Na čedičové homoli Buková hora (683 m.n.m.) nějakých 14 km východně od Ústí nad Labem se nachází zdaleka viditelný a výraznou dominantu tvořící televizní vysílač stejného názvu. Zdejší místo přitahovalo lidi už dlouhou dobu. V roce 1778 zde stanul císař Josef II. a roku 1873 přírodovědec A. Humboldt, po které je pojmenovaná blízká vyhlídka do údolí. Koncem 19. století tu byla vystavěna jednoduchá vyhlídková stavba a roku 1907 první turistická občerstvovna. Doprava potravin sem byla obtížná, vše se muselo vynášet v nůši. Posléze musela být dle požadavku sedláka Richtera přemístěna na nově zakoupený pozemek. Po první světové válce tu byla vztyčena triangulační věž, kterou potzději zničil blesk. V roce 1929 vznikla dnešní kamenná chata. Rozhodnutí o vystavění vysílače padlo koncem 50. let 20. století. V roce 1958 byla postavena provozní budova a menší věž. O dva roky později započata stavba celokovového vysílače vysokého 181,5 m, dokončeného o dva roky později (1962). Otevření vysílače bylo slavností dokonce za účasti tehdejšího ministra dopravy a spojů a muselo se dokonce konat dvakrát, neboť štáb televize dorazil později. Věž podle svého tvaru nazývající se „šachová dáma“ měla však konstrukční problémy. Krátce po zprovoznění se začaly objevovat trhliny a nepomohla ani instalace šroubovice na rozrážení proudícího vzduchu. Další úpravy byly zřejmě příčinou velkého devastačního požáru, přesně však nebylo nikdy objasněno. Požár byl tak velký, že věž rozpálil do ruda a roztavil dokonce lahve od limonád. Dokonce uvěznil ve výšce 100 m montážní pracovníky. Těm nemohli pomoct ani hasiči a ni vrtulník. Nakonec se podařilo oheň uhasit a pracovníci mohli sestoupit dolů. Věž však byla vážně poškozena a po umístění provizorní antény fungovala ještě necelý rok. Během této doby bylo rohodnuto o demolici věže. S takovým úkolem však neměl nikdo ještě zkušenosti, ale nakonec se akce podařila na výbornou a celou věc natáčela i sama televize a za účasti mnoha diváků. Posléze byl vztyčen provizorní 50 m vysoký stožár. Ale až v roce 1972 se započalo s výstavbou dnešní 223 m vysoké věže z betonu, oceli a s laminátovým nástavcem. Stravba byla dokončena v roce 1975. Dodnes je tento vysílač významným retranslačním bodem pro přenos televizního, rozhlasového a jiného signálu. Stavba je však veřejnosti nepřístupná. V blízkosti se nachází fungující chata s občerstvením a za objektem vysílače pak Humboldtova vyhlídka s krásným výhledem.

Barokní zámek Stráž nad Nežárkou se nachází v stejnojmenném jihočeském městě, přibližně s 846 obyvateli, okres Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský. Město je spojeno s památkou slavné pěvkyně Emy Destinnové, která v roce 1914 zakoupila zdejší zámek, kde žila až do své smrti v roce 1930. Od roku 2006 byl obci navrácen status města. Otevírací doba květen, červen - So. Ne. od 10 do 16 hod. červenec, srpen - otevřeno denně (mimo Po) - od 10 do 17 hod. září - So, Ne - 10 od 10 do 16 hod.   Vstupné 1. hradní a zámecký okruh 70,- Kč (zlevněná 50.-)  Hrad a zámek Stráž nad Nežárkou Zde se můžete seznámit s významným strážním místem, nad řekou Nežárkou které má obrovskou historii, která sahá téměř na začátek našeho letopočtu. Na tomto místě nejprve bylo stanové ležení pomezní stráže, později rozsáhlé dřevěné hradiště, kde se mohlo ukrýt i civilní obyvatelstvo při nájezdech cizích ozbrojených hord, kteří za účelem drancování našeho území sem najížděli od jihu. Později, když se začaly používat první předchůdci střelných zbraní (vrhače kamenů), začaly se stavět pevné kamenné hrady. Český král Přemysl Otakar I. vyzval mocný rod Vítkovců, aby na tomto místě postavili mohutný strážní hrad. Což se ve 12. století stalo. Po požáru v 17 století, významný rod Šternberků, tento poškozený hrad přestavěl na zámek. Na začátku minulého století tento zámek zakoupila významná operní pěvkyně Ema Destinnová a žila zde až do své smrti v roce 1930.  Podíváme-li se do blízké minulosti zámku, tak zjistíme, že zámek užíval 7 roků wehrmacht, 20 roků armáda ČSR a nakonec 30 roků Ústav sociální péče mentálně postižených pacientů. Žádný z těchto uživatelů se k tomuto historickému objektu nechoval jako starostlivý hospodář, takže nakonec tento historický objekt skončil v žalostném stavu. Zámek zakoupila v roce 2002 současná majitelka.  Obrovským úsilím se jí podařilo objekt rekonstruovat a zachránit. Dnes je považován za jeden z nejhezčích a nejzajímavějších u nás. Tento zámek nebyl nikdy ve své historii přístupný veřejnosti. Zámek byl poprvé otevřen pro veřejnost v roce 2006, kdy jej slavnostně otevřela manželka prezidenta ČR paní Livie Klausová a hejtman JČ kraje za přítomnosti asi 250 významných hudebních a kulturních celebrit z celé Evropy. Co návštěvníci v zámku uvidí Tento objekt je takový hybrid – hrad - zámek dohromady.  Celý objekt je v několika prohlídkových trasách přístupný veřejnosti. Celý zámek je rozsáhlou expozicí a největším a nejucelenějším muzeem Emy Destinnové – je procházkou celým jejím životem a dílem od narození, až po poslední dny jejího života na zámku ve Stráži nad Nežárkou. Každý hrad a zámek mívá své zajímavosti i strašidla, je zde také něco takového Často se lidé ptají, je-li to pravda nebo pověst, že E. Destinnová měla tajný východ ze své ložnice. My jim sdělujeme - přijděte se podívat na zámek, takovýto tajný východ tady opravdu je. Také jsme objevili a zpřístupnili hradní sklepení mučírnu, šatlavu pro zločince a dokonce návštěvníci mohou projít tajnou hradní únikovou chodbou k řece Nežárce. V hradní věži nad hladomornou je zpřístupněna i černá místnost – věštírna, kde se Ema Destinnové se svými přáteli někdy scházeli, věštili zde a vyvolávali duchy. Věštírna je nyní stejná jako v době E.D.  Je zde černá paní, černý nábytek, věštící koule i kostlivec, kterému říkala Ivánek. Byl také zpracován rozsáhlý hudební projekt významných koncertů pod názvem ZÁMEK  PLNÝ  HUDBY. V novém, krásném koncertním sále vystupují špičkoví umělci z celého světa.  O tyto exponované koncerty je mimořádný zájem.  Nad celým hudebním cyklem převzal záštitu hejtman JČ kraje. Bude zpřístupněna výstava o životě a díle operní pěvkyně Jarmily Novotné, žačky a pokračovatelky Emy Destinnové, která také šířila slávu ČR v Mertopolitní opeře v New Yorku.  Těšíme se na setkání na hradě a zámku ve Stráži nad Nežárkou, nebo u kávy v  nově otevřené stylové hradní kavárně.     Tipy na výlet Ve Stráži nad Nežárkou najdete starý židovský hřbitov. Nedaleko odsud jsou skromné zbytky zaniklé tvrze Lásenice. U obce Hatín je k vidění lovecký zámek Jemčina. Ubytovat se můžete přímo ve Stráži nad Nežárkou.

Slovanský ostrov se nachází při pravém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií. Vznikl nánosem v průběhu 17. a 18. století. Po povodni v roce 1784 byl zpevněn ohradní zdí a osázen dřevinami. Byly zde postaveny lázně, barvírny a restaurace. Ostrov se postupně stával významným centrem společenského a kulturního života města. V roce 1841 zde dokonce jezdila na 150 m dlouhé dráze první parní lokomotiva s jedním vozem pro dva pasažéry. Dnešní název ostrova je odvozen od prvního Slovanského sjezdu, který se zde konal v roce 1848 a byl úředně zaveden v roce 1925. První název ostrova pochází z roku 1870, kdy se jmenoval podle Josefa Ignáce Saengera, který ostrov koupil, Barvířka nebo též Barvířský. Po roce 1801 se jmenoval Engelův ostrov nebo též v překladu Andělská ostrov, podle Františka Antonína Engela, který na ostrově postavil kartounku a restauraci. Od roku 1833, úředně od roku 1841, nesl ostrov na počest arcikněžny Žofie, manželky arcivévody Františka Karla, název Žofín. Ostrov je spojen mostem s Masarykovým nábřežím. I v současnosti je Slovanský ostrov významným centrem kulturního a společenského života města a místem pro romantické procházky.

V Boskovicích, které leží v jihomoravském kraji, v okrese Blansko, asi 40 km severně od Brna, zanechali Židé velmi významnou stopu.  V Boskovicích žila početná židovská komunita v uzavřeném ghettu ležícím jihozápadně od náměstí. První zmínky o Židech v Boskovicích jsou z roku 1343. Na jejich odkaz upomíná ghetto, židovský hřbitov a také synagoga. Dnes je synagoga, zvaná pro odlišení maior, čili větší, jedinou zachovanou v boskovickém židovském městě. Byla postavena v roce 1639, ale ještě před ní tu stála synagoga renesanční. O jejím vzhledu a poloze panují dohady. Když zdejší komunita početně vzrostla natolik, že ji již starý templ nevyhovoval, byl požádán italský architekt Sylvestr Fiota, boskovický občan, aby vystavěl novou. Synagoga se stala vzorem pro mnoho synagog na Moravě a je jednou z nejlépe zachovalých synagog v celé Evropě. Dispozice synagogy byla tradiční: na východní stěně umístěna schránka na tóru (aron ha-kodeš), uprostřed sálu je vyvýšené řečniště (bima), kolem dřevěné lavice pro muže, galerie v patře určená pro ženy. V první fázi byla postavena předsíň, hlavní sál a ženská galerie. V dalších letech proběhlo několik stavebních  a dekorativních úprav. Roku 1698 dostali Židé souhlas od správců boskovického panství – Ditrichštejnů – s rozšířením synagogy. Byla zřízena vedlejší loď, vzniklo schodiště na ženskou galerii, severní stěna byla prolomena arkádou. Taky byly působivě vyzdobeny stěny synagogy s motivy zvířat, přírody, ale i Desatera či s Korunou Tóry. V polovině 19.století byla synagoga adaptována v novogotickém duchu, zejména okna a portál hlavního vchodu. V roce 1892 byl přistavěn nad průčelí balkon z blanenské umělecké litiny, v roce 1908 byla okna sálu opatřena barevnými vitrážemi. Za druhé světové války byla synagoga uzavřena a sloužila jako skladiště majetku, který byl zabaven boskovickým Židům. Jako skladiště sloužila i po válce. V letech 1989 – 2001 prošla synagoga maior celkovou stavební rekonstrukcí. Roku 1994 byla vrácena do vlastnictví Židovské obce v Brně. Ta do prostor synagogy umístila stálou expozici, která pojednává o historii a památkách zdejší židovské komunity. V Boskovicích si lze prohlédnout i další židovské památky, z nichž vyniká zejména návštěva sklepení protějšího domu U Templu č.3/5, kde je k vidění židovská rituální lázeň – mikve.