Tip na výlet

První opevnění města vzniklo již s jeho založením kolem roku 1260. Úplně první podoba není známa, dnešní dochované zbytky jsou nejstarší z počátku 14. století. Jako první byla vybudována hlavní hradba zhruba 10-12 m vysoká s parkánovou zdí vytvářející ve spodní části stěnu příkopu, který byl široký až 25 m. Později v 15. století pak byla přistavěna před tímto prvním prstencem hradeb ještě další vnější hradba s půlkruhovými baštami a dalším příkopem. Součástí opevnění byly ještě tři vstupní brány, bohužel ani jedna se nedochovala. V dnešní době můžeme zbytky opevnění najít téměř na celém okruhu. Při ulicích Tyršova a Plzeňské jsou to zbytky hradeb, velká část opevnění s dochovanými baštami najdeme u parku při Jiráskově ulici, v sadech při Komenského ulici zase „okrouhlici“ (okrouhlou hradební věž) a další okrouhlá hradební věž se ukrývá za domy v ohybu ulice Václavská.

Historie hradu Tento hrad byl založen císařem Karlem IV. a je písemně doložen roku 1361 v listině, kterou panovník osvobozuje obyvatele Starého Plzence od roboty na stavbě hradu za poplatek 28 kop grošů. Tento pevný a strategický bod se měl stát správním a obranným střediskem královské moci v okolí. Za hustiských válek byl husity obléhán, ale pro své dobré opevnění nebyl dobyt. Ve druhé polovině 15. století přešel postupně jako zástava do majetku různých šlechtických rodů, z nichž ti nejvýznamnější byli Šternberkové. Na počátku 16. století sloužil hrad již jen jako lovecký hrádek. Později vyhořel a na příkaz krále byl opuštěn. V roce 1561 ho získali Kokořovci z Kokořova, kteří vlastnili štáhlavské panství a hrad jim patřil celých 150 let. Pod vlivem romantismu v první polovině 19. století začíná být o hradní zříceninu opět zájem. Tehdejší majitel Kristián z Valdštejna dal Radyni zčásti upravit a zpřístupnit veřejnosti. V roce 1920 zakoupilo hradní zříceninu město Starý Plzenec a nákladem spolku pro zachování hradu Radyně a Hůrky byl odborně opraven a dále zpřístupněn veřejnosti. Dispozice hradu Hrad byl postaven na strmém buližníkovém vrchu. Původní příchod do hradu byl od jihozápadu přes příkop do hranolové brány, která byla součástí prvního hradebního pásu. Za ním byl další suchý příkop s kamennou ohradní zdí, přes který vedl padací most do druhé brány. Uprostřed nádvoří pak stál obdélný palác 11,5 m široký a 26,5 m dlouhý. Na užších stranách byl sevřen věžemi. Západní má tvar hranolový a východní půlválcový. Do paláce se vcházelo od severu po padacím mostě. Tento vstup se však do dnešní doby nedochoval. Přízemí paláce bylo rozděleno na dvě prostory, odtud se vcházelo po dřevených schodech do velkého sálu v prvním patře. Na sál navazovala komnata vybavená krbem a prevétem. Hlavní obytné prostory byly plochostropé. V prvním a druhém patře nalézáme pozůstatky roubených komor. Východní půlválcová věž neměla dělený vnitřní prostor a její účel byl plně obranný a sloužila i jako hladomorna pro těžké provinilce. Západní věž byla pětiposchoďová. Na malém dvorku před západní věží byla vyhloubena cisterna hluboká dnes 11,6 m, do které se sváděla dešťová voda ze střech. Odtud se nabírala vědry na rumpálu a vylévala do pískovcové nálevky v přízemí západní věže. Ve válečném období to byl jediný zdroj vody, jinak se voda nosila z malých studánek na úbočí kopce. Hrad dnes Do dnešní doby se zachovalo významné torzo obou věží jejichž průměrná tloušťka zdiva je 2,45 m a obvodové zdivo paláce o průměrné tloušťce zdiva 2,3 m. Na západní (obytnou) věž, jejíž výška je 22,13 m, se dá po 118 schodech vystoupat, a tak plní i funkci rozhledny. V okolí paláce se ještě místy dochovaly zbytky obranných hradeb a skromné zbytky vstupních bran. Hrad Radyně je přístupný v sezoně. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete klasicistní zámek Kozel, kostel sv. Prokopa ve Štěnovicích, kamenný most Dobřany, barokní zámek Dolní Lukavice nebo můžete vystoupit na rozhlednu Kožich u Libákovic. Ubytovat se můžete v Plzni.

Podvinný mlýn.

Dodnes stojící budova dnes již bývalé synagogy se nachází ve dvoře domu čp. 25 v ulici Tůmy Přeloučského. Novorománská synagoga byla postavena v letech 1860-1861 a svému účelu sloužila až do roku 1937. Po druhé světové válce v letech 1949-1952 byla rekonstruována církví čs. husitskou, která zde koná své bohoslužby dodnes.