Divadlo nechal v roce 1781 postavit hrabě František Antonín Nostic Rhieneck. Architektem budovy byl A. Haffenecker. Za založením divadla stála skupinka zemských šlechtických patriotů.První představení se zde uskutečnilo 21.4.1783. Hrála se Lassingova Emilia Galotti. Divadelní scéna byla pronajímána německým nebo italským společnostem. Česká vystoupení zde zazněla až v letech 1785 - 1786. Vedení divadla s jejich uváděním nesouhlasilo a tak čeština z tohoto divadla vymizela až do roku 1820. V té době zde působil jako dramatik, režisér a dočasně jako spoluředitel J. P. Štěpánek. Jeho zásluhou se opět začaly hrát i česká představení.Divadlo se může pyšnit tím, že v něm v roce 1787 W. A. Mozart dirigoval premiéru své opery Don Giovanni. A také tím, že tady měla premiéru Tylova Fidlovačka s hudbou Františka Škroupa, v níž poprvé zazněla dnešní česká hymna Kde domov můj.16.11.1920, po vzniku samostatného Československa, divadlo obsadily čeští herci. Stalo se z něho druhá scéna Národního divadla.

Kaple sv. Klimenta - Hradec Králové.

Zřícenina hradu Dražic se tyčí na skalnatém ostrohu na pravém břehu Jizery u Benátek nad Jizerou. Hrad a jeho historie Mezi starými českými rody má výjimečné postavení rod pánů z Dražic. Jeho členové nevynikali mečem a mocí síly, jak bylo v dobách středověku běžné, ale vzdělaností spojenou s kulturním i duchovním nadáním. Řada z nich našla své uplatnění ve vysokých církevních hodnostech. Nejvýznamnější postavení rodu byl Jan, mladší syn zakladatele dražického hradu, jenž zastával v letech 1301-1343 úřad pražského biskupa. Spolu se svým bratrem Řehníkem II. pokračovali na počátku 14. století ve stavbě rodového hradu a roku 1318 „byli se všemi hradbami, domy, střechami, zábradly a příkopy hotovi“. Téhož roku byl Jan IV. z Dražic předvolán k vyšetřování k papežskému dvoru do Avignonu, aby se obhájil z nařčení svých přátel, že ve své funkci nepostupuje dostatečně rázně proti kacířům. Ve Francii pobyl více jak devět let, než se dočkal zproštění obvinění. Za tu dobu tam poznal francouzskou kulturu. Nové vlivy se uplatnily i v úpravách dražického hradu, z něhož učinil biskup mimořádně výstavné a reprezentativní sídlo. Na přestavbě hradu se významně podílela stavební huť mistra Viléma, stavebníka z Provensálska.  Poslední mužský člen rodu pánů z Dražic, Jan, královský nejvyšší písař, se připomíná do roku 1385. Po Petru z Vartemberka, který vlastnil Dražice na přelomu 14. a 15. století, vyženil hrad s jeho dcerou kolem roku 1402 Aleš Skopek z Dubé. V následujících revolučních dobách jako by nebylo pro krásu a umění, ukrytých ve zdech dražického hradu, místa. V roce 1421 přestoupil Aleš Skopek z katolického tábora v podobojí a tři roky nato mu okolní katoličtí páni dobyli a zpustošili dražické panství. K obnově hradu došlo patrně za dalších majitelů, Dražických z Kunvaldu, jejichž rod vládl na Dražicích do roku 1510. Roku 1512 koupil hrad od Hynka Bořity z Martinic Bedřich z Donína, který v následujících letech vystavěl nový zámek v nedalekých Benátkách nad Jizerou. Klid staré zříceniny narušila výstavba silnice, jejíž část vede bývalým hradním příkopem. Podoba hradu O podobě jeho předhradí není nic známo. Jádro lichoběžného obrysu obíhá příkop, před nímž byl nasypán val. Za čelní hradbou se vypínal štíhlý okrouhlý bergrift, za nímž ležel složitější rozměrný dvoutraktový palác. Dvě místnosti v jeho přízemí byly zaklenuty čtyřmi poli křížových kleneb bez žeber na střední pilíř. Zřejmě již v této době byl palác vybaven záchodkovým přístavkem. Z další zástavby známe pouze zbytek stavby v severozápadním nároží. Francouzi, kteří hrad přestavovali pro Jana IV. z Dražic, měli tak celkovou půdorysnou osnovu dánu. Ze starého paláce použili pouze přízemí, nad nímž vznikla nová tři plochostropá patra. V sestavě jejich místností nalézáme i roubenou komoru. Některé místnosti byly vytápěny krby. Hlavní reprezentační prostory obsahovalo druhé patro. Rozsah paláce zvětšila přístavba čtverhranné věže, v níž se v této úrovni nacházela drobná kaple zaklenutá křížovou klenbou. Současně se stavbou paláce byly zvýšeny staré hradby a nelze vyloučit, že parkánová hradba obíhající palác vznikla až v této době. Do severovýchodního nároží byl vložen druhý, menší dvoutraktový palác, který nedosahoval výstavnosti a výbavy paláce velkého, a další stavba byla přiložena k čelní hradbě. Z výstavného hradu zbylo do dnešních časů torzo věže s kaplí ve druhém patře a části obvodových hradebních zdí a zdí paláců. V blízkém okolí stojí za vidění také zámek Benátky nad Jizerou, kde je umístěno i Muzeum Mladoboleslavska, Muzeum v Benátkách nad Jizerou a soukromé Muzeum hraček.

Barokní zámek Horažďovice stojí ve stejnojmenném městě na Klatovsku, asi 16 km od Strakonic. Dnes je majitelem zámku město Horažďovice a je v něm zřízeno muzeum města. Historie zámku                                             Po polovině 13. století převzaly Horažďovice funkce krajského hradu Práchně. Zřejmě tehdy také vznikla gotická tvrz, která patřila Bavorům ze Strakonic. Tento rod se také zasloužil o povýšení Horažďovic roku 1292 králem Václavem II. na město. Z původní tvrze se dochovalo pouze sklepení vytesané do skály a zbytky okrouhlé věže. Obojí je však návštěvníkům nepřístupné. Zde při obléhání hradu a města roku 1307 zemřel nástupce Přemyslovců na českém trůnu Rudolf Habsburský. Ve 14. století Horažďovice drželi převážně páni ze Strakonic, dále v 15. století páni z Hradce, od roku 1458 bratři Jan a Racek z Kocova, kteří hrad přestavěli. V letech 1483 – 1621 patřilo horažďovické panství rodu Švihovských z Rýzmberka. Poslední majitel z rodu Ferdinand Švihovský podpořil volbu Fridricha Falckého českým králem. Po Bělohorské bitvě s ním uprchl za hranice a zemřel ve Francii. Horažďovické panství bylo zkonfiskováno a roku 1622 jej koupil Adam ze Šternberka. Třicetiletá válka znamenala pro Horažďovice katastrofu. Město vyhořelo a bylo vydrancované Švédy. Nový majitel, hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, se rozhodl pro kompletní přestavbu sídla. Autorem přestavby byl italský stavitel Solomini. O samotné přestavbě se mnoho informací nedochovalo, ale patrně tehdy byly zazděny arkády kolem vnitřního nádvoří. Tehdy získal zámek prakticky svou dnešní podobu včetně své nejcennější části – velkého sálu a kaple. Poslední majitelé panství hrabata Kinští z Vchynic a Tetova, kteří panství koupili roku 1834, žádné větší stavební úpravy zámku již neprováděli. Dispozice zámku Horažďovický zámek je komplex patrových budov a budov se zvýšeným přízemím kolem pravoúhlého nádvoří, s nízkou hranolovou věží. Před věží je malý dvůr s renesančními arkádami. V zámecké kapli je dodnes zachována původně raně gotická hradní věž - válcový donjon ze 13. století. Z interiérů zaujme především hodnotný velký sál od Vlacha Salominiho se zrcadlovým stropem a výjevem bitvy u Vyšehradu. Kolem zámku je nad řekou zahrada z konce 17. století s šestibokým glorietem.                              Muzeum města je umístěno v části zámeckého areálu a je rozděleno na zámeckou část, která zahrnuje velký sál s freskovou výzdobou, kapli s barokním oltářem a nástropní freskou, zámecký pokoj s ukázkou interiéru z 18. století, modrý salonek s freskovou výzdobou a loveckou chodbu. Ve zbývajících prostorách je expozice s názvem Průvodce dějinami Horažďovicka. Návštěvník se může seznámit s archeologickými nálezy včetně keltských vykopávek, lidovým uměním a mineralogickým zmapováním okolí Horažďovic. Taky jsou zde vystaveny zbraně a zbroj z 30. leté války, nebo historie židovské komunity v Horažďovicích. Ve věži zámku probíhají výstavy fotografií z Prácheňska. Horažďovickou raritou je umělý chov perlorodek, který nechali dovézt z Holandska majitelé zámku Jan Bernard a Karel Bernard Rummerskirch. První zmínka o chovu je z roku 1594 a činnost trvala až do konce Druhé světové války. Tipy na výlet Přímo v Horažďovicích najdete dále Prachatickou bránu, masné krámy nabo kostel sv. Petra a Pavla. U Velkých Hydčic najdete také Rosenauerův mlýn. Navštívit můžete také zříceninu hradu Budětice (Džbán). Ubytovat se můžete v Horažďovicích.