Rozhledna Střekovská vyhlídka se nachází v lesoparku Malé sedlo v místní části Střekov. Jde o osm metrů vysokou válcovou věž za kamene stojící na vrchu Sedlo (284 m.n.m.) s obestavěným dřevěným schodištěm. Stavba byla dokončena na jaře roku 2010. Je z ní výhled na centrum města, Větruši, České Středohoří a při dobrém počasí i na vzdálené Krušné Hory.

Koněpruské jeskyně jsou součástí CHKO Český kras a leží v turisticky velmi atraktivní oblasti mezi hrady Karlštejn a Křivoklát. Jsou vzdáleny 5 km jižně od města Berouna a snadná dostupnost je i z Prahy. Koněpruské jeskyně jsou nejdelší jeskynní systém v Čechách. Vznikly v devonských vápencích starých až 400 miliónů let. Jsou vyvinuty ve třech výškových úrovních s výškovým rozdílem mezi jednotlivými patry asi 70 m. Jejich celková délka přesahuje 2 km, zpřístupněná trasa je dlouhá cca 590 m a její prohlídka trvá 1 hodinu. Rozlohou nejmenší je horní patro a nejrozsáhlejší je patro střední. Spodní nepřístupné patro leží v hloubce asi 70 m pod povrchem a má charakter chodbovitého systému. Koněpruské jeskyně jsou přístupné veřejnosti od roku 1959, prohlídková trasa vede jeskynními chodbami přes několik dómů s krápníkovou výzdobou a končí ve svrchním patře jeskyní, kde byla v letech 1460 - 1470 v činnosti penězokazecká dílna, v níž se vyráběly falešné husitské haléře. V systému Koněpruských jeskyní bylo nalezeno velké množství zvířecích kostí z doby před 600 000 – 13 000 lety a také lidské kosti patřící druhu Homo sapiens staré asi 13 000 let. Zvláštností tohoto jeskynního systému jsou takzvané koněpruské chalcedonové růžice, které obsahují opál. Pozornosti turistů by nemělo uniknout ani nejbližší okolí jeskyní. Samotné návrší Zlatého koně nad jeskyněmi nabízí široký rozhled po západní části Českého krasu. V těsné blízkosti Koněpruských jeskyní se nacházejí i staré opuštěné vápencové lomy, ve kterých se hojně vyskytují zkameněliny prvohorních živočichů.

Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází v jihozápadní části náměstí Augustina Němejce v Nepomuku. Přístupný veřejnosti je příležitostně. Kostel byl vystavěn na místě, kde dle legendy stával světcův rodný dům. Nejprve se zde nacházel dřevěný kostelík z poloviny 17. století, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Po kanonizaci sv. Jana Nepomuckého (r. 1729) se začalo uvažovat o jeho přestavbě. Nakonec byl roku 1734 dosavadní kostel zbořen a místo něj vystavěn nový, pravděpodobně dle plánů K. I. Dienzenhofera. Stavbu tehdy financoval Adolf hr. z Martinic. Kostel sv. Jana Nepomuckého je tzv. neorientovaná stavba – kněžiště směřuje k severu. Na jižní straně nalezneme dvouvěžové průčelí se sochami sv. Jana Křtitele, sv. Františka a Dominika. Uvnitř se nachází hlavní oltář z poloviny 19. století, zhotovený v neorenesančním stylu.   A. Š.