Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 … 184 185 186 Další Poslední
Havránka
Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 4.2 ha a rozkládá se na katastru Troja. V různorodém geologickém podkladu se vyskytují říční písky, břidlice, štěrkopísky a spraše na kterých vegetují teplomilné křoviny. Pískomilná flóra je zde zastoupena pavincem horským, mateřídouškou úzkolistou, či smělkem sivým.
Celý článekHells bells
Tento klub, blízko stanice metra Anděl, je zaměřen na rockovou tvorbu.
Celý článekHelmovský jez
Jez v těchto místech, jen o něco níže proti proudu Vltavy, byl již ve středověku. Vedl přes tři ramena Vltavy a byl dlouhý 550 m. Odstraněn byl až v letech 1907 – 1912. Ještě o něco níže byly další dva jezy. Nazývaly se Novomlýnský a Dolnoloděcký. Helmovský jez byl vybudován mezi nábřežím kpt. Jaroše a ostrovem Štvanice a jako součást zdymadla Štvanice. Je z betonu, který je obložen kamennými kvádry. Měří na délku 288,5 m a má spád 4,4 m. Vytváří zdrž s plochou 44,25 ha a objemem 1 674 781,5 m3. V severní částí jezu, při nábřeží kpt. Jaroše, je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od jména majitele bývalých křížovnických mlýnů, které byly postaveny při pravém břehu Vltavy již v roce 1398.
Celý článekHerkules
Socha Herkula je umístěna v nice mezi arkádami severního křídla Černínského paláce. Nad vstupem ze zahrady. Je dílem J. Platzera z roku 1746.
Celý článekHerrmannová Gabriela
Herrmannová Gabriela, setra spisovatele Franze Kafky. Usmrcena německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na Novém židovském hřbitově na Olšanech, na rodinném hrobě. Hrob je také uctíván jako místo posledního odpočinku spisovatele Franze Kafky, kterého také usmrtili němečtí okupanti.
Celý článekHistorické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci - UN
Na seznamu památek, kterým se dostalo prestižní ocenění v podobě zápisu na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, nemůže chybět Kutná Hora. Historie Kutné Hory Historie středočeského městečka Kutné Hory je nerozlučně spjata s těžbou a zpracováním stříbra. Původně hornická osada ležící nad říčkou Vrchlicí se ve 2. polovině 13. století rychle přeměnila na královské horní město, kde se začaly razit pražské groše. Svou pozici druhého nejvýznamnějšího města po Praze si podrželo do konce 16. století. Kouzlo, a půvab hornického městečka spočívá zejména v tom, že díky svému bohatství, které přetrvávalo několik století je zde k vidění řada historických budov různých stavebních slohů, které tvoří vysoce působivý kompaktní celek s mimořádnou panoramatickou působivostí. Ze všech ulic, domů i kostelů tu na návštěvníky doslova dýchá dlouhá historie města, plná významných dějinných událostí. Historické jádro Kutné Hory a chrám svaté Barbory Na seznamu UNESCO je zapsáno historické jádro Kutné Hory s pozdně gotickým chrámem svaté Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Centrum Kutné Hory nabízí jedinečně dochovanou středověkou urbanistickou strukturu s řadou gotických, renesančních a barokních domů. K dalším významným památkám patří také Vlašský dvůr, který býval mincovnou, pozdně gotický měšťanský Kamenný dům, gotický kostel sv. Jakuba, Jezuitská kolej nebo klášter řádu sv. Voršily. Dominantou města je pozdně gotický katedrální chrám sv. Barbory. Byl založen již roku 1388 a prvním stavitelem chrámu byl Jan Parléř, syn stavitele chrámu sv. Víta v Praze Petra Parléře. Za husitských válek byla stavba přerušena, a to až do roku 1482, kdy se stavby ujal další slavný stavitel Matěj Rejsek. Když poklesla těžba stříbra byl v roce 1558 chrám uzavřen provizorní zdí. Roku 1626 byl chrám předán do správy jezuitům a částečně přestavěn v barokním slohu. Poté zůstal více než 300 let nedokončen. Až v období let 1884 – 1905 byl chrám dostavěn do podoby, ve které ho můžou návštěvníci vidět dnes. Chrám byl zasvěcen patronce horníků, sv. Barboře, a jeho interiér byl vyzdoben několika pozoruhodnými freskami s báňskou tematikou. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci Ten byl založen kolem roku 995 a je nejstarším cisterciáckým klášterem v Čechách. Bohatství Kutné Hory umožnilo, aby byl v letech 1280 až 1320 na místě klášterního kostela postaven monumentální pětilodní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Poté měl kostel podobnou historii jako chrám sv. Barbory a také v 17. století prošel barokní přestavbou. V rekonstrukci dále pokračoval významný barokní umělec Jan Blažej Santini. Kostel má převážně barokní výzdobu, za zmínku stojí zejména obrazy od Petra Brandla nebo M. L. Willmanna. Pro návštěvníky Kutné Hory, která je vzdálena od Prahy jen 60 km směrem na východ, je také připravena Stříbrná naučná stezka, navštívit lze také České muzeum stříbra.
Celý článekHistorické jádro Prahy - UNESCO
Praha slaví první prosincový víkend 20 let na seznamu UNESCO. Více informací hledejte zde! Historická Praha je zcela nesrovnatelná se všemi památkovými městy v České republice i v celé střední Evropě. Její architektura dosud zobrazuje 1100 let vývoje města. Panoramatické hodnoty města jsou v harmonickém souladu s jejím vnitřním urbanistickým i architektonickým obsahem, charakterizovaným jak kvantitou památek, tak i jejich vynikající kvalitou. Celý 1100 let trvající vývoj historického jádra Prahy je dokumentován architektonickými projevy všech slohových období. V gotice, renesanci, baroku a v době před a po první světové válce vystoupila pražská architektura k vrcholům evropského vývoje. Jedinečný je středověký urbanistický koncept Nového Města pražského. Historické jádro Prahy o rozloze 866 hektarů bylo roku 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Je plné pozlacených věží a kopulí kostelů a chrámů, a snad i proto se mu říká „Matička Praha“ nebo „Stověžatá Praha“. Historické jádro zahrnuje unikátní urbanistický celek Pražského hradu a Hradčan, Malé Strany včetně Karlova mostu, Starého Města s Josefovem (dochovaná část bývalého Židovského Města), Nového Města, Vyšehradu i jejich jednotlivé památky. Rozsáhle založené Nové Město v návaznosti na pozdější přestavby v nových stavebních slozích svědčí o umělecko-společenském a kulturním vlivu Prahy od středověku do současnosti. Praha - učebnice architektury Procházka centrem Prahy je zároveň procházkou po historii všech stavebních slohů. Panoramatu Prahy dominuje Pražský hrad, po celá staletí sídelní místo českých panovníků, s gotickou katedrálou sv. Víta. Pražský hrad je nejkrásnějším hradním komplexem v České republice, při jeho prohlídce je k vidění Královský palác s Vladislavským sálem, nachází se zde i románská bazilika sv. Jiří z roku 921, Císařská konírna, Daliborka nebo romantická Zlatá ulička, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, letohrádek královny Anny a Starý královský palác. Světoznámým je rovněž Karlův most, který je nejstarším mostem v Praze, jehož 16 oblouků se klene přes páteř města řeku Vltavu. V podhradí je malebná Malá strana, s křivolakými uličkami, zákoutími, kostely a paláci. V současnosti je sídlem mnoha vládních institucí (senát, poslanecká sněmovna, ministerstva). Karlův most ukončují na obou březích Vltavy věže – na východě je to Staroměstská mostecká věž a na západě Malostranská mostecká věž. Po celém Karlově mostě je rozmístěno 30 soch a sousoší – např. socha Bruncvíka, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily s malým Václavem nebo sv. Vojtěcha. Tvůrci soch jsou světoznámí barokní sochaři, jako Matyáš Braun, Josef Max nebo Matěj Václav Jäckel. Nedaleko Karlova mostu se nachází Staré město v jehož středu je Staroměstské náměstí, jehož dominantou je Staroměstská radnice s orlojem, kde se každou celou hodinu objevuje postupně ve dvou okénkách 12 apoštolů. Židovská tradice, která je tak niterně propojena s Prahou je k vidění v Židovském městě, jehož vznik se datuje do 13. století a odráží historii pražských Židů. V Židovském městě naleznete mj. 8 synagog, židovské muzeum a dva židovské hřbitovy. Na Vyšehradě, původním sídle panovníka, je k vidění románskou rotunda sv. Martina z 2. pol. 11. století nebo slavný hřbitov Slavín, vedle kterého je kostel sv. Petra a Pavla, který byl postaven podle stejnojmenného římského kostela. Praha je také městem zeleně. Například na svazích pod Pražským hradem je dodnes patrná snaha barokního stavitelství velkoryse spojovat budování paláců se zřizováním zahrad plných pavilonů, besídek a altánů. Vedle toho se v hlavním městě nachází mnoho parků a zahrad: v samotném centru Prahy jsou to například Petřínské sady mezi Malou Stranou a Strahovem, Františkánská zahrada u chrámu Panny Marie Sněžné, Rigerovy či Havlíčkovy sady na Vinohradech. Hlavní město České republiky, ležící na řece Vltavě, má právem pověst jednoho z nejkrásnějších evropských měst a možná i na světě vůbec.
Celý článekHistorické mosty u Staré Hlíny
Mezi obcemi Stará Hlína a Nová Hlína se nacházejí dva historické mosty po kterých původně vedla komunikace spojující Jindřichův Hradec a České Budějovice přes Třeboň. Oba inundační mosty byly postaveny z podnětu Schwarzenberků a jako projektant je uváděn Joseph Rosenauer. První menší pětiobloukový z kamenných kvádrů pochází z roku 1781. Most se klene přes rybník Vítek. V roce 2002 jej těžce poškodila povodeň a část se dokonce zřítila. Posléze byl obnoven a to dokonce za použití původního materiálu. O něco blíže k obci Stará Hlína se pak klene přes Lužnici delší a to dvanáctiobloukový most , který je mladší z roku 1799. Mosty byly v provozu ještě v 80. letech 20. století. Dnes je na prvním kratším mostě zákaz vjezdu, druhý delší slouží již jen jako účelová příjezdová komunikace k oblasti Hvížďalka s váhovým omezením.
Celý článekHistorie Karlova mostu
Historie Karlova mostu je spojena s místem pradávného brodu přes řeku Vltavu, jehož minulost sahá nejen k samým počátkům města Prahy, ale až do pravěkých dob. V těchto místech se křižovaly obchodní cesty do Saska, Slezska, Rakouska i na Moravu. Přes tato místa se dopravovala na jih sůl a jantar, tady přecházeli řeku lidé mířící do Říma. Na začátku temného středověku zde byly jen svázané klády, tzv. prahy po kterých se přecházelo. V roce 932 je v místech dnešního Karlova mostu doložen již most, prozatím dřevěný. Když byl roku 1157 stržen během povodní nechal král Vladislav II. vystavět první pražský kamenný most, který byl dokončen v roce 1172. Zásluha o jeho vybudování byla připisována Vladislavově vzdělané manželce Juditě. Proto byl pojmenován Juditin. Na svou dobu to byl most unikátní, jeho četné románské stavební prvky se dochovaly dodnes. Zachovaly se pilíře mostu i zbytky oblouků. Dochoval se i románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže. Celá konstrukce byla dlouhá asi 514 metrů a široká 6,8 metrů. Měl 23 mostních pilířů a dokonce více oblouků než samotný Karlův most a to 22. Juditin most měl tedy klást povodňovým vodám větší odpor než pozdější stavba Karlova mostu. Přesto se mu povodeň z roku 1342 stala osudným a naplavený led a dřevo most strhly. Zničení mostu bylo chápáno jako národní pohroma. Pro přechod Vltavy se užíval prozatímní dřevěný most. Roku 1346 nastoupil na český trůn král a císař Karel IV. Vzdělaný panovník chtěl učinit z Prahy velkorysou stavební činností jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Jednou ze staveb měl být i nový kamenný most přes Vltavu.Základní kámen k mostu nechal Karel IV. položit 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut. Datum a čas nebyly vybrány náhodu. Lidé v té době byli velmi pověrčivý a v ten den byla příznivá konstelace hvězd. Konjunkce Slunce se Saturnem byla podle astrologů pro takový počin nejvhodnější a nejšťastnější okamžik roku. Podle jiného výkladu šlo o to, že datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět - 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas). Most to měl být mnohem vyšší a nádhernější. Jeho vybudováním pověřil Karel IV. stavitele katedrály Sv. Víta na Pražském hradě Petra Parléře. Ten pocházel ze Švábského Gmündu, v době zahájení stavby mu bylo 27 let. Konce stavby se ovšem, stejně jako Karel IV., nedožil. Zemřel v roce 1399 a most byl dokončen roku 1402. Ale již v roce 1378 kráčel přes ne zcela hotovou stavbu pohřební průvod, provázející Karla IV. na poslední cestě do Pražské katedrály. Most byl sevřen do vstupních bran s věžemi, z nichž Staroměstská mostecká věž je rovněž dílem Petra Parléře, zatímco Malostranské mostecké věže pocházejí každá z jiného období. Bylo tak dovršeno unikátní architektonické dílo, které si i po staletích zaslouží obdiv.Velkoryse pojatý most se ihned stal centrem pražského života. Obchodovalo se na něm, soudilo, stal se inspirací pro mnoho umělců a zažil i horší časy. Nejtěžší chvíle zažil ovšem při několika ničivých povodní, které ohrožovaly samotnou existenci mostu. Tehdy naplavené dřevo a led narážely do mostních pilířů a most byl i několikrát zle pobořen. Most byl v ohrožení i v průběhu samotné stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila větší část Starého Města, bylo zbořeno 5 pilířů mostu. Most byl poté opravován až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně ohrožovaly most v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a zejména roku 1890. Také války a domácí rozbroje opakovaně útočily na zdivo mostu a jeho věže a to hned v roce 1419 při prvním vzplanutí husitských válek. Bojovalo se tady také při prvním odboji proti Habsburkům v roce 1547 a pak roku 1611 za vpádu pasovských vojsk do Prahy. Smutnou ozdobu obstarala mostu porážka stavů na Bílé hoře. Od staroměstských poprav visely na Staroměstské mostecké věži hlavy dvanácti popravených českých pánů, vůdců stavovského povstání. Na samém konci třicetileté války se dokonce most na tři měsíce proměnil v bojiště, když Pražané bránili Švédům v přechodu na Staré Město.Neopakovatelný ráz dala mostu barokní sochařská výzdoba z počátku 18.století, kdy byl most osazen 30 sochami. V roce 1723 byl most osvětlen olejovými lucernami. Konec mostu stojí nad ostrovem Kampa, kam je možno přímo z mostu sejít po schodišti umístěném na levé straně. To bylo postaveno v roce 1844 Josefem Krannerem v novogotickém slohu.
Celý článekHladová zeď
Hladová zeď, které se také říkávalo Zubatá nebo Chlebová, je hradba na pražském Petříně, kterou budoval v letech 1360 - 1362 český král Karel IV. Dle lidové tradice se považuje za důvod jejího vybudování skutečnost, aby na její stavbě našla obživu část nezaměstnané městské chudiny, která v té době byla postihnuta velkým hladomorem. To že hladoví a nezaměstnaní na její stavbě pracovali je jistě pravda, ale hlavní důvod její stavby byl mnohem prozaičtější. Šlo o strategické zlepšení obrany schopnosti Prahy proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a osmi předsunutými věžemi, tzv. bastiony. Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. V roce 1624 byla zeď opravena, a v polovině 18. století z příkazu císařovny Marie Terezie dále opevněna. Poté přišly na řadu různé stavební úpravy, probourávání průchodů a jejich opětovné zazdívání. Jeden z bastionů je dnes základem hlavní kopule Štefánkovy hvězdárny.
Celý článekHláska - Opava
Městská věž, nazývaná také Hodinářská věž nebo Hláska. Čtyřboká věž s třípatrovou bání je situována v ose západního křídla budovy. Původní dřevěná věž byla smetena vichřicí. Novou věž postavil v letech 1614-1618 opavský stavitel Kryštof Prochhuber. V letech 1763-1805 se v jejím prvním patře hrávalo divadlo. Jinak byly z věže hlášeny požáry, zahájovány trhy i slavnostní schromáždění. Hláska bývala dříve obchodním centrem města. Pod ní byla řada obchodních komor, které sloužily k uskladnění prováženého zboží a jeho prodeji. Byla zde městská váha, od roku 1582 pekařské lávky. V prvním patře zasedal soud a městská rada. V letech 1803-1888 prošel objekt přestavbou a po jejím skončení sem bylo přemístěno městské muzeum a archiv. V současné době je budova využívána magistrátem města Opavy.
Celý článekHláska - Roudnice nad Labem
Hláska - Roudnice nad Labem.
Celý článekHlávkův most
Hlávkův most přes Vltavu a ostrov Štvanici spojuje Holešovice s Karlínem. Je určen pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Důvod stavby Hlávkova mostu Potřeba mostu vyšla z postavení Ústředních jatek v Holešovicích v letech 1890-1895, jeho stavba souvisela rovněž se současnými plány regulace toku řeky Vltavy v těchto místech, včetně rozhodnutí o postavení elektrárny na ostrově Štvanice. Pro složitost příprav a projednávání návrhů byl tak v roce 1900 postaven alespoň provizorní most dřevěný. Součástí tohoto provizoria byly i dva betonové obklouky, později odstraněné při stavbě mostu. Teprve v letech 1910-1912 bylo provizorium nahrazeno definitivním mostem. Na průběhu jeho projektování a budování se projevil spor koncepcí mostu se železnou konstrukcí a mostem betonovým. Starší část mostu mezi Štvanicí a Novým Městem je ještě železné obloukové konstrukce postavena v letech 1908-1910 a je zároveň posledním železným mostem v Praze. Druhá část mezi Štvanicí a Holešovicemi je již betonová postavená v letech 1910-1911 podle plánů ing. Františka Mencla a arch. Pavla Janáka. Byl první velkou betonovou stavbou. Kamenný obklad je použit pouze na spodních částech pilířů, ostatní části včetně výzdoby jsou z betonu či umělého kamene. Pro shrnutí. Původní most tedy byl postaven ve dvou etapách. V první, v letech 1908 – 1910, to byl železný most z Karlína na Štvanici. Ve druhé, v letech 1910 – 1912, to byl k tomuto mostu napojen betonový most z Holešovic na štvanici. Významná rekonstrukce Hlávkova mostu V letech 1958 – 1962 by most rekonstruován. Jižní, kovová část mostu, byla odstraněna a nahrazena mostem železobetonovým. Vozovka celého mostu byla rozšířena na 28 m. Plavby po Vltavě Hlávkův most je posledním mostem, ke kterému se v Praze dostanete na vyhlídkových plavbách lodí. Lodě se zde obrací a plují zpět do přístaviště k Čechovu mostu. Dále plují jen lodě Pražské paroplavební společnosti do zoo. Výzdoba Hlávkova mostu Most je vyzdoben reliéfy B.Kafky a L.Kofránka, medailony od J.Mařatky a O.Gutfreunda a na severním úpatí sochami Práce a Humanita od J.Štursy. Spojuje s oběma břehy také ostrov Štvanici. Název most nese po staviteli Josefu Hlávkovi.
Celý článekHlavní nádraží
Hlavní nádraží je nejvýznamnějším pražským nádražím pro osobní vnitrostátní a mezinárodní dopravu. Svůj provoz zahájilo v roce 1871. První nádražní budova byla postavena v letech 1869 – 1871. Ta však záhy přestala rozvíjející se dopravě vyhovovat a proto byla v letech 1901 – 1909 postavena budova nová. Architektem stavby byl J.Fanta. Nechal se inspirovat pařížským Severním nádražím. Tato budova díky svému provedení a výzdobě patří mezi skvosty české architektury. V letech 1972 – 1977 byl areál, v souvislosti se stavbou metra „C“, rozšířen o odbavovací halu s rozsáhlým zázemím. Nádraží neslo v letech 1919 – 1940 pojmenování po císaři Františku Josefovi. V letech 1946 – 1948 bylo pojmenováno pro prezidentovi Wilsonovi. S jižní částí Prahy je nádraží propojeno tunelem pod Vinohrady.Předchůdcem dnešní podoby Hlavního nádraží byla nově postavená novorenesanční budova architektů Barvitiuse a Ullmanna na místě novoměstských hradeb. Při výkopových pracích se nacházelo velké množství zvířecích i lidských kostí, upomínka na dny kdy byly hradby obléhány cizím vojskem. Na místě hradeb před budovou byl pak vybudován park a kvalitní zemina pro výsadbu byla získávána z výkopů základů při stavbě Rudolfina. První vlak sem přijel z Vídně 14.12.1871 a přivezl 9 cestujících. Provoz nádraží rok od roku vzrůstal a tak brzo přestalo kapacitně vyhovovat. Proto bylo nádraží v letech 1901-09 komplexně přestavěno, včetně nové budovy. Vyrostl tu tak dnešní objekt v tehdy módním slohu, secesi, podle návrhu arch. Josefa Fanty. Středem celé stavby byla kupolovitá odjezdová dvorana opatřená vysokým tympanonem, vklíněná mezi dvě věže, po stranách pak dvě patrová boční křídla s provozními prostorami, zakončenými vyššími věžovitými budovami. Celková délka objektu byla 214 m, šířka 28 m. Železnou nýtovanou konstrukci dvorany nádraží tvořilo 21 dvojitých oblouků o rozpětí 33 m. Uvádí se že bylo spotřebováno 2.000 tun železa, 1.200.000 nýtů a 18.000 m2 zinkovaného plechu. Nástupiště u přijímací budovy a další dvě ostrovní nástupiště byla překlenuta impozantním loubím o délce 235 m, šířce 76 m a výšce 18 m. Stavba probíhala ze plného provozu. V letech 1972-77 byla Fantova historická budova doplněna moderní odbavovací halou, napojenou na stanici metra. Obestavěný prostor činí 155.000 m3 při zástavné ploše 28.000 m2. Při této výstavbě byla bohužel zničena velká část Vrchlického sadů, kde bývaly rybníčky, umělé romantické skalky. Stály tu dvě kavárny, v létě tady třikrát v týdnu hrávaly vojenské kapely, pod stromy byly lavičky z mramoru, kde mohli cestující trávit hezké chvíle při čekání na vlak. Ale tak už to bohužel bývá, něco za něco.
Celý článek
Hlavní vstupní portál do Klementina
Hlavní vstupní portál do Klementina je umístěn vedle kostela sv.Salvátora a pochází ze 17.století. Má segmentový štít a je původní, včetně vrat a mříže nadsvětlíku, plocha nad vchodem byla nově upravena roku 1783 v souvislosti se zřízením Generálního semináře Josefem II. Desku zhotovil I.Palliardi v roce 1783.
Celý článekHlinsko
Osada v těchto místech je připomínána již v 11. století. Vznikla na cestě z Čech na Moravu, na řece Chrudimce v Železných horách. Poblíž rozhraní se Žďárskými vrchy. Podle pověsti ji založili hrnčíři, odtud také název. Za vlády krále Václava IV. bylo povýšeno na městečko. V době husitských válek bylo po jistou dobu spravováno husitským hejtmanem. V roce 1547 bylo zkonfiskováno a byla zde zřízena královská pomezní celnice. V roce 1834 bylo opět povýšeno na město. Až do konce 19. století bylo hlavní obživou obyvatel Hlinska hrnčířství a tkalcovství. Na přelomu 19. a 20. století zde vzniká průmysl.
Celý článekHloubětín
Hloubětín je poprvé zmiňován v roce 1207, kdy náležel řádu německých křižovníků. Od roku 1335 patřil křižovníkům s červenou hvězdou a, i když byl v dobách husitských a v letech 1618-20 na čas křižovníkům zabaven, byl jim opět navrácen. V roce 1900 byl Hloubětín (Hloupětín) s 1875 obyvateli, se zámkem, výrobou umělých hnojiv, laku a fermeže, a s pískovnami vsí karlínského okresu. V r.1922, kdy byl připojen k Praze jako součást Prahy IX, měl cca 3300 obyvatel. V r.1949 bylo k.ú. Hloubětín začleněno do správního obvodu Praha 9 (s Prosekem, Hrdlořezy, Vysočany a s částí Libně). V roce 1960 zůstal Hloubětín v obvodu Praha 9 a v roce 1990 se stal součástí městské části Praha 9. V roce 1994 se část k.ú. Hloubětín stala součástí nové městské části Praha 14.
Celý článekHlubočepy
První dochované zmínky jsou z roku 1257, kdy byly Hlubočepy v majetku církve. Název je zřejmě odvozen od „čerpání do hloubky“. Na výšině „Dívčí hrady“ byly při archeologických průzkumech nalezeny pozůstatky pravěkého osídlení. K rozvoji Hlubočep výrazně přispělo vybudování Pražskoduchcovské a Buštěhradské dráhy. Viadukt pro její provoz byl vybudován v roce 1872. Byla zde také vápenka a sklárna. Praze byly Hlubočepy připojeny v roce 1922. I v současnosti zůstává větší část Hlubočeb klidný a tichým místem Prahy.
Celý článekHodinová věž Klementina
Hodinová věž Klementina je součástí příčného křídla, které stavěl C. Lurago kolem roku 1668. Samotná věž stojí v severovýchodním nádvoří a člení je rustikovaná nároží, jednoduché římsy jsou zakončeny cibulovou bání.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 … 184 185 186 Další Poslední
