Zříceniny hradu Hartenštejna korunují výrazné osamělé návrší u Bochova na Karlovarsku.    Historie hradu Hrad vznikl někdy kolem poloviny 15. století, první zmínka o hradu je z roku z roku 1473. Z této listiny vyplývá, že majiteli (a tedy velmi pravděpodobně i zakladateli) byli páni z Plavna. Jeho stavba nebyla od počátku koncipována jako rezidenční objekt, ale jen a pouze jako mocenský opěrný bod rodu. Tomu také odpovídá jeho vzhled a místo, které bylo vybráno pro jeho stavbu. Výrazný homolovitý kopec totiž umožnil ideální přístupové cesty k hradu, která spirálovitě ovíjela návrší, takže z hradu mohla být v celé své délce účinně kontrolována. Při jeho stavbě byly využity všechny tehdejší vojenské novinky. Polookrouhlé dělové bašty a klíčové střílny poskytovaly při tehdejší úrovni vojenství dobré podmínky k obraně. Praxe však tuto skutečnost neověřila, protože hrad nebyl nikdy dobýván. Po roce 1554 přestal být obýván a v roce 1573 je označován již jako pustý. Po tomto roce byl ještě úsporně upraven dalším majitelem Adamem Štensdorfem ze Štensdorfu, avšak i on sídlil na blízkém Bochově. V roce 1609 byl připojen k Andělské Hoře a tím zcela nadobro zpustl. V prvé polovině 20. století byl hrad částečně vykopán a jeho jedna z věží byla nepříliš šťastně dostavěna. Dnes již tyto dřevěné části neexistují.    Dispozice hradu Vlastní jednodílný hrad nedosahoval velkých rozměrů. Měl čtyřúhelný, v podstatě téměř čtvercový obrys. Severní, jižní a východní stranu zajišťovaly protáhlé polookrouhlé bateriové věže umístěné uprostřed hradby. Zbývající západní stranu zaujala rozsáhlá víceboká část dispozice poblíž brány, která byla zajišťovaná drobnou polookrouhlou baštou. V nároží v sousedství jižní bateriové věže stála nepříliš rozsáhlá podsklepená budova. Vodu pro hrad zajišťovala dosud zachovaná studna při vstupu do východní věže. Hartenštejn je mimořádně kvalitní a doposud nedoceněnou ukázkou vyspělé dělostřelecké fortifikace z druhé poloviny 15. století. Svým řešením připomíná např. Bílou věž Pražského hradu, vystavěnou později Benediktem Rejtem. Z hradu zbyly zbytky věží, příkopy s valem, sklepy a zbytky dalších staveb. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete zámek Stružná nebo kostel Nejsvětější Trojice. U Karlových Varů najdete zámek Dalovice. Podívat se také můžete na viklan u Javorné. Ubytování najdete v Karlových Varech.

Hrad v Budyni nad Ohří je původně gotický královský hrad, později částečně přestavěn na renesanční zámek. Osada na tomto místě stála již ve 12. století a při ní se nacházel pravděpodobně knížecí dvorec a opevněná tvrz, které byly chráněny řekou Ohří. Gotický vodní hrad Raně gotický hrad je doložen poprvé ve 13. století. Byl to vodní hrad, který byl součástí městského opevnění. Za Jana Lucemburského byl královským majetkem, který byl dáván ale často do zástavy. Roku 1336 jej na 300 let získali Zajícové z Házmburka. Ve 14. a 15. stol. byl hrad bezpochyby přestavěn a bylo zejména zdokonaleno opevnění. To se osvědčilo zejména za husitských válek a za vlády Jiřího z Poděbrad. Zajícové byli totiž nepřáteli husitů a odpůrci Jiřího z Poděbrad, a proto musel hrad v Budyni nad Ohří, který byl opěrným bodem katolické strany, čelit jejich útokům a obléhání. Rozkvět hradu Největšího rozkvětu dosáhla Budyně za Jana Zbyňka Zajíce, který dal roku 1585 hrad přestavět na renesanční zámek a vyzdobit sgrafity. Vznikl tak honosný a přepychově vybavený zámek se zahradou. Jan Zbyněk se stavbou však natolik zadlužil, že musel Budyni prodat svému věřiteli Adamovi ze Šternberka. Stalo se tak roku 1614. Za třicetileté a sedmileté války zámek zpustl a sloužil už jen jako sídlo hejtmana a úředníků. Ve vlastnictví se ještě vystřídali Ditrichštejnové a Herbersteinové. Za Ditrichštejnů se chystala barokní přestavba, ale kvůli požáru roku 1759 a následným útrapám za sedmileté války, k ní již nedošlo. Zbývající části zámku zachránila až rekonstrukce v letech 1906 – 1911, která byla provedena za Herbersteinů, kterým Budyně patřila v letech 1858 – 1945. Alchymie na hradě Z původní čtyřkřídlé dispozice se tak zachovala alespoň dvě křídla, západní, pozdně gotické s arkýři a severní s hranolovou věží. Dochovaly se pozdně gotické a renesanční interiéry a prostory s mučícími nástroji místního kata, včetně ceníku jednotlivých úkonů. Dále si lze prohlédnout nástěnné malby ze 16. století ve Zlatém sále. K vidění jsou i dochované prvky stavby jako vstupní brána s klenbou, spodek hranolové věže, hradby s polokruhovými baštami. Hradní expozici dominuje nově obnovená alchymistická dílna z počátku 17. století, kde proběhla spousta pokusů o výrobu zlata. Tipy na výlet V prostorách zámku najdete také Jandovo městské muzeum. Navštívit můžete krásně zrenovovanou tvrz Bozany, podívat se na ženský premonstrátský klášter v Doksanech nebo na Lázně Mšené. Za návštěvu stojí i zřícenina hradu Házmburk nebo zřícenina větrného mlýnu Windsor. Ubytovat se můžete přímo v Lovosicích.

Naše muzeum je zaměřené na tradiční krkonošské řemeslo - tkalcovství. Uvidíte zde a vyzkoušíte si lámání, potírání, vochlování, předení i tkaní a poznáte jak dlouhá cesta vedla od lnu k hotovému plátnu. Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna Na okraji Trutnova se ponoříte do časů našich předků. Sami si můžete na vystavených exponátech zpracovat len, připravit přízi, utkat látku jako za časů, kdy v krkonošských chalupách přadleny a tkalci vyráběli vyhlášené lněné plátno. Z řemeslné dílny si odnesete vlastnoručně vyrobený suvenýr, případně utkáte kobereček, tašku, polštář.. nebo si namalujete keramický hrnek.     Prohlídka po objednání ( telefon, email) - telefon: 736 27 50 25     

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb České republiky. Svým pojetím víceúčelového domu pro umění byla v době svého vzniku, před 120 lety, unikátem evropského významu. O nadčasovosti budovy a jejího dispozičního řešení svědčí, že je i dnes nejvýznamnějším centrem kulturního dění v Praze. Prostory Rudolfina jsou využívány pro koncerty orchestrální i komorní vážné hudby, je zde domácí scéna České filharmonie, své koncerty zde pořádá celá řada předních domácích i světových souborů a sólistů. Sály jsou využívány pro recepce, výstavy, konference, inaugurace a jiné slavnostní příležitosti. Vznik Rudolfina Za svůj vznik vděčí finančnímu domu České spořitelny, která se v 19. století nazývala Böhmische Sparkasse. Tento nejstarší peněžní ústav v Praze tak chtěl oslavit 50. výročí svého založení. Nákladem 2 milionů zlatých byla postavena velkolepá budova hodná české kulturní tradice, která v sobě spojila provoz koncertních produkcí konzervatoře, galerie a muzea. Je společným dílem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze, jejichž návrh zvítězil v soutěži, kterou roku 1874 vypsala Česká spořitelna. Pro oba architekty byla nejlepším doporučením jejich dosavadní práce. Josef Zítek stavěl Národní divadlo, Josef Schultz Národní muzeum. Stavbu provádělo pět pražských význačných stavitelů. Slavnostnímu otevření dne 7. února 1885 byl přítomen i rakouský korunní princ Rudolf, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinem. Po vzniku samostatného Československa a zejména po druhé světové válce byl uveden do života na tehdejší dobu přijatelnější název Dům umělců. V dnešní době se opět vžil krátký starý název Rudolfinum, který je uveden i na pamětních deskách budovy. Bezprostředně po otevření začala budova sloužit svému účelu a stala se centrem české kultury. V galerii měla své stálé místo Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž kolekce se později stala jedním ze základů sbírek budoucí Národní galerie. Současně s Obrazárnou zde působila i Krasoumná jednota. Česká filharmonie datuje počátek svého zdejšího působení rokem 1896. Na svém prvním koncertě pod taktovkou Antonína Dvořáka hrála III. slovanskou rapsodii a symfonii Z nového světa. Na počest této události byla pak koncertní síň pojmenována Dvořákovou síní. Byly tu pořádány další koncerty, výstavy a prostory Rudolfina využívala pro své účely také Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, Vlastenecká jednota přátel umění a Umělecko-průmyslovému muzeum. Historie Rudolfina od vyhlášení nezávislosti Československa Od svého založení fungovala budova Rudolfina pro své původní účely 33 roků. Po vzniku Československa se hledala budova pro umístění Poslanecké sněmovny a volba padla právě na Rudolfinum. V letech 1919 - 39 tak v budově sídlila Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR, pro jejíž potřeby byly provedeny stavební úpravy, které znamenaly značný zásah do podstaty stavby. Zásadních změn doznala zejména galerijní část, uchráněn nebyl ani koncertní sál z něhož byly odstraněny varhany a nahrazeny parlamentní tribunou. Rovněž byly upraveny foyer a vestibul. V severní budově bylo nutno vytvořit kanceláře, jídelny a poslanecké kluby. Za druhé světové války proběhla první rekonstrukce Rudolfina a jeho prostory začaly opět sloužit svým účelům, i když asi jinak než si jeho tvůrci přestavovali. Za okupace zde totiž působila Německá filharmonie. Po osvobození opět začalo Rudolfinum sloužit jako koncertní prostory se zázemím České filharmonie a jako výukové prostory Akademie múzických umění a konzervatoře. V r. 1946 se zde konal první ročník festivalu Pražského jara. Centrem prestižního mezinárodního festivalu Pražské jaro je Rudolfinum dodnes. Za komunismu bylo Rudolfinum sídlem tří institucí – České filharmonie, Akademie múzických umění a Konzervatoře. V letech 1990-1992 byla budova od základu rekonstruována a modernizována. Podle návrhu Karla Pragera bylo vše obnoveno do původního dispozičního stavu a vzhledu. Všechny detaily, architektonické prvky, umělecká výzdoba dnes mají původní vzhled. Ale zejména a především se Rudolfinum vedle svého názvu vrátilo i k původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely. Výzdoba Rudolfina Na atice a kolem budovy jsou opět restaurované sochy slavných hudebníků jako je např. Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart nebo Johann Sebastian Bach. Jsou zde hudební múzy, dvojice lvů a sfing na jejichž hrudi je včelka jako symbol spořivosti České spořitelny, mecenáše stavby. Interiéry budovy jsou značně rozsáhlé, v Rudolfinu je na 80 místností, které zabírají osm tisíc čtverečních metrů plochy. Objekt má obdélníkový půdorys, který je výrazně rozdělen do dvou částí, jižního křídla a severní části s několika sály. Dominantou jižní části Rudolfina je Dvořákova síň se skvělou akustikou, ve které se skoro každodenně konají koncerty. je v ní 1023 míst k sezení z toho je 417 křesel na balkóně, 81 sedadel v prostoru u varhan a 606 křesel v hledišti v přízemí. Vedle Dvořákovy síně je bývalý Malý sál, dnes Sukova síň s 211 místy, která slouží přes sto let komorní hudbě. Celá severní část Rudolfina je učena k výstavním účelům. Ústředním prostorem této části budovy je velká dvorana se slavnostním schodištěm. Budova, která je národní kulturní památkou,je v dnešní době sídlem České filharmonie a také galerie Rudolfinum.