Jihlava je statutární město, na rozhraní Čech a Moravy, centrum kraje Vysočina. Jihlava leží na řece Jihlavě a má téměř 50 tis. obyvatel. Historické město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí, leží uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté krajiny Českomoravské vrchoviny. Na konci 12. století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Kraj se díky nálezu stříbrných rud začíná neobyčejně rychle kolonizovat. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Horní město Jihlava bylo založeno někdy kolem roku 1240. Bohatství plynoucí z dolování dovolilo velkorysosti v jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby - farní kostel sv. Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270 a je charakteristický pro všechny města založené v této době. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se již od roku 1249 razily mince.Na konci 13.století prožívala Jihlava zlaté časy. Stavělo se, dolovalo se, městu rostl počet obyvatel a Jihlava zaujala přední místo i v oblasti právní - poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava také sídlem vrchního horního soudu.Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století. Hospodářský vývoj města však již v té době nebyl odkázán jen na nerostné bohatství, ale zajišťoval ho obchod a řemeslná výroba - zejména soukenictví se na několik století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Další rozvoj města je opět spojen se soukenictvím. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době výrazně mění, vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, bourají se městské brány s úzkými průjezdy. Do roku 1945 byla Jihlava druhou největší německou jazykovou enklávou na území českých zemí. Celá městská památková rezervace je jedinečnou kombinací gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury. Jihlava má jedno z největších náměstí ve střední Evropě. Z dalších dochovaných památek určitě stojí za zmínku městská brána Matky Boží. Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznik se datuje spolu s výstavbou opevnění – na počátku 2. poloviny 13. století. V šestnáctém století prochází brána prochází gotickými i renesančními úpravami, až se vyvine do dnešní podoby. Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000 m² a délka přibližně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v ČR. Katakomby jsou raženy ve skále pod celým městem a místy i v několika podlažích pod sebou. Jednotlivé chodby jsou raženy v hloubce od 2–14 metrů. Velmi známá je také místní zoologická zahrada.

Na menším vrcholu vedle vrchu Kozinec u obce Vidochov, stojí 55 m vysoká železná příhradová konstrukce telefonního operátora. Telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou byla sice postavena již v roce 2004, ale dlouho se nemohl najít nikdo kdo by vyhlídku provozoval. Podařilo se to až se sdružením přátel rozhleden v roce 2009. Od té doby je vyhlídková plošina ve výšce 33 m přístupná návštěvníkům. Je odsud rozhled na Krkonoše, Český ráj, Ještěd, Zvičinu a další. Přístup je umožněn od konce května do konce září a to každé sobotní odpoledne. Menší parkování je u závory při odbočující polní cestě z hlavní silnice. Odsud je to na rozhlednu zhruba 1,5 km.

Jediná dochováná brána jihlavského městského opevnění se nachází na západním okraji historického centra. Brána byla vybudována současně s městským opevněním ve druhé polovině 13. století. V letech 1508-1509 byla původní věž snesena a vystavěna nová gotická brána s vyšším průjezdem a spouštěcí mříží. Na konci téhož století byla ještě zvýšena o dvě patra na dnešní výšku 24 m. V roce 1853 byla renovována a opatřena hodinami. Součástí brány bylo i předbraní, které se skládalo z mohutného barbakánu, padacího mostu a několika bašt. Toto předbraní zaniklo v roce 1862. Od roku 1999 je koruna brány přístupná, v zimním období ve všední dny, v sezoně pak navíc o víkendech. Současně se v bráně nachází expozice věnovaná jihlavskému městskému opevnění a výstava reprodukce obrazů Gustava Kruma „Z historie Jihlavy“.

Mateřská škola Tuchorazská.