Chráněný strom u Štefánikovy hvězdárny na Petříně.

Slapská přehrada se nachází asi 40 km jižním směrem od Prahy na řece Vltavě, v místě kde byly legendární Svatojánské proudy.Příprava stavby začala již za druhé světové války, kdy bylo hlavně vytypováno nejpříhodnější místo pro stavbu přehrady. Také bylo rozhodnuto o stavbě přehrady s vodní elektrárnou přelévanou. Vzniklo tak řešení s elektrárnou umístěnou přímo v tělese hráze pod přelivy, což bylo v celé Evropě v té době téměř unikátní. V letech 1949-1951 byl ve skále na pravém břehu vylámán obtokový tunel. Má podkovovitý tvar s plochou profilu 100 m2 a jeho délka je 360 m. Po dokončení stavby přehrady a před jejím napuštěním byl v roce 1954 uzavřen. Úzávěr tvoří 300 tun těžká železobetonová skříň. Spodní část tunelu až k betonové plombě je dodnes loďkou přístupná. V roce 1952 byly započaty na přehradě přípravné stavební práce. Jednalo se o stavbu lanovek, betonárek, komunikací apod. Postaveny byly tři lanovky, jedna dopravovala z lomu v Teletíně kamenivo, druhá ze Štěchovic štěrk a třetí ze stanice Luka pod Medníkem cement. Dopraven tak byl materiál na výrobu 374.320 m3 betonu, jenž byl použit na těleso hráze. Stavba byla ukončena v roce 1955, včetně uvedení elektrárny do zkušebního provozu.Slapská přehrada je přímá, tížná betonová hráz, založená na pevném skalním podloží. Koruna má délku 260 m a je vysoká 67,5 m nad základy. Korunový přepad je tvořen čtyřmi poli o světlé šířce 15 m. Dalším zařízením jsou dvě spodní výpusti, které slouží k případnému vypuštění nádrže. Jsou tvořeny ocelovým potrubím o průměru 4 m a umístěny uprostřed dvou krajních bloků. V hrázi je 6 revizních chodeb. Přehradní jezero je 44 km dlouhé s rozlohou bezmála 14 km2 a objemem 269,3 mil. m3. Napouštění nádrže probíhalo netypicky. Díky povodni v roce 1954 byla totiž nádrž plná doslova během několika dní. Stavba nebyla tehdy ještě zcela dokončena, tři hradící segmenty nebyly ještě vůbec osazeny a na prvním teprve probíhala montáž. Zde bylo osazeno provizorní hrazení a voda přepadala tak jen pře tři zbylá pole. Protože byl prostor nádrže víceméně volný pomohlo to zadržet 90 mil. m3 vody a vrchol povodně tak byl zpožděn o 12 hodin což se velmi příznivě promítlo na celém zbylém toku Vltavy i dolního toku Labe. Už před zaplavením byly vytypovány některé památkové objekty, které byly přeneseny přes zátopovou čáru nádrže. Jednalo se spíše o drobné stavby, z nichž nejvýznamnější je asi sloup a socha sv. Jana Nepomuckého, stojící dnes ve stráni pod Slapskou přehradou.Elektrárna je umístěna v patě hrázového tělesa a to jak strojovna tak rozvodny. Při převádění vody přes přelivy, teče voda v podstatě přímo po poměrně subtilní střeše obou rozvoden. Jsou zde tři Kaplanovy turbíny o výkonu 3 x 48 MW. Přiváděcí potrubí k turbínám tvoří ocelové tuby o průměru 5 m. V roce 2002 byla přehrada a elektrárna zatížena velmi vysokým průtokem, prakticky od své výstavby takovým poprvé. Panovaly obavy o zatopení elektrárny a jejím odstavení, nakonec však Slapy byly jedním z mála vodních děl, které přečkaly povodeň v plné provozuschopnosti, bez většího poškození.Přehrada měla mít také plavební zařízení s přepravou lodí s výtlakem 300 t. Mělo jít o lodní zvihadlo v železobetonovém věžovém objektu, zaústěném do obtokového tunelu. Nakonec z finančních a časových důvodů k tomu nedošlo a tak je Slapská přehrada pro lodě nepřekonatelnou překážkou. Pouze malá plavidla do 4 tun se převážejí přes vodní dílo na speciálních vlecích tažených traktorem.

Jádrem skanzenu jsou historické stavby zachované na původním místě - hrázděný Haslerův (památkově chráněný) dům z konce 18.st (příslušenstvím domu mladší stodola z režného zdiva) a kovárna z roku 1893. Součástí je expozice života na vesnici, řemeslnické a zemědělské náčiní, dále ukázky tradičních zvyků a řemesel - vaření v černé kuchyni a pečení chleba, kovářské práce, dále běžné činnosti spojené s životem na vesnici, i méně známá řemesla např. rodinná více než 100let stará tradice výroby a oprav žesťových nástrojů. Pro zájemce je možno zpřístupnit i části dalších zajímavých objektů v obci - aktuálně objekty sloužící k bydlení a to vesnická usedlost s krovem a částmi patra z poloviny 17.století - dle dendrochronologie krovu 1656/57, polopatrové stavení s původním krovem a stavebními detaily z druhé poloviny 18.stol. Sdružení Lidové stavby provozuje skanzen v obci Pertoltice u Frýdlantu. Skanzen je přístupný duben až říjen, Pá – Ne, 9.00 – 16.00, prohlídku raději zajistit předem emailem, popř. na telefonu 737056464, 723464461.

Historie hradu V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná roku 1224, za jeho zakladatele je považován Bedřich z Hazlova. Jeho rodu náležel až do 15. století. V roce 1576 získává hrad Václav Volf z Kocova, později Dětřichovci, na krátkou dobu Nosticové a po nich Moserové. Ti zde upltňovali svůj vliv až do 19. století, hrad rozšířili a prakticky přestavěli na zámek. Posledními majiteli Hazlova byli Hemfeldové, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Poté zůstal nevyužívaný a začal chátrat. V 60. letech byla zbořena velká část jižní strany hradu a v následujícím desetiletí byl vydán demoliční výměr. Ten však zatím nebyl nikdy naplněn a byl ponechán k dalšímu svévolnému rozpadu. Po revoluci se podařilo alespoň zachránit barokní kostel Povýšení sv. Kříže s románskou věží a velmi malá část některých budov. Ostatní části dnes již spíše zámku se nadále rozpadají. Dispozice hradu Areál tvoří směs různých budov z nichž vystupuje románská věž kostela uprostřed dispozice. Za ním stával dnes již téměř zaniklý gotický palác ze 14. století. Středověkého původu je i část jižního a východního křídla. Lépe se dochovala přední část hradu, což bylo pravděpodobně původně předhradí. Tipy na výlet Nedaleko Hazlova najdete tzv. Goethovu skalku. Za návštěvu jistě stojí hrad Ostroh, hrad Libá nebo hrad Vildštejn. Nedaleko Františkových Lázní najdete sopku Komorní hůrka. V témže městě najdete také rozhlednu Zámeček a rozhlednu Salinburg. Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.