Autobusová zastávka Dědina v ulici Evropská slouží pro dopravu ve směru Ruzyně, Břevnov, Řepy, Liboc, Motol, Vokovice, Veleslavín, Dejvice, Břevnov.Pojmenování zastávky je odvozeno od místního názvu Dědina.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

První velký železniční most z betonu u nás, významné dílo meziválečného československého mostního stavitelství přemosťuje třemi oblouky údolní Střelnice. Při otevření trati v roce 1865 zde byl původně most s příhradovou železnou nosnou konstrukcí Schiffkornovy soustavy, která byla v roce 1884 nahrazena přímopásovou příhradovou konstrukcí ze svářkového železa. Most měl dva zděné pilíře a tři otvory o světlosti 37,4 + 37,6 + 37,3 m. Horní plocha pražců ležela asi 30 m nad nejnižším bodem území pod mostem. Již před první světovou válkou most nevyhovoval zvýšené dopravě a jednalo se o výměně konstrukce. Jelikož byly ale pilíře po 60 letech provozu dost zvětralé bylo rozhodnuto o nové výstavbě mostu. Zvítězil návrh arkádového železobetonového mostu firmy Ing. Hlava a dr. Kratochvíl, jehož autorem byl ing. Stanislav Bechyně. Mezi původní pilíře a opěry měly být vybetonovány tři elegantní klenby o rozpětí 28 m a vzepětí 12 m. Prostor mezi oblouky a mostovkou vyplňovaly železobetonové obloukové rámy – arkády, nesoucí 5 m širokou mostovku s průběžným štěrkovým ložem. Celková délka výstavby činila necelého pět a půl měsíce, práce skončily 18.9.1924 z toho na mostě byla výluka o pouhých 40 dní. Na části z vystuženého betonu se spotřebovalo 90 t železných prutů; při objemu 4.097 m3 byla spotřeba výztuže tedy jen 22,5 kg/m3, takže šlo o beton slabě vyztužený jemuž se připisuje nosnost jen o něco málo větší než betonu prostému.

Zděný větrný mlýn holandského typu se nachází na východním okraji obce v blízkosti kapličky při turisticky značené cestě vedoucí do Nemochovic. Zhruba necelých 11 m vysoký mlýn se šindelovou střechou byl postaven v roce 1873. V roce 1918 jej jeho majitel zbavil závislosti na přírodě instalováním pomocného motoru na koks. Zmodernizoval také mlecí mechanismus. Za protektorátu byl provoz mlýna úřady zakázán a po válce již neobnoven. Cihlová budova je mírně kuželovitá o průměru 8 m při zemi a 7,55 m pod střechou. Mlýn je v současné době v soukromých rukou a funguje převážně jako menší skladiště.

Na tomto místě stály od nepanšti krámky sahající až na samý malostranský začátek mostu. Autorem je Josef Kamil Böhm, který sochu vyhotovil roku 1859 za Klárova ústavu slepců v Praze. Socha vznikla na náklad Pavla Aloise Klára, syna zakladatele ústavu slepců, k 25. výročí jeho založení. Socha představuje postavu svatého Václava, který je pro svou mučednickou smrt od roku 935 symbolem českého vlastenectví a nezávislosti. Je také patronem vinařů a výrobců piva