Úštěcký židovský hřbitov se nachází na jihozápadním okraji obce ve svahu nad ulicí Střeleckou, přístupný po cestě odbočující z této ulice před domem čp. 118. Založen byl snad již v 15. století, roku 1667 rozšířen a znovu pak v 19. a 20. století. Novější část byla ohrazena cihlovou zdí a vystavěna byla rovněž obřadní síň s nízkou kopulí. Hřbitov sloužil až do roku 1938, posléze byl zdevastován a chátral. V roce 1981 bylo dokonce zažádáno o jeho zlikvidování, o rok později byla zbořena obřadní síň e materiál z ní použit na výstavbu motorestu u Zimoře. Obdobný osud měla i ohradní zeď, některé náhrobky byly nabídnuty k odprodeji co by materiál. Proti zrušení se postavil památkový úřad a Židovské muzeum v Praze. Až na počátku 90. let 20. století byly podniknuty drobné kroky k obnově, systematické započaly po roce 2001. Byly postaveny náhrobky a obnovuje se ohradní zeď. Dnes zde najdeme zhruba na 221 náhrobků různých stylů, nejstarší pochází z 50. let 17. století. Zajímavá je hrobka rodiny Hellerových stojící uprostřed hřbitova. V severozápadní části můžeme najít dětské oddělení. Hřbitov je volně přístupný.

Historie hradu Hrad na vysoké kuželovité hoře, západně od Nové Paky, vystavěli na počátku 14. století páni z Vartenberka. Jeho první známý majitel a patrně i zakladatel byl Markvart, jenž se po svém sídle roku 1325 psal „z Goldenburka “. Hradní jádro, ovládající vrchol kopce, sestávalo z veliké hranolové věže spojené s palácem v jeden celek. Roku 1406 koupil hrad nejvyšší královský purkrabí Jan Krušina z Lichtenburka. Jeho syn Hynek byl husitským hejtmanem orebského a pražského svazu. Před rokem 1427 se však již uvádí jako spojenec císaře Zikmunda. Před svou smrtí roku 1454 zdokonalil hradní opevnění výstavbou vnější hradby se šesti podkovitovými dělostřeleckými baštami. Hynkovi potomci sídlili na Kumburku do konce 15. století. Hrad jako vězení Po krátké držbě několika rodů získali hrad před rokem 1529 Trčkové z Lípy. Za nich, v průběhu 16. století, ztrácel Kumburk postupně svůj význam, nebyl trvale osídlen a chátral. Noví majitelé panství Smiřičtí ze Smiřic, využili pevný nepřístupný hrad jako vězení. V kulaté věži, zvané od té doby jako Panenská, byla pro pletky milostné s člověkem selského rodu vězněna více jak 11 let Eliška Kateřina Smiřická. Krutý ortel nad ní vyřkl její otec Zikmund Smiřický, avšak i po jeho smrti roku 1608 ji držela ve vězení její vlastní sestra Markéta Saloména. Jedné noci roku 1619 ji z vězení na Kumburku unesl Jindřich Ota z Vartenberka zvaný Kulhavý, a oženil se s ní. I on si pak činil nárok na dědictví Smiřických. Konec sporům učinil výbuch prachu v hradu roku 1620, při němž Eliška spolu s desítkami lidí přišla o život. Majetek Smiřických nakonec získal Albrecht z Valdštejna. Kumburk, zpustlý v časech třicetileté války, kdy se dostal do moci Švédů, byl na příkaz císaře roku 1658 rozbořen, aby se opět nestal opěrným bodem. Z hradu se zachovaly základy paláce, torzo velké i Panenské věže a zbytky opevnění. Hrad je celoročně volně přístupný, v sezoně je pak zde otevřen prodejní stánek se suvenýry. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na zříceninu hradu Bradlec, na zámek Lomnice nad Popelkou, na zříceninu hradu Kozlov nebo vystoupit na rozhlednu Tábor také u Lomnice nad Popelkou. V Nové Pace najdete stálou expozici v Suchardově domě, věnovanou slavné sochařské rodině. Ubytování najdete v Nové Pace.

Tachov je okresní město v Plzeňském kraji. Leží 59 km západně od Plzně. Město leží na řece Mži, v Tachovské brázdě. Má asi 13.000 obyvatel. Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. Poprvé je zmíněn r. 1115, kdy kníže Vladislav I. daroval vesnici kladrubskému klášteru. Asi v letech 1126-31 zde kníže Soběslav I. nedaleko vesnice při obchodní cestě do Falce vybudoval strážní hrad. Velký rozmach město zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově postavil nový, již kamenný hrad s mohutnou válcovou věží.  A v podhradí nechal kolem roku 1285 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Za Lucemburků získalo město své pozoruhodné opevnění, které se z velké části dochovalo dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Jejich délka je 700m. Tachov se stal centrem pro široké okolí. Do historii se zapsal Tachov  významně v roce 1427 kdy zde husité porazili další z křižáckých výprav, které proti nim byly vypraveny. V 17. století se město postavilo na stranu protihabsburského povstání a po bitvě na Bílé hoře bylo tvrdě potrestáno. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu patřily. Proběhla násilná rekatolizace a také do města přišla řada Němců. V 18. století kdy město patřilo Windischgrätzům, zažilo další vzestup. Vzkvétalo a spadalo pod něj téměř 50 vesnic. Po Druhé světové válce se proměnilo složení obyvatelstva. Obyvatelé německého původu byli nuceni město opustit, Tachov byl téměř vylidněn a po dosídlení lidmi z vnitrozemí se stal městem s ryze českým obyvatelstvem. Tachov svým návštěvníkům nabízí k vidění hodně památek. Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. stol. rozšířen taktéž v gotickém slohu. Vnitřní zařízení kostela pochází z roku 1670. Důležitou památkou je také Tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 zámek vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Dalšími lákadly k návštěvě jsou barokní Husmannův mlýn a františkánský klášter (dnes muzeum Českého lesa) s kostelem sv.Máří Magdaleny. Za původně nejstarší stavbu města je považován kostelík sv.Václava. Bez návštěvy by neměla zůstat monumentální Windischgrätzova jízdárna ve Světcích. Na okraji města jsou dva pozoruhodné památníky - mohyla obětem pochodu smrti z r.1945 který procházel územím Tachovska a památník husitské bitvy u Tachova r.1427. V centru je ještě památník Díkůvzdání americké armádě za osvobození r.1945.Malebně položené městečko nabízí návštěvníkům také řadu míst ke krásným procházkám, např. Aglainým údolím podél řeky Mže a řadu dalších turistických tras pro pěší i na kole.

Loštická synagoga stojí v ulici Ztracená, kde se kdysi nacházela židovská čtvrť. První synagoga v Lošticích, patrně dřevěná byla zbudována již v roce 1560. Tehdy se však židovská čtvrť nacházela kolem farního kostela sv. Prokopa. Do těchto míst se čtvrť přestěhovala kolem roku 1727. Většina ze zhruba 22 domů se dodnes v přestavbách dochovala. Synagoga tehdy už jako zděná zde byla vystavěna v souvislosti se stěhováním čtvrti kolem roku 1727. Její dnešní podoba pochází z přestavby v letech 1805-1806. V roce 1928 postihl židovskou čtvrť požár, který zničil na 16 domů. Svému účel synagoga jako většina stejných staveb sloužila do druhé světové války. Po skončení války se vrátily jen tři osoby a zdejší komunita již nebyla obnovena. Synagoga pak sloužila jako skladiště, hudební škola a muzeum hrnčířství. V letech 1989-1990 byla stavba staticky zajištěna a později v letech 2006-2011 byla za spolupráce několika institucí rekonstruována. Dnes tak synagoga slouží ke kulturním účelům a hlavně jako expozice zdejší židovské komunity. Přístup je během otvírací doby nebo po předchozí domluvě.