržel rokokovou podobu do dnešní doby. Dále je tu chrámek noci s grottou. Drobná kaplička má v kupoli zasazena barevná sklíčka, jimiž venku prosvítá světlo a vzbuzuje tím iluzi hvězdné oblohy. Generál Edward Clam-Gallas tu nechal postavit kamený pomníček svému vojenskému koni Kassilovi. Byla to z kamene vytesaná nádoba na vysokém soklu, na něm byl v reliéfu portrét nebožtíka a jeho postroj. Další pomníček v podobě kapličky s reliéfem ptáčka dala postavit v září 1798 kněžna Kristina Colloredo-Mansfeldová na hrobečku svého miláčka z tropických krajin. Byl to vzácný ptáček z čeledi rajek přivezený z Brazílie. Exotický ptáček však dokázal vzdorovat drsnému středoevropskému počasí jen krátce. Zato jeho pomníček zde vydržel až do roku 1929, kdy podlehl krumpáčům stavebních dělníků. Další typické stavby jako divadélko, lázně a klece pro divokou zvěř se také nedochovaly. Poté co byla zahrada otevřena veřejnosti stala se oblíbeným výletním místem Pražanů a oblíbeným místem byla také výletní restaurace. Její obliba byla taková, že tehdejšímu majiteli Klamovky, košířskému starostovi Matěji Hlaváčkovi se zprvu vyplatilo vést  na vlastní náklady od Anděla na Klamovku tramvaj. Posléze však Hlaváček upadl do dluhů a spáchal sebevraždu. Tramvaj odkoupila od dědiců společnost Elektrické podniky hl. m. Prahy dnes DP Praha a připojila ji ke své síti. Konečný vzhled dostala Klamovka ve 30. letech 20. Století, kdy restaurační budovu v parku zakoupila TJ Sokol, která ji přestavěla na sokolovnu. Dnes po rekonstrukci v 90. letech zde dnes sídlí DDM hl. m. Prahy, Klub Klamovka.

Objevené zbytky původního pozdně románského kostelíka sv. Mikuláše se nacházejí poblíž turisticky značené cesty vedoucí ze Sokolova do Krásna pod vrchem Krudum. Kostel je zmiňován již roku 1253, ale později zanikl natolik, že se jej nedařilo přesně lokalizovat. Pahorek na které se nacházel dokonce zarostl stromy. Až archeologický průzkum prováděný zde v letech 2002-2004 odhalil jeho základy, které byly vykopány a rekonstruovány. Jeho na zdejší poměry velká dispozice napovídá o tom, že tu bylo kdysi patrně daleko rušněji než dnes. Což patrně souviselo s těžbou zdejší suroviny. Po ukončení těžby na přelomu 15 a 16. století zaniklo také osídlení, čímž byl k zániku odsouzen i kostelík. Pozdně románská stavba měla protáhlou hlavní loď a pravoúhle zakončený presbytář. Dnes tak můžeme obdivovat alespoň volně přístupné rekonstruované základy někdejšího významného kostelíka.

Přírodní památka Dutý kámen je přibližně 600 m dlouhý hřbítek vybíhající od silnice ze Cvikova do Kunratic přibližně 2 km východním směrem od Cvikova.Hřbet vystupuje 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Jelikož tato žíla nevystupuje až na povrch byla zjištěna až v 70. letech 20. století při hloubení silničního zářezu. Již v 19. století byl Dutý kámen využíván k těžbě pískovce, což je patrné dodnes. Kámen ze zdejších lomů měl být použit i na stavbu cvikovského kostela sv. Alžběty. V jižní části hřbetu bylo v letech 1913-1914 kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo. Vede sem upravená cesta se zbytky tesaných schodů, které vedou na vytesanou plošinku s kamenou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“. Kdysi odtud byl výhled, dnes tomu však brání vzrostlé stromy. V sousední skále je vyhloubena malá jeskyňka a za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný Vějíř nebo také Varhany. Skalní útvar je 2,5 m vysoký a je složený ze čtyř až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozvírají. Cesta pokračuje dále do prostranství vytvořeném lámáním pískovcových bloků. Do jedné ze stěn byl v roce 1913 vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Autory jsou řídící učitel Karl Beckert a strážmistr Karl Bundesmann (také autoři skalního reliéfu na nedaleké Skále smrti). Jde o upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera. Reliéf ještě doplňují symboly lyry a meče což je název sbírky, která vyšla v roce 1814. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště, které vede na  vyhlídkové ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Kdysi na něm byla astronomicko-geografická orientační tabule, do dnešní doby z ní zbyly jen nepatrné zbytky. Na stole ještě dnes najdeme vytesaný eliptický medailon, údaje o místní odchylce od středoevropského času a o zeměpisné poloze místa. V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší se zajímavou dutinou v horní části, dostávala v minulosti díky lidské fantazii několik jmen: Zvon, jehla, Rytíř, Soví hlava, ale nejčastěji Dutý kámen a toto jméno pak postupně přešlo na celou tuto lokalitu. Celá lokalita Dutý kámen je pozoruhodná hlavně sloupkovým rozpadem pískovce, který je vidět na několika místech. Jejich vznik způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Při následném chladnutí došlo se zmenšováním objemu horniny ke vzniku trhlin a k rozpukání pískovce na tenké a svislé desky.Tam kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde bylo došlo v velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř až šestiboké pískovcové sloupečky. Sloupkové pískovce se nacházejí i na jiných místech, ale zde na Dutém kameni jsou nejlépe vyvinuté.Také v severní části hřebetu se nacházejí skály, některé užívané i horolezci. V jejich blízkosti se nachází 20 m dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, nazývaná Ševcovská díra. Hlavní chodba se směrem dovnitř zužuje a po cca 7 metrech se větví na dvě nízké chodbičky, přičemž levá ústí do nevelké prostory, vysoké cca 2 metry. Traduje se že zde v roce 1905 žil jeden z barabů, pracující na dnes již zrušené trati ze Cvikova do Jablonného.

Židovská branka - Stříbro.