Vítejte v pohádce. V pohádce jejíž děj se odehrává na Břeclavsku, kraji Jihomoravském nedaleko rakouských zemí. Tou pohádkou je Lednice, romantický novogotický zámek, stojící v nádherné krajině. Lednice je jako součást Lednicko-valtického areálu - přírodně-krajinářského celku o rozloze skoro 300 km2 zapsána na seznamu UNESCO. Tento punc výjimečnosti znamená, že sem každoročně přijedou tisíce návštěvníků, aby obdivovali „zahradu Evropy“. Na svědomí má všemocný, původem rakouský, šlechtický rod Lichtenštejnů. Ale pohádky by se měly vyprávět od začátku. Tak tedy za devatero horami, devatero řekami… Jak to všechno začalo …žili dva bratři, vladykové Adamar a Lipert z Lednice. Nebyli ničím výjimeční. Jezdili na koni, lovili a bavili se. Když trochu zbohatli rozhodli se postavit roku 1222 u brodu blízké řeky Dyje gotickou tvrz. V jejich držení nezůstala dlouho. Po nich ji vlastnil rod Sirotků, kteří ji v roce 1322 prodal Janu z Lichtenštejna. V držení tohoto rodu zůstalo zdejší panství, s krátkou přestávkou v letech 1571-1576, až do roku 1945. Lichtenštejnové měli velké majetky a mnoho sídel. Lednice proto zůstávala zpočátku v pozadí a nebyla příliš využívána. To se změnilo po roce 1585. Tehdy přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek. S tím jak začal stoupat mocenský vliv Lichtenštejnů, rostla potřeba i opravdu reprezentativního sídla. Tím se měly stát právě Lednice a blízký zámek Valtice. Zahrada Evropy Od 17. století tak začali Lichtenštejnové upravovat lednicko-valtické panství, jehož dvěmi perlami se staly oba zámky. Nejvíce se o výstavbu zapříčinil Karel Eusebius, jenž úpravám rodových majetků zasvětil celý svůj život. Na svůj dvůr zval významné řemeslné mistry, kašnáře, architekty i umělce té doby, za které vyplácel nemalé peníze. Ze zámku se stal rozsáhlý zámecký komplex s hospodářskými budovami. V budování bylo pokračováno i po Karlově smrti. V roce 1715 byla vybudována proslulá alej, která spojila lednické a valtické panství. Dnes se jmenuje Bezručova. Ovšem to co dělá z Lednice neobyčejné šlechtické sídlo je zámecké okolí. Rozsáhlý a nádherný park, plný vodní ploch a romantických staveb. Tyto stavby začaly vznikat na konci 18. století. Úžasné romantické stavby Lichtenštejnové zde vystavěli romantickou zříceninu Janův hrad, klasicistní myslivnu Lovecký zámeček, Apollónův chrám s dórským sloupořadím, Rybniční zámeček, Hraniční zámeček, Belvedér; vyhlídku Kolonáda na Reistně, Rendez-vous též zvaný Dianin chrám, prsaté Tři Grácie, Akvadukt, Obelisk, Vodárnu a Minaret. To vše doplnil velký zámecký rybník s 15 ostrovy a mnoho okrasných dřevin a květinových záhonů. Vskutku neobvyklá krása, kterou dodnes můžeme na tomto pohádkovém místě obdivovat. Exteriér zámku Protože Lichtenštejnové šli s dobou, nemohli opomenout i stavební úpravy samotného zámku, který tak měnil tvář v souladu s dominujícími stavebními slohy a rozšiřoval se. Po baroku tak přišel ke slovu klasicismus, po něm empír a do současné krásy vyrostl lednický zámek v polovině 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Architektem byl Jiří Wingelmüller. Ve stejném slohu byl přestavěn i přilehlý kostel sv. Jakuba. Lichtenštejnové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy ho získal stát. Zámecké interiéry Stejnou nádherou jakou oplývá zámek zvenku, oplývá i výzdoba jeho interiérů. Návštěvníci mohou obdivovat vyřezávané kazetové stropy, původní nábytek a mobiliář. Pozoruhodné je šestatřicetistupňové dřevěné schodiště v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. První prohlídkový okruh zahrnuje přízemí a reprezentativní sály. Druhý nás zavede do patra, kde můžeme nakouknout do soukromí šlechty a způsobu jejího života. No a samozřejmě nádherný zámecký park se všemi jeho romantickými stavbami, zákoutími, skálami, rybníky a stromy na jehož prohlídku jeden den rozhodně nestačí. A nezapomeňte na Valtice… Tipy na výlet Ve Valticích můžete navštívit Muzeum zahradnictví a životního prostředí. V nedaleké Břeclavi stojí zámek, Městské muzeum a galerie, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagoga a židovský hřbitov. Podívat se můžete také na zámek Pohansko.  Ubytovat se můžete třeba v Lednici nebo ve Valticích.

Jedno z mladších pražských divadel, založené v 90. letech 20. století. Původní budova byla přestavěna dle návrhu architekta Ivana Plicky. Součástí divadla je i divadelní kavárna a bar.

Votický židovský hřbitov se nachází na východním okraji obce při ulici Vápená u fotbalového hřiště. Hřbitov byl údajně založen roku 1538, doložen je od první poloviny 17. století. V roce 1885 byla postavena obřadní síň s márnicí. Na dnešní ploše přibližně 2.340 m2 se dochovalo na 360 náhrobků od roku 1705 do konce 60. let 20. století. Hřbitov i obřadní síň s márnicí je opravený a uzamčen. V budově obřadní síně se nachází malá expozice věnovaná historii Židů ve Voticích a okolí. Klíče od hřbitova lze zapůjčit v Informačním centru v budově staré radnice na Komenského náměstí.

Žižkovská televizní věž vysoká 216 m je nejen nejvyšší stavbou Prahy, ale i nejvyšší vyhlídkovou plošinou u nás. Zrod železobetonového gigantu stojícího v Mahlerových sadech byl provázen rozpaky a nelibostí veřejnosti. Kritice byl podroben vzhled, účel, umístění a obavy ze silného elektromagnetického zření. Vzrušené emoce, ale odvál čas a dominanta Prahy byla vzata na milost. Přípravné práce byly zahájeny v roce 1985, do provozu byl vysílač uveden 18.2.1992. Autory projektu byli ing. arch. Václav Aulický, dr. ing. Jiří Kozák a ing. Alex Bém. Hmotnost věže činí 11800 tun. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Konstrukci tvoří tři ocelové tubusy o hmotnosti 2850 m, z nichž v hlavním jsou dva osobní výtahy, ve druhém nákladní výtah a ve třetím schodiště. Ve výšce 69,5 m je kavárna a restaurace pro 120 návštěvníků a ve výšce 93 m je prosklená vyhlídka. Ve výšce 190 m je připevněna televizní anténa zajišťující, ve výšce 118 m jsou anténní a vysílací agregáty radioreléových spojů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. Věž nabízí fantastický výhled. Ohromujíc pohled na Prahu z ptačí perspektivy a za jasného počasí lze přehlédnout takřka celé Čechy až do vzdálenosti sta kilometrů. Na věži je umístěno 10 černých obřích soch miminek - Mimina Babies od sochaře Davida Černého. Každé z nich váží 100 kg. Sochy zde byly nejdříve od 29. 5. 2000, v listopadu 2000 byly sundány a znovu se vrátily na věž v říjnu 2001. Budou zde po dobu dvaceti let.Ovladatelná kamera na vrcholu Žižkovské věže.V roce 1992 ukončil svou téměř čtyřicetiletou službu televizní vysílač na petřínské rozhledně. Stavba věže které měla tento vysílač nahradit získal velkou politickou podporu, protože kromě vlastního účelu měl jako „deštník“ zastínit poslech „nepřátelských“ rozhlasových stanic – Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, BBC, Deutsche Welle a dalších. Četné občanské iniciativy protestovaly proti nadměrné zátěži životního prostředí silným elektromagnetickým zářením. Byly provedeny různá měření a bylo konstatováno, že je vše v povolené normě a hlasy utichly. Unikátní elegantní věž, často přirovnávána k raketě připravující se ke startu, stojí a slouží svému účelu. Žižkovská televizní věž drží svou výškou 216 m primát nejvyšší stavby v Praze. Věž se dotýká mraků ve výšce 474 m.n.m. Do 134 metrů dosahují tři kruhové tubusy, z nichž ten hlavní, který vede kabely do anténního nástavce, má průměr 6,4 m, další dva 4,8 m. V hlavním tubusu jsou dva výtahy, pohybující se rychlostí 4 m/s. Ve dvou dalších je provizorní výtah a nouzové požární schodiště. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů 4 metry silná železobetonová deska o průměru 30 metrů. Celková hmotnost věže je 11.800 tun. Výchylka věže na úplném vrcholu činí až 1,2 m. Díky vysílači má Praha nejen novou dominantu, ale i novou rozhlednu, kavárnu a restauraci. Ze tří prosklených vyhlídkových kabin umístěných ve výšce téměř 100 m se 351,45 m.n.m. otevírá pohled na město doslova z ptačí perspektivy. O 30 m níž jsou klimatizované kabiny vyhlídkové restaurace pro 50 osob, kavárny pro 54 osob a salonky pro 30 osob. Téměř u paty televizní věže se rozkládá starý židovský hřbitov. Jeho historie má mnoho společného se vznikem Olšanských hřbitovů. Pozemek k pohřebním účelům tehdy koupil od pražského magistrátu Andreas Nemis a od 16.1.1680 začali pražští židé pohřbívat své mrtvé na pozemku bývalé olšanské vinice, které zaujímala asi osminu rozlohy celého pozdějšího hřbitova. Vedle hřbitova si Židé postavili také svůj lazaret. Na starém olšanském hřbitově se údajně pohřbívalo i v době vypovězení židů z Prahy v letech 1745-48. Když Josef II. zakázal pohřbívání na všech hřbitovech uvnitř města, stal se morový hřbitov na Žižkově hřbitovem veřejným pro celý pravý „židovský“ břeh Vltavy. V roce 1787 byla za budovou lazaretu vyhloubena studna. Zachovala se dodnes, je už ovšem léta zazděná. Díky aktuárovi Koppelmannu Liebenovi víme, že okolo roku 1890 se tady každoročně pohřbívalo 200-400 lidí. Za více než jedno století bylo na starém židovském hřbitově na Žižkově pohřbeno takřka 38.000 osob. Nejnovější historie hřbitova je velmi smutná. I když přežil druhou sv. válku a nacistickou okupaci bez úhony, byla v roce 1960 zbořena vysoká obvodová zeď, náhrobky v jv. části byly povaleny a překryty navezenou zeminou a větší část pohřebiště byla přeměněna v Mahlerovy sady. Dnes už prakticky neexistují ani ty sady. Při hloubení základů byla zrušena většina hrobů ve střední části hřbitova a vybagrované náhrobky byly po několik měsíců vyváženy na skládku za Prahou. Zůstalo jen toto torzo v severní části hřbitova a restaurovány byly jen nejvýznamnější náhrobky rodiny Landaů.