V písemných pramenech se Vokovice objevují až v roce 1370, kdy tehdy Okovice a zdejší dvůr náležel svatovítské kapitule. Název patrně označoval osadu, kde lidé zhotovovali okovy do studní. V polovině 15. století tu existoval další dvůr, který byl manstvím pražské arcibiskupství. Až do druhé poloviny 19. století nebyl vývoj Vokovic příliš rychlý, v této době má obec ještě jen 183 obyvatel. Ve druhé polovině 19. století se tento vývoj velmi zrychlil, zřejmě i v souvislosti s výstavbou blízké železnice. Původně byly Vokovice zemědělskou obcí, kde se v široké míře pěstovalo vinařství. Na přelomu 19. a 20. století už vstupují i s poměrně výrazným průmyslem. Byla to továrna na čokoládu Standar a šamotová továrna Dietz, která stávala v místech křižovatky Evropské a Vokovické. Vlečka továrny dokonce dlouhou dobu křižovala tramvajové koleje. Místní pojmenování Červený vrch je připomínkou někdejší přítomnosti rudy a její těžbu. V roce 1922 byly Vokovice připojeny k Velké Praze. V letech 1960-1972 vzniklo na Červeném vrchu sídliště pro téměř 10.000 obyvatel. V roce 1970 pak byla dokončena na Litovickém potoce stavba přehradní nádrže Džbán.

Kostel sv. Bartoloměje, Trhový Štěpánov, okres Benešov.

Deska připomíná opravu věže chrámu sv. Víta v roce 2000.

Židovský hřbitov se nachází na jihovýchodním okraji obce Čkyně, jen pár metrů za železniční tratí u silnice vedoucí do obce Hradčany. Založen byl koncem 17. století a sloužil k pohřbům ze Čkyně a širokého okolí až do roku 1942, kdy byli zdejší Židé deportováni do koncentračních táborů. Do roku 1938 byl ve správě náboženské obce ve Vimperku, po roce 1945 židovskou obcí v Plzni a v současné době je pod správou židovské obce v Praze. V letech 1982-1995 byl hřbitov opraven.Na dnešní ploše 2058 m2 se nachází přibližně 400 náhrobků barokního, klasicistního a novodobého typu. Nejstarší pochází z roku 1688. Na hřbitově se nachází i dětské oddělení. Hřbitov má opravenou ohradní zeď a u vstupu márnici. Hřbitov je veřejnosti volně přístupný, ačkoliv je k němu obtížnější přístup.