Renesanční hrad a zámek Frýdlant stojí na okraji stejnojmenného města na mohutném čedičovém ostrohu nad říčkou Smědou a patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v České republice. Těžiště moci Albrechta z Valdštejna Původně, na místě dnešního Frýdlantu, zde stával raně gotický pozemní hrad, který založili v polovině 13. století Ronovci. Nám se dodnes z něho zachovala pouze mohutná válcová věž - Indica. Přemysl Otakar II. odňal Frýdlant Berkům z Dubé a prodal jej Biberštejnům v roce 1278. Ti patřili k nepřátelům husitů i krále Jiřího. V roce 1558 se hrad dostal do majetku Redernů. K významné stavební aktivitě došlo z iniciativy Melchiora z Redernů po roce 1582, který z Frýdlantu vytvořil rodovou rezidenci. Renesanční úpravu hradu provedl italský stavitel Marcus Spazzio a postavil zde také renesanční Dolní zámek. Výstavbou kaple sv. Anny byla v letech 1598 – 1602 přeměna hradu v podstatě dokončena. Frýdlant, jako jiná panství, přešel po Bílé hoře do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Ten nazval své rozsáhlé panství vévodstvím frýdlantským, i když sídlil hlavně v Jičíně. Po vévodově smrti přešlo sídlo na Gallase, poté se jej pětkrát zmocnili Švédové a v letech 1645 – 1647 značně zasáhli do hradní stavby, především zesílili opevnění na severní straně. Po požárech na konci 17. století došlo, za Františka Ferdinanda Gallase, k raně barokním přestavbám. Další barokní úpravy byly provedeny roku 1749 za Filipa Josefa Gallase, kdy vznikly terasy při dolním nádvoří. První náznaky romantické neogotiky lze na Frýdlantu sledovat již roku 1805, kdy byly sneseny renesanční štíty, a sgrafita byla zabílena. V letech 1867 – 1870 pak došlo k neorenesančním zásahům a přístavbě nového křídla pro Eduarda Clam-Gallase podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Heckeho. Fasády tehdy opět doplnila nová sgrafita. Rodu Clam-Gallasů, kteří na frýdlantském sídle také sídlili, patřil hrad až do roku 1945, kdy jim byl zestátněn. Od gotického hradu po renesanční zámek Areál Frýdlantu představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku. Dnes vidíme hrad jako mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří, kterému dominuje velká válcová věž. Barbakanem, postaveným Švédy, a Dolní branou z 15. století se vstupuje na dolní zámecké nádvoří. Severní stranu nádvoří tvoří kastelánské křídlo. Rytířská cesta vede k hornímu (starému) hradu, prochází Horní (třetí) branou a pod prampouchem. Na vnějším hradním nádvoří stojí zámecká kaple. Zámek je obehnán švédským opevněním s pětiúhelnými baštami a hradním příkopem.  První hradní a zámecké muzeum ve střední Evropě Návštěva frýdlantského zámek nabízí návštěvníkům velký počet zpřístupněných místností. Prohlídkový okruh zahrnuje dvě trasy. Můžeme vidět zámecké prostory, které zahrnují interiéry připomínající zdejší život Albrechta z Valdštejna, je zde rytířský sál s portréty členů hraběcích rodin Gallasů a Clam-Gallasů, uniformy zámeckého služebnictva, sbírka zbraní, vrchnostenská kancelář, unikátní sbírka dýmek, zámecká kaple sv. Anny, pokoje hraběnky, reprezentační a jiné místnosti. Na zámku je také síň spisovatele V. Kaplického a zdejší zajímavostí je určitě soudní síň, v níž probíhal proces s O. Stelzigem – aktérem selského povstání z roku 1608. Zámecké místnosti jsou vybaveny předměty velké historické ceny - hodnotným nábytkem, gobelíny, obrazy, porcelánem, sklem, keramikou, zrcadly, lustry aj., které si určitě stojí zato prohlédnout. Tipy na výlet V nedaleké Raspenavě najdete kostel Nanabevzetí Panny Marie nebo v obci Hejnice klášter františkánů s kostelem Navštívení Panny Marie, vodopády Velkého Štolpichu či Frýdlantské cimbuří. Za návštěvu stojí i Lázně Libverda. U obce Chrastava stojí velmožské sídlo - Curia Vítkov. Ubytovat se můžete ve Frýdlantu.

Barokní zámek Ploskovice stojí ve stejnojmenné obci asi 6 km od Litoměřic. Historie zámku V obci původně stála komenda, neboli opevněné místo, založené johanity. To bylo v průběhu 13. století. V průběhu staletí se na Ploskovicích vystřídalo velké množství majitelů. Komenda byla během husitských válek přestavěna na tvrz a na konci 16. století na renesanční zámek, který byl během třicetileté války poškozen a postupně přestal vrchnosti vyhovovat. Na jeho místě byl tak v letech 1720-25 postaven dnešní zámek, honosnější sídlo ve stylu vrcholného baroka. Objekt byl koncipován jako letní rezidence Anny Marie Toskánské z rodu sasko-lauenburského. Stavitelem byl pravděpodobně Kilián Ignatz Dietzenhofer. V roce 1805 přešlo panství do rukou Habsburků, kteří objekt upravili na letní sídlo pro rakouského císaře Ferdinanda V. Dobrotivého, který zde v letech 1854-1878 žil. V roce 1918 přešel zámek do vlastnictví státu a vzniklo zde letní sídlo Ministerstva zahraničních věcí, hodně času zde trávil Edvard Beneš s manželkou. Podoba zámku Zámek byl čtvercového půdorysu. Původně měla stavba jen 1 patro s mansardovou střechou. Ale v době, kdy zde žil Ferdinand V., byl zámek zvýšen o jedno patro. Kolem zámku jsou arkádové chodby. V zámeckém suterénu si můžeme prohlédnout grottu - umělou jeskyni s lasturovými fontánami a sochami atlantů na portálu. Zámek je vevnitř bohatě vyzdoben. Jsou zde nástropní malby od Josefa Navrátila, sochy S. Levého a fresky v kopuli reprezentačního sálu od V. V. Reinera. Krásnou architekturu a bohatou výzdobu doplňuje zajímavý interiér. Ten tvoří sbírka skla, porcelánu a obrazy, ale také výstava zachycující kulturní a společenský život za vlády Habsburků v Čechách. Součástí zámku je překrásná barokní zahrada s rybníčkem, bazénem a figurální výzdobou. Tipy na výlet V Litoměřicích můžete navštívit Severočeskou galerii výtvarného umění, Oblastní muzeum, bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie. Z rozhledny Mostka se můžete rozhlédnout po severním okraji Litoměřic. Navštívit můžete také pevnostní město Terezín. Ubytování najdete v Litoměřicích.    

Asi 700 m západně od centra obce v údolí toku Žirovnice se nachází zajímavý skalní útvar opředený pověstmi. Šedohnědá skála s kolmo padající stěnou protíná načervenalý pruh přírodního původu. Podle pověsti tento pruh způsobil čert, který prohrál sázku s chytrým ševcem a ve zlosti pak sjel tuto skálu.

Založení dolu Michal předcházeli kutací práce, které zde prováděl od roku 1843 c.k. Vysoký montánní erár. Byla založena jáma, která v roce 1845 dosáhla hloubky 81,5 m a otevřela první sloj o mocnosti 2 m. Na tomto základě byla v roce 1849 udělala koncese na dobývání uhlí. Dne 15.12.1856 koupila tehdy již důl Michal stejně jako většinu ostatních ostravských dolů od rakouského státu společnost Privilegovaná severní dráha Ferdinandova. V roce 1871 při rekonstrukci dolu, se vlivem rozšiřování jámy její vrchní část zhroutila. Do vzniklého kráteru se sesunula jámová budova, těžní věž, strojovna a část kotelny. Důl byl záhy obnoven, další modernizace proběhla v letech 1913-1915. Při ní byla realizována celá nová výstavba povrchové části. V roce 1927 byla postavena v areálu nová úpravna uhlí a briketárna. O rok později dosáhl důl své konečné hloubky 670,1 m. Za druhé světové války byl důl poškozen, po jejím skončení proběhlo znárodnění a důl byl přejmenován na Petr Cingr. Po revoluci v roce 1990 se vrátil důl ke svému původnímu jménu, to už však začal pomalu probíhat útlum těžby. Konec provozu přišel 30.6.1993. Vzhledem k originálnímu a kompletnímu historickému zařízení a kvalitní zachované architektuře byl důl prohlášen NKP. V roce 2000 se tu otevřela pro veřejnost důlní expozice.