Z levého břehu se na Karlův most vchází z Malé strany branou mezi dvěma věžemi. Nižší mosteckou věží a Vyšší mosteckou věží. Pocházejí z různých období a nemají jednotný styl. Starší je ta nižší z nich. Byla součástí již prvního kamenného mostu přes Prahu – Juditina. Proto se také nazývá Juditina. A je dokonce starší než Juditin most, protože byla vystavěna již v první polovině 12. století a je tak zbytkem původního opevnění města. Má románský původ a stavebním materiálem byla opuka. V roce 1591 byla věž renesančně upravena. Z této přestavby se zachovaly ozdobné štíty a zbytky rustikované omítky, dále pak tvar oken a portálu. Na začátku 15. století bylo ve věži zřízeno vězení pro nejtěžší provinilce. K věži je přistaven malý domek, zvaný celnice. Věž totiž sloužila od konce 16. století do roku 1784 jako celní úřad. V domku také sídlil úřad mostu Pražského a solní úřad císařský. Vnitřek věže tvoří přízemí a tři patra, jež jsou spojena dřevěným schodištěm. Každé patro má jednu místnost. V místech, kde končí schodiště, je vchod na oblouk brány, kudy se dá přejít do vedlejší věže. Ve sklepení věže se dochoval jedinečný soubor rytin vytvořených v polovině 13. století, které zobrazují lidské postavy, zvířata a zbraně, osmicípou hvězdu a řadu šlechtických erbů. V nižší mostecké věži je také jedna z nejvýznamnějších památek českého románského sochařství. Jde o unikátní pozdně románský reliéf, který byl náhodně odkryt koncem 19. století v prvním patře domku. Na reliéfu jsou dvě postavy téměř v životní velikosti. Vpravo panovník sedící na trůně, vlevo klečící muž jakoby panovníkovi něco podával nebo od něj něco přijímal. Pravděpodobně jde o císaře Fridricha Barbarossu a klečícího krále Vladislava v okamžiku, kdy císař předává Vladislavovi dědičnou královskou korunu.Druhá, vyšší mostní věž je nejmladší stavební součástí mostu a byla postavena po roce 1464 za krále Jiřího z Poděbrad, který její stavbu i financoval. Před ní zde zřejmě stála věž románská. Vyšší mostní věž je gotická, postavená z pískovce a má hranolový tvar. Neznámý stavitel se snažil, aby se podobala Staroměstské mostecké věži Petra Parléře. Na věži jsou výklenky, do nichž byly patrně plánovány i monumentální sochy, jejichž provedení však nebylo realizováno. Věž sloužívala jako hláska a skladiště, je vysoká 45 m a na rozdíl od nižší věže je veřejnosti přístupná. Ochoz této věže slouží jako vyhlídka na Prahu. Na Karlův most, Vltavu, Malou Stranu, Petřín a Hradčany.Gotickou branou mezi oběma věžemi se vchází na Malou Stranu. Brána vznikla po roce 1411 na místě starší románské stavby. Horní okraj je opatřen cimbuřím a plochy brány jsou zdobeny znaky zemí Václava IV.. Na straně směrem k mostu jsou zleva doprava: lucemburský lev, český lev a moravská orlice. Pod nimi je dvakrát znak Starého Města pražského. Na druhé fasádě otočené k Malé Straně je znak Vratislavska, český lev a znak Dolní Lužice. Pod nimi je pak znak Starého a Menšího Města pražského.

Jan Pluh, feudální pán na Bečově a Slavkově hledal v 16. století způsob jak zajistit zásobování vodou hornická města Slavkov a Krásno. Oslovil přistěhovalce Rössmeissela. V roce 1531 byla zahájena práce na výstavbě a vše bylo hotovo v roce 1536. Dlouhý 21,2 km jen ke stavidlu „Na Dílcích“ u Krásna (nedaleko kamenné rozhledny). Šíře kanálu byla 2 m. Stavba byla svým provedením ojedinělá v celé střední Evropě. Stoka nyní zajistila vodu pro mlýny a tlukací mlaty. Lidská energie byla znásobena vodní energií a tak se hornictví mohlo více rozvíjet. Místo ruční práce se mohly rozjet rudné mlýny a pucherny na vodní pohon. Od roku 1547 se začalo plavit na kanále dřevo, proto byl kanál obložen kmeny. V roce 1631 měla stoka 13 stavidel a 35 mostů. I po skončení težby byl kanál nadále udržován. Poslední větší úpravy proběhly v roce 1908. Tehdy byl kanál rekonstruován, kamenné mostky byly nahrazeny betonovými. V období meziválečné i po druhé světové válce došlo k částečné devastaci kanálu, stejně tak překotná porevoluční privatizace a s tím nekontrolované stavby malých vodních elektráren. V současné době dochází k nápravě, v některých případech se vraci do původního technického stavu. V roce 2003 byla Dlouhá stoka zapsána na seznam kulturních památek.

Území se rozkládá na katastru Ruzyně mezi Karlovarskou silnicí a stejnojmennou retenční nádrží. Podle archeologických nálezů byla tato lokalita osídlena již v pravěku. Název je odvozen hojně se vyskytujících jív.

Věž na kopci Rosička (645 m), kousek od Sázavy v okrese Žďár nad Sázavou, je další z řady moderních telekomunikačních stožárů sloužící zároveň turistům pro daleké výhledy. První vyhlídkovou stavbou na tomto kopci byl kovový letecký maják. Když podlehl korozi, byl za druhé světové války stržen. Po válce zde turistům sloužila provizorně pro výhledy do kraje dřevěná triangulační věž s vyhlídkovou plošinou. Počátkem 90. let se starostové blízkých obcí, Sázavy a Nižkova, zajímali o možnost výstavby rozhledny. Finanční náročnost celého projektu je přiměla oslovit všechny tři mobilní operátory. Nabídli jim pronájem obecního pozemku na vrcholu Rosičky s tím, že na svůj vysílač umožní přístup veřejnosti. Stavbu vzal pod svá křídla nakonec Český Mobil, který finančně pokryl náklady na výstavbu věže i příjezdové cesty a první návštěvníci se mohli z nové ocelové rozhledny poprvé do kraje rozhlížet 11. srpna 2001. Projekt věže vypracovala firma Giltek Czech Praha, realizaci pak společnost Ericsson. Věž je sestavena z pěti dílů. První dva jsou vysoké 12 m, mají průměr 2 m a nesou schodiště. Další tři jsou vysoké 6 m a jsou na nich upevněna technologická zařízení. Celková výška věže tak činí 42 metrů, přičemž vyhlídkový ochoz je umístěn 24 metrů nad zemí. Vede na něj 140 schodů, po jejichž vystoupání si můžete prohlédnout Žďárské vrchy či Posázaví. Obdobnou stavbu je možné nalézt u obce Kozárov na Blanensku. Věž je volně přístupná.